Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

žánr (155 found)

Kategorie odlišní žánru - typicky přípondělník, reportá etc.

Vytvořeno 6. říjen 2010
(Reportáže)

Čtvrtek.
Hochštaplerwagen je přezutý na zimní kola a naložený kilometrem červenobílé pásky, kufry ze skříňky 18 a balíkem červenobílých šipek. Do Krkonoš vyrážím mírně nasluněným dopolednem a sluníčka si po deštěm prochcaném Dolním Sasku velmi užívám. Za kruhovým objezdem na křížení silnice 14 s místní 295 na obchvatu Vrchlabí namotávám první pruhovaný orientační bod, na střechu hochstaplerwagenu přicvakávám CB magnetku a zapínám si rádio na jedenadvacátám kanálu. Je čistý. U pumpy se stavím na gulášovku a pokračuju dál na Strážné. Výhled ze serpentin je čím dál, tím úžasnější a tak se zastávky, určené k namotání směrovek a nalepení šipek prodlužují o tahání dalekohledu a nadšené vytí. Nahoře na hřebenech už to nemůžu vydržet a volám své na zem spadlé hvězdě, abych se o dojmy podělil. K obzoru se jeden za druhým táhne sedm horizontů, ten poslední až někde u Rané a Milešovky se už rozmazává domodra. Upírám si ruce s dalekohledem o střechu auta a okamžitě mám mokré rukávy bundokošile. V zastíněných místech leží zbytky včerejšího sněhu a silnice má v místy lesknoucí se hladkou glazuru. Fotím poslední rozcestník tak, aby byl vidět i bíle zářící sníh a nedá mi to, abych obrázek nerozeslal přehršli účastníků akce, tolik veřejností očekávané.

(Přípondělníky)

Tedy, samozřejmě, ještě ne úplně oficiálně. Výzkumný ústav pro sledování zajímavých životních projevů žen ještě oficiálně ustanoven nebyl. Ale postupně. Doba si (v rámci neformálních tradic) žádá rekapitulaci roku uplynuvšího, přání do roku nového a pak taky nějaké ty sliby, závazky a předsevzetí.

Vytvořeno 10. leden 2011
(Přípondělníky)

Kdysi to býval veliký a do detailu promyšlený areál sociálních ústavů hlavního města Prahy. Měl dvacet moderních pavilónů a spoustu k nim přilehlých provozních a hospodářských budov, moderní - vlastně ve své době nejmodernější - nemocnici, zotavovnu a ozdravovnu. V areálu fungovala vlastní ohromná pekárna, prádelna, zahradnictví, ale i rozhlasové studio a mnoho dalších provozů. Mezi pavilóny a po chodbách budov jezdily nehlučné Křižíkovy elektrovozíky. Na areál se jezdily dívat a inspirovat zahraniční delegace. Masarykovy domovy sloužily pro pro dva tisíce klientů z řad sociálně slabých, přestárlých, nevyléčitelně nemocných dětí a nad rámec toho i pro několik stovek slabých a ohrožených dětí ze Středočeského kraje. Areál disponoval více než třemi tisíci šesty sty lůžky, která tehdejší personál zvládal obsluhovat s přehledem.
 

(Přípondělníky)

V těch dávných, velmi dávných dobách, když ještě věřil lid i knížata, že hvězdy visí na nebeských skobách a zem je jako koláč placatá, to byla veliká a mocná říše. Po jejích rozlehlých pláních se proháněly vichry a stáda prakticky všežravých virtuálů, vyhlížejících potenciální oběť. V jejích knížectvích, tu mocnějších a bohatších, onde chudobnějších a méně honosných, o to však zpupnějších, sídlila v kamenných věžích knížata, hrabata, markýzové i zemani, vládnoucí pevnou rukou a mocným údem šikům poddaných. V podzemích paláců - z nichž nejhonosnějším byl palác Mageo - lákali do svých tenat oběti ve svůdně pojmenovaných místnostech individuálové, předstírající šlechtický stav i rozsáhlé majetky a vybavení. Po lesích se mezi rozpadajícími se zbytky BBS potulovali poslední věkem i nouzí sešlí opové a coopové, zoufale lkající nad do nenávratna zmiznuvší slávou a mocí.

Vytvořeno 24. leden 2011
(Přípondělníky)
Můj první kožíšek byla spíš vestička, nebo, řečeno lépe, kazajka. Z angorských králičích kožek, dala se nosit jak podle původního určení chlupem dovnitř a hrubým suknem ven, tak i frajersky naopak. Její nositel pak okolí oslňoval černo-bílými fleky a sytil černými i bílými chlupy, které kazajka pouštěla s nebývalou ochotou. Kožíšek v létě chladil, v zimě hřál a ještě dlouho poté, co přestal být použitelný pro humánní oblékání, sloužil ve spací části pelíšku mé tehdejší kočky Mrunhildy. Když odešla za Duhový most, dal jsem jí kožíšek na cestu s sebou.
Vytvořeno 30. květen 2011
(Reportáže)

V sobotu 28.5. se v Ateliéru pořádal Elektroworkshop, který měl na programu jednak teorii a jednak možnost vyzkoušení teoretických poznatků v praxi.

Vytvořeno 28. srpen 2011
(Přípondělníky)

Tomuhle tématu se již věnovalo povíce přípondělníků i jiných úvah, přesto si dovolím rozvést jej ještě jednou.

(Reportáže)

Nebo taky Open Air Ateliér, ročník (v tomto organizačním rámci) druhý. Místo, kde úspěšně proběhnul první ročník (a též předchozí běhy v režii Sluneční Tvrze) je v rekonstrukci - nikoli v důsledku úchylných hrátek - a podnikatelský záměr majitelů je s dalším využitím hotelu pro nekonvenční sexuální aktivity nepříliš kompatibilní. Letos proto bylo zvoleno místo na opačném konci republiky, v jednom z gabretských vojenských újezdů, vzdušnou čarou jen pár kilometrů od západní hranice míru a socialismu. Místo bylo zvoleno úžasné, v optimální míře pokrývající celé rozáhlé spektrum potřeb úcylných i vanilkových. Ono místo nabízí zajímavé spektrum ubytovacích služeb, takže na své si přišli jak milovníci skupinových až masových aktivit, tak i příznivci vřískání v soukromí.

Vytvořeno 5. říjen 2011
(Teorie)

K  napsání tohoto článku mě inspirovala Vampire Girl se svými články Pravidla Velkého Drsného Dominanta (VDD)  a Pravidla oddaného poslušného subíka (OPS)  v subinci, ve kterých se čtenář dozví, že všichni chlapi jsou idioti nezávisle na „vyznání“. Z toho, co vídám napsané na chatu „na skle“ usuzuji, že opravdu má ve valné většině případů pravdu (mluvím o většině na chatu, ne o většině obecné). Jak k tomu ale přijde ta slušná menšina? Jak vidno z článků, Vampire Girl s nimi vůbec nepočítá, zřejmě podle ní neexistují. Já se však za slušného subíka pokládám, proto si dovoluji předložit Vám pohled takříkajíc z druhé strany. Jak to tedy z té druhé strany vypadá?

1. Výběr místnosti. Muži se zpravidla řídí logikou a proto jim připadá logické, chtějí-li se seznámit s dominantní ženou, navštívit na nějakém chatu místnost s názvem „Submise a dominance“. Dle primitivní mužské logiky předpokládají, že přítomné ženy jsou buď submisivní, nebo dominantní.

Vytvořeno 12. srpen 2012
(Přípondělníky)

Přípondělníky bývají obvykle o subinkách, nicméně tento je trochu výjimkou. Jednak se trochu předbíhá, jednak není až tak úplně o subince.

(Přípondělníky)

O tom, že úchylné weby žijí v cyklech asi již nikdo nepochybuje. Stejně, jako běžněji živé bytosti se rodí, odolávají nájezdům predátorů, dospívají, některé se dožívají produktivního věku a následně stárnou a upadají do senility / zapomnění.  Patnáct let existence českého úchylwebu dává této tezi cele za pravdu, dnešní přípondělník se ale věnuje fenoménu dosud neprobádanému. Usedněte pohodlněji a vyslyšte příběh o úchylných migrantech.

(Subkoviny)

Tento text pochází z internetových zdrojů, sebrala, utřídila a přeložila Volturi.

1. "Hmmmm, někde jsem tady měl ten druhej klíč... sakra!"
2. "Oooooops!!!"
3. "Safe word? Co je to safeword?"
4. "A toto je můj německý ovčák Ralf. S Ralfem si určitě budete rozumět."
5. "A do prdele... zvládneš se odvázat sama,že jo?"
Vytvořeno 24. listopad 2012
(Reportáže)

Elektroúchylové jsou obecně divná a líná cháska. Z jedné strany se - při správném vedení a zamotivování - můžou přetrhnout a ujiskřit, ze strany druhé nehnou prstem a radši budou půl roku vymýšlet mašinky, pojmenované nějak jako Línej Domča a vybavené silikonovým umělcem, než aby ty svoje subiny ošukali sami pérem, nedej bože vlastním. Je ale fakt, že se rádi slezou a mezi opulentním žrádlem, povídáním o práci a kočkách a taky olizováním se navzájem si rádi poslechnou, co je nového a když na to přijde, pustí se do jiskření přímo na stolech mezi zbytky té opulentní žranice.

Elektrosrazy mají na české scéně už hezkých pár (desítek) let tradice a minulý pátek se nám v Ateliéru podařilo spáchat další. Po dlouhé době i s mou účastí, neb penězodárcovy neméně úchylné aktivity mi v tom poslední rok a kus nemálo bránily. Sraz byl poněkud atypický, protože následoval hned další týden po zasvěcování nového masa pod kódovým označením Zajíc párty, v jehož rámci se povedlo natěšit nějaká ta nová těla (a duše taky, samozřejmě, aby měli krasoduši pokoj) a o zajímavý přísun těly obalených duší se postaral i nový projekt bdsmlife.cz. Do toho se ozvalo i nemálo starých, časem ošlehaných a wandy ojiskřených mazáků z dob úchylného pravěku, Klubu elektroúchylných párů a Staré pošty, takže výsledný mix přítomných dal velmi příjemnou směsici zkušených, otrlých, zvídavých, natěšených a vyplašených. Ti všichni v rámci osvědčivší se ateliérové praxe nafasovali spolu s konzumačkou dva páry samolepících jednorázovek s pigtailem, nějaký spotřebák jsem poskytnul z eleferních zdrojů a akce s velmi neurčitě definovaným programem mohla vypuknout.

(Přípondělníky)

Jsem dinosaurus druhého řádu - v tom smyslu, že nemalou část z těch, kteří jsou dnes za dinosaury označováni, pamatuju jako úchylná miminka. Myslím si tudíž, že z pozice takto solidně zkostnatělého stegosaura mám k probíhajícím emancipačním snahám mládeže co povědět. Poslouchat ovšem nemusíte.

V dobách dávno minulých, když ještě ptákoještěři létali nad neposkvrněnými luhy plnými trávy zelenější než dnes a stáda útlobokých plachých subin se pásla nedaleko od písčitých zátočin průzračných řek, generační problémy prakticky neexistovaly. Řečeno jinak, v době prošpikované domovními důvěrníky a jim podobnou chamradí nebylo jednoduché pořídit si fungující bdsm vztah, o byť mikrokomunitě nemluvě. Akčnilo se v párech a pokud se podařilo dát dokupy povícero (čti něco mezi dvěma a pěti) stejně naladěných dvojic na větší akci, byl svátek veliký, nicméně většina ze zúčastněných týdny poté otevírala dveře s jistými obavami, kdo že to zvoní. Z druhé strany je pravdou, že takto vzniklé vazby vynikaly trvanlivostí a mnoho z nich přetrvává dodneška - ostatně i jádro Stádečka vzniklo touto cestou a tímto způsobem. Akčnilo se po bytech, v nejlepším případě ve sklepích či mírně zmutovaných garážích a stodolách, na kluby nebylo ani pomyšlení (byť - pro úplnost - pamatuji několik VELMI podařených akcí na bázi SSM deklarovaných pravda zcela jinak a zvrhnuvších se spontánně).

Vytvořeno 10. březen 2014
(Přípondělníky)

S bobry je to v Čechách (a ve střední Evropě obecně) takové všelijaké a nejednoznačné. Na straně jedné zažívají povšechný rozmach a jejich populace roste s každým pářícím cyklem, na straně druhé představují limitně ohrožený druh a narazit na hezky upraveného bobříka je událost čím dál tím vzácnější.

Hroší řeka získala své (pravda - neoficiální) jméno díky rozsáhlým letním invazím hrochů. Její písčité zátočiny jich hostí v letních parnech celá stáda. Hrošíčata s nadšeným výskáním cákají vodu a dovádějí v mělčinách, starší kusy se pak lenivě rozvalují na březích a, oslovujíce se přitom mámo a táto, likvidují v obrovských koších přinesené zásoby potravin, tekutin a mnohdy i kuřiva. Tak tomu bývalo v dobách dávno minulých a nejinak je tomu i dnes, byť s jistým rozdílem. Zatímco v rámci dob socialistických byl cizácký zvyk adamitství (skrývaný pod bratrskoněmecké označení FKK či bezrodně kosmopolitní pojem nudismus) převážně pronásledován a potlačován, doba moderní přinesla i jeho rozšíření z míst tradičních, leč ilegálních (pamětníci se slzou v oku vzpomenou Labiovou Lhotu), i k Hroší řece.

Vytvořeno 16. březen 2014
(zPátečník)

    Chtěl jsem psát páteční moudro nebo poetično na weekend, ale neměl jsem sílu.
    Neměl jsem ani čas.
    Chtěl jsem pak psát o tom, jak jsem na všechno sám.
    Jak jsme se zaklínali, že tu budeme psát jako mourovatí, abychom něco změnili, ale vůkol pomřely můzy.
    Jak člověk hledá pomocnou ruku, ale dostává jenom lajky na fejsbůčku.
    Že mám sice plnej friendlist Přátel, ale stejně jako oni se na svět dívám přes vztyčenou pavézu víka noťasu, střílnou webkamery ve vozové hradbě krabice PC.
    Že mi sice každou chvíli nějaký sub píše, jak touží sloužit a jak prosí, aby mohl pomoci D+D páru, ale nařezat dříví mi nepřijede žádný.

(Přípondělníky)

Povím vám podivuhodný příběh. Příběh tím podivuhodnější, že je skutečný. A to nejen proto, že jej nevyprávěl známý sedmilhář Tadeáš "Taxis" Macháček, ale jde o zážitek vlastní, nefalšovaný a netuctový.

Jedna ze základních věcí, které maminky holčičkám vštěpují do hlav od nejrannějšího věku, je poučka o tom, že za všech okolností musí mít zářivě čisté kalhotky, protože "co kdyby...". Ono "co kdyby" nabývá postupně různých podob, počínaje sražením autem, pokračuje případem náhlé nevolnosti, aby finálně bylo přiznáno případem neočekávané sexuální příležitosti (ne všechny maminky se, pravda, do tohoto stadia dopracují). U mnohých holčiček, slečen, paní i dam pak takto intenzívně vštěpovaná poučka nabývá objemu obsese a zadokumentován mám případ kamarádky nosící v kabelce ne jedny, ale rovnou troje náhradní kalhotky čistoty vpravdě zářivé. Příběh ale bude o kamarádce jiné.

Vytvořeno 20. březen 2014
(zPátečník)

"Tři měsíce, čoveče."
    "Nejmíň čtyři. Viděls to tam? To do dubna není možný stihnout."
    "Do března."
    "No to už vůbec ne, dyť to je..."
    "Jak to vydržíme?"
    "No, budeme posilovat diskuzáky, abychom dočista nezblbli."
    "Musíme zpunktovat občas nějakou hospodu. Znáš Satorovy mejdany?"
    "Něco takovýho se bude muset udělat, jinak se tady uhryžeme mezi fejky nudou."
    "Klucí... pohleďte a plalčte. Tohle je poslední kofola v Aťasu."
    "A ještě ani není plná."
    "Jo a Nenu vám vzkazuje, že máte dopít a další už nenalejvá, že už není z čeho."
    "Tak to je konec."
    ...a kuřárna prvně v historii utichla.

Vytvořeno 21. březen 2014
(Reportáže)

Mise, která se zpočátku jevila jako avanturistická a prakticky nesplnitelná došla svého závěru. Dobrá, pro hnidopichy dodám, že dílčího závěru, neb zcela vše ještě hotové není a práce je tam ještě jako na kostele, ale přesto - máme klub.V místech, kde v prosinci byla patnáct metrů vysoká katedrála s pozůstatky tří megawattových teplárenských kotlů je již klub, který se dá - s jistou dávkou nadsázky a s korekcí na menší české poměry - považovat za mladšího bratříčka Peterova San Francisco Armory. Necelé tři měsíce opravdu tvrdé dřiny vrátily do hry to nejefektivnější a nejužitečnější, co až dosud bylo českou úchylnou scénou vytvořeno - Ateliér. Vlastně Nový Ateliér.

Vytvořeno 24. březen 2014
(Přípondělníky)

V oněch gründnerských dobách byl svět plný elektrod. Koupit ovšem nešla žádná - alespoň v centrálně plánované ekonomice nebo v počátcích kapitalismu ve střední Evropě rozhodně ne. Oněch několik málo v medicíně zaměstnaných úchylů sice vlastnilo a jako oko v hlavě opatrovalo přes přísný zákaz opakovaně používané jednorázovky pro holter a monitoring, získané způsoby ne vždy legálními, a ještě několik jiných ochudilo socialistické zdravotnictví o opravdové IV elektrody. Všichni ostatní ovšem byli odkázáni na vlastní vynalézavost, jejíž aplikace byla navíc v dobách bezinternetových ztížena obtížnou dostupností relevantních zdrojů informace (i to Amatérské rádio se dalo předplatit jen velmi obtížně), a limitování vlastními zkušenostmi a dostupnými prostředky. Pro úplnost ovšem budiž podotknuto, že podobný stav trval i v zahnívajícím kapitalismu, čehož buďtež dobrým důkazem staré posty Smartstimu (a se zpožděním i ranného Eleferna).


Hodilo se všechno. Stáda elektrochtivých úchylů byla ochotna použít jakýkoliv materiál s vodivostí lepší mokrého dřeva. K vidění tak byly úžasné konstrukce z holého zvonkového drátu, uhlíkových tyčí, opatrně vykroucených z tehdy populárních plochých baterií (kteréžto byly jako bonus již opatřeny luxusně pájitelným mosazným přívodem), hliníkových i měděných vodičů AYKY či CYKY, ze stříbrných lžiček z babiččiny pozůstalosti a - samozřejmě - z dnes již ikonických sifonových bombiček. Počínající úchylweb se začal plnit podrobnými popisy konstrukcí. Podrobnými natolik, že mnohdy byl uváděn detailní technologický postup, zahrnující málem i výčetku použitých materiálů, připravků, chemikálií a režijního materiálu.  Zájemci si ostatně zde na Elefernu mohou najít popis výroby véčka ze sifonové bombičky či dodnes populární stať o bezproudém niklování :)

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 90 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 90

Kalendář

prosinec 2017
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
13 pro 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
14 pro 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
15 pro 2017
05:00 - 02:00
Workshop Jehly a Elektro
Ateliér
20 pro 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
21 pro 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
02894158
Statistik created: 2017-12-13T08:07:34+01:00