Usedni pohodlně, čtenáři, a ponoř se do líčení událostí nedávno proběhlých. Dne 15. tohoto měsíce července, léta páně dvoutisícího mise serveru bdsm.cz v ratejně ohromné, Bourák zvané, pokusila jest se vykonati skutek záslužný, charakteru misijního, na šíření osvěty mezi temným lidem založený. I rozhodl veliký Rider, hlava a správce serveru toho, za účastenství mnohých dalších, menších osob, počin veliký učiniti a lidu tomu temnému, diskopříznivci zvanému, mnohé taje rituálu b/d, s/m před oči jejich předvésti a ve skutek vtěliti. Za účelem tím sezval do ratejny zmíněné mnohé osoby, za mrzký peníz rituál co řemeslo provozující, i jiné, činící tak pro potěchu sobě i jiným. Mnohé předměty mrzké, k rituálu sloužící, v ratejně jmenované shromáždil a též vyobrazení rozličná osob trpících po stěnách tamních rozvěsil a cestou lidu prostému nepochopitelnou, za účastenství přemnohých elektronů a přístrojů podivných, tato vyobrazení i v podobě obrázků pomíjivých na plátna bílá, na zdech umístěná vrhal. V průčelí ratejny oné pak dal vybudovat oltář přepodivný, s křížem ondřejským, onému oltáři vévodícím, s mnoha lojovicemi velikými, kol rozmístěnými.

okurky někdy nazývaných, přineslo jest i zájem nevídaný představitelů lidu píšícího v počtu dvou jedinců dostavivších se do klubu Bourák na akci již dříve mnohokráte zmíněnou. Produkt činnosti jejich uveden jest v díle Monitor tisku, autorem těchto řádek prací úmornou zplozeném a server umístěném. Pohovořmež tedy o článcích oněch tak, jak mému zraku se jeví.

Mnoho úchylů, málo prostor, to je stručná charakteristika mikulášské Staré pošty, která v pátek třináctého proběhla (a skončila) bez excesů. Tak by mohla znít zpráva ČTK, zpravodajství úchyl agency bude rozsáhlejší, byť subjektivnější. Počet cca 60 registrovaných jedinců nedával tušit, jak velký zájem o poslední letošní veřejnou akci na SP bude a ještě kolem osmé hodiny večerní v sále kolem tématicky nazdobeného stromečku posedávalo pouze nevelké množství ranních ptáčat. Stromek zaslouží odděleného popisu - mezi ozdobami je třeba zmínit prezervativy (pravděpodobně dosud nepoužité), řetězy ze smršťovací fólie a kabelů s banánky na koncích, ozdůbky z krokosvorek, karabin a kolíčků na prádlo a finální bondage větví, s láskou a zanícením vyvázanou Samurajem. Kolem stromečku se postupně hromadily předměty, určené do tomboly. Ty budou zmíněny později. Celá akce byla avízována dvojmo, jednak coby závěr sezóny s tombolou, jednak jako příležitost změřit a otestovat své elektrovybavení a prokonzultovat jej s realizačním týmem Eleferna. Za tím účelem jsem přemohl přirozenou lenost a dotáhnul desítikilový paměťový čtyřkanál Hitachi, který se ovšem až do osmé hodiny nudil u sloupu.

Jak to vypadalo z pohledu úplného nováčka jako jsem já?

Jak se z mámy dvou dětí stane subinka ?

Mí milí Pánové, mé milé dámy, stalo se mi něco, čeho jsem se na jedné straně bála, ale z čeho mám na straně druhé obrovskou radost

Pilotní elektroseminář pro zvané členy klubu proběhnul v osvědčených prostorách Staré pošty za tradičních problémů s teplotou. Ani intenzivní dýchání všech pěti zúčasněných dvojic, ani zapálené voskovice, ba ani hicující reflektor nedokázaly vyhnat teplotu nad použitelné hodnoty, plánované ověření generátoru Zvíře 1  proto opět proběhlo na tradičním modelu liquid cunt (obr. v sekci Fotodokumentace). Tolik ve zkratce, dále již podrobněji.

Řádná a klasická Stará pošta se protentokrát poněkud zvrhla v nenaplánované testování projektu Rejnok 1, spojené s masivní osvětovou činností kompletní mužské části týmu Eleferna. Reportáž je proto třeba chápat spíše jako report, neboť velká většina dění bude popisována ze sklepního pohledu. Právě do sklepa se realizační tým uchýlil v brzkých večerních hodinách.

STARA POŠTA 05.04.2003 a pokračování vývojových prací na Rejnoku1

Dostala jsem úkol popsat události svým pohledem !!

V pátek jsem dorazila na místo určené mým Pánem a šla jsem na povinný film pro subinky. Sekretářka se jmenuje a doporučuji všem ! Pozitivním virem bdsm.   Krása ! KRASA !!! Byla jsem uchvácená hlubokýma myšlenkama a krásou podání hlavních hrdinů ! Určitě k D/s nemají daleko.

Po filmu jsem měla možnost prohlédnout si našeho nového otroka Jana. Měla jsem možnost se i rozhodnout, zda s náma půjde či nikoliv na SP. A šel ! Tedy byl pozván. Na SP jsme v sobotu dorazili na čas, ale jaké bylo překvapení, když nahoře se mělo vše rozebírat a rekonstruovat a tedy můj Pán zapojil své přesvědčovací umění na plné obrátky a zajistil akci dole !!! Všechna čest !

Ono to koneckonců do Brna není tak daleko - tak reagovalo spřízněné spoluúchylstvo na nápad vyrazit na Wacův sraz do štaflu. Mailem avizovaný sraz počal nabývati konkrétních obrysů a rašit podrobnosti již v Podrazu, kam Waco s prozíravostí sobě vlastní dovezl notebook a fotografie prostor. V eleferním koutě pak nad shlédnutým vypukla čilá diskuse, kterak zmíněné prostory co nejracionálněji využít. Sraz byl zařazen do seznamu naplánovaných akcí a po nahlédnutí do informační podpory ve Wacově doupěti se zrodila myšlenka pojednati jeho návštěvu ve velkém duchu. Tomu nakonec zabránily objektivní důvody, nicméně chuť užít si akce, ze které se nemusí jezdit domů zůstala.
Z jiných objektivních důvodů jsme nevyjeli OPRAVDU úchylným autem, ale pouze TAK TROCHU úchylným autem. Tak trochu úchylný vůz budil jistou pozornost u čerpacích stanic, u kterých zastavoval při snaze pořídit desetidenní dálniční nálepku, budil jistou pozornost u Devíti křížů (kde mimochodem velmi poklesla úroveň kuchyně) a budil jistou pozornost v okolí Brna v místech, kterými jsme projížděli potřetí ve snaze najít onu správnou odbočku. Pomohla mobilní síť, Waco slovem a Aldy skutkem, takže poslední fragment cesty jsme absolvovali za vodicím vozem, pravda, bez svítícího nápisu Follow me. Tak trochu úchylný vůz jsme umístili na parkoviště, hračky natahali na pokoj a jali se nasávat atmosféru.

Motto: Kdy se natěšená subinka vrací zklamaná do hloubi duše ? Když jde na rande s Milkovem a vypnou proud.

... když tráví odpoledne na pískovišti. Tentokrát autobiografické povídání o jedné nečekané myšlence.

Netradiční scénář realizovaný dle tradičního scénáře.

aneb kterak sobě ouchylové spoustu zábavy přičinili

Lidová balada ve čtyřverších. Od klasických balad se liší zejména smírným koncem. :-)

Aneb quasieditoriál o tom, jak číst texty reálného socialismu pro pokročilejší suchary

Mláďátka jsou hravá, veselá a bezstarostná, nezatížená minulostí. Uvědomil jsem si to po zveřejnění reportáže z mechanizátorského Eliotu, stylizované do podoby agitky dob reálného socializmu. Množství dotazů na jednotlivé konotace textu, převážně z řad mladších čtenářů a čtenářek mne nakonec přivedlo ke vzniku tohoto, z hlediska slohové a stylové čistoty velmi svérázného textu, jakýchsi "marginálních poznámek ke Jménu růže", poskytujícího mládeži a osobám, ne zcela obeznámeným s internostmi Eleferna návod a vysvětlivky ke čtení oné reportáže.

Hned v úvodu budiž řečeno, že zmíněná agitka je slohový paskvil, neboť její parodizující jazyk nedodržuje dobový úzus - či, lépe řečeno - dodržuje úzus období v rozsahu od padesátých do sedmdesátých let minulého století, a to zcela náhodně. V textu tak převládá směs jazykových konstrukcí období kolektivizace, obratů z úvodníků redaktorů Rudého práva Kojzlara a Hořeního a v neposlední řadě i rádobymládežnické texty a obraty z Mladého světa konce sedmdesátých let. Jak tedy číst zápisky z aktivu mechanizátorů ? Následují vysvětlivky, podávané v pořadí četnosti dotazů.

Nějaké vzpomínky tady na Elefernu ode mne už jsou, ale pokusím se sepsat i to, co v nich není, a asi to bude chtít začít o hodně dřív.

V době, přiměřeně dlouho uplynuvší po setkání úchylů všelikých v ratejně, Bourák zvané, když vzduté vášně utichly, shromáždili jest se úchylové pod vedením sobě podobných znovu, protentokráte v místě jiném, k účelu zamýšlenému neskonale vhodnějším. I svolal jest úchyly tyto činitel převeliký, mezi lidem zmíněným Rider či Altair zvaný do místa, Mayday pojmenovaného, kteréžto v okršku Vysočanském leží. Shromáždění ono uspořádáno bylo pod záštitou činitele Xdoma, an penízem vlastním úhradu nájmu prostor těch zaplacenou učinil a lahůdky přemnohé, jak bude dále popsáno pro zúčastněné zajistil, pročež patří mu dík převeliký všech zúčastněných.

Spousta dotazů na “Konrádův přístroj elektrický” mne přiměla k napsání této recenze, nebo spíš testovací zprávy. Omlouvám se proto všem, kteří se mailem dožadovali podrobnějších informací, slíbené podrobnější info následuje v tomto článku.