! Článek popisuje některé praktické aspekty využití gynekologického instrumentária pro bdsm praxi, a to se speciálním přihlédnutím k vaginálním ES/ET technikám (IVET).

Varování úvodem.

V tomto materiálu jsou popisovány techniky a postupy, jejichž provádění je vázáno na oboustranný souhlas zúčastněných zletilých a svéprávných osob. Některé z těchto technik mohou být extrémně bolestivé či dokonce nebezpečné lidskému zdraví. Tato rizika je třeba zvážit ještě před tím, než se rozhodnete pro jejich praktické ověření. Žádnou z ES/ET technik nelze aplikovat během těhotenství a pokud možno ani během menstruace, pokud si nejste jisti sterilností a sterilizovatelností vaší výbavy. Důrazně doporučuji omezit se v IVET technikách na oblast pochvy a děložního čípku – krvácení z dělohy doma nezastavíte a riskovat neplodnost partnerky asi také nebudete chtít. Pokud jsou v tomto materiálu popsány i nástroje, používané v operativní gynekologii, je tak učiněno výlučně pro studijní účely.

Úvod do technik podtlakového působení.

Článek se zabývá využitím podtlaku v bdsm praxi. Diskutován je stimulační a stresující efekt těchto technik a je dán popis základních postupů. Jde o další ze série článků, vytvořených ve spolupráci týmu renatask/Milkov.

Upozornění.

Popisované techniky mohou být v některých případech značně bolestivé a při zanedbání či podcenění dále uvedených pravidel i potenciálně nebezpečné. Zde uvedené informace lze proto využívat pouze ke studijním účelům a na vlastní nebezpečí. Mohou být prováděny pouze za předpokladu oboustranného souhlasu zletilých a svéprávných osob, vědomých si možného nebezpečí. Je nutno mít na paměti, že nádoby, v nichž je významným způsobem snížen tlak mohou snáze podléhat destrukci již při nevelkém mechanickém poškození. Dále je třeba pamatovat na obtížnost odstranění již nasazeného recipientu, pokud není vybaven bezpečnostním zavzdušňovacím ventilem či kohoutem. Další varování jsou umístěna v textu.

Tento text se věnuje méně radostným stránkám BDSM praxe, konkrétně poškozením zdraví a poraněním, vzniklým v přímé souvislosti s provozovanými praktikami nebo jako jejich důsledek. Vzhledem k obšírnosti tématu se článek nezabývá chronickými změnami v organismu jako důsledku dlouhodobých bdsm nebo D/s vztahů. Článek vznikl v týmu Milkov/renatask jako odezva na časté dotazy čtenářů ohledně nebezpečnosti jednotlivých praktik, pokládané mailem, osobně nebo u Renaty v ordinaci.

Tento text zahajuje sérii článků o krátkých drahách na genitálu a měl by sloužit jako referenční materiál pro topologii a názvosloví - další články budou využívat zde uvedenou terminologii. Text vzniknul jako kompilát Renčiných poznámek a kusů rozpracovaných textů, doplněných z mé strany poznámkami o vodivostech a praktických poznatcích o elektrické části tématu. Text si neklade za cíl sloužit jako učebnice anatomie pánve ani neaspiruje na striktní termiologickou přesnost - lékaři mezi čtenáři jistě prominou. Zjevné boty rádi opravíme :-) Převážná většina ilustrací pochází z Grayovy Anatomie, konkrétně z její webové verze vydavatelství Bartleby, kterému děkujeme za souhlas s jejich použitím. Zbývající ilustrace pochází z anatomických atlasů.

V následujícím textu se seznámíme podrobněji s muskulaturou pánve, se zvláštním přihlédnutím k následnému využití získaných poznatků v bdsm a ES/ET praxi. Text neaspiruje na striktní přesnost - lékaři mezi čtenáři jistě prominou. Zjevné boty rádi opravíme :-) Část ilustrací pochází z Grayovy Anatomie, konkrétně z její webové verze vydavatelství Bartleby, kterému děkujeme za souhlas s jejich použitím. Zbývající zdroje pochází z anatomických atlasů, přednáškových textů 2. a 3. lékařské fakulty University Karlovy a Ústavu lékařské biofyziky a informatiky.

Jedna z dalších variací na véčko za pár korun. Oko znalce potěší zejména kvalitní zpracování a vynikající nápad s vytvořením rukojeti ze standardních šestihranů (k mání například v GME za pár korun). Osazení véčka na rukojeť výrazně zvyšuje jeho užitnou hodnotu. Text je převzat z mailu a neprošel jazykovou úpravou. Autorem je PM2000 - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Dovoluji si nabídnout široké eleferní obci několik kousků z vlastní dílny, teda spíš bastlírny. Řekl bych, že jde o natolik jednoduché věci, že mnoho textu k nim není potřeba, stačí trošku šikovnosti v práci s dentakrylem a opracováním hliníkových hranolků. Jako materiál to asi není úplně košer a Torm ani Renča mě za to nepochválí, ale dobře se s ním dělá a Heleně to nevadí. Ale pokud to budete napodobovat, mějte to na paměti. Úplně stejně to jde udělat z nerezu nebo jakékoliv jiné hranatiny, co se vám válí v dílně.

První praktické využití získaných poznatků - základní dráha via transversus perinei.

Anatomické opáčko

Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán v předchozí části textu. Musculus transversus perinei je tenký, příčně orientovaný svalový snopec, jehož hlavní funkcí je udržení orgánů malé pánve ve střední rovině. Průmět svalu prochází hrází, začátky svalů jsou fixovány na hrbolech kosti sedací (tuber ischiadicum). Svalový snopec je relativně dobře hmatný na hrázi.

Užitečná krátká dráha, vhodná pro zejména pro začínající a bázlivé subinky :-).

Anatomické opáčko

Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán ve speciální části textu. Musculus ischiocavernosus je relativně subtilní svalový snopec, orientovaný šikmo napříč genitálem, od úponů sedací kosti k bázi klitorisu. Průmět svalu prochází po vnější straně horní třetiny velkých stydkých pysků k jamce v kožní rýze na bázi stehenního svalu. Svalový snopec je s trochou cviku hmatný, zejména po stranách klitorisu. Úpon svalu leží na bázi klitorisu a sval při kontrakci tělo klitorisu stahuje směrem vpřed a dolů.

(též m. bulbocavernosus).

Základní krátká dráha s bezpočtem variací, využitelná jak s povrchovými, tak vkladatelnými elektrodami:-).

Hluboká dráha, dostupná prakticky pouze vkládacími elektrodami

Nejúčinnější dráha, používaná ve spojení s vaginální elektrodou.

! Zobrazená dráha patří  k intuitivním, byť není určena pro naprosté začátečnice v tématu. Využita je dvojice nízkointenzitní vaginální elektrody a středointenzitní nebo i vysokointenzitní elektrody pracovní. Vjem je tak lokalizován pod pracovní elektrodu a dráha průchodu proudu je omezena na tělo klitorisu, přední poševní stěnu, ovlivněn je i nervový uzel v okolí Graffenbachova bodu. Elektroda je přiložena ke klitorisu zdola zepředu tak, aby celou plochou přiléhala ke glans clitoridis, zlepšení kontaktu napomáhá i přitlačení báze klitorisu druhou rukou. Kvalitní kontakt je mimořádně důležitý zejména, pokud je požadován stimulační efekt - jakékoliv zvýšení proudové hustoty v této dráze je mimořádně bolestivé. Ze stejného důvodu je dobré zvolit preparaci konduktivním materiálem a vodivou pastu pro jistotu nanést i na samotnou elektrodu. Zajímavostí dráhy jsou dvě (někdy i tři) stimulační maxima v násobcích frekvence 41 Hz. Pokud to konstrukce použitého generátoru umožňuje, lze se pokusit i o  nalezení maxima třetího v okolí frekvence 123 Hz. Frekvence 164 Hz ji nemá výrazný stimulační efekt, je vnímána jako pocitově spíše neutrální vrnění.

Dráha, komplementární k předchozí uvedené - vhodnější pro začínající jedince.

! Uvedená dráha funguje prakticky se dvojicí středointenzitních elektrod - proudová hustota elektrod se volí podle požadované lokalizace vjemu. S elektrodami, použitými na demonstračním obrázku převažuje vjem pod kuželíkem,   druhá elektroda byla pro snížení proudové hustoty doplněna o navlhčený buničinový podklad. Signál je v tomto případě přiváděn do báze klitorisu, proudová dráha prochází z větší části po malých, z menší části po velkých labiích, klitoris je ovlivně pouze nepřímo.  Dráha se dobře hodí pro experimentování s proudovou hustotou elektrod a variantami signálu.

Intuitivní dráha s explozivním efektem.

! Jedna z nejúčinnějších krátkých drah přes klitoris je často využívána jako final-blow technika pro vyprovokovaný orgasmus. Její výhodou je poměrně striktní lokalizace vjemu a možnost využití prakticky libovolných elektrod - to dává možnost laborovat s proudovou hustotou. Na ilustraci jsou použity běžné středointenzitní kuželíky - pozor, alespoň jeden z nich by měl mít izolovanou rukojeť, v opačném případě se zapojíte paralelně se subinkou a úměrně poměru vodivostí se podělí i váš vjem :-)

Rostoucí popularita violet wandů mezi úchylstvem přivádí k tomu, že se na scéně objevují exempláře z nejtemnějších hloubek vetešnictví, bazarů a bleších trhů, případně výrobky, vylovené kdesi na půdách a v hloubích pozůstalostí. Kromě nepopiratelného technického kouzla mají nezřídka tyto předměty i nezanedbatelný škodlivý potenciál, daný jejich stářím, technickým stavem a mnohdy i amatérskými opravami. Dvé takovýchto výrobků se mi dostalo do ruky nedávno - na příkladě prvého z nich bych rád dokumentoval některé nejčastější problémy, vznikající kolem violet wandů (dále jen v-w) s vibrujícím kontaktem.

Tohle véčko je křížencem dvou zde oblíbených věcí - fitinku a sifonové bombičky. Spojení obou částí zajišťuje průhledná smršťovací bužírka ve dvou tloušťkách. Do hrdla bombičky je nalisovaný vrubovaný čep (z mědi) s kónickou hlavičkou, konec toho fitinkového téčka je osazený připájeným mezikusem. Ten má dva obrácené kužele pro lepší držení těch bužírek. Kabelování je triviální, pro připojení bombičky jsem využil pájení do pomocné dírky toho čepu, fitinka chce větší pájedlo, rychle odvádí teplo od hrotu. Konstrukce je to experimentální, teď ji čeká lepší povrchová úprava.

Spousta dotazů na “Konrádův přístroj elektrický” mne přiměla k napsání této recenze, nebo spíš testovací zprávy. Omlouvám se proto všem, kteří se mailem dožadovali podrobnějších informací, slíbené podrobnější info následuje v tomto článku.

Všeobecně přijatá klasifikace stadií rozvoje prsů u pubescentek a adolescentek se ustálila na klasifikace podle Jamese Tannera (*1920, přední kapacita v oblasti pediatrie, emeritní profesor kliniky dětského lékařství Londýnské university). Tanner specifikoval pět stupňů rozvoje prsu v závislosti na věku od prepubescentního až po dospělý.

Pacientky i laická veřejnost jsou někdy zmateny, když při čtení lékařské zprávy či nálezu nacházejí zmínky o lézích v kvadrantu II, s nimiž jsou odeslány na odborné vyšetření. Po něm pak zjišťují, že radiolog hovoří o kvadrantu A, pozici 30/40 nebo dokonce IIB-30/40. Cílem tohoto textu je alespoň částečně objasnit metodiku označování pozic na prsu, budu se snažit dostupným jazykem :-). Prsa - s dovolením - použiju vlastní, i když po dvou dětech se k tomuto účelu až zase tolik nehodí.

Vzhledem k tomu, že předchozí díl Stručného úvodu vykázal docela slušnou čtenost a zájem, máte před sebou pokračování. Slíbené měření a vážení necháme ještě chvíli být, přistihla jsem se, že zavádím terminologii bez vysvětlení a je třeba to napravit. Tento díl je o obalových křivkách, tedy tématu, přitažlivém pro pány :-)