DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

zPátečník

Slunce za dekou mraků něžně hladí a cosi chlácholivě šeptá.
    Jako když víla, dobrá mamka, člověka láká z krásného snu do nového jitra.
    Láká jako čestného hosta.
    Holky jsou dnes oblečeny do elasťáků. Ikdyž mají zadek jako pytel brambor, mají černý elasťáky, legíny, nebo dírkovaný těsný kalhoty.
    I naprosto nesportovní postavy mají dnes v očích hrdost hrdost na svoje rozhodnutí začít běhat a místo dortíku si v poledne dát jablko.

Číst dál: Dobré jitro

              Bude on mrtev s pytlíkem bonbonů

    Na louce před Betlémem leží černý osel, bílý vůl a bílá ovec a mlčky hledí do dáli, odkud přichází malá karavana s jedním černým mudrcem vzadu a dvěma bílými vpředu.
    Zachmuřeně pozorují obzor, už jsou vidět zlaté dary a je cítit myrha,  až tu osel vyhrkne:
    "To je ale blbej vtip, když nemá pointu, co?"    

Číst dál: Bude on mrtev s pytlíkem bonbonů

               Arciprcíř a čtyřicet vanilek

    Seděl tam, jako vzteklá hromádka nasranýho neštěstí.
    Jako když shodíš sršňům hnízdo a oni vymejšlej, jak ho dostat nazpět nahoru.
    Subčík, jehož Madam zářila na nebesích jeho obdivu a teď, potvora bezectná, se jako Luciper zřítila z nebes dolů do pekla všední reality, kde i andělé prděj a bolej je nohy.
    Do reality, kde i bohyně s bičíkem, postavené na piedestál vysokých podpatků nejsou neomylné.
    "Normálně když jsem viděl, jak se tam ocucává s klukama na tý dýze, hned šla do ignore. To je strašná děvka, chvíli jsme od sebe a už se tam cicmá!"
    Nachvíli se zasmušil. Slova, která vypustil jej teď zavazují k hledání si nové Madam, protože zkuste svoji Bohyni nazvat děvkou a zabanovat si ji na fejsbůčku, to rozdejchá málokterá.
    "To jakože zase budu muset vomrdat čtyčicet vanilek, než potkám další dominu!?"
    Zakuckal jsem se. Tahle pointa mi fakt vzala vítr z plachet a to už jsem v lidským duševnu potkal všelicos. "...cože!?"
    "No já ji nepotkal hned, já měl před ní čtyřicet holek, ale tahle byla první, která mě..."
    "Tyvole, vod tolika holek jsem já nedostal ani pusu a to jsem dvakrát starší jak ty!"
    "No sory, nemůžu za to že jsem měl těžký dětsví. to bylo jenom... no hledal jsem se."
    ...svět je prostě děsně relativní a pohledy na něj se trochu mohou různit.

Číst dál: Arciprcíř a čtyřicet vanilek

                   Darwine, díky!

    "Nemalá část otrávených čerstvých ženáčů připomíná chlapa, který si koupil tučňáka a teď se diví, že neaportuje," vyvěsil jako hlášku dne Torm na FejsBůčku.
    Drbu se moudrý vous a v tichu přerušovaném usilovným cvakotem koleček v mozkovně chvílemi slyším, jak mi kornatěj tepny. Táhne mi tak nějak kolem čtyřiceti, můj mladý život bujarý je v prachu.
    Co mi vlastně zbylo: vzpomínky a manželka. To první, doufejme, přebolí, to druhý mám na doživotí. Taky doufejme.   
    Jsem otráveným ženáčem po skoro dvaceti letech.
    Můj tučňák furt tvrdil, že aportovat umí, posléze že se učí, následně že se alespoň aportovat chce nechat naučit.

Číst dál: Darwine, díky!

                         Kéž vaši hříchové si rozumějí!

    Divná doba.

    Všichni nadšení, kontaktní... ale nedotknou se. Uhnou. Jdou si svojí cestou.

    V Mláďata, co jsme potkali, jsem vkládal veliké naděje, mladá krev nehledá překážky, ale naplnění.

    A Ona chtěla sebevědomého subíka, což On pochopil, že se musí stát ještě oddanejším otrokem.

    Jejich světy se nepřiblížily.

    Jejich chtíče nehledaly společnou cestu.

    Její hrdě vzpřímený pohled se nesetkal s jeho zamilovanýma očima, protože on oddaně líbal cestu, kterou prošla.

   

    Byl jsem požádán, abych pořečnil na svatbě. Zklamalo mne, že všichni musí zůstat oblečení a žádné mrskání důtkami máčenými ve svěcené vodě se taky nebude konat.

    To snad už nemůže zkazit ani přípitek matonkou, ale nešť. Co se tak dá přát lidem do začátku společné cesty.

Číst dál: Kéž vaši hříchové si rozumějí!

Když tělo zvedne hlavu z prachu země, bouří a pučí slunci vstříc a sílí a v něm tepe míza, kterou tvrdnou bradavky a mysl jankovatí z toho svrbění na tom jednom místě.
Když vzhůru se z těla ke slunci začne drát žalud na pyji, tak, jako větve se rozkládají od stromku, i mysl rozkošatí se a erotických objektů najednou vidí všude jako listí.
Když strom už nemá kam by rostl, žije z vláhy kořenů a ze slunce, jako tělo nachází rozkoš v jídle a radost v dalším jitru, kdy se probudilo.
Bílý sex se už stal atelierní tradicí. 

Sushi, Mexico, teď sedím na Indii.
Střídám misky a věrnost jednomu kuřeti neslibuji.
Se svou plackou pronikám do misek a smáčím jej rozkošnicky tu v té voňavé šťávě, tu zas v oné omáčce, nedbám na pořadí ani barvu.

Číst dál: Atelier -- orgie v bílé

Ach jo.

Krab má svoji krabici, had má svoji hadici, Samwica má svoji Samwici, zima zimnici a polák polici. Motolští si pořídili motolici a starej Páleč, přítel Husův, ten měl ale palici! 

Ach jo.
A náš pár furt hledá nějakou pářici se pářící.
Ach jo.
To furt vidím "čtěte profil, jen odpovědi delší než dvě řádky, na dvouslovné nabídky nereaguejme, negramoti nepište,..."
Ach jo.
A člověk odešle metafysický traktát na esotení théma "není člověku dobré honit si samotnému" a vono nic. Kolikrát ještě napíšou, že tomu nerozuměj.
Ach jo.

Číst dál:        Věnováno osvícení

Kandauista, to je takový podivín, který se chce v koutě vysmíván dívat, jak mu soused šuká ženu. Prej. Je to celé divné, zvrhlé a fujtajbl a na holý pupiky, že se to nedělá. Prej.

Tak ale... všechno má svoji domácí verzi pro papuče, gauč a orchestrion.

Před drahnými lety jsem si dal sraz s čundračkou, toho onoho času mojí tehdejší drahou, ve vlaku na Zdice. Já že přistoupím v Berouně. Mobily jsme tenkrát měli čtyři lidi ze sta, takže se ještě hrálo na domluvy a na srazy.

"A bude to výlet jako bratr a sestra, nebo jako bratr a bratr?" zeptal jsem se v předvečer odjezdu.

Číst dál: SkoroKandaulista na osadě

                Třpytky na cizích tvářích

    "Čistotný lízací sluha k páru, mohu i kouřit, jsem zdravý... teda už jsem pár chlapeckých zadků naostro taky projel, to se člověku stává, ale jsem zdravý a věrný sluha, chcete mě?"
    "No, hele, zní to zajímavě, alééé..."

    Jistě, na něco člověk umřít musí, ale já bych přecijenom radši, kdyby to bylo na stáří nebo na psotník.
    Drahá přišla kdysi do hospůdky v blejskavým tričku posypaným třpytkama a ty se po vyprání už houfně odlupovaly.
    Políbila svoji milou, objala se s její milou, s pár kamarády si padla do náruče. Tak pět lidí maximálně. V lokále přes padesát hostí.
    Za pět minut se začaly objevovat třpytky na tvářích nám zcela neznámých lidí.

Číst dál: Třpytky na cizích tvářích

               Paní z obrazu

    Dnes ji určitě najde.

    Dnes to už musí vyjít.

    Měsíce píle budou korunovány zaslouženým uznáním a Ona mu konečně odpoví.

    Je to od ní zákeřné a hravé a lstivé a provokativní a koketné a zlé, takhle jej zkoušet.

    Ale najde ji a osloví, není přeci takový hlupák, aby nerozšifroval ty náznaky, které k němu stále vysílá.

    Je jasné, že k němu nemůže Ona jen tak přijít, položit mu svoji ladnou ručku na rameno a říct "Můj princi, zde jsem, jen na Vás jsem čekala a jen po Vás toužím."

Číst dál: Paní z obrazu

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 155 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 155

Nejnovější uživatelé

  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin
  • robert