Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Renčoviny

Ráno, zase ráno... Mžourám a chtěla bych ten protivný budík zašlápnout, vyhodit z okna nebo alespoň nakopnout někam mezi kolečka, pérka a hřídelky. A ke zvonění se navíc přidává lehký dech na tváři a následně i ohebný jazyk, snažící se mezi mými vlasy najít ucho. Jestli něco nesnáším, je to žužlání uší. Škubu sebou a shazuju Torma, pohodlně uvelebeného vedle mne mezi polštáři. Jak to, ksakru dělá, je umytý, oblečený a voní Windsorem. Zničeho nic mám obě ruce pevně chycené za zády a Torm si druhou rukou dělá kolem ucha místo. Lehce mne hryže do boltce a šeptá, že takhle asi nevstaneme. Ta perspektiva se mi líbí a nenápadně dávám kolena od sebe. Za oknem už pere sluníčko a dole pod okny dělají kravál popeláři. Torm mne pouští a okno doširoka otevírá. Do dunění popelnic se z dálky nese vřískání motorů a nos lehce lechtá vůně spáleného ricinu. Vstávám a s ručníkem přes ramena se šourám do sprch.

Číst dál: Mitfárerkou... aneb pár zcela netématických vzpomínek

Stojím na Loganu, schovaná za sloupem a pozoruju frmol na příletech. Delta z Denveru bliká zeleně a podle množství Coloraďanů v hale usuzuju, že už je odbavená. Torma nevidím. Vlastně ano, teď se vysoukal zpoza Sixtovy přepážky a zastavil se u zábradlíčka. No tě bůh... On v tom Novém Mexiku snad vykoupil krám se suvenýry. Kostkovaná košile s rozhalenkou, ošoupané lewisky, na krku kostkovaný šátek a světe zboř se, stetson na šňůrce, hozený dozadu na záda. Marlboro Man... Jen ty špičaté jezdecké boty s ostruhami mu chybí, a cigáro. A víc lesku v očích. Vypadá unaveně a hodně zešedivěl. Očima skenuje halu a vypadá čím dál tím víc zklamaněji. Sundává si brýle, mne si oči a pucuje si brýle kapesníkem. Nakonec rezignovaně zvedá kufr, kouká se na hodinky a tahá ze zadní kapsy příšerně ožvýkané pouzdro na letenku. Listuje v letence a něco si porovnává s diářem.  Nakonec se s nahrbenými zády se vydává k přepážce AA. Nadávám si, jaká jsem kráva a tiše utíkám za ním.
Otáčí se, když mi zbývá posledních pět kroků. Nikdy se mi nepovedlo přiblížit se k němu nepozorovaně. V očich se mu rozsvěcí jiskříčky.  Nekoukám na důstojnost paní primářky a skáču mu rybičkou kolem krku, automaticky doufám, že mi neuhne a chytne mne. Reakce má pořád střelhbité a moje kila navíc ho taky nejsou schopná srazit z nohou. Drží mne jednou rukou a jak se otáčí kolem své osy, málem kufrem sráží pracovníka letištní ostrahy, kterému se zjevně naše interakce nelíbí. Torm se na něj přátelsky šklebí a k dovršení všeho pronáší s šíleným jižanským přízvukem "sorry, old man". Irčan zděšeně prchá. Chytám Torma za ruku a táhnu ho k autu.

Číst dál: Torm Marlboro Manem

Tenhle text měl původně být o dvou vzdálených sněhových vločkách, tajících dechem, ale nakonec jsem radši zplodila něco zábavnějšího. Prostě ještě něco vzpomínek na mládí.

Venku zase začalo chumelit. Prosinec je v horách, kde jsem se narodila vždycky už ve znamení předvánoční nálady. Stmívá se brzy a autobus, kterým jezdím ze školy doráží už za pořádné tmy, prosvěcované jen kužely reflektorů, nazelenalým světlem veřejného osvětlení a pruhy světla z rozsvícených okének domů. V kombinaci s jiskřícím sněhem obrázek, jak od pana Lady. Mě ale ještě zebou tlapky - ze zimy venku mi za nehty zalezl mráz a odmítá vylézt. Vyhazuju z umyvadla Habakuka a strkám si ruce pod teplou vodu. Habíšek sedí na kraji umyvadla a kouká velikýma žlutýma očima. Máma peče cukroví a domem voní pražené oříšky, linecké těsto a hřebíček s badyánem. V kuchyni není kam šlápnout, jdu se učit k sobě do pokojíka. Matyku si šetřím, až přijde Torm, nechce se mi pouštět se do integrálů samotné. Zabrala jsem se do fyziky, co si hraju s Tormem, začala mne nebývale bavit.


Průvan mi na stole zvednul papíry a zakvílel v kamínkách. Náš dům pamatuje leccos a vytápět ho mimo sezónu ústředním topením by bylo šílenství, a to i pro lidové spotřební družstvo Jednota, které barák dědovi a babičce sprostě znárodnilo. Stejně, jako Tormovým prarodičům a spoustě dalších  krkonošských živnostníků. S malým zpožděním se ozvalo bouchnutí dveří, přitahovaných silným pérem a tiché zavrčení. "Jednou sem dám brano", ulevil si Torm a já slyším, jak si oklepává z gerlachovek sníh a hledá potmě prázdný věšák pro parku. Z válendy jako by mne vystřelil. Rychlý pohled do zrcadla na nosánek (stejně se nelíčím, ale co kdyby)  a sypu se dolů ze schodů. Právě včas, abych se u vypínače srazila s tátou, který vylezl z dílny od rozdělané televize. Torm se šklebí a z dlouhých vlasů si vytřepává hustě sněhové vločky. "Venku je boží dopuštění, ráno bude silnice pryč", komentuje sněžení, "a začalo mrznout". To vidím sama, tvářičky má, jak Děda Mráz a nos vlastně taky. Otírá si zarosené brýle a šíří kolem sebe vůni mrazu a sněhu, promísenou s kolínskou Windsor. "Jednou mi nastydneš a umřeš", vyčítám mu, že i v největší čině chodí venku bez čepice - nesnáší nic na hlavě, snad kromě jarmulky a přilby. "Každý jednou umře", odpovídá stoicky, větří nosem a pak se neomylně vydává za vůní pracinek do kuchyně za mámou. Přemýšlím, co mě to štípe na uchu a sahám si na něj. Co je zase tohle? Stírám to z ucha a očenichávám si prst. Eukalyptová mast... Hračička. To musel stihnout, když mne objímal. 

Číst dál: Taky o sněhulácích

Vlastně... já si vlastně dálnice nijak neužila, všechny mé dálnice stavěl už Hitler, nebo jsou to highways. Jediná dálnice, kterou jsem si užila dálnice není, je to silnice z Černého mostu do Boleslavi. R10? V Boleslavi se odbočovalo na Jičín a dál přes to hnízdo úchylů nahoru do kopců, už pěkně po silnicích a silničkách, které leckdy do dneška nemají namalované pruhy a krajnice. Škodovkou stodesítkou mi to trvalo tři hodiny, Tormovi Simkou dvě a kousek. A na té dálnici do Boleslavi jsem se vždycky fascinovaně koukala, jak se taky dá řídit auto. Jo, občas jsem u toho měla pod blůzičkou a pod plisé sukní pár kolíčků nebo jsem taky, to když bylo hezky, seděla, jak mě pánbůh stvořil, ale v zásadě jsem toho za jízdy nenaakčnila tolik, kolik by se dalo. Spíš mě to vždycky hezky natěšilo na doma. Nejdřív tím směrem, co popisuju, a když Torm pronajal to patro vilky na Zbraslavi, tak i druhým směrem. Na koleji to nebylo ono, Alenka nějak nedovedla pochopit, že o její asistenci u šoustání nestojím. A u hraní taky ne, to nechápala vůbec. Navíc kolejní řád zakazoval vrtat do futer a do panelů.

Číst dál: O dálnici v pojetí úchylčině.

Tak tedy to pokračování, když jinak nedáte. Pozor, je to hodně explicitní.

Číst dál: Ach ty vzpomínky (II.)

Ježíšmarjá, jak se ta biochemie táhne... Obrovité schéma citrátového cyklu vedle tabule, připomínající kolo od bicyklu se pomalu valí po utahaných mozkových závitech a  doktor Kraml svým dobře posazeným hlasem vykládá a vykládá a vykládá. "Dehydrogenace isocitrátu za vzniku oxalsukcinátu je katalyzována isocitrátdehydrogenasou" Bože můj, jak já bych si hrála... Týden bez chlapa, týden bez hraní, týden bez Torma. Zabitý týden. "Enzym sukcinátthiokinasa  - sukcinyl-CoA-synthetasa - katalyzuje přeměnu sukcinyl-CoA na sukcinát. Uvolněná energie je použita k vytvoření makroergní vazby mezi fosfátem a ADP za vzniku jedné molekuly ATP. Reakci, při které vznikne ATP mimo dýchací řetězec, se říká substrátová fosforylace." Zvenčí do učebny pere sluníčko a bez ohledu na to, že jsem si pod lehounké letní šatečky vzala jen poměrně symbolické kalhotky, je mi vedro. Šílené vedro. Všude. To není jen ze sluníčka. "Riboflavin B2 je ve formě FAD  flavinadenindinukleotidu  kofaktor alfa-ketoglutarátdehydrogenázového komplexu a sukcinátdehydrogenasy. " Myslím na Torma.

Číst dál: Ach, ty vzpomínky (I.)

Se vzpomínkama to není jednoduché, i když tahle má reálnou příčinu a vrací se mi touhle dobou každým rokem - důvod najdete na konci článku.

Číst dál: Na co ženy taky vzpomínají :-)

Myslela jsem, že dva návraty do vzpomínek stačily, nicméně spousta dopisů a zejména pak dotazů na přisávání sklenic od čaje si vynutily tohle pokračování. Nebude tak dlouhé, jako ty předchozí vzpomínky, už zase pracuju a času není tolik. Přesto děkuju za všechny reakce, i za ty, na které jsem zatím nestihla odpovědět.

Číst dál: Sací skleničky - poslední sada vzpomínek

Milé mé dámy, milí pánové, odezva na předchozí vzpomínky mne mile překvapila - díky za reakce a zde je to slíbené pokračování.

Číst dál: Virgo electro intacta :-)

 V nemocnici na člověka jdou různé myšlenky. Vzpomínky jsou výborná cesta, jak je odvést do jiného proudu a dát jim řád. Za poslední dva týdny jsem si nemocnice užila i z jiné strany, než z té doktorské (hned ve vedlejší budově pracuju) a za tu dobu vzpomínek proběhla spousta - rozhodla jsem se, že se jich pár pokusím zpracovat. Tohle je výsledek onoho pokusu, beletrii jsem pro Eleferno ještě nepsala :-) Nesuďte přísně. Některé ty vzpomínky asi nebudou úplně autentické, ono už to bude nějakých pětadvacet let.

Doplněno dodatečně: Waco, Zvířátko, Torm a Gaurin z toho místa, které popisuju pořídili obrázky aktuálního stavu - jsou v galérii tady.

Číst dál: Lyže - něco vzpomínek na mládí

Mí milí Pánové, mé milé dámy, stalo se mi něco, čeho jsem se na jedné straně bála, ale z čeho mám na straně druhé obrovskou radost

Číst dál: Něco jako farewell-letter

Nějaké vzpomínky tady na Elefernu ode mne už jsou, ale pokusím se sepsat i to, co v nich není, a asi to bude chtít začít o hodně dřív.

Číst dál: Jak se stalo, že jsem úchylka

Jak se z mámy dvou dětí stane subinka ?

Číst dál: Na úvod od Renči...

Tak jsem si zase jednou početla :-) Něco takového by tedy moji milouncí, dobře a slušně vychovaní chlapečci rozhodně nikdy nemohli udělat. Nebo snad mohli ?

Číst dál: Z deníčku krkavčí matky...

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 91 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 91

Kalendář

září 2017
Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1
27 zář 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
28 zář 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
29 zář 2017
05:00 - 02:00
Spanking Workshop
Ateliér
04 říj 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
05 říj 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
02649388
Statistik created: 2017-09-25T00:38:12+02:00