DEV...ELeferno

Nic psát se mi nechce. Bolí mě hlava.. pak prej ozón léčí :-)
S tímhle jsem se hrál dneska odpoledne.
PS: nechce se někomu vyrobit krabička?
PS2: dík za pomoc s odkazy :-)

Nebylo to, jak by se mohlo zdát, někde na hradě, ale přímo na autobusové zastávce. Raftíček jel domu ze školy a pak to přišlo, na jedné zastávce přímo u penny marketu bylo strašidlo. To strašidlo bylo žena, pravděpodobně žena, která pamatuje vyhynutí dinosaurů. Na sobě mělo bílou průhlednou blůzku, pod ní černou podprsenku. Říkáte si, co s tím babka chtěla provokovat?

Když jsem uvažoval nad tím, jak pojmout téma comming outu, zjistil jsem, že to zdaleka nebude tak jednoduché, jak jsem si na začátku myslel. Předně kvůli oddělení zrna od plev, kdy se časem mění náhled na podstatné a nepodstatné a také vzhledem k tomu, že se preference každého časem dramatický tříbí. „Comming out" tedy z retrospektivního úhlu pohledu chápu ponejvíce ve smyslu „Ad Fontes" - jako duchovní proces směřující k vědomému návratu k vlastním kořenům, na nichž lze stavět smysl další existence. Pokusím se tedy stručně filosoficky nastínit, jak se to u mě všechno seběhlo :o).

No na začátek ,něco o nových věcech co mně zase posedli ,a to jest vakuum

           Napadlo mně zase rozšířit už tak docela slušný vakupark o pár nových věcí ,ne že by VUET měl dovolenou,   to ne čert nemá dovolenou , hlodá hlodá až vznikne zase nějaká uchylárna   v podobě další veci na hraní a tou se stali čtyři nové projekty zaměřené hlavně na použití tlaku a podtlaku s elektrickou výbavou jako sekundární funkcí

S přicházejícími mlhami by to chtělo mysl rozehřát nějakým novým nápadem. A tak jsem  v Penny zakoupil generátor........

Opakování je matka moudrosti ... a tak jsme si hned druhý den po Japonském srazu zkoušeli vázat. Tedy zkoušeli.... Já stála úplně stejně, to jsem si zapamatovala dobře. Solmyr to měl horší...

První problém byl správné rozvržení háďátek (tedy provazů), aby vyšly tak, jak by měly. Nepovedlo se to zcela stoprocentně, ale dokonale krásná budu holt příště. Tentokrát jsem byla jen krásná. Nebo dokonalá? No dobře...dokonalý byl provaz a krásné byly uzly. Budu se muset nad sebou zamyslet...

Stabilita problém nebyla, skříň mě držela stejně dobře jako minulý večer Solmyr. Jen byla přece jen o něco studenější. Ale tak zas nemůžu mít všechno...

Jsem nahá. Úplně.

Řekls mi, abych se svlékla, tak jsem se svlékla.

Sice mi to trošku trvalo, ale tys mi v mém zaváhání zabránil tím, žes mě celkem hrubým způsobem vzal za vlasy, zatáhl za ně, až jsem musela zaklonit hlavu a pošeptal jsi mi do ucha, že mi doporučuješ, abych poslechla nebo mě jinak přivážeš k topení a prostě odejdeš. A přijdeš, až se ti bude chtít. Pravda je, že mě to lákalo – zjistit, jestli bys to skutečně udělal a pokud ano, tak jaké by to asi bylo nemoct se pohnout z místa a nevědět, kdy dorazíš zpátky. Jenže na druhou stranu, co kdyby se mi chtělo čůrat a nemohla bych. To by bylo nemilé.

Pozdní návrat

 

„Tak ahoj, Jirko,“ rozloučila se Tereza se svým přítelem, který ji doprovodil domů.

„Ahoj, lásko.“ Nakonec si dali ještě na dlouhý a vášnivý polibek, při kterém se nenápadně koukla, jestli se doma ještě svítí, nebo už šli rodiče spát. Svítilo se. Zdálo se, že někdo na chviličku poodhrnul záclonu. Trošku se jí z toho všeho točila hlava. Alkohol zcela ještě nevyprchal a taky za jednu noc vykouřila celou krabku cigaret. Ještě se na Jirku usmála a zamávala mu, když už stála  u branky k domu jejích rodičů. Koukla se na hodinky. Když zjistila, kolik je, znervózněla. Ručičky ukazovaly pět ráno a ona měla být doma v jedenáct večer. Sice se párkrát už zpozdila, ale nikdy ne tolik, takže většinou dostala jen vynadáno. Rodičům řekla, že jde  na diskotéku, ale protože Jirkovi rodiče nebyli doma, využili Tereza s Jirkou prázdného bytu  a užívali si celou noc. Trochu přitom popili, a tak se jí s hlavou oblouzněnou alkoholem nezdálo blbý přijít domů až ráno. Za pár měsíců jí bude osmnáct, tak to pořádně oslaví. Snad na to nepřijdou, že jim zalhala. Pro Jirku by v té době udělala všecko na světě.