Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Blogy uživatelů


Tato kategorie zahrnuje blogy uživatelů. Texty jsou publikovány ad-hoc, jen s minimální redakční kontrolou na přípustnost obsahu  a elementární gramatickou kontrolou.

    Několik let jsme byli na serveru sexypláštěnky, jezdili jsme i na jejich srazy, oni jezdili na naše, my je podporovali na našich stránkách a akcích, měli jsme dojem, že vycházíme přátelsky a že to i přátelé jsou. 
    Podali jsme v dobré víře pár návrhů na změny a vylepšení a upozornili na nedostatky na serveru. Jednoho dne si s.Ade smazal své fotky, ze svého vlastního profilu a požádal o smazání svých textů, které tam vložil. Pak bez dalšího upozornění byla najednou zablokovaná IP adresa ze strany majitele. Přes jinou IP adresu, jsem si já Mrs. Bojek stačila smazat své fotky a žádala jsem majitele, aby smazal naše profily a naše texty. Nebylo vyhověno, odpovědí bylo zablokovaní další IP adresy. Jelikož na majitele není žádný kontakt, tak jsme se spojily tehdy ještě s kamarádkou a superadminem stránek Sommers, aby situaci vyřešila a smazala nám naše profily. Po opakované výzvě mi nakonec sdělila, že jsem hysterka, ať si vše vyřeším sama a náš obsah tam ponechala. Tady selhala nejen jako administrátor, který nerespektuje práva uživatele, ale i jako kamarádka, od které to byla kudla do zad. 

Číst dál: Sexypláštěnky, jak je to doopravdy.

    Seděla v křesle, nohu přes nohu, černé punčoche na sobě a mahagonové vlasy vyčesané do drdolu vzhůru, aby jí poletovaly kolem hlavy pokaždé, kydž se ohlédne nebo jen tak pohodí hlavou.
    Klečel před ní. Nahý. Se zoufalým výrazem a zlehka se vkleče kymácel dopředu a vzad, asi aby si dodal odvahy.

        "Ale vždyť jsi sám chtěl pás cudnosti," pravila s jen mírnou rozmrzelostí v hlase. "Sám jsi mě prosil, abych si vzala tvůj chtíč jako dar. Nebo jsi ho snad chtěl nabídnout někomu jinému?"

    Fakt ji to kňučení a reptání poslední dobou začínalo dost nebavit.
    Ano, je to oddaný, pilný, příjemný a zábavný otrok, ale poslední dobou si pořád něco nárokuje.
    Aspoň že umí uvařit a zvládá knoflíky na pračce i myčce, to už by mu byla za úplnou hospodyni.
    "Ano, má Paní, patří jenom vám, ale  prosím, já přeci taky někdy musím střík..."
    "Musíš?"

Číst dál: SlaveCoin (1.díl)

                  PolyAmory? Nebát se a nekrást!

    PolyAmory není nutně záležitostí frajerů a lamželez pásů cudnosti.
    Jsem sociofibický introvert, ačkoliv teď se zakuckal kafem každej, kdo to četl.
    Takže v tom ten klíč není.
    Je to o majetnickém strachu.
    Každej se o něco bojíme a když si nevěříme, nebo se podceňujeme, potom se velmi snadno můžeme bát úplně všeho.
    Bojíme se toho, u čeho si nejsme jisti, že to můžeme překonat, přemoci a ustát. A když to neznáme a nerozumíme tomu, pak se toho prostě bojíme jako skautík sovy.

Číst dál:  PolyAmory? Nebát se a nekrást! 

                       OffLine pod májovou jabloní

 

Slunný víkend na krku, pojedeme si pro stromky, pokecat s kamarády...
Nu, otevřel jsem mailer a oznámil tu radostnou novinu čtyřem subíkům, dvěma služebníkům, jednné subčence a dvěma manželským párům, které už několik týdnů odpovídaly velmi gramotně a zajímavě.

<i>"Tak což takhle to dokecat? Jedem v sobotu přes Šárku do Břevnova."
"Skvělý, bydlím na Šárce!"</i>
"Miláčku, jedno TVčko, ale bystré a nedělá hrubky. Obvoláš si ty svoje subíky, co se ti hlásili?"
<i>"Plně se vám a vaší Paní přizpůsobím. Budu tam, Pane."</i>
"A ten přes nožičky, jak ti je chce masírovat a olíbávat."
"No, že se těším a že mě děsně zanedbáváš!"
<i>"Hledáme někoho, před kým se moje žena v lese svlíkne a půjde nahá po cestě. Nic víc. Jakou vy máte představu?"
"No, že vezmu flašku kagoru a pokud chcete, třeba i foťák, protože tohle by mohla bejt mock rásná akce.A půjdem za vámi nebo ruku v ruce a budeme si povídat o životě... je to exhibo, nebo sub? Máme chválit, nebo mít kecy?"</i>
"A miláčku, navečer bychom se sjeli kouknout za Tuchlovice. Sice je to příliš zajímavá nabídka na to, aby to byla pravda, ale já už si tě tam nějak užiju..."
"...a ten kagor berem?" Sedla si mi na obkročmo koleno a položila mi ruce kolem ramen.
Přitáhl jsem si ji za pevnou zadnici, kterou by jí kdejaká pětadvacítka záviděla. "Jasně. Když nikdo nepřijde, já brečet nebudu. Vezmeš si sukni?"
"Bude teplo?"
"Objednal jsem takovej hyc, že jeslti tam opravdu půjde dívčina nahatá, budeme jí závidět."

Číst dál: OffLine pod májovou jabloní

    Před lety jsme měli práci v pitné vodě.
    Doslova, brodili jsme se pitnou vodou, takže bylo nutno vymyslet, do čeho budou lidi močit a tak jsme fasovali lahve od mlíka.
    Ten rozměr znám dobře -- pár dnů před tím mě moje milá a její milá sepsuly, že přes deset minut budou kouřit jenom v tom případě, že "tohle drž deset minut mezi zuby a jeslti se cejtíš, můžeš kolem toho jezdit jazykem."
    A tak jsem dostal křeče do čelisti už třetí minutu a holt jsem měl smůlu.

    No a tak jsem v práci protestoval, že mi ta lahev nebude stačit.
    Sekretářky nevěřily, tak jsem si to vyzkoušel a fakt ne, prostě mi žalud s tím hrdlem lícoval a zatímco ostatní si čumprdlíka strčili dovnitř, já měl prostě smůlu, ikdyž jenom naprosto těsně, milimetřík zbejval.
    Nevěřily ani mému čestnému slovu a do praktické ukázky se mi moc nechtělo.
    Takže jsem přinesl potvrzení: manželka jako majitel, já jako uživatel (víte jak to chodí v manželství) a milenka jako certifikační autorita.
    Vytištěno, hrdlo otištěno, tři podpisy: rozměry lícují, nelze použít.
    Jo, uvěřily, deset minut se dohadovaly, jak je možný, že je manželka podespána naproti řádce "milenka", jak jsem jí to podstrčil, že si toho nevšimla.
     "No, je přeci snadné vysvětlení," povídám, "to je přeci JEJÍ milenka. Ona mě jí občas půjčuje."
    Nedostal jsem jinou lahev. Prej že takovej kluk ať si už nějak poradí.
    Je to nespravedlnost na tom světě...

    No ale plyne z toho něco?
    Tak snad jedině že... lecos člověk dělá prostě jenom proto... že mu to nedá a prostě MUSÍ, když může. :-)
    A že frajeřit holt muž musí, dokud je klukem a jakmile přestane, je už starcem.
    A taky že nikdy nevíte, kdy se vám bude milenka hodit. Číkoliv milenka.

    Jo a vlastně ještě... když se vám zase sejdou doma ženský a ty kušny nezavřou celej večer, až vám z toho v hlavě hučí, nestěžujte si, nemrmlejte:
          T R É N U J O U !

    Každá duše se pudově snaží najít si svoje místo v předivu společnosti a v té roli vyniknout.

    Někdy je to snadné, prostě vynikne jako použitelný truhlář číslo dvacet dva zleva u okna a dobrej vymetač komínů a pěstitel mrkve.

    Nebo neumí nic z toho.

    Nebo se jenom bojí, že to neumí, protože mu v dětství tata podrazil sebevědomí.

    A začne hledat fakt hooodně divný kariery.

    Protože jako debil nasírač a bonzátor na netu vynikne, tam není veliká konkurence.

    V sexuální oblasti to plodí ty podivný subíky, co jim na očích vidíte zlou zákeřnost, když slibují "Paní, udělám Všechno..."

    Jsou to prostě duše zlomený, ale protože se cítí na prknech kočovného obludária společností obdivovaní, odmítnou s tím cokoliv pro blaho svoje i Obce udělat: dosáhli svého místa na výsluní.

Číst dál: O začátečnících a zlomeninách duše

Tak jsem zase absolvoval příšerný zážitek. Byl jsem s Kočkou v Ikei. Modří vědí, co to znamená.

Se svojí skupinou fóbií jsem chvíli statečně bojoval (s nealko pivem v ruce a masovými kuličkami na talíři. Když však obojí došlo, začaly mi krušné chvíle, kdy jsem skoro zběsilý hledal východ.

Východ jsem nakonec našel, utekl do garáží a sednul do auta. Zastesklo se mi po nějakém lepším zvuku, než vřeštění dětiček, které se kolem auta honily a klábosení mamin.

Číst dál: Sranda skoro stranou

    Šedé bylo úterý a duch se znechuceně vznášel nad vodami.
    Stvořit středu se mu nijak nechtělo, zvláště po tom průseru s pondělkem, za ten ho bude určitě ještě někdo proklínat, cejtil to v kostech.
    Nicméně ke čtvrtku se jinak nedostane, než přes jednu středu, ani dva úterky by to nespravily. Tak to risknul.
    No, středa celkem nic moc, jenom práce, nákupy, šéfové v plným vzletu, prostě středu si taky nedá do svýho životopisu na seznam povedenejch projektů.
    No ale ten čtvrtek, přátelé, čtvrtek...

Číst dál: K čemu že stvořeno bylo štěně

     Mrcha

    Byl tu znova, stál před Těmi dveřmi. I když si už nejméně tisíckrát říkal, že s tím končí, nakonec se vždycky musel vrátit. Táhlo ho sem něco uvnitř jeho samého, něco, co lámalo jeho vůli. Něco, co nechtělo, aby s tím přestal.
    Bylo to proti rozumu. Proč by se měl takhle týrat? Nechat si šlapat po osobnosti, udělat ze sebe naprostou lidskou trosku, která už díky Ní ztratila tvář před všemi svými přáteli i před rodinou? To ponížení ho bolelo, a ta bolest neustávala. Budil se v noci, zpocený a vyděšený s rozhodnutím, že je konec. Ale nikdy toho nebyl schopen, nešlo to ukončit.
    Po celou tu dobu mu nedala poznat ani kousíček citu. On Ji kdysi miloval, ale Ona se mu jen vysmívala. Pak ji nenáviděl, ale nic tím nezmohl. Poslední dobou už si připadal jen jak feťák závislý na droze. Věděl, že ho ničí a věděl, kam to vede, ale nešlo přestat. Prostě nešlo přestat.

Číst dál: Mrcha

           Obojek

    Poklekl a trpělivě čekal. Přistoupila k němu zezadu, nožkou se lehce otřela o jeho holá záda a pak ucítil, jak mu něco koženého nasadila kolem krku. Obepjala tím celou jeho šíji, pak to utáhla - ne moc natěsno, aby mohl dýchat, ale ani ne moc volně, jako by chtěla, aby se necítil zas tak pohodlně.

Číst dál: Obojek

Tak si zase trochu vybleju city, jak by rekl Pepik z Ivanka [rikate si co to tu ten manas blije? A vy jste nevideli Ivanka? Ostudy!!!]. Tentokrat o reckem zdravotnictvi.

Inu, stalo se tak, ze veliky a jedinecny KV [i kdyz jsem se dozvedel, ze se nekdo vydava za me v Praze, prosim vas, kdybyste nekoho takoveho potkali, tak ho vhodte do kanalu, protoze to nejsem ja a klony netrpimLaughing] ochorel tezkou chorobou zvanou nachlazeni. Nejdriv se to snazil usilovne prechodit, pak ale zvitezilo premlouvani zviratka, lokalizovaneho v Praze at jdu za tim doktorem jinak me, az se vratim domu, kousneLaughing Zviratko ma sice slabe zoubky, ale je vytrvale, tak jsem se jal zjistovat kam ze to mam jit. Radu koordinatora Erasmu, ze mam jit do nemocnice na patologii, jsem vzal se smichem, ale kdyz mi to opakoval, tak jsem pochopil ze pathologiko je recky nazev pro pohotovost. Na me namitky ze jsem prece jen nachlazenej, mi odpovedel, ze v Recku neni moc soukromejch doktoru a proto ze at jdu do univerzitni nemocnice.

Číst dál: Recke zdravotnictvi

Tak mi zase (dnes už podruhé) přestala fungovat myš. No, inu pustil jsem se do rozebírání bezocasého hlodavce. Poté co jsem nezjistil žádný problém (ani v optice), naštval jsem se a šroubovákem jsem zdevastoval jeden čip. Jaké bylo mé pobavení, když sse hlodavec najednou rozsvítil a začal mi honit kurzor po obrazovce na dálku pěti metrů.

Abych dokázal svoji teorii: Od ddoby, co jsem hodil mobilem o stěnu mi displej funguje (ti co se mi občas snaží dovolat vědí oč jde).

Ponaučení

  • Nikdy neměj slitování
  • Buď krutý
  • I technika se dá posubit, pouze však nekonsenzuálně
  • V servisu Vám za peníze vymění, co si doma můžete zlikvidovat sami.

Číst dál: Kurvítka

Fronéma narazila ve svém článku na problém, nad kterým již uvažovalo mnoho lidí. Proč by se holka „neměla cítit krásná“?

Proč ne!

Začnu klasicky negativně. Pokud se na někoho už v životě lepila vypatlaná dylina, která nedokázala pochopit, „proč s ní vlastně nechci spát, když je přece tak úžasná“, chápe. Přeci jen když s vámi něco takového zahájí rozhovor a sedne si na klín (a to před zraky přítelkyně), je to poněkud nevhodné. Neřku-li že vám někdo z blízkých vynadá, že jste byl hnusný „ na takovou hezkou, milou a inteligentní slečnu“. Jak to popsal jeden můj kamarád: „No, to je napřesdržku. Kvůli takovýhle scéně se se mnou jedna holka rozešla.“.

Další skupina je postarší noblesní paní s 2cm make-downu rozmazanou rtěnkou, co dostala chuť na zajíčka. Taková typický věta je: „Ona ti nemůže ukázat, co já. Ona je ještě mladá a nezkušená. Já jsem ale zkušená a ještě pořád docela pohledná„. Todle tedy netřeba komentovat.

To bychom měli dva případy. Tady je snad jasné, kdy a jak ne!

Číst dál: Gaurinův tématický neuspořádaný výlev

Průměrný muž chce mít inteligentní partnerku, za kterou se nemusí stydět. Chodím se slečnou, kerá má IQ 150. Kde že je ten problém?

Pokud mám velmi inteligentní partnerku (myšleno silný nadprůměr), je v D/s vztahu problém. Snažím se to D/s uplatňovat takřka 24/7. Mnohdy je ale neskutečně těžké být dominantní ke slečně s tak nehorázným intelektem. Ona má (téměř vždy) pravdu. I kdybych se stavěl na hlavu, pak má pravdu. Sama to dokáže dokázat a potvrdit mi to hned z několika zdrojů.

Dalším problémem je, že v několika málo tématech, o kterých jsme schopni se bavit má takovou sumu informací, že opravdu jen pokorně skloním hlavu (religionistika, psychologie + sociologie). Je několik témat, kde mám relativně rozsáhlé znalosti, o těchto tématech se nikdy nebavíme (některá, jako třeba astrofyzika, nebyla nikdy diskutována).

Číst dál: Problém s inteligencí

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 113 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 113

Kalendář

červenec 2017
Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
26 čec 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
27 čec 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
02 srp 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
03 srp 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
09 srp 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
02370768
Statistik created: 2017-07-23T22:40:48+02:00