Menu
Spokojeni?
Povídky
Texty v této kategorii jsou FIKCÍ. V převážné většině případů jde o díla našich čtenářů a uživatelů, zveřejňovaná jen s minimálními redakčními úpravami, gramatickou a stylistickou korekcí.
(...) "Takže holky, začneme menším protažením a zahřátím. Rozestupte se do 3 řad, udělejte si kolem sebe prostor, protáhneme se, budu předcvičovat." Holky poslechly a tak deset minut jsme cvičili. "Takže, teď si dáte tři kolečka kolem hřiště a abyste měly motivaci, tak poslední tři z vás dostanou rákoskou. Třetí od konce dostane deset, druhá dvacet a ta poslední dostane padesát. Seřaďte se na startu!" Dívek se zmocnila panika, ale už věděly, že nemluvím do větru. (...)
Dívčí výchovná škola (4. část)
Díval jsem se na Terezku jak si hraje v bublinách.
Byla tak nevinná, jako malá holčička a přitom krásná jako orchidej s kapkami vody ve slunečních paprscích. Měla zarostlou kundičku a to mne nějak vzrušilo, ale neřekl jsem nic.
Odešel jsem do pokoje a podal si škrabošku. Když jsem se vrátil do koupelny, Terezka spokojeně odpočívala ve vaně.
"Terezko, už jsi dospělá žena, jak to máš s muži?" zeptal jsem se přímo. Tereza pochopila, na co se ptám a zčervenala. V jejích očích se mísil strach, smutek, ale i chtíč.
Dívčí výchovná škola (3. část)
Byla už pomalu tma, školské prostranství osvětlovaly venkovní lampy, které byly všude, ale i tak bylo spousta temnějších zákoutí. Les pomalu spal a jen sem tam se ozval výr, nebo jiné noční zvíře. Světla v budovách prozrazovala, že uvnitř je ještě ruch. Občas nějaká dívčí postava proběhla mezi budovami, když některá z dívek měla hlad, zaběhla do jídelny.
Do tohoto posvátného ticha vrzly dveře a zpoza nich se objevily dvě postavy.
První, mužská, šla v čele. V ruce nesla nějaké šaty a ve druhé držela vodítko, na kterém byla přivázaná postava druhá, ženská, následující tu první po čtyrech.
I běžný pozorovatel by zdálky poznal, že ženská postava je celá nahá. Prsa se jí při každém krůčku výrazně houpala a její delší vlasy vlály mírně v nočním vánku.
„Tak pojďme Terezko, ať mi nenachladneš,“ zavelel mužský hlas.
Terezka souhlasně tlumeně zaštěkala jako pejsek a pomalu následovala svého psovoda. Obě postavy zamířily k ubytovně kantorů. Než tam došly, vyšla ze dveří jiná mužská postava a krátký oheň od zápalky nasvědčoval, že si zapálila cigaretu. Když viděl blížící se postavy, zbystřil a počkal až budou na doslech.
(...) Druhá žákyně se začala svlékat. Byla hezká, štíhlá, ale její prsa byla větší, alespoň čtyřky. I tak byla moc hezky tvarovaná. Věděla, že ji čeká něco obdobného a oproti svojí kolegyni ani neprotestovala. Věděla, že je to zbytečné.
"Lehni si na záda na stůl. Jak se jmenuješ?"
"Prosím, Manová" špitla.
Holka vypadala na stole nádherně, málem bych na ni skočil i před ostatními. "Uklidni se, je to přece tvá žačka," napomenul jsem se v duchu. Sáhl jsem do skříňky a vytáhl krásné důtky.(...)
"Lehni si na záda na stůl. Jak se jmenuješ?"
"Prosím, Manová" špitla.
Holka vypadala na stole nádherně, málem bych na ni skočil i před ostatními. "Uklidni se, je to přece tvá žačka," napomenul jsem se v duchu. Sáhl jsem do skříňky a vytáhl krásné důtky.(...)
Dívčí výchovná škola (1. část)
V tom inzerátu se psalo:"Soukromá dívčí škola s internátem hledá učitele občanské výchovy, který umí být přísný. Jsme škola zaměřená nejen na vzdělání, ale především na výchovu našich studentek, které patří k lepším vrstvám a jejichž rodiče ve výchově selhali a proto je plně svěřili nám. Pokud se Vám nepříčí občasné výchovné fyzické a psychické tresty, máte praxi a můžete nastoupit co nejdříve, zašlete nám svůj životopis. Pro učitele je připravena odpovídající odměna, zapůjčení bytu v našem areálu a stravování v naší jídelně."
"To bych si dal líbit," pomyslel jsem si. Konečně škola, kde se nebojí žáky vytahat za ucho nebo jim dát facku. Neváhal jsem ani minutu. A i když škola ležela někde u Prahy, napsal jsem svůj životopis a odeslal ho. Připsal jsem tam i to, jak mne mrzí, že v běžných školách nemůžou učitelé pohlavkovat žáky a že bych to rád změnil.
V žertu jsem ještě dopsal větu: " Na tu dnešní mládež by patřila rákoska a řetězy!"
(Kdysi jsem slíbil, že to dopíšu a že to vydá na knihu. Jsou to dva roky marných slibů při dobrém úmyslu. Tak třeba to někoho osloví a někdo pak osloví mě a bude mne hnát a upomínat, abych vybředl ze svojí lenosti a konečně to dodělal. Takže tohle je ta moje stará upoutávka...:)
SVÍTÁNÍ
Z Boží milosti začal nový den.
Slunce v plné síle zalilo mi tvář jakoby panna vedle na polštáři ve snách hodila hlavou a zasypala mne svými vlasy plnými života a radosti.
Jedině takové vyrušení ze sna bylo přijatelné, neboť to byl sen plný andělských kundiček a ocásků, které se přímo v Brownovském skrytém hemžení překotně prolínali, zanořovali se do sebe navzájem, ba i prdelky bez zbytečného omezování pohlavím jejich držitelů přibírali, vše prostupovala bujará láska, která je Stvořitelovým jménem, rozkoš, která byla jeho silou při tvoření světa, ba i chtíčem byl celý sen prodchnut jako jarní potok chladem, tím nezlomným a nevyčerpatelným chtíčem, který nás drží pevně na této zemi, která se tak stává pro nás krásnou a uspokojivě obyvatelnou.
Chtíč po celý život tlačí naši lásku k rozkoši vpřed a když k stáru pohasne ten oheň v klíně, táhne nás jako osla za mrkví kupředu více už jen vínem, mlékem to starců a jídlem, první i poslední rozkoší života.
Strašili lištičku pastičkou
Ulovil jsem krásnou veteš z fysikálního kabinetu.
Vypadá to vpravdě strašlivě, jako cívka, kterou se mučí partizáni a grilují kuřata.
S mosaznými, dozlata vyblejskanými hejbátky.
Na mahagonovém podstavci.
Věděj bohové, že s tím strojkem neumím.
Věděj, že ani nevím, co to je. (Teda... už mi to kamarádi vysvětlili.)
Věděj taky, domík jsem svědomitej, takže bych to samozřejmě jen tak pro legraci na nikom naostro nezkoušel.
Věděj ale na mne, že já jsem ten stav, kdy se houpete na židli a užíváte si jenom jeden jediný moment: to balancování přesně na hraně mezi zklamaným "už zase do bezpečí na zem" a vyděšeným "doprdele, padám!"
Výcvik kašpárka u Paní
Zazní smluvený signál a já tě vpouštím do bytu. Jsi oblečen jako vždy dokonale. Hladce oholená tvář a sytě omamná vůně, která se kolem tebe šíří, Mne nenechává chladnou. Nakláním se, abych vdechla ten nejúžasnější koktejl parfému a tvé kůže. Máš na sobě ten nádherný, bezvadně padnoucí oblek, bílou košili, hedvábnou kravatu. Já jsem si pro dnešek oblékla černou saténovou tuniku, kde z výstřihu vykukuje černá krajka. Na nohou černé lesklé legíny s otvorem v rozkroku a lakované kotníčkové boty se zavazováním, na vysokém podpatku. Na pravém zápěstí se na poutku houpe kožený bič a jemné kožené rukavice jen dokreslují celkový vzhled.
O tragedii přehrozné v tom clubu strašlivém
Podvečer dospěl, zestárl ve večer a za praskotu krbu meditoval o reinkarnaci v noc.Špunty už nezpívaly o svém vysvobození z hrdla lahve tak často a i jiná hrdla již byla volná a většinou jen znaveně dýchala.
V křeslech a gaučích rozvaluje se důstojná pánská smečka, tak důstojná, jak jen povolené župany či z kalhot vytahané podolky černých košil dovolují, hledí přes číše vín a koňaků na pohupující se přivázaná dívčí těla, na jejich prsa ještě znaveným dechem se dmoucí a rozjímá o záhadách pozemského žití.
Hana nebyla na vojně dlouho. Nastoupila a teprve nedávno absolvovala přijímač. Stát se vojandou z povolání bylo jejím dávným snem.V podstatě to byla pro ni nuda a velké zklamání. Čekala akční věci,místo toho byla jen sekretářkou v uniformě, která vaří veliteli kávu, opisuje nudné papíry a ještě plno nezáživných věcí. Jednou nalezla v poště, z hlavního štábu, pro ni zajímavou nabídku, na možnost, nepovinného absolvování kurzu, jak přežít v zajetí a kurzu technik výslechu zajatců. Hana, ani na moment, nezaváhala. To je přece ono, proč na vojnu nastoupila. Přihlásila se tajně, aby to nikdo nevěděl. Za pár týdnů přišla pozvánka na nezávazný pohovor. Rozhodla se jít. Pohovor probíhal vždy po jednom zájemci, v různý čas, aby, nikdo nevěděl o dalších uchazečích. Po vyplnění dotazníku, kde uvedla své jméno, služební číslo, váhu, výšku a další potřebné údaje, byla pozvána do místnosti, kde seděli muž a žena....