DEV...ELeferno

Nebo taky něco o tom, co pánové znají jenom z doslechu, případně z opačného konce nástroje. Řeč bude o frikčních pohybech. Nebo, lépe řečeno, o jejich simulaci pomocí mechanických zařízení. A toho, jaké chyby neudělat. Mašinku podobného rázu jsme kdysi už opravdu hodně dávno s Tormem zkoušeli a myslím, že postřehy udělají dobrou službu nejenom konstruktérům, ale i jejich partnerkám. Ty budou líp vědět, co lze od takové věci čekat a třeba přestanou pánečky do jejich konstrukce tak tlačit. Nebo naopak začnou. Pozor - popisuju strojky s posunem, vibrátory vynechávám.

Využívání přístrojů určených původně k léčebným cílům pro potřeby ES/ET není žádnou novinkou, byť s sebou nese určitá rizika a specifika používání. Právě s ohledem na tato rizika a specifika jsme na Eleferno naplánovali nepravidelnou sérii článků, této tématice věnovaných, s cílem zpřístupnit široké elektroúchylné veřejnosti informace, které se leckdy opatřují poměrně obtížně i z otevřených zdrojů.
Díky rozsáhlým modernizacím v nemocnicích se na českém trhu objevila možnost pořízení vyřazovaných fyzioterapeutických aparátů v mnohdy dobrém či vynikajícícm stavu. Časté jsou řídící jednotky pro galvanoterapii, diatermické jednotky a rozličné duodyny a interdyny v různém stupni zachovalosti. Na příkladě takto získaného Interdynu ID79 si ukážeme, čemu při zařazení podobného strojku do hracího inventáře věnovat zvýšenou pozornost a kde raději akvizici oželet, strojek vyleštit a umístit na čestné místo muzea.
Jedním z nejúspěšnějších výrobců fyzioterapeutické techniky v zemích RVHP byl waršavský závod PEM Zaklady Elektromechanyczne. Na rozdíl od Chirany, utápějící talent konstruktérů ještě v osmdesátých letech v orientaci na tranzistorovou techniku zjistili Poláci (zejména díky licenční politice firmy Thompson) poměrně rychle výhody střední integrace a v rekordně krátkém čase vyvinuli zcela novou řadu zařízení pro léčbu interferenčními proudy ID7x a ID8x. V Čechách je zřejmě nejrozšířenějším typem interdyn ID79, který bude dále popisován. Jednotka byla vyrobena v roce 1985 a nese výrobní číslo 1285. Dle dostupné dokumentace bylo toto provedení vyráběno v letech 1985-1987 a relativně vysoké výrobní číslo ukazuje na úspěšnost a popularitu tohoto modelu.

Recenzovaná hračka pochází z inventáře Sluneční tvrze, kde jsme ji s Fronémou objevili a promptně i vyzkoušeli. Výsledek zkoušky na první pohled herně nezáživného zařízení mne donutil k zapůjčení hračky domů a jejímu podrobení obsáhlejším testům.

Článek, který máte před sebou je recenzí pouze z části. Popisované zařízení nám bylo zapůjčeno identitou k.search s tím, že jeho výkon (myšleno zařízení) neodpovídá požadavkům uživatelovým a partnerčiným. Text je tedy směsí recenze a dojmů z testování.

Popisované zařízení bylo zapůjčeno laskavostí Kahoferovou (www.slunecnitvrz.eu) z inventáře Tvrze. Troufám si tvrdit, že v současné době se jedná o asi nejlepší zařízení pro pokročilé techniky ES/ET ve svém segmentu (samozřejmě vlastností ET312 a jeho klonů zatím nedosahuje) - mezi TENSy střední kategorie jde tedy o jakýsi Rolls-Royce :-)

Předem se omlouvám, že tato část recenze bude zaměřena poněkud hardcorově - rozsah vestavěných programů ale neumožňuje jejich přehledné zpracování, nebo, lépěji řečeno, v týmu se nenašel nikdo, kdy by byl ochoten lovit s osciloskopem všechny nuance předprogramovaných průběhů (mnohé trvají až 30 minut a mění se třeba až v poslední minutě). Pokusili jsme se proto udělat spíše přehledový test toho, co z číňanovy krabičky leze. Pro měření jsme použili paměťový osciloskop Hitachi VC-6145 a všechny programy probíhaly do umělé zátěže (liquid cunt) s ekvivalentním odporem 10 kOhm. Generátor byl nastaven na stupeň 30 dle vlastní kalibrace, tedy na cca 60% svého nominálního výkonu.

Já jsem vlastně blondýna, i když - když pánbůh dá - budu v létě už možná slečna inženýrka. Elektrotechniky. No ale ovládání číňanova přístroje je i na mne trochu moc simplifikované. Obsluha působí dojmem, že inženýr dostal za úkol uživatele co nejvíc odstínit od jakýchkoliv technických prvků a činností, aby si nedejbože Helmut nemyslel, že je to nur für den Specialist :-)

Kolem popisovaného zařízení se na české elektroúchylné scéně rozhořel poněkud nezdravý humbuk ještě před jeho uvedením na trh - jako lákavá se jevila především jeho cena (799,- Kč v akci sítě Plus) a tradičně zavádějící propagační obrázek, vzbuzující dojem, že zařízení je signálově programovatelné (pravá část "sinusovky" je zřetelně doretušována). Cílem této recenze je poskytnout objektivní pohled na vlastnosti výrobku, dle Líziných slov vyráběného pro Němce v Číně s ovládáním pro blondýny :-) První část recenze je zaměřena na technické řešení a vzhled výrobku.

WACO (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.), převzato včetně fotografie s laskavým svolením z Wacova doupěte, práva vyhrazena tamtéž.

Asi málokomu je neznámý český film Postřižiny s Magdou Vašáryovou v roli rozpustilé ale oddané manželky správce malého českého venkovského pivovaru. Mnohý si vybaví trampoty pana správce s vlastním motocyklem, někdo scénu koupele paní správcové s nádherně dlouhými vlasy a někdo si pamatuje Pepinovo „panoptikum o pohlavní zdravovědě“, kde v hlavní roli vystupují fialově světélkující jiskřivky, kterými pan správce odhání od své ženy různé zlé myšlenky. Někteří dokonce pečlivě ochraňují jeden či více lepenkových či dřevěných kufříků vyrobených v první polovině minulého století, obsahujících elektrizační přístroj spolu s několika dochovanými skleněnými elektrodami. Přístroj má kombinované působení - lokální stimulace slabým vysokofrekvenčním proudem, mírné prohřívání a dezinfekce ozonem, vznikajícím v okolí vysokonapěťové výbojky. Potěchou oka je pak hra fialového výboje uvnitř elektrody, indikující intenzitu procházejícího proudu. Klasické provedení přístroje užívá přerušovač s jiskřištěm a laděný transformátor s velkým převodním poměrem, násobícím napětí v jiskřišti. Tedy klasický Teslův transformátor, připojený přímo na síť. Problematická bezpečnost, širokopásmové rušení okolí a omezený rozsah regulace výkonu jsou nepříjemné průvodní jevy této klasické konstrukce.

Nehledě na vpravdě miniaturní rozměry, produkuje zařízení vcelku kvalitní signál. Měření výstupu probíhala ve třech úrovních, nejprve do náhradní zátěže 500 Ohm (pro udržení podmínek, srovnatelných s testem analogové jednotky), následně pak metodou "luquid cunt" s již referenčním véčkem 2Ax140/32 a poslední sada měření proběhla za běžného provozu. Pro připojení náhradní zátěže byly použity stejné samolepící elektrody, jako v testu analogového přístroje. Měření ukázalo velmi dobrou stabilizaci výstupního proudu v impulsu, ukazatel výstupní intenzity skutečně indikuje impulsní proud. Pro měření byl použit jednak paměťový (a velmi snadno přenosný) osciloskop Textronix TDS1000, jednak osvědčený ruský čtyřkanál C1-103.