Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Přípondělníky

Festivalový klub fungující začátkem osmdesátých let v patře nad moskevskou kanceláří ČSA měl několik študáky nedocenitelných výhod. Kromě toho, že v něm holky z MTIPP vařily velmi slušného turka a zapékaly na tehdejší moskevské poměry luxusní tousty, zde byla k dispozici i docela slušná aparatura z Tesly, šestnáctimilimetrový Meoclub II, dvojice CM 130 s tvrzenými hlavami a nakonec předmět pravděpodobně ideologicky nejzávadnější, první (a licenční) teslácké video AVEX VM2201/02. To lomítko je tam proto, že samotný stroj se skládal z přístrojů dvou, samostatně byla tunerová a vf část, samostatně mechanika nahrávače, kterou bylo dokonce možno používat jako reportážní kamerový nahrávač na popruhu přes rameno. Pracovalo to v tehdy hodně populárním systému VIDEO2000 a mezi kamarády z rozvojových zemí (jako třeba Dominikánská republika) byla k dispozici spousta kazet obsahu notně závadného. A taky jsem od toho prostoru měl svoje vlastní klíče, protože s promítačkou nijak moc lidí dělat neumělo a s ostatní aparaturou - řečeno popravdě - taky ne.

Číst dál: Přípondělník o videomagnetofonech

Počítám, že něco podobného už každý někdy viděl, případně to má i doma na své sbírce péčka. Hlavní mužská postava (napsat hrdina se mi v souvislosti s probíraným žánrem pero vzpírá) se po krátké a režisérem ve spěchu odbyté situační předehře ocitne v jedné posteli s mladičkou a svůdnou kráskou, načež se k nim připojí i krásčina neméně svůdná matka. Následnými koitálními, orálními a analními orgiemi - mnohdy za účasti mnohých exotických či vizuálně atraktivních pomůcek - je pak zaplněn celý zbytek filmu, z jehož konce se autor "scénáře" obvykle vylže stmívačkou, roztíračkou nebo (v případě pokleslé tvorby věku předdigitálního) brutálním ustřihnutím děje vinou nedokalkulované délky filmového pásu v kameře.

Číst dál: Přípondělník o blbých pornofilmech

Věci a časy se mění, jak každý zajisté ví. Mění se rychle a zřetelně a takovou změnu pak necháváme bez přívlastku, mění se zprudka a překotně a takovou změnu nazýváme puč, revoluce či boží dopuštění a mění se také tak, že změnu lze z hlediska pozorovatele jen těžko zaznamenat. A o takových plíživých změnách je dnešní přípondělník.

Číst dál: Přípondělník o plíživých změnách

Jsou tu. Žijí mezi námi a velká většina okolí netuší, co jsou zač. Agenti Mulder a Scullyová jsou na ně krátcí, neboť se umějí výborně přetvařovat a jejich mimikry je činí od běžné populace k nerozeznání. Jen ten, kdo umí správné postupy a je schopen pronést ta správná slova ve správnou chvíli se správnou intonací, si může vychutnat, co jsou vlastně zač. Odměnou jsou mu nezemsky rozzářené oči a pocit neskutečného dobití baterek, za který se vlastně ničím neplatí. Není z něj ani kocovina, ani bolesti hlavy, dokonce ani není třeba podepisovat vlastními tělními tekutinami žádné temné závazky či klausule.

Číst dál: Přípondělník o úchylkách

Za patero velkými městy, devatero dálničními nadjezdy, jedním přechodem pro zvířata a jedním z kopce vedoucím tunelem leží, vlastně stojí tvrz, vlastně Tvrz. A na Tvrzi leží, vlastně stojí, posedávají a hrají si Tvrzníci. Ti jsou dvojího, vlastně trojího druhu. Ten první druh Tvrz vlastní, ten druhý si ji buď již přivlastnil, nebo ještě teprve přivlastňuje, a pak v téhle nepohádce vystupují Tvrzníci nově příchozí, biči a jiskrami neošlehaní a dehtem z jedovatých tyčinek neočouzení. Tak to bylo a vlastně ještě je, i když jako všechno v nepohádkách, i Tvrz se s postupem času mění a některé zdánlivě neměnné konstanty mění s časem svoji hodnotu a některé i mizí, nahrazeny konstantami novými, neméně konstantními.

Číst dál: Přípondělník o tvrzi, vlastně Tvrzi

V těch dávných, velmi dávných dobách, kdy ještě věřil lid i zvířata, že hvězdy visí na nebeských skobách a zem je jako koláč placatá, věřil lid (o zvířatech to známo není) v neomezenou léčivou moc účinků elektřiny. Což o to, léčivá moc účinků je prokázána empiricky i exaktně, nicméně víra oněch dob musela vskutku přenášet hory a obracet tok sibiřských veletoků zpět do vnitrozemí k vyprahlým pustinám Syrdarji. Pardon, nechal jsem se unést.

Číst dál: Přípondělník o violet wandech

Co mají všichni s tím, že jeden den v roce představuje jakýsi předěl? Navíc předěl, který je hoden masové oslavy, organizovaného veselí a hektické výroby chlebíčků, jednohubek a kýblů brsalátu, který živelně nesnáším. Masové lití pití do řep a odpalování pyrotechniky, ze které jsou docela frustrovaní i ti flegmatičtější z kocourů, o chudácích psech nemluvě. A od majitelů stránek se bůhvíproč očekávají hlubokomyslné úvahy, líčení světlých zítřků a krmení publika sliby a představami. Tůhle.

Číst dál: Přípondělník o novoročnostech.

Prakticky povinné téma jsou v tomto období dárky, pastorální idylky s jesličkami, pastýři, koledníky a volkem s oslíkem, stromeček a tiše k zemi se snášející sněhové vločky. No, přívánočník tak úplně pastorální nebude, i když mnoho z uvedeného zmíněno bude.

Číst dál: Přívánočník o dárcích

Pravé sedadlo u letadla má divnou pověst. V levém sedí kapča a pravé je buď prázdné, když člověl letí sám s Cessnou, nebo tam sedí pasažér nebo -  v případě velkého éra - kopilot či v hantýrce pravák. V koridorech ani na ranvejích se sice nejezdí/nelétá vpravo, ale posez pilota vlevo souvisí hlavně s tím, jak jsou rozložené ovládací prvky v kabině (u vrtulníku je to naopak). V Kazachstánu se mi povedlo vyzkoušet si, jak vypadá svět z pravé sedačky, a není to vůbec špatné, i když sektorové páky přípustí jsou na špatné straně...  

Číst dál: Přípondělník o pravém sedadle

Fabriky mají své kouzlo. Píšu speciálně fabriky, protože továrna už je něco jiného. Pod fabrikou chápu místo, které už tu bylo pomalu za Rakousko-Uherska a kterého se vědeckotechnický pokrok dotýkal jen nerad, cítě již předem připravený odpor a resistenci. Místo, pamatující možná ještě českého Edisona Křižíka, procházejícího se zamyšleným výrazem mezi litinovými sloupky, podpírajícími litou ažúrovou klenbu a s logaritmickým pravítkem v ruce přepočítávajícího výkon pod stropem svištících transmisí na lokální elektromotory. Místo s řadami mašin, osvětlených stropními světlíky, s vysokými stropy a s jemnou vůní horkého strojního oleje, ulpívající na všem okolo.

Číst dál: Přípondělník o fabrikách

Kočkám je hudba srdečně u ocasu. Myslím ty zoomorfní. Výjimkou byl velikánský černobílý (tedy spíš černý) kocour jménem Kocour. Ten si poté, co jsem si za jednu z prvních výplat koupil B700 oblíbil ležení na plastovém krytu, pod kterým se otáčely osmnácticentimetrové cívky BASFu s Emersonem, Lakem a Palmerem. O zvuk se staral Transiwatt, do kterého jsem jen  výstupní tranzistory pároval týden. No, hifista by ten koncák pomluvil, ale kocourovi to bylo jedno,

Číst dál: Přípondělník o hudbě, vnímané kočkou

TANSTAAFL. Nejízda. Kdo ví, že Měsíc je drsná milenka, nemusí číst dál, ledaže by jej zajímalo, o jakém jídle zadarmo bude řeč na Elefernu.

Číst dál: Přípondělník o nejízdě

Nikolaj Petrovič byl rozhodně netuctový člověk a kdyby mu jeho Bůh popřál více, než čtyřicet tři let, bylo by jeho život pravděpodobně možné nazvat naplněným a zcela jistě netuctovým. 

Číst dál: Přípondělník o hraběti Rezanovovi

... a současně taky o tuhosti. Pružnost tentokrát vynecháme, abychom absolventům vysokých škol inženýrského zaměření nepůsobili další trauma vzpomínkami. 

Číst dál: Přípondělník o poddajnosti

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 86 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 86

Kalendář

listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
22 lis 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
23 lis 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
29 lis 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
30 lis 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
06 pro 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
02836791
Statistik created: 2017-11-18T07:01:13+01:00