Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Přípondělníky


Úchylové mají ke kočkám zvláštní vztah - někteří je chovají v antropomorfní podobě, jiní dávají přednost kočkám klasickým, jsou i tací, kteří obě chovatelské variety kombinují. V každém případě je až zarážející, kolik úchylů, potažmo úchylek má doma chlupatého předoucího miláčka, letory mnohdy vpravdě garfieldovské a mravů nevrlých až oprsklých. Ostatně, kotě jménem Garfield - tedy, opravuji, Jeho Budoucí Kocourovitost Garfield, toho jména Druhý - změnulo minulý týden místo trvalého pobytu a z úchylné rodinky tvrzní (matka Nikita, otec neznámý kocour) se přesídlilo do matičky Prahy do sídla neméně úchylného uskupení, jak modří vědí a návštěvníci Tvrze viděli.

Číst dál: Přípondělník o kočkách a úchylech

Tchyně je normálně zlatá, lepší ženskou těžko hledat. Má jedinou drobnou nevýhodu - asi jako jediný člověk z bližšího příbuzenstva netuší, co jsem vlastně zač a kdyby se někdy měla dozvědět, co všechno s její dcerou a našimi kamarádkami provádíme, asi bych přišel o zdroj kvašených (neplést s kysanými) okurek a pikantních čalamád.

Číst dál: Přípondělník o náhodách

Někteří vědí, že kromě neteřinky, píšící úchylné povídky a dvou synovců vlastních (věku již vcelku odrostlého a socializovaného) mám i dva synovečky nevlastní, ponechané otci a nevlastnímu strýci napospas krkavčí matkou. Na víkend mládenci naplánovali grilování kolena, takže jsme vyrazili do Drážďan.

Synovečci nevlastní by klidně mohli být i vlastními, alespoň co se úchylných sklonů týká - alespoň tak tvrdí jejich vanilkový otec a praxe. Krom neutuchající chuti do blbnutí, poděděné zjevně po své úchylné matce se u obou projevují i technicky zaměřené náklonnosti, které Uwe (to je ten mladší) již stihnul realizovat v kovu (stavebnice Rexroth) a předvést na své (notně se pýřící) mladičké přítelkyni v oboječku. U sedmnáctiletého kluka obdivuhodné - ostatně u slečny též. Pobavilo, že pracovní nástavce vybírali ve čtyřech (tedy spolu s Klausem a jeho ne tak exhibicionistickou, o to prý ale na věci úchylné natěšenější kamarádkou) v blízkém sexshopu s pracovní tyčí a šuplérou v ruce. Slovy Uweho, ta stará harcovnice za pultem valila bulvy, jak když pes sere do kopřiv . Byl jsem se tam podívat, té staré harcovnici bude maximálně sedmadvacet, spíš míň :-)

Co se úchylné náklonnosti týká, máme přislíbený článek, snad i nějakými vycenzurovanými fotkami v chodu a s Eveline. Pohání to motorek od stěračů z Barkase (Good by, Lenin), regulaci rychlosti obstarává jednak řízený zdroj s omezením proudu, jednak modifikovaná vibra s výkonovým stupněm, vložená mezi motor a zdroj a zajišťující Eveline zábavnější proces. Nastavení délky pracovního běhu vyřešili kluci geniálně dvojzvratnou pákou s proměnným poměrem délky ramen. Vypadá to, že ten Merkur, darovaný někdy před desíti lety k něčemu byl.

Už hodně dlouho po půlnoci jsme s Dieterem seděli u piva a klobásek. Pochválil jsem mu, jak jsou kluci šikovní. Chvíli mlčel a pak povídá: "To máš recht, šikovný jsou ... Ale víš co, my jsme v jejich létech šukali ty naše holky sami ..."


Mláďata se ptají: seznámíš nás s neteřinkou?:)

 

Vtip úvodem - už jste to zkoušeli "na Paroubka" ? Je to jednoduché - vaše partnerka si užívá s milencem a vy u toho pokřikujete, že vy byste to svedli mnohem lépe. Pobavilo ? Výborně. Zamysleli jste se ? Pak jste na nejlepší cestě zamyslet se i nad přípondělníkem.

Číst dál: Přípondělník o předšucích (a pošucích)

Jiskry jsou - bůhvíproč - spojovány v mnoha jazycích s pozitivními věcmi. Jiskřící oči, jiskrné víno, pohled, sršící jiskrami, napětí přes stůl, vybíjející se téměř viditelnými jiskrami ... těch idiomů bychom našli spoustu. Přitom - až do velké hloubky dnes již minulého století - představovaly jiskry hrozbu polnostem, majetku, hospodářským zvířatům, životu ... Příliš o tom nepřemýšlím, beru to jako zajímavý posun a doklad o tom, nakolik je jazyk živá a neuchopitelná věc.

Číst dál: Přípondělník o jiskření

Mám rád místa, ve kterých pod rukama zkušených machrů vznikají hezké a vymakané věci. Ruční dílny, ale i hi-tech provozy, nebo taky slepého kamaráda, kterému se starám o počítač a tyflotechniku k němu a který tvoří na poměrně prehistorickém Korgu a dvou Mini-Moogách neuvěřitelné věci.

Přes víkend se mi zase po delší době podařilo vykrojit nějaký čas pro sebe a nakouknout do vlčí kuchyně na výpravné obrázky, jejichž název si - s dovolením - zatím ponechám pro sebe. Vlastní roli nemaje, popatřil jsem s potěšením, jak se z hromady brokátu, něco závěsů z rákosových odřezků a notně zaprášených fundusových rekvizit rodí  pracovna úchylného britského lorda, kterak lze pouhou změnou tembru hlasu učinit již tak notně slizký herecký projev poindičteného sluhy vpravdě hrůzostrašně odpudivým či jak  zručnou rukou profesionálovou vznikne pěti tahy dvěma tužkami krvácející stopa po břitvě. S nemenším zalíbením jsem shlédnul scénářem nepředepsané iniciativní doladění uklízečky do rozměrů vpravdě reálně socialistických, nelíčený údiv zkušené herečky z filmů převážně pro pány nad podrazem vlastního těla či po výprasku rozzářené oči debutantky, stojící před kamerou poprvé v životě. Ta druhá debutantka, kvůli které jsem si vlastně na zmíněnou akci udělal čas měla sice roli výrazně méně adrenalinovou, její nasazení ale nebylo o nic méně profesionální, než všech lidí okolo.

A víte, jak poznáte machra ? Umí si poradit  ve chvíli, kdy praskne jediná, notně drahá a hlavní roli hrající rákoska s "doživotní zárukou", i ve chvíli, kdy v klíčové scéně zjistí, že střelný prach, za jehož pomoci má ona zplozenkyně pekla zaniknout zmizel neznámo kam, ba dokonce i ve chvíli, kdy po přestavění scény zjistí, že v té předchozí se jaksi pozapomnělo na jeden obraz. To vše za optimistického "... tak tu zas  budem do čtyř do rána."

T.

"Všichni mají kamarády, jen já mám vás, úchylové ", zaslechnete občas na sešlostech úchylného lidu, přičemž modří vědí ... Ona věta se svým způsobem stala proslulou a obrůstá dalšími a dalšími větičkami, třeba tou o bolavém kolínku nebo jinou o strašlivém neukojitelném tvorovi, vypuštěném mezi nic netušící úchylnou obec. Leč přípondělník není o okřídlených frázích, nýbrž o kamarádech.

Má nespokojenost se stávajícím hostingem Eleferna nedávno přesáhla míru mé pasivní rezistence a lenosti. Když jsem se začátkem měsíce začal zajímat o podmínky hostingu  a poptávat se mezi známými,  potěšila mne řada osob z řad úchylné obce (které mám tu čest považovati za své přátele) nabídkou prostoru pro nové Eleferno.  Jakkoliv všem poděkuji ještě osobně, chci využít k ocenění a poděkování i tento přípondělník. Takže (chronologicky) - Martine, Vašku, Katko, Irwine, Dietere, Láďo, Mirku, Czesławe, díky. Cením si toho :-)

Nedá mi to, abych se nedopustil ještě jedné úvahy. Úchyly mnozí považují za rozhádanou tlupu, složenou z navzájem si konkurujících a intrikujících skupinek, soutěžících o subinčí (dominantní, komerční, ponynkářské, fetišistické etc. etc.) zdroje. Osobně si myslím, že to nebude tak žhavé. Osobně jsem docela rád, že vás mám, úchylové.

A úchylky taky, samozřejmě.

T.

Navštívil jsem už lecjaká místa, mimo jiné už jsem byl i v Kundě.  A netvrďte mi, že jste tam byli všichni, případně že máte vlastní, tohle je v Estonsku a místní už si zvykli, že tam občas přijede tlupa Čechů a nadšeně se před cedulí fotí, případně se ji zrovna snaží zcizit. Taky jsem byl v Šoustání, tedy pardon, ve Fuckingu. Tam zase mají Rakušáci problém s anglofonními turisty, provádějícími zhruba stejné věci, jako Češi v Kundě.  Viděl som aj lietadlo cúvať, aj komediantov v príkope prevrátených, ale to je z jiného příběhu ...

Při nedávné cestě do Špindlu jsem dlouho nemohl přijít na to, co je po cestě špatně. Vzhledem k tomu, že nedaleko od Špindlu jsem se narodil mám cestu naježděnou do automatismu, proto jsem na onu nesrovnalost přišel až při zpáteční cestě - cedule s názvem obce byly pečlivě přelepeny JAC fólií s pečlivě vyvedeným slovem FUCKING. Na vjezdu, i na výjezdu, na výjezdu dokonce i se správně běžící červenou čarou, označující konec obce.  Zasmál jsem se ze srdce, považuje to za dobrou recesi místního obyvatelstva, reagujícího tak na rostoucí počet podniků s červenou lucerničkou a chování pubescentů z řad ruskojazyčné klientely. Kdež ! Jak se ukázalo později, podobných cedulí se v rámci promo akce nejmenovaného výrobce gumových ochranných prostředků vyrojilo povícero, dokonce ve spojení se sloganem "extra vroubkovaná guma".

Minulý týden sypalo, jak z protržené duchny.  Kousek za Jilemnicí jsem  před sebou zahlédnul havarijní blikače a pak se z chumelenice vyloupnula Mazda na letních gumách s logy onoho výrobce ochran na dveřích. Auto stálo skoro naštorc silnice.  Když jsem zastavil a začal šmátrat pod sedadlem pro lano, přišel k okénku pán. "Nevíte, kde je tady fungující pneuservis ? Potřeboval bych nějaké víc vroubkované gumy..." 

T.

Vy ještě nemáte doma antropomorfní zvíře ? Přicházíte o moc, a rozhodně to není o tom, že chov těchto zvířat je trendy, cool a bez něj jste společensky znemožnění, stejně, jako bez sací krysy nebo machršňůrky na krku. V porovnání s běžnou kočkou má kočka antropomorfní celou řadu výhod.

Antropomorfní kočka snáší bez problémů obojek a vodítko, dokonce obé občas přímo vyžaduje. Kšíry, pravda, naopak přímo živelně nesnáší, tvrdíce, že ji škrtí, tlačí a způsobují otlačeniny.

S antropomorfní kočkou můžete bez problémů do téměř každé hospody, do některých pak i opakovaně.

Antropomorfní kočka sice vyžaduje speciální krmení, nicméně většina z jejího jídelníčku je stravitelná i pro lidský žaludek. Věta opačná neplatí, před většinou z mých oblíbených chutí kočka v hrůze prchá, případně se začíná dusit a lapat po dechu.

S antropomorfní kočkou si sice nepokecáte o sexuálním životě mladých dívek, vynahradí to ale poučeným vhledem do  chuti a šťavnatosti podzimních vrhů myší. Nebo naopak ?

Antropomorfní kočka si umí dát nohu přes nohu a s nohama od sebe vypadá hezky.

Pokud se antropomorfní kočka dostane ke klávesnici, je výsledek ve většině případů čitelný, leckdy i zábavný.

I když si nafotíte obcování s antropomorfní kočkou, nespadáte pod dikci §205 Trestního zákona.

A konečně, neantropomorfní kočka vám neudělá pleťovou masku, nenamasíruje tlapičkou unavený obličej a nepopřeje "dobrou noc, Pánečku".

Dobrou noc, Kočko :-)

T.

U tlusté kočky, U malého kotěte, U mladé paní, Ve, věži, Ve vidlákově ... Ne, nejde o hospody. Nejde dokonce ani o kódované názvy doupat, v nichž vyžilí sadomasochisté przní mladá nevinná poupátka, školním škamnám stěží odrostlá. Jde o místa, určená k přenocování za úhradu, s rozličným spektrem poskytovaných služeb, pohodlí a tolerance k rozličným ne zcela běžným aspektům života a zálib úchylových, potažmo úchylčiných.

Český Krumlov v noci - zejména noci zimní - je magické místo. Město je absolutně vylidněné po osmé večerní, během dvou hodin nepotkáte kromě několika koček na cestě za svými kočičími záležitostmi ani živáčka. Při pohledu z hradeb k Vltavě zahlédnete dole u vody párek milenců, zanechávajících v čerstvém sněhu zábavnou cestičku šlápot a když sejdete od zámku dolů, potkáte ještě jednu kočku, hlídající veliké dubové dveře. V oknech blikají svíčky a jediným anachronismem je zářivkou nasvícený výklad prodejny levného italského šmuku, vydávaného za zlaté šperky. Skoro litujete, že ve věži, kde bydlíte neplanou na metr tlustých zdech smolné louče...

Číst dál: Přípondělník o nocležištích

Práce kravaťákova spočívá v tom, že sedí za stolem, kouká důležitě do diáře a nechává si nosit po troškách kávu, jejíž upíjení doplňuje posloucháním dobrých zpráv od zajebaných podřízených. Námitky řeší poukazem na to, že vedoucí je tady on a ostatní tudíž mohou maximálně pracovat tak, jak je požadováno, tedy mlčky s  tempem a hbitostí  spermatozoidů mladého Róma.  Za to kravaťáci berou těžké peníze a kromě výše konta jim roste i pupek,  pleš a krevní tlak. Opravdu ortodoxní kravaťáci s tím bojují ve fitcích a na squashi či golfu, jiní si pořizují dlouhonohé dlouhovlasé blondýny (jednoho takového zajíčka, byť ne zcela přesně ve jmenované konfiguraci jsem nedávno shlédnul v RIAPSu) a já prostě rád lezu po výškách. Nejlépe uměle vytvořených - fabrické komíny, stožáry, vysílače. Je to tak trochu dáno tím, že v jedné směně mám technika telekomunikačních zařízení, který se bojí výšek. A tramvají, takže služební cesty do Prahy, Brna, Olomouce či Liberce řeším přesedáním za volant ještě před první tramvajovou točnou.

Číst dál: Připondělník o blackoutech

Taky jaké jiné téma zvolit po skoro měsíčním bloku plném zmatku v práci (konec roku, dlouhý výpadek obvyklých pracovních činností penězodárce a tedy zvýšená aktivita informatiků a síťařů), měst, zaplněných zešílevšími nakupujícími a povinně přidojaté předvánoční nálady, sentimentu a parodií na falešné soby. Již s dostatečným předstihem jsem si naplánoval konec roku v kruhu osob blízkých co do zájmů i nátury, abych nakonec skončil v tlupě okravatovaných pišišvorů  nejmenovaného nadnárodního koncernu v hotelu Catalonia Bristol v Martorellu.  Tolik tedy Silvestr.

Vánoce jsou svátky klidu. Loňský klid vypadal zhruba tak, že pár dní před Štědrým dnem zavolal domácí mé oblíbené antropomorfní kočky, že kvůli jisté ošklivé (a to myslím doopravdy, vím, oč jde) události v rodině potřebuje byt - a to od prvního ledna. Starosti s tím spojené si v odezvě vychutnalo i pár duši blízkých úchylů (a vanilek taky), když jsem hledal nějaký volný prostor k bydlení.  Dopadlo to dobře, byť ten prostor je v místech, odkud je za jasného počasí v mlhách na obzoru vidět řiť galaxie a kde kočka bydlí (kromě tlupy semialternativných spolubydlících) s "dvěma mladými kocoury a králíkem".  Králíka jsem zatím na vlastní oči neviděl, kocouři jsou vcelku komunikativní, zejména ten bílo-rezavý. O výrobě roštu do postele atypických rozměrů z přířezů různé tloušťky a nerovnoměrného vyschnutí napíšu jinde a jindy. O městské legendě, v níž hraje nemalou roli Ukrajina, černé Audi se zatónovanými skly a bez kliček v zadních dveřích též.

Postrádáte-li v tomto přípondělníku nějaké zmínky o úchylnostech, pak vězte, že na ně nějak nezbyl čas. Tedy krom toho, že jsem si vyzkoušel masochistovy pocity v praxi. Ale ne - přece jen se něco najde - vánočním dárkem byla tentokráte rozporka (v luxusním komaxitu) ze Samuraiovy dílny. Vyrazili jsme pro ni osobně den před Štědrým večerem a ta cesta přes půl republiky byla moc fajn, dokonce místy vykouklo sluníčko. Na náměstí měli skauti postavené tee-pee, ve kterém nabízeli světlo z Betléma a jinak tam kromě nás nebylo ani živáčka. Kočka obdivovala důtky s rukojetí z antilopího rohu (jiný dárek) a já si konečně vypnul.

T.

Minulý týden zemřel jeden starý pán, kterého jsem si velmi vážil. Prožil dlouhý a bohatý život a ne vše, co během onoho dlouhého a bohatého života vykonal lze ocenit jednoznačně. Myslím, že na některé z oněch skutků asi nebyl hrdý ani on sám. Přesto si dovolím několik vzpomínek.
Píše se rok 1973 a v zemi řádí Husákovy reformy rychlé spotřeby, přesvědčující osmašedesátníky, že socialismus vůbec není nijak špatné zřízení. termín normalizace se ještě moc nepoužívá a i kdyby, dvanáctiletému klukovi je to celkem jedno - mám jiné zájmy, mimo jiné rád čtu. Hodná sousedka prodává ve stánku PNS a tak tam trávím spoustu času čtením časopisů, které se začínají vydávat. Čtu si Téčko, Sedmičku, Vědu a techniku mládeži, ABC, Větrník, Ohníček, ale zajímají mne i věci jako Melodie, Svět motorů, Amatérské rádio nebo Zápisník, 100+1 ZZ či nový Interpress Magazín. A taky Signál, Svět v obrazech, Mladý svět, Květy, nakonec i ta Vlasta. A v těch se začíná objevovat termín junta. Pročítám si to nejdřív bez většího zájmu, ale pak mne z jakéhosi důvodu začínají oslovovat popisy oněch údajných zvěrstev, zejména pak s použitím elektrického proudu. Kdepak bych tehdy tušil, že jsem právě objevil zdroj nemalého potěšení pro celý zbytek života :-)
O mnoho let později jsem si na síť, kterou jsem tehdy spravoval (pro znalce - Lantastic na originálních AE-2) nainstaloval TCP-IP protokol přes Trumpet a na (tehdy) hypermoderním Zyxelu U336 vyzkoušel Internet. Asi šťastnou shodou okolností jsem objevil pictureview.com, zpřístupňující a kategorizující newsgroups Usenetu, zejména alt.binaries. Pátým nebo šestým obrázkem, který mne zaujal byla černobílá fotka dívky s vlasy, padjícími na hruď, s rozporkou mezi koleny a dráty na bradavkách a v klíně. Na stole stál generátor. Ještě tu fotku někde v archívu mám ...
Pane generále Pinochete, díky.

T.

 

scan

 

V jednom téměř zapomenutém pravdolásečnictví žili, byli pravdolásečníci. Tedy, pravdolásečníky jich byla jenom část, ale zato ta nejhlasitější, takže to někdy vypadalo, že pravdolásečníků je většina a že mluví za všechny. A aby si ostatní  moc nevyskakovali, schválilo pár pravdolásečníků, kteří si v té zemi říkali poslanci prvního ledna 2004 (v té zemi počítají roky od narození kohosi, komu říkají Ježíš a  dnes už je to dva tisíce a skoro sedm let, co se narodil) novelu předpisu, kterému říkají Trestní zákon a kde se popisuje, co všechno se nesmí a co udělají tomu, kdo to přesto dělat bude. On ten předpis není úplně blbý, mimo jiné se tam píše, že by se lidi neměli zabíjet, okrádat, že by se při vydělávání peněz neměly používat zbraně a taky že neposkytnutí pomoci je trestným činem. Je to docela poutavé čtení, zejména pro úchyly, ale to, o čem chci psát se poněkud vymyká zdravému rozumu.

V té zemi říkají mláďatům děti a sami nemají jasno, co že to vlastně to dítě je. Proto si zavedli ještě pojem mládež, aby si pojmově oddělili mládě do patnácti let od mláděte do osmnácti let. A i když v té zemi šoustají jako všude jinde,  mláďatům do patnácti let to zakazují. Od patnácti do osmnácti let sice mláďata šoustat smějí, ale nikdo starší osmnácti let je k tomu nesmí vybídnout, ani jim to - striktně řečeno - umožnit, protože v reguli (v té zemi jim říkají paragrafy) dvousté sedmnácté artikulu prvém pod bukvami ac stojí psáno

Číst dál: Přípondělník o nemravném a zahálčivém životě

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 125 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 125

Kalendář

duben 2017
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
26 dub 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
27 dub 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
03 kvě 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
04 kvě 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
10 kvě 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
01894326
Statistik created: 2017-04-25T10:25:37+02:00