Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Přípondělníky

Je to tak, mám rád chytré, vzdělané a vůbec inteligentní ženské. Mezi své velmi dobré (tm) kamarádky tak mohu počítat slušné stádo inženýrek, doktorek medicíny a taktéž i doktorek obého práva. Přesto ale ti, kteří čekali na jednou inženýrkou avízovaný přípondělník jak jeden inža šest doktorek šukal budou muset ještě nějakou dobu počkat, neb výlet na neurologický kongres do Tater a s ním spojené eskapády vyžadují podrobnějšího zažití a osmyslení na straně autorově. A navíc na předvedení TENSu přímo na kongresovém pódiu vinou od účastníků nezávislých událostí nakonec nedošlo.

Číst dál: Přípondělník o sapiosexualitě

Ačkoliv titulek slibuje kočky a - pouhou shodou okolností - redakční sdělení obsahuje prosbu spřáteleného kočkařského útulku, meritem přípondělníku budou ty kočky z motta webu, tedy kočičky, kundičky, mušličky, škeble, kundy, píčy, kačeny, buchtičky, žemle či frndy.

Číst dál: Přípondělník o kočkozpytu

Už od dob otce Kondelíka, ženicha Vejvary a cíle oprávněného posměchu úchylů, Káji Maříka a Zdeničky Rédlové je nedělní odpoledne zastupováno ikonickým obrazem přežraného nicdělání. Tedy, řečeno přesněji, přežraného nicdělání mužů, ženy po vydatném nedělním obědě, složeném z různých druhů pernaté, vepřového či hovězího s v tučném výpeku plovoucím knedlíčkem a zalitého řízným plzeňským, ještě myjí nádobí a dopékají mramorovou bábovku. Hlava rodu a mladý zeťák (Mařík ne, ten má výjimku) rozvaleni v lenoškách pokuřují z viržínek či ulmaček a pokud nedřímají, rozšafně hovoří o politice či - v dobách moderních - disputují o fotbale či mezinárodní situaci.

Číst dál: Přípondělník o nedělních odpoledních

Zvolená tématika sice nabízí svůdnou myšlenku pustit se do úvah o velikosti Kašpárka a jím sehraného divadelního představení, přípondělník ale bude směřovat jiným směrem a úvahy o velikosti odložíme do šuplíku na přípondělní nápady.

Z definice je loutka figurka člověka nebo zvířete určená k animaci, tedy oživení.  Loutka může sloužit jako hračka, kterou hrající si oživuje sám, nebo se oživením loutky zabývá profík - vodič, zvaný též loutkoherec. Od panenky (kterou svým vzhledem mnohdy loutka neodolatelně připomíná, například hladkými uprostřed rozčesanými vlasy a velikýma očima) se loutka liší právě tím, že během hry ožívá a je subjektem dění, kdežto panenka zůstává pouze jeho objektem. V rámci (například divadelního) představení je pak třeba, aby loutka nesla význam bytosti a projevovala živost - například tím, že mluví a pohybuje se.

Číst dál: Přípondělník o loutkách

Tak i v tomhle úplně novém sklepě se usídlil časožrout (Chronofagos vorax Tormansi). Nejméně jeden. A pokud je opravdu jen jeden, je neuvěřitelně žravý a výkonný. Chvíli po tom, co jsem rozbalil a oloupal kotě a přesvědčil ho, že poloha s kolínky cudně u sebe je i pro vdanou ženu vzhledem k tomu, co se s ní chystám provádět, zcela nevhodná (a pro vdanou na stůl položenou ženu i co do cudnosti zbytečná), jsem zjistil, že mi něco ukradlo a sežralo osmou, devátou, desátou, jedenáctou a půl dvanácté hodiny.

Nejméně jeden přípondělník o zlodějích času tady už je, nicméně doba i základní výzkum pokročily za tu dobu daleko vpřed a chování chronofágů se podařilo v hrubých rysech popsat a klasifikovat. Podoba chronofágů samých ovšem dosud zůstává předmětem sporů a spekulací. Je vcelku dobře možné, že chronofágus samotný přijímá podobu závislou ve značné míře na podobě a pravděpodobně i dalších charakteristikách jím obsazeného sklepa (či jiného funkčně identického prostoru), čímž si vytváří obranné mimikry proti odhalení.

Číst dál: Přípondělník o časožroutech

Znáte to - je přece zcela samozřejmé, že Američani na Měsíci nikdy nebyli, 9/11 zorganizovali židozednáři a Elvis žije na odvrácené straně Měsíce na utajované základně little green men. Nebo šediváků, tady se názory rozcházejí. Konspirační teorie hýbou světem a ta se snímky utajované vojenské základny kdesi v pusté a bohem i lidmi zapomenuté části Tichomoří, pořízenými utajovaným - z prdele vytaženým - ajfounem inženýra IBM, pracujícícho pro Apple na utajovaných projektech, nepatří ani zdaleka k těm nejšílenějším. A protože můj oblíbený server si klade za cíl držet ... ehm... prst... na tepu doby, přispěji konspirační teorií vlastní.

Číst dál: Přípondělník o konspiračních teoriích

Dospělí savci sice mléko nepijí,  člověk je v tomto ohledu v podstatě výjimkou a kočka ho úspěšně napodobuje. Přípondělník ale nebude o kočkách a ačkoliv to tak nevypadá, ani o pití mléka. Téma se ovšem savců obecně a člověka speciálně týká víc, než bezprostředně, protože řeč bude o strucích a dojení.

Sacím reflexem je vybaveno v podstatě každé zdravé savčí mládě. Poté, co se dá trochu do kupy po porodním šoku je jeho první starostí najít bradavku a nadlábnout se ještě před tím, než si dá šlofíka, aby rychle a úspěšně vyrostlo v silného a zdravého jedince.

Úchylové v silné a zdravé jedince většinou vyrostli, ze svého savčího mládí si ale zachovali spoustu věcí a návyků. Vyhledávání bradavky pro tento účel ponechejme stranou a věnujme se sání. Nebo podtlaku. Nebo dojení.

Číst dál: Přípondělník o zlenivělých savcích

V oněch gründnerských dobách byl svět plný elektrod. Koupit ovšem nešla žádná - alespoň v centrálně plánované ekonomice nebo v počátcích kapitalismu ve střední Evropě rozhodně ne. Oněch několik málo v medicíně zaměstnaných úchylů sice vlastnilo a jako oko v hlavě opatrovalo přes přísný zákaz opakovaně používané jednorázovky pro holter a monitoring, získané způsoby ne vždy legálními, a ještě několik jiných ochudilo socialistické zdravotnictví o opravdové IV elektrody. Všichni ostatní ovšem byli odkázáni na vlastní vynalézavost, jejíž aplikace byla navíc v dobách bezinternetových ztížena obtížnou dostupností relevantních zdrojů informace (i to Amatérské rádio se dalo předplatit jen velmi obtížně), a limitování vlastními zkušenostmi a dostupnými prostředky. Pro úplnost ovšem budiž podotknuto, že podobný stav trval i v zahnívajícím kapitalismu, čehož buďtež dobrým důkazem staré posty Smartstimu (a se zpožděním i ranného Eleferna).


Hodilo se všechno. Stáda elektrochtivých úchylů byla ochotna použít jakýkoliv materiál s vodivostí lepší mokrého dřeva. K vidění tak byly úžasné konstrukce z holého zvonkového drátu, uhlíkových tyčí, opatrně vykroucených z tehdy populárních plochých baterií (kteréžto byly jako bonus již opatřeny luxusně pájitelným mosazným přívodem), hliníkových i měděných vodičů AYKY či CYKY, ze stříbrných lžiček z babiččiny pozůstalosti a - samozřejmě - z dnes již ikonických sifonových bombiček. Počínající úchylweb se začal plnit podrobnými popisy konstrukcí. Podrobnými natolik, že mnohdy byl uváděn detailní technologický postup, zahrnující málem i výčetku použitých materiálů, připravků, chemikálií a režijního materiálu.  Zájemci si ostatně zde na Elefernu mohou najít popis výroby véčka ze sifonové bombičky či dodnes populární stať o bezproudém niklování :)

Číst dál: Přípondělník o světě plném elektrod

Povím vám podivuhodný příběh. Příběh tím podivuhodnější, že je skutečný. A to nejen proto, že jej nevyprávěl známý sedmilhář Tadeáš "Taxis" Macháček, ale jde o zážitek vlastní, nefalšovaný a netuctový.

Jedna ze základních věcí, které maminky holčičkám vštěpují do hlav od nejrannějšího věku, je poučka o tom, že za všech okolností musí mít zářivě čisté kalhotky, protože "co kdyby...". Ono "co kdyby" nabývá postupně různých podob, počínaje sražením autem, pokračuje případem náhlé nevolnosti, aby finálně bylo přiznáno případem neočekávané sexuální příležitosti (ne všechny maminky se, pravda, do tohoto stadia dopracují). U mnohých holčiček, slečen, paní i dam pak takto intenzívně vštěpovaná poučka nabývá objemu obsese a zadokumentován mám případ kamarádky nosící v kabelce ne jedny, ale rovnou troje náhradní kalhotky čistoty vpravdě zářivé. Příběh ale bude o kamarádce jiné.

Číst dál: Přípondělník o zářivě bílých kalhotkách

S bobry je to v Čechách (a ve střední Evropě obecně) takové všelijaké a nejednoznačné. Na straně jedné zažívají povšechný rozmach a jejich populace roste s každým pářícím cyklem, na straně druhé představují limitně ohrožený druh a narazit na hezky upraveného bobříka je událost čím dál tím vzácnější.

Hroší řeka získala své (pravda - neoficiální) jméno díky rozsáhlým letním invazím hrochů. Její písčité zátočiny jich hostí v letních parnech celá stáda. Hrošíčata s nadšeným výskáním cákají vodu a dovádějí v mělčinách, starší kusy se pak lenivě rozvalují na březích a, oslovujíce se přitom mámo a táto, likvidují v obrovských koších přinesené zásoby potravin, tekutin a mnohdy i kuřiva. Tak tomu bývalo v dobách dávno minulých a nejinak je tomu i dnes, byť s jistým rozdílem. Zatímco v rámci dob socialistických byl cizácký zvyk adamitství (skrývaný pod bratrskoněmecké označení FKK či bezrodně kosmopolitní pojem nudismus) převážně pronásledován a potlačován, doba moderní přinesla i jeho rozšíření z míst tradičních, leč ilegálních (pamětníci se slzou v oku vzpomenou Labiovou Lhotu), i k Hroší řece.

Číst dál: Přípondělník o bobrech od Hroší řeky

Jsem dinosaurus druhého řádu - v tom smyslu, že nemalou část z těch, kteří jsou dnes za dinosaury označováni, pamatuju jako úchylná miminka. Myslím si tudíž, že z pozice takto solidně zkostnatělého stegosaura mám k probíhajícím emancipačním snahám mládeže co povědět. Poslouchat ovšem nemusíte.

V dobách dávno minulých, když ještě ptákoještěři létali nad neposkvrněnými luhy plnými trávy zelenější než dnes a stáda útlobokých plachých subin se pásla nedaleko od písčitých zátočin průzračných řek, generační problémy prakticky neexistovaly. Řečeno jinak, v době prošpikované domovními důvěrníky a jim podobnou chamradí nebylo jednoduché pořídit si fungující bdsm vztah, o byť mikrokomunitě nemluvě. Akčnilo se v párech a pokud se podařilo dát dokupy povícero (čti něco mezi dvěma a pěti) stejně naladěných dvojic na větší akci, byl svátek veliký, nicméně většina ze zúčastněných týdny poté otevírala dveře s jistými obavami, kdo že to zvoní. Z druhé strany je pravdou, že takto vzniklé vazby vynikaly trvanlivostí a mnoho z nich přetrvává dodneška - ostatně i jádro Stádečka vzniklo touto cestou a tímto způsobem. Akčnilo se po bytech, v nejlepším případě ve sklepích či mírně zmutovaných garážích a stodolách, na kluby nebylo ani pomyšlení (byť - pro úplnost - pamatuji několik VELMI podařených akcí na bázi SSM deklarovaných pravda zcela jinak a zvrhnuvších se spontánně).

Číst dál: Přípondělník o dinosaurech (a písklatech)

O tom, že úchylné weby žijí v cyklech asi již nikdo nepochybuje. Stejně, jako běžněji živé bytosti se rodí, odolávají nájezdům predátorů, dospívají, některé se dožívají produktivního věku a následně stárnou a upadají do senility / zapomnění.  Patnáct let existence českého úchylwebu dává této tezi cele za pravdu, dnešní přípondělník se ale věnuje fenoménu dosud neprobádanému. Usedněte pohodlněji a vyslyšte příběh o úchylných migrantech.

Číst dál: Přípondělník o pochvičce a úchylných migrantech

Přípondělníky bývají obvykle o subinkách, nicméně tento je trochu výjimkou. Jednak se trochu předbíhá, jednak není až tak úplně o subince.

Číst dál: Přípondělník o vylekaných očích

Tomuhle tématu se již věnovalo povíce přípondělníků i jiných úvah, přesto si dovolím rozvést jej ještě jednou.

Číst dál: Předpřípondělník o spícím Elefernu

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 149 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 149

Kalendář

září 2017
Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1
20 zář 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
21 zář 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
27 zář 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
28 zář 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
29 zář 2017
05:00 - 02:00
Spanking Workshop
Ateliér
02632273
Statistik created: 2017-09-20T21:58:29+02:00