DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Vlastně... já si vlastně dálnice nijak neužila, všechny mé dálnice stavěl už Hitler, nebo jsou to highways. Jediná dálnice, kterou jsem si užila dálnice není, je to silnice z Černého mostu do Boleslavi. R10? V Boleslavi se odbočovalo na Jičín a dál přes to hnízdo úchylů nahoru do kopců, už pěkně po silnicích a silničkách, které leckdy do dneška nemají namalované pruhy a krajnice. Škodovkou stodesítkou mi to trvalo tři hodiny, Tormovi Simkou dvě a kousek. A na té dálnici do Boleslavi jsem se vždycky fascinovaně koukala, jak se taky dá řídit auto. Jo, občas jsem u toho měla pod blůzičkou a pod plisé sukní pár kolíčků nebo jsem taky, to když bylo hezky, seděla, jak mě pánbůh stvořil, ale v zásadě jsem toho za jízdy nenaakčnila tolik, kolik by se dalo. Spíš mě to vždycky hezky natěšilo na doma. Nejdřív tím směrem, co popisuju, a když Torm pronajal to patro vilky na Zbraslavi, tak i druhým směrem. Na koleji to nebylo ono, Alenka nějak nedovedla pochopit, že o její asistenci u šoustání nestojím. A u hraní taky ne, to nechápala vůbec. Navíc kolejní řád zakazoval vrtat do futer a do panelů.

Ta vilka byla príma. Celé patro s výhledem kolem dokola, ohromná koupelna, obrovský obývák a ložnice s výhledem na Prahu. Kuchyně, špajz, pokoj pro hosty, kam jsme nejdřív uklízeli a pak neuklízeli hračky. Dole příjemný distinguovaný penzista, prvorepublikový gentleman a prý ohromná kapacita na patentové právo. Torma bezmezně obdivoval, protože Torm mu dokázal spravit v podstatě cokoliv, co komunál nesvedl a rozchodil mu i velké stojanové pendlovky. Týden je seřizoval, aby šly pünktlich. Měl ohromnou sbírku desek a Torm mu sehnal nový gramofon (z Litovle ? je to možné ?) a postavil mu zesilovač a bedny. Chodívali jsme poslouchat klasiku a popíjet červené víno. A taky koňak, toho měl pan doktor vždycky zásobu. Barák měl tlusté stěny a poslouchat se dalo opravdu forte. To samé u nás nahoře, ale k tomu se dostanu.

Torm na desky není, všechnu muziku měl a má na páskách. Dlouhatánská police toho je. Řekla bych, že mi hodně vyformoval hudební vkus, vždycky poslouchal cosi, co bylo odlišné. Na zetdeéšce i na gymplu frčely hity stanice Hvězda - Já půjdu tam a ty tam, Léta letí jako cvoci, končil rokec i belcant a začínalo pomaličku disko.  Torm místo toho poslouchal věci, které a o kterých jsem slyšela poprvé v životě - Little Richarda, Eddie Cochrana, Paula Anku, Emersona, Lakea a Palmera, Joe Cockera, Petřinu, Sodomu, Mišíka, George and Beethowens, Kahovce, Modrý efekt, Vargu... Magnetofony byly to první, co do vilky přivezl, spolu s modýlky a hračkami. A se sluchátky, šíleně drahými, na která poslouchal, když jsem šprtala anatomii. V přestávkách mezi tím, co mi opékal stejky a vařil kýble kafe.

No, nakonec jsem sepsala něco jiného, než bylo v úmyslu. A může za to ten přípondělník a taky vinyl, který jsem včera našla na blešáku za buck. Boney M - Boonoonoonoos, z roku 81. Vlastně jsem si tu desku koupila kvůli Consuela Biaz a Goodbye My Friend a to, že je na ní i Ride To Agadir jsem zjistila náhodou. I když to nevypadá, je to úžasná písnička na souložení, zejména když si ji můžete pustit hodně forte.

Tak si ji pusťte hodně forte :-)
http://eleferno.cz/component/option,com_vfm/Itemid,146/do,view/file,Public|Offtopic|Renata|4.Ride+To+Agadir.mp3/

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 52 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 52

Nejnovější uživatelé

  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin
  • robert