DEV...ELeferno

Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Njal

---

Abstrakt: ...a v některých případech ani ne tak se Štírem, jako
s nejzkušenější, největší praxí oplývající částí BDSM komunity všeobecně.

Část druhá - Malé zamyšlení nad velkou věcí

1."Vzhledem k práci, ale i s ohledem na další věci jsem nikdy nepropadl kouzlu surfování po Internetu, přesto někdy prohlédnu stránky mající co dočinění s BDSM. Musím přiznat, že mne zaráží co v Českých zemích je otroků a jak málo je otrokyň neboli submisivních partnerů."

Ponechám stranou to, že tak nějak mi není jasné, co je míněno termínem "otrokyň neboli submisivních partnerů," a vyslovím svůj vlasní názor na přebytek submisivů a relativní nedostatek subinek. Submisivů je hodně - a mám pocit, že to je spíše proto, že domin nějak zvlášť nepřibývá, především těch na úrovni (profiscénu vynechávám, mám stejně pocit, že submisivové by radši dominu domů než profidominu). A tak jsou submisivové prostě osamělí, možná též proto, že mezi dominami není rozšířený "harémismus" v takové míře jako u mužů dominantů, což by se dalo též označit za jeden z možných důvodů pro zdánlivý nedostatek subinek. Vše je ovšem můj osobní názor, střízlivá úvaha podložená čtením nikoliv jen tuzemských materiálů, paradoxně o přebytku submisivů jsem se osobně poprvé dočetl v amerických pramenech. Úvaha není tedy podložena zářivým číslem odpraxovaných let.

2."Svého času jsem o tom vedl celkem vzrušenou debatu v zahraničí, kde jsme se tímto fenoménem zabývali. Dovolil jsem si tvrdit, že zvýšený počet otroků, ale zvýšený počet Domin se odráží ve společnosti, tedy v tom, že mnoho mužů - vlastně dětí mužského pohlaví - bylo vychováváno ženami, silně samostatnými životem poznamenaných které svoji submisivitu staletími vybudovanou přeměnili v dominanci i když jinak postavenou a vytvořenou než je klasická dominance velice pěkně popsána v pojednání "O rodině" jednoho bezvýznamného filozofa 19. století."

Zde bych si dovolil poněkud polemizovat, protože sám jsem byl vychován víceméně čistě ženou, která rozhodně není submisivní, a nezdá se mi, že bych měl, i když mi mužský faktor někde chyběl, zrovna chutě na ženu/partnerku v dominantním vydání. Byť mám pocit, že se do partnerského života jako takového hodí lépe :-)

3."Tehdy jsem s tímto názorem úplně neprorazil, ale zaplať člověče za České země. To je ta pravá studnice poznatků, že tato teorie je opravdu pravdivá. Bohužel s touto výchovou se zde zjevil i nový prvek, že místo aby muži obletovali a hýčkali ženy je to dnes "naopak". Právě muži, generace "květinových dětí", tedy dnešní 25 - 35 let stará generace, chce aby oni byli hýčkáni a rozmazlováni a obdarováváni."

Huh?!? "Generace květinových dětí"? Pokud vím, tak období "květinových dětí" patří zhruba někam do let 1967-70, do období hippies, a na to, aby člověk tehdy do něčeho trošku viděl a uvědomoval si svět kolem sebe (a s onou generací se mohl rozumově identifikovat), tak by mu mělo být minimálně 14 let, ale spíše o něco více, alespoň tak 18. Tedy "květinové dítě" z roku 1970 by mělo datum narození maximálně 1956, a bylo-li v roce 1970 starší, tak by rok narození byl pochopitelně ještě menší, což spadá spíše práve do generace těch dnešních 45 - 50-níků. Dnešní pětatřicátník se narodil v roce 1966 a v době "květinových dětí" si dělal bábovičky na písečku pod dozorem rodičů a ani netušil, co to je slabikář. A dnešní pětadvacátník je narozen v roce 1976, a 14 let mu je v roce 1990, takže by se dal nazvat - "přestavbové dítě" - to jen na okraj malé odbočení s daty narození:-) Jinými slovy, "generací květinových dětí" jste vy, ale nakonec je to úplně jedno, protože zde byl stejně komunismus a pak normalizace, která lidem v té době žijícím zdaleka nepřilepšila na morálním profilu. Já bych radši nechal termín "generace květinových dětí" spát, není ukazatelem ničeho.
A ohledně rozmazlování a hýčkání, asi žiju nějak divně, ale nikdo z mých vrstevníků, které znám lépe, a to beru především do úvahy ty "neujeté," se mi nezdál být oním mužem vyžadujícím hýčkání od ženy. Byť sám za sebe musím říci, že ženský zájem mi (a zajisté nejen mě) lichotí, tak dle toho, co jsem pozoroval, málokdy byl sbalen kluk. A když, tak to stejně bylo dle té staré rady "pronásleduj ho tak, aby jses chytila do jeho pasti." Ono totiž, pokud se na sbližování mezi mužem a ženou podíváme podrobněji, snaží-li se mladý muž sbalit dívku, ona má stejně poslední slovo. Nemá-li zájem též dívka, mladý muž může dobývat jak chce, a stejně nic nedobyje. Vice versa samozřejmě platí též. A já si též myslím, že dnešní nebigotní doba prostě dává ženám možnost vyjádřit své sympatie k mladému muži, a trošku se posnažit, aby se "chytila do jeho pasti," nic víc. Ona věta "sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, zůstaneš tam do důchodu" má něco do sebe a myslím, že ženy konečně mají možnost s tím něco udělat. Tak jim nebraňme :-)

4."Naše generace tedy generace 40cátníků a starší viděla vždy v ženě i v její submisivní roli vždy ženu a jako k ženě se k ní chovala. Je pravdou, že pokud to byla otrokyně měla více povinností, ale správný dominant vždy k ní byl pozorný neboť to byl vždy zdroj jeho potěchy, ale současně jeho potěcha byla potěchou i její. Ano rozmazlovali jsme si svoje otrokyně a ony platily tím nejkrásnějším co mohly dát svojí submisivitou a oddanností, a naší rozkoší. (Byli a jsou to krásné chvíle kdy proběhne mezi takovým párem extáze.)"

A my dnešní 25-35 toto neumíme? Mám pocit, že tato část je spíše o pocitu vlasní výlučnosti a nadřazenosti, který zase pro změnu u vaší generace pozoruji já, ubohé submisivní květinové dítě. Škoda.

5."Dnes generace třicátníků, tedy generace nastupující je přesný opak. Je faktem, že emancipace ženy (ať dominy či otrokyně, ale i "normální ženy") proběhla, bohužel sebou přinesla změnu postojů jak u nich tak hlavně u mužů.Velice často slýchám, ale vidím na vlastní oči, že spíš ona "sbalí" jeho a jsou si užívat než naopak. Je asi pravdou, že muži zženštěli. Možná je to i pohledem na sexuálharašment uváděný v USA jako základ rovnosti pohlaví a ten naopak aby "galantnost a gentlemanství" rozvíjel jej zahazuje na okraj."

Na první dvě třetiny této části odstavce jsem už vlastně odpoveděl dříve. Poslední třetina je věnována záležitostem týkajícím legislativy kolem sexuálního harašení v USA. Já osobně takovou legislativu moc rád nemám, zase na druhé straně si myslím, že neexistenci takového zákona podmiňuje existence mužů na úrovni. Abych pravdu řekl, neznám obsah oněch zákonů, občas se ke mě dostane nějaký ten komentář v novinách, toť vše. Z těch komentářů mám ovšem obrovský pocit ulehčení, že žiji na té správné straně "Velké louže," a že nemusím každou kolegyni v práci obcházet ve vzdálenosti dvacet metrů...

6."Poslední dobou vidím jak muži - otroci- by hrozně rádi našli svoji dominu a chtějí hodně prožitků, ale když "dojde k placení" tak považují to všechno za něco co NE. (Stejná situace je i žen otrokyň.)"

Tady mi to není příliš jasné. V případě profidominy mi ta nechuť k placení přijde poněkud podivná a asi se v reálu příliš neděje, hlavně, když se nejspíš platí předem. V tom nemám jasno, ještě jsem takových služeb nevyužil a ani se nechystám. Je to tedy případ ze života mimo profi oblast? Pak ale nechápu, k čemu to placení. Hlavně pokud je to tak, jak já předpokládám, t.j. ve vztahu. Tam se má něco platit? Já sám si nedovedu představit, že bych měl mít svou scénku honorovanou. Je pravda, že nemám studio a dvě tuny pomůcek a buben s navinutým kilometrem provazu. Ale v takovém případě bych už spíš uvažoval o profesionalizaci, kdybych pomýšlel na inkasování peněz za scénky.

7."Jak to vlastně je. Zažil jsem klub, ne tady, ale v zahraničí, kde otroci či otrokyně za to že si mi dominanti můžeme "užívat" platili a to "velký peníz". My dominanti jsme museli zase zaplatit svým umem, ale i pomůckami a prostorami."

Uznávám, že klub, prostory a vybavení sloužící více lidem je potřeba z něčeho "živit," tam bych placení "členských příspěvků" neodmítal, neboť v dnešní společnosti založené na penězích je to potřebné, má-li nějaký takový klub vzniknout. Ale něco jiného je platit klub a něco jiného je platit jednotlivým dominantům za "výkony," nebo se mýlím? Ale možná to vychází z mého "vztahoidního" pohledu na věc, kde mi připadá divné, aby mi partnerka platila za scénky... Vztah zpravidla mívá "společnou kasu" a z ní by se nějaký ten materiál určitě nakoupil, ale abych po scénce natáhl dlaň? A třeba se na to dívám úplně jinak, ostatně soudím, že na mne autor odstavců, ke kterým píši svůj komentář, zareaguje...

8."Ano užili jsme si - obě  strany -, ale jak říkám bylo za něco zaplaceno. Ano mnozí mne napadnou, že v úzkém kruhu přeci za toto neplatíme."

A tedy platíme v úzkém kruhu? Dle mne úzký kruh = vztah (dvojice). Možná že zde je úzkost kruhu míněna poněkud šířeji, ale to by bylo také dobré dovysvětlit, jak je to vlastně myšleno.

9."Ale to je omyl. Pokud je to ve stavu manželském jsou vynakládány finanční prostředky na pomůcky, prostory apod. stejně jako u lidí co toto provozují, jak se říká "profesionálně". Ne oni nejsou profesionálové, jsou úplně stejní jako laici či všichni manželé apod. jen "požadují" obolus za právě ten prostor, za ty pomůcky a za "strávený čas" neboť oni by mohli dělat úplně něco jiného."

Ale ano, profiscéna ať si inkasuje, najdou-li se lidé, kteří o to budou mít zájem a uživí-li ji. Samozřejmě, peníze to po čase zdeformují a já pro profiscénu nemám nějaké zvláštní pochopení. Ale vím, že byla, je a bude. A mimochodem, proč tolik termínů v úvozovkách? "Profesionálně","požadují","strávený čas" - mám z toho takový divný pocit... Třeba to "požadují" - až mi to tak připadá, jako kdyby se autor bál napsat naplno - požadují.

10."Slyšel jsem názor koupím si partnerku - dominu, ona se mi bude věnovat, ale musí si mne vydržovat. Toto je právě ukázka onoho zženštilovství v mužské podobě vyvolané výchovou jen v ženském prostředí. Ano jako děti jsme viděli, jak milenci našich matek jim nosí dárečky a nás to tak zaujalo, že to teď chceme po ženě domině."

Ad poslední věta: tak jak to tedy je? Naráz psáno v první osobě množného čísla? Takže tady to naráz neplatí jen pro generaci květinových dětí, tak jak je to napsáno v článku prvním? Teď už i dnešní nepřemožitelní 40+ byli obětí toho sledování obdarovávání matek? Mimochodem, autor čerpá z vlastního dětství? Já mohu říci, že má matka měla po rozvodu přítele, ale u nás doma se nikdy neobjevil.
A dominou se má na mysli profidomina, nebo, poněkud s nadsázkou řečeno, "žena z lidu"? Profidominy vynechám, do toho příliš nevidím, a domina, která jinak normálně pracuje - dosti pochybuji, že by typická pracující žena stála o partnera, který si neumí (nechce?) vydělat ani na sebe. Možná, že autor něco takového doopravdy zažil, mě se to však zdá poněkud šílené a myslím, že takový submisiv bude dlouho předlouho, ne-li věčně, sám...

11."Kde ona má na vydržování otroka brát. Bohužel ekonomická situace je taková, že i ve vyspělých demokraciích musí cca 90 % společnosti pracovat na chléb vezdejší. Dlouho jsem přemýšlel jak vlastně otrok chce aby si jej domina vážila jak chce zaplatit to že se mu bude věnovat a "pečovat o něj"? Na jedné straně nejde o klasický milenecký vztah, i když může v něj přerůst, ale jde hlavně o jedno o cílevědomou práci jednoho, kdy někdy provedená praktika nemusí potěšit dominanta, ale uspokojí právě submisiva."

Nejsem si jist, jestli místo uvažování o tom, "kde má domina brát na vydržování otroka" by nebylo lepší říci takto přemýšlejícím submisivům, že něco takového snad nemá v realitě šanci na úspěch, ba ani na přežití a ať tedy přemýšlejí nad nějakými alternativami - co takhle BDSM manželství/partnerství? Já vím, jistě namítnete, že jsem 26 letý naiva, který si myslí, že manželství/partnerství a nedejtebohové BDSM manželství/partnerství může fungovat. Ano, ještě pořád si to myslím a doufám, že se mi povede něco takového zrealizovat, byť je jasné, že to nebude ono mýtické 24/7, nakonec po něčem takovém ani příliš netoužím. A proto se mi zdá celkem přirozené, že by manželství/partnerství dominanta se submisivem mohlo řešit onen případný problém s financemi, které jsou případně potřeba na "hračky." Společná kasa, do které přispívají oba, alespoň přibližne stejným dílem.

12."Jak potom potěší submisiv svého dominantního partnera? A jsme u jádra věci. Ano na jedné straně si jak jsem konstatoval výše jde o vzájemné prožitky, ale na straně druhé jde i o ekonomiku tohoto vztahu. Bohužel nežijeme ve společnosti, kde je vše zadarmo, naopak žijeme ve společnosti, kde se platí za vše. Pomalu i za to, že dýcháme. Řada žen a mužů, hlavně mužů požaduje onu "službu" jako něco co je zadarmo, za co se nemusí nebo spíše nechce platit."

Hm. Mladý idealista jako já by asi mluvil o těch prožitcích na prvním místě a nedával je sobě na roveň. Myslím, že ekonomiku by mohlo řešit ono manželství/partnerství. Mám pocit, že dominant, který si ovšem chce užívat a scénkovat *mimo* tyto vztahy by podle mne měl být ekonomicky alespoň na rozumné výší, aby "obolus" s výjimkou nějakých supernákladných věcí nepotřeboval. A navíc, stejně mám pocit, že když už mluvit o nějaké investici ze strany submisivá, tak by o to mělo jít jen v případech, kdy sám submisiv požaduje něco drahého. Ano, možná teď zase začnete křičet vy, kdeže brát peníze, ale já se příliš touto sférou volných vztahů nezabývám, přijatelnější mi pořád totiž přijdou vztahy pevné, kde oblast financí si myslím vypadá dosti odlišně. A taktéž, každý špás něco stojí a chci-li být velký macho, který obsluhuje subinky jako na běžícím páse (nadsázka), tak musím počítat s náklady. S otázkou financí se zabývají i další odstavce, takže se svými myšlenkami budu pokračovat tam.

13."Dovolím si to obrátit a postavit úvahu trochu jinak. Je to úplně stejné jako u prostitutek nebo u striptérek. Ty první provedou s protějškem něco a nastaví dlaň. Přitom prožitek hlavně její je velmi pofiderní u těch druhých jde o to jak mají "krásné" tělo. Na druhé straně muž si "užil" je spokojený. Jak dlouho 5, 10, 20 minut nebo do okamžiku, kdy našetří na další prostitutku."

Hm. Tak tady "je to úplně stejné jako u prostitutek nebo u striptérek."

1."V oblasti BDSM je to však úplně o něčem jiném."

Ale zde "je to však úplně o něčem jiném." Tak jak to tedy je? Stejné, nebo odlišné?

2."Jak už jsem napsal největší část financí jde na pomůcky a prostory, menší na "uspokojení dominanta", který se submisivovi věnuje. A právě jak hru prožívá dominant tak jí prožívá submisiv a pokud to dominantovi nejde submisiv poté odchází neupokojen neukojen a hlavně bez síly prožitku."

Přístup zde popsaný je dle mého názoru spíše o "poskytování BDSM služeb" než o nějakém DS vztahu. Submisiv přijde, dominant s ním (ve zkratce řečeno) "něco provede" a submisiv zase odchází, alespoň tak to vnímám já a nevidím tam něco, co bych mohl nazvat pevným vztahem. A to je zase spíše ta varianta o obsluhování jako na běžícím páse, bez společného vztahu, třeba i domácnosti...

3."Právě tady se ukazuje jedno a to že nelze uspokojit submisiva jen nějakou praktikou, ale dlouhodobým "vztahem" sledováním jeho chování, jeho pocitů a zájmů, tak aby ona hra pak byla vyvrcholením. Celá oblast BDSM je velice složitá a dlouhodobá a právě nelze jí na straně jedné ochudit o finanční zdroje. Bez pomůcek, prostorů to prostě nejde. Ano najdou se tací co rádi outdoor neboli hrátky v přírodě, ale i tak to nejde dělat vždy všude. Tudíž jsou potřebné prostory a pomůcky. Ono ten provaz, svíčka, jehla, pouta, latex a další pomůcky nejsou za "hubičku" a některé z jmenovaných se dají použít, spíš musí, jen jednou."

Dlouhodobý "vztah". Přemýšlím, co si pod "vztahem" představit. Pokud je slovo 'vztah' v úvozovkách, tak co se pod ním vlastně myslí? Skutečně vážně bych to rád věděl. Přiznávám, že má-li dominant takových "vztahů" vícero, tak je jasné, že pokud jsou to na vybavení při hrátkách nároční submisivové, do peněz to poleze. Nicméně, není víc než jeden submisiv už jistý luxus, který už na dominanta klade prostě vyšší požadavky? Domnívám se, že těch "vztahů" je vícero naráz, že jdou paralelně, protože dle mého skromného názoru, kdyby šlo o "vztah" jediný, tak by nejspíš nic nebránilo proměně "vztahu" na vztah (bez úvozovek) a tedy úplně jinému modelu financování, kde by nebylo potřeba pořád pomýšlet na nastavování dlaně. Och, pardon, já zapoměl v některých případech na vaši vanilla manželku. Hm. Ale to je zase už o něčem trošku jiném, milí pánové...

1."Ano oblast BDSM je finančně náročná. Osobně vím, jak je těžké ohodnotit člověka, který myslí jen hlavou a jak je lehké ohodnotit někoho, kdo dělá rukama. Na straně jedné a to si otroci a otrokyně uvědomte bez promyšlení celé hrátky, přístupu k Vám by to prostě bylo bezduché možná i by to mohlo poškodit Vaše i naše zdraví, a to snad nechcete. Ano na straně jedné otrokyně jsou na tom o něco lépe neboť jim mi dominanti občas tu pomůcku koupíme nebo vyrobíme než u otroků, ale ono je to postaveno i tím, že ač na jedné straně ženy se chtějí vyrovnat mužům, což se jim i částečně povedlo, tak na druhé straně jejich finanční ocenění je o  1/4 nižší než u stejně placení mužské práce."

Tak já vám nevím. Minimálně "promýšlení" celé hrátky by snad měla být věc bezplatná, ne? Dominant je prostě ujetej a vymýšlení takových hrátek samo o sobě by jej prostě podle mne mělo bavit, a to bez ohledu na to, jestli se mu za to platí, nebo ne. Takovým plastikovým modelářům nebo filatelistům také za jejich hobby nikdo nic neplatí a navíc musí sami investovat, v některých případech hodně, chtějí-li mít ten správný model nebo známku ve svém vlastnictví... "Promýšlení hrátky" a "přístup" k submisivovi by přeci měo vyvěrat zevnitř dominanta (protože je "ujetej") a ne zevnitř jeho peněženky (jak to je, jak tvrdí nekteří zlí jazykové, v případě profi scény).

2."Takže otroci a otrokyně pokud chcete "žít" s nějakým tím dominantem, je třeba si uvědomit, že to není klasické manželství, kam obě strany přispívají stejně, ale v BDSM to nejde."

Opět se cítím být poněkud vedle z toho, co je zde myšleno. Pokud je termín "žít" to, co si já pŕedstavuji pod termínem "žít," tak mi to práve ze všeho nejvíc to klasické manželství připomíná, kde právě oba jedou napůl, nebo spíše, každý dá do společné kasy to, co vydělá. Proč by to v BDSM nešlo? Asi mi vysoká míra naivity a nízká míra BDSM praxe brání v pochopení této věty ;-)

3."Tady prostě vždy platilo, že otrok/kyně vždy byla "zdrojem" pro dominanta."

Gotcha! Tahle věta se mi zdá být přímo kontroverzní s některými odstavci citovanými výše. Na jednu stranu je příkladná generace dnešních 40+ k subinkám gentlemanská, vidí v nich ženu, rozmazluje si ji a hýčká a na druhou stranu nastavuje dlaň?!? To jako subinku rozmazlíte z peněz, které vám ona za praktiku zaplatí, defakto si zaplatí vlastní rozmazlení? No to je fikané, takové nenápadně skryté rozmazlovací perpetuum mobile, do kterého není potřeba strkat žádnou "energii" - na svůj "pohyb" si "vydělá" samo... Tak tomu říkám chozrasčot :-)))))))))) Přiznávám, že jsem poněkud nadsadil, nicméně povaha článku mi v tomto velice nahrála na smeč. A to se pak člověk těžko ovládá, aby si nepošmáknul :-)

4."Na straně jedné potěchou a prožitky, ale submisiv je má stejné možná větší, neboť dominant pokud chce aby vše proběhlo bez problémů to nesmí "pustit" z ruky do posledního okamžiku a teprve až je hrátka u konce to může prožít a právě submisiv to prožívá celou dobu, je veden a směrován, ba někdy dokonce díky "výcviku" předčí svého dominanta pak nezbývá aby za "vztah" vlastně "platil" finanncemi."

Myslím, že mé BDSM ideály (tedy ty, co mi zbyly) právě stojí na hlavě a odpichují se dopředu ušima... Vždyť to vyznělo, jako kdyby se autor coby dominant cítil nedoceněn, nebo submisivům záviděl to jejich užívání ve scénce. :-) Každá role má svoje plus a mínus která jsou prostě tou rolí daná a chtít mínusy ve své roli kompenzovat penězi? To snad autor nemyslí vážně? Myslím, že jako dominanti jsme se "dali na válku," tak bojujme! Každý špás něco stojí. To, že si můžeme s obětí pohrát, s troškou nadsázky "jak je nám libo" je proti vanilákům opět luxus, který nás samozřejmě zase něco stojí - to sebeovládání! Prostě je to naše role/úděl a nevidím, proč za to inkasovat peníze... Co kdyby subinka řekla fajn, nařež mi, ale zaplať! Co pak, velcí páni dominanti z generace 40+?  Asi byste hudrovali, mám ten pocit, nebo ji nedejtebohové nazvali děvkou.

"Zdá se to, že je to špatné, ale bohužel je to pravdivé a moc. Nezazlívejte dominantům, že požadují obolus, oni z něho nikdy nezbohatnou, neboť pro potěchu otroků zakupují další a další pomůcky, vzdělávají se apod. Oč jednoduší to má submisiv."

Zde opět zopakuji, "dali jsme se na válku," tak bojujme! Nikdo nás nenutí účastníkem BDSM hrátek. Ani submisivové, ani další dominanti. Že si "úchylačíme," je svobodné rozhodnutí každého z nás. Klidne si můžeme zalézt do vaniláckého vztahu a být tam, ne? Prostě jsme přijali tuto část osudem (a možná též geny) rozdaných karet, tak teď nefňukejme, že jednodušší to má submisiv. Myslím, že ani submisivové to nemají jednoduché, nejsou-li to submisivové "na baterky." Já osobně bych se submisivem nikdy neměnil, jsem tam, kde jsem a beru všechna "práva" a povinnosti s toho vyplývající. Nakonec, jaké si to BDSM udělám, takové ho budu mít. To záleží jen a jen na mě a na výběru partnerky a na promyšlení společného BDSM vztahu.