Menu
Spokojeni?
Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu. Jeho autorem je Njal
Abstrakt: ...a v některých případech ani ne tak se Štírem, jako
s nejzkušenější, největší praxí oplývající částí BDSM komunity všeobecně.
Nesnažím se přetisknout zde celý článek, pouze si vybírám části, na které chci reagovat. Řešil jsem mimojiné ten problém, abych nebyl nařčen z vytrhávání vět či myšlenek z kontextu, a tak jsem se rozhodl vybírat celé odstavce; uvedu též link na první z původních článků, protože pouze u něj je mi známo umístění, ten druhý pochází z emailové konference a ani zbla nevím, kam nasměrovat URL :-). Na závěr tohoto víceméně disclaimeru bych rád uvedl, že s odstavci, které zde chybí, lze souhlasit. Vybral jsem si odstavce, ke kterým bych rád řekl více, než "OK, souhlas." V některých případech jsem odstavec rozdělil - je to naznačeno čísly.
Část první, Vztahy v BDSM
"Jistě těch otázek a problémů, jak se vypořádat s rozchodem, je tisíce, správněji statisíce, neboť jednak, nikdo není dokonalý a především nikdo nejsme stejní. Nemůžeme použít šablonu jako na výrobu šatů či strojů apod. Prostě každý z nás rozchod prožívá osobně (malá tragedie) a svým specifickým způsobem.
Tady by měli v otázkách společného soužití poradit či pomoc lidé co se zabývají D/S vztahy. Oni nejlépe totiž mohou říct a pomoc tam kde my ostatní si neumíme nebo nejsme schopní si pomoc."
S následujícími dvěmi odstavci mohu celkem souhlasit, pokud by se dalo říci, že osoby, které ve vztahu "radí" či "pomáhají" se férově snaží zjistit, co se za problémy vztahu skrývá. Málokdy jsem viděl vztah, který byl třetí osobou, jež byla požádána, nebo se do řešitelství vztahu "namontovala," řešen nestranně, a dovolím si říci - s pokusem o záchranu onoho vztahu. Neboť já si nemyslím, že rozchod vztahu se objeví v milisekundě. Vztah, pokud není nějakou trapnou karikaturou, by měl procházet nějakým obdobím krize, a již zde se ochotní "řešitelé" a "rádcové" mohou objevit, ba možná krizi i vyvolají. A je s podivem, že existují případy, kdy takzvaný rádce kvůli nějakému vlastnímu důvodu rozhodne vztahu dodat smrtelný úder. Třeba popisem toho, jak je to vlastne "ve skutečnosti správně" v BDSM a v tomto vztahu jak je to špatně. Co potom s takovým rádcem.
Neměl by takový rádce brát "především" do úvahy blaho obou zůčastněných? Ano, možná, že jedna strana nějakého vztahu je osoba fakt děsivá, v pořádku, neberte na ni ohled. Ale zjistili jste si opravdu co možná nejvíc informací? Třeba od nezůčastněných lidí? Od přátel onoho "hrozného človeka," dá-li se s nimi rozumně komunikovat? Pak teprve začněte něco dělat.
1."On totiž problém vztahu je velice složitý. Na toto téma by se daly psát romány a také se asi bude dlouho debatovat. Nedávno jsem se bavil s jedním submisivem, který by rád trvalejší vztah, ale je mu proti mysli za vztah platit. Řekl mi doslova: "Hrozně rád bych sloužil nějaké domině, pracoval pro ni (jinak v občanském životě je to poměrně úspěšný manager), ale rád bych, aby si mne vydržovala." Dovedete si představit jak se mi po této větě obrátily oči ve sloup a protáčely se mi panenky. Dorazilo mne pak to, že pronesl další hřebík do své rakve dodatkem: "a rád bych, aby mi dávala dárky". (Rána, jak jsem spadl pod stůl, musela být slyšet asi až na Čukotce)."
S tímto lze celkem souhlasit, také nevidím důvod, proč by tomu mělo tak být ve formě požadavku submisiva, hlavně ony dárky. Na druhou stranu samozřejmě dobrovolné dárky z dominantní strany snad zakázány nejsou :-) Ale myslím si, že k hlubšímu rozebrání tohoto odstavce by se hodilo definovat, jak vlastně bylo chápáno "sloužit nějaké domině", "pracovat pro ni" a "vydržovala." Co tím onen submisiv přesně myslel.
2."Nakonec jsem z něho dostal a ověřil si v praxi (České země jsou zkoumání teorií opravdu poučné), že byl vychováván od dětství matkou bez mužského elementu. Matka se musela o něj postarat a aby, jak se říká z něj nevyrostl "klacek", vychovávala jej velice tvrdou rukou, ale současně ho jako každá matka rozmazlovala. Viděl i to, jak si jí předchází muži a jak ona je svým způsobem stírá a nechává se obskakovat."
Zde bych rád podotkl, že se mi tato část odstavce zrovna moc nezdá. Kdyby byl dotyčný vychováván za přítomnosti mužského elementu, tak by (pokud by to bylo manželství na úrovni) předpokládám byl svědkem toho, jak se k jeho matce chová jeho otec. A pokud by to nebyl neotesanec, tak by jí zajisté nějaký ten dáreček koupil, i galantnost sem tam projevil. Takže vlastně by se pohledů na obdarovávání matky tak jako tak nezbavil :-) Též se mi moc nezdá ono tvrzení o paralelním rozmazlování a vychovávání tvrdou rukou. Zdá se mi jako protimluv. Dle mého názoru jsou to dva faktory navzájem se doplňující, jejichž součet je konstantní, udávající nakonec celkový směr výchovy. Ale je možné, že problém mohlo ovlivnit též popsané chování matky - stírat někoho, kdo si mne předchází, tež není dle mého skromného názoru zrovna ukázkové a hodné následování.
3."Ano je nutno si přiznat, že dnešní generace mužů okolo 30 a mladší (jistě ne všichni) jsou postiženi fenoménem výchovy v neúplné rodině a to především jen ženským elementem, kde určité mužské prvky a též mužské chování chybělo. (Jistě znám řadu mužů, kde, ač chyběl při výchově mužský element, tak muž je mužem, ba co říci dost slušným dominantem a k ženě se dokáže chovat.). Řada mužů zženštěla a chce aby se o ně staraly ženy. Ba co víc, aby je i "sbalily" a "ochočily" si je. Dobrovolně se stávají submisivy. Současně tomuto stavu nahrává i velice známý zákon USA o sexuálharašmetu. I zde hlavně ve firmách a americkou účastí tento zákon se tvrdě prosazuje. Je to sice průlom v integritě práva, ale bohužel společenská poptávka po zahraničním kapitálu je vyšší než ochrana vlastního zákonodárství. To dodává v právní praxi jednu zajímavost, že na teritoriu vlastního státu mnoho právníků musí soudit a řešit pracovně právní spory podle zákonů jiného státu. Ale to jsem odbočil."
K této části se nemohu příliš vyjadřovat, hlavně k vlivu americké legislativy a zákona ohledně "harašení," byť si dovedu představit důsledky, i když spíše ve firmě. Tam se holt pak dámy nesmějí divit, že si jich muži zcela logicky nevšímají, ať svému zevnějšku věnují sebelepší pozornost, čas a prostředky. Ale nemyslím si, že by taková legislativa způsobila submisivnost mužů.
Fenomén výchovy v neúplné rodině by si ještě zasloužil podrobnější zkoumání a sám si nejsem jist, co k němu říci, byť jsem taktéž odchovancem onoho modelu od zhruba šesti let života. Ano, v lečcems mi mužský vzor chybí a sám to cítím, ale rozhodně na sobě nějak nepociťuji zrovna to, že bych byl rád, aby si mne žena ochočila nebo mne obdarovávala mnou vyžadovanými dárky. Ano, i já bych padal pod stůl, kdybych si to nečetl ležíce stabilně na posteli. :-)
"Druhým problémem je ukončení vztahu. Jistě již jsem něco o tom napsal výše, ale bohužel stejně jako v občanském životě, tak i zde v oblasti BDSM rozchody jsou velice komplikované. Na jedné straně rozchod otroka s dominou bývá poměrně bez komplikací, zejména ze strany dominy, otrok tento rozchod trochu protrpí. Pokud je domina moudrá tak na rozchod otroky připraví a otrok pak nese tento rozchod jako svůj trest. Ale pravdou je, že rozchod mezi dominou a otrokem bývá bezkonfliktní a větších komplikací."
Hm. Zde se mi to zdá platné spíše pro profi scénu, kde o skutečné obojstranné emoce příliš nejde. Chtělo by to upřesnit, jak je to zde vlastně myšleno. Ovšem rozchod popsaný trestem, pokud není k němu opravdová příčina (myslím k tomu trestu), bude dle mého názoru pociťován jako nepříjemné břemeno do budoucnosti a myslím, že neznamená pro psychiku submisiva nic pozitivního. A hlavně netuším, co má být ta věta o připravování na rozchod. To se pak vymyslí nesplnitelný úkol a trestem je rozchod? To snad ne?
1."Co je horší je rozchod mezi otrokyní a dominantem. Musím říci, že pak se dějí věci. Pokud ukončí vztah dominant, je to pár dní svým způsobem problém subinky, ale ta si poměrně rychle najde nový vztah a pak na původního dominanta pomalu ani nevzpomene."
Ano, ochotných dominantů skutečných nebo rádoby- je pořád dost, přinejhorším je možnost zařadit se do nějakého z harémků, tak kdo by si dělal těžkou hlavu v době poptávky po subinkách? :-)
2."Je faktem a několikrát jsem zažil, že subinka dělala scény a jednou to končilo sebevraždou i když nedokonalou, spíš teatrální. I zde však nakonec u obou zvítězilo to čemu se říká všechno dobré konec dobrý."
Je-li konec dobrý, všechno dobré, a je-li to tak úpřimně pociťováno oběmi stranami, nezbývá než gratulovat...
3."Velice komplikované bývá, když ukončí vztah subinka. Tohle zpravidla končí velice špatně. Jen málo dominatů tuhle "prohru" své výchovy a vztahu unese."
Myslím, že je nefér nepřihlížet k tomu, co bylo ze strany dominanta tomu vztahu obětováno. A to mluvím a budu dál mluvit vlastně jen o stránce emoční, ta mne zajímá. Asi jsem ve svém věku 26 pořád zastáncem emocí a citů (lásky) v DS, byť vím, že óbrzkušení se netají s názorem, že to tam nemá co dělat. Já se o kombinaci obého pokusím a třeba též pohořím, ale třeba také ne. Nikdy bych si ovšem neodpustil rezignaci v období, kdy mám ještě dost sil alespoň na slepování rozbitých ideálů.
Kdysi jsem narazil na citát od Hieronyma:"Zrazená láska má právo na hněv." A souhlasím s ním. Mám za sebou nějaký ten rozchod, a musím říci, že vždy též záleží na druhé straně, jak se rozchod provede, řekl bych, že více zodpovědnosti za rozchod má opouštějící strana, bez ohledu na stranu v DS zaměření. Což takhle brát do úvahy emocionální stav partnera a dle toho se pokusit alespoň zmírnit následky rozchodu? A když to pak neudělám a ani se nepokusím, tak alespoň mlčet a nestěžovat si, že mi dotyčný/á dělá ze života peklo. Samozřejmě, ono to pak v případě subinek také pomáhá posilování image toho, komu je tak hrozně ubližováno a kdo by si nějaké to ochranitelské křídlo zasloužil, a pokud by se dotyčný ochránce vydal ještě na křižácké tažení proti "pekelníkovi," bylo by to ještě lepší...
Já prostě nevěřím, že dominant je něco na způsob T800 (kyborg terminátor schovaný v Arnoldovi ve stejnojmenných filmech), pokud jsou v DS zamotané emoce a city. Mám pocit, že zdejší neprůstřelní supermani v oblasti dominance dosahují své zdánlivé neprůstřelnosti díky emocionálnímu vyhoření či blokům, případně za pomoci vanilla partnerky, a na "zvířátka" se ujde nanejvýš nějaký ten "majetnicko-opatrovnický" postoj. Rozcházet se pouze za těchto podmínek je velice jednoduché. Vždyť se najde další, ne? V těchto případech přeci nejde o nějaké pevné vztahy, zakládání rodiny nebo alespoň společného bydlení.
Úspěšnost rozchodu záleží na obou stranách. Na schopnosti opouštěného rozchod přijmout (to je věc opouštěného), a na připravenosti rozchod přijmout (a to si myslím, že je především starost opouštějícího). Samozřejmě, mluvím o idealizovaném případě, ale sám z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že alespoň v některých případech to opravdu funguje tak, že i opouštějící se posnaží, aby to toho druhého tolik nebolelo. Fairplay od subinky vždy potěší, byť je to situace, která sama o sobě netěší ani trošku.
A též z vlastní zkušenosti mohu srovnat konec vztahu s emocionální investicí, kde jsem očekával společný život, se vztahy bez emocionální investice, kde jsem očekával pouze scénku, jednu nebo opakovaně. Z konce toho prvního případu se vzpamatovavám už nějakou tu dobu, víc než rok, z konců toho druhého případu to byly hodiny, nanejvýš dny (4-5). Takže vezmu-li do úvahy případ druhý, zde se skrývá značná zdánlivá neprůstřelnost. Ale sám nějak cítím, že tohle pro mne není cesta, to až budu nucen rezignovat.
4."Mnoho "dominatů" pak dělají subinkám peklo na zemi. Od pomlouvačné kampaně až po terorizování jí osobně, vydírání a pokud jí někde zahlédne po verbální projevy."
Pomlouvačné kampaně ze strany subinky si velectný kritik nikdy nevšiml? Ani v jediném případě? Zajímavé... Anebo subinka to smí a špatňák opuštěný dominant ne? Myslím, že subinka nejspíš nebude vydírat a terorizovat, ale též na dotyčném nenechá nitku suchou :-) Ale to je samozřejmě v pořádku, navíc to skvěle pomáhá vyvolávat ochranitelské komplexy u volných dominantů, kteří pak cítí, jak se jim kvádro na těle mění v blýskavé brnění a místo klíčů v kapse mají na boku meč. I já jsem si takové období jednou zažil, možná ne neprávem, ale chci říci, že ten pocit "zocelení oblečení" znám.
5."Zapomínají, že řada jejich projevů je trestná, a že jen jakési pochopení subinek je nedostane přes soud, který by ve většině prohráli. Jedná se o to, že si neuvědomujeme, že jsme sice zranitelnější v tom, že řekneme o tom druhém, že je úchyl a zajímá se o tuto oblast, ale neuvědomuje si (řada z nás), že takové verbální projevy jsou trestné a pokud by došlo na nejhorší taková ochrana osobnosti podle občanského zákoníku se takovému dominanatu nemusí vyplatit, neboť pokud by někdo přišel o práci, tak mu soud může uložit náhradu škody, kterou svým jednáním způsobil a též taková vlastní ochrana osobnosti může vyjít i na pěkné statisíce."
Pan jest zajisté právníkem. :-) Tak krásný případ advokátštiny jsem už dlouho nečetl, za tuto část by se nemusel stydět ani pan Fagan (ostatně, umíte slovensky? ;-). Já mám z tohoto odstavce pocit, jako kdyby temná duše byl pokaždé dominant. Trochu mimo realitu, ne?
6."Páni dominati tady si Vás dovolím okřiknout a říci: "Chyba je ve Vás a narovnejte své ego takto se dominant nechová"."
Také bych to řval do světa. Ale i v úplně úplně jiných případech, bez ohledu na délku jejich praxe. Jen místo slova "ego" bych dal slovo "charakter."
7."Ano vím mnohé a jedno je tady určující. Řada dominantů totiž tím, že je opustila subinka ztrácí svoje postavení ve společnosti BDSM."
O tom jsem ještě neslyšel; no ano, jednou bylo do mne zarýpnuto na xchatu, že jsem "poloviční dominant," neboť nemám subinku. Bral jsem to s nadhledem, od "polovičního subíka" si to klidně nechám říci. :-)
8."Copak na tom záleží, zda mám subinku či nikoli?"
Dle mého názoru nezáleží, pokud bereme názory okolí; záleží, pokud bereme vlastní vztah a stav. A ještě samozřejmě nesmím opomenout některé pány s předlouhou praxí, kteří vystavují na odiv počet svých (dost pochybuji že jiných, než emocionálně invalidních) vztahů v porovnání s pár vztahy těch mladších a snaží se na tom uhnat image velkých odborníků a všeumělů BDSM. Takže - záleží i nezáleží na tom, jde o to, jak se na to člověk podívá a jaké je společenské klima kolem jeho osoby.
9."Z vlastní zkušenosti vím, že osobně jsem na svoji českou subinku čekal více jak tři roky a přitom tu dobu jsem rozdával těm co chtěli svoje zkušenosti. Ano vím, že ztrátou subinky odchází část mé práce, mého ega, ale jedno vím, že svět se nezboří."
Je to zajímavé, nikdy jsem odchod subinky nevnímal jako odchod části mého ega. Asi mi ještě do takového poznatku chybí 23 let praxe :-))
10."Naopak pokud rozchod proběhne rychle, důstojně a se vší elegancí, tak naopak se stává, že subinka se vrátí nebo občas objeví a dokáže se tu a tam i podvolit na nějakou tu hrátku s původním dominantem."
Souhlasím, ale to je ovšem záležitost obou stran. O - B - O - U.
11."Ano vím, proč především dominanti zakazují další vztah subinky s jiným dominantem, na českých stráních a mučírnách totiž chybí subinky."
A to je nepochopitelné? Byl by blázen člověk, který by počítal, že se mu subinka z "dalšího vztahu s jiným dominantem" vůbec někdy vrátí. Tedy pokud tím nebyl myšlen zákaz vztahu po rozchodu, kde již v takovém zákazu nevidím smysl a zdá se mi směšný. Jinak platí první mé dvě věty. A k nim jenom dodám - nepřipoutám-li si ji k sobě já, udělá to někdo jiný. Nemohu platit za to, že nejsem tak dobrý manipulátor s lidmi jako jiní "zkušenější". Ale možná by bylo dobré definovat, co to vlastně ten "další vztah subinky s jiným dominantem" má být. Přátelství? Proč ne. Scénky? DS? Nevidím důvod, proč tohle povolit. Nehledě na to, že mít přístup k cizí subince, neláká mne nic k využití.
Už vubec nemluvím o tom, že takový přístup je možný pouze v přátelské, na etiku dbající komunitě, kterou ovšem ta česká ani zdaleka není. Obojek zde totiž je "ten kousek kůže na krku," který je po symbolické stránce ignorován a kdo by se na to, že se cizí obojky ctí, spolehl, by mohl zjistit, že je najednou sám a jeho "zapůjčenou" subinku mu "znárodnil" nějaký "hodný přítel."
Myslím totiž, milí velezkušení, že nemáte žádné právo po nikom žádat přátelství jeho subinky. Že máte zkušenosti? No a? To přeci není žadný mandát. Do cizích vztahů nemáte co strkat nos a já osobně budu rád, když se ovládnete (jste přeci velezkušení dominanti) a nebudete se šprajcovat do cizích subinek a vztahů a radit, jak to má vypadat. Vždyť vám přeci nezáleží na tom, jestli máte subinku či nikoliv. Nebo jsem o pár řádek dříve špatně četl???
12."Vlastní problém proč chybí je v tom, že čeští dominanti jdou na subinky velice tvrdě a neposkytnou jim v prvních chvílích jakousi volnost a samostatnost. Proto subinky dost často trpí samotou a neprojevují se."
Myslím, že to opět není pouze záležitostí temných dominantů. Osobnost subinky má zajisté také vliv. A míra jistoty, jakou subinka dominantovi poskytuje (samozřejmě, mluvím zde pořád o vztahu s emocemi a city), má zajisté také vliv na její volnost a samostatnost. Ano, budu-li si jist, že nepodlehneš poněkud planým slibům BDSM ráje, zaštítěného xyz-letou praxí již z totality a kdejakých výhod všelijak barevného obojku v harémku nejdominantovějšího dominanta, jaký kdy po Zemi chodil, buď volná a létej si po světě! Ale pokud tomu tak není?
13."Ano je to problém ega a i "výchovy" dominatů. Ono totiž jen málo kdo je dominantem v tom správném slova významu. Dominance je totiž dar dar od boha a objevit jej, ovládat jej je pro dominanta svým způsobem veliký úkol. Nejde jen o to mučit a trýznit subpatrnera, ono totiž jde i o to vychovat jej a sebe, svým způsobem obrousit sebe ve prospěch vztahu a partnerství."
Vztah a partnerství? Definujme je dřív, než se začneme s těmito termíny ohánět. Ostatně, ta poslední věta by měla být jasná každému BDSMákovi, který to myslí trošku vážne. A mimochodem, co to značí "dominant v tom správném slova významu"? Budeme schopni se na takové nějaké definici vůbec shodnout?
14."Pokud toto dominant umí a také umí ovládat zejména sebe, tak pak i rozchod bývá jednoduchý."
Myslím, že dokonalý člověk se ještě nenarodil. A tu zdánlivou dokonalost podepřenou absencí citů odmítám brát na vědomí.
15."Bohužel, jak jsem již napsal, tak řada "dominantů" rozchod neunese. Dělají překážky a problémy a podle toho, jak je pak poslouchám, tak jsou spíš submisivové a malé děti, kterým byla vzata hračka."
Opět, unést rozchod vztahu bez citové investice je hračka. Dokonce si dovolím říci, že dnešní neprůstřelňáci možná mají nějaký takový nehezký rozchod za sebou (třeba je to vzalo jenom uvnitř a jaksi to zvládli navenek odfiltrovat, pak všechna čest!) a tak už vztahy s citovou investicí neuzavírají a pak se dovíme, že "to správné DS" je bez citů k subince... Hm...
16."Tohle není o dominanci či submisivitě, ale o zkušenostech, o vyspělosti a umu zvládat složité životní situace. O co lépe jsou na tom submisivové, který se vlastně rozchod dává trestem."
Hm. Ale to človek nemá dáno od narození. Kdoví, jací byli dnešní velerádci a odsuzovatelé v našem mladém věku? No povězte - byli jste dokonalí? Jestli ne, tak prosím, tam je koště, ráčí si zamést před vlastním prahem! S mým vývojem se sám za sebe posnažím, aby o mě co nejméně platilo takové to slovenské přísloví: "Zabudol vôl, že teľaťom bol."
"Ne nedělám si nárok na zodpovězení všech otázek v otázce vztahu. Ale chtěl bych upozornit ty dominanty, že pokud se rozejdou s partnerem a chtějí dělat problémy, tak se mohou se zlou potázat. Ano na druhé straně české soudy při své šnečí rychlosti a též nezávislosti, mohou takový spor protahovat velice dlouho A i advokáti tomu nasadí korunu, když si přisadí, ale chtěl jsem upozornit, že se sami dostávají do izolace a "zdravé" jádro společnosti BDSM je vymezí na okraj. Kéž by se česká společnost v BDSM na takovéto "dominanty" i "submisivy" dívala opravdu z patra a vytěsnila je z komunity. Nejsou ti co mají právo v ní žít."
Samozřejmě, pokud budeme posuzovat pouze dle toho, co je legální dle našich zákonů, tak jsme většinou zajisté bezůhonní občané s čistým štítem. Ale znamená to snad, že když nemáme fairplay v ústavě, tak je zcela správné a čisté a legální nehrát fair? Já se zase dívám zpatra na lidi, v jejichž podání je etika obsahem žumpy, ale když jim za to někdo chce pocuchat pěšinku, byť jen slovně, už se ohánějí právníky, jak to svoje ublížení dají tam a tam a jak podniknou všechny právní kroky. Opravdu působivé...