DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Štír


Abstrakt: Úvaha na téma nikoli jednoduché...

Celou dobu, co procházím oblastí BDSM, slýchám o problému vztahu v BDSM. Nejsem sociolog ani psycholog, ale snad profesní deformace, spíše oblast rodinného života, tedy vztahu dvou lidí, zejména oblast při ukončení  společného života, mne vždy vedla k řešení otázky vztahu dvou nebo i více lidí a k zamyšlení a hledání odpovědi, jak takové vztahy řešit, respektive je ukončit.

 

            Odkud začít. Snad od Adama. Co lidská společnost existuje, je zde problém společného soužití. Člověk musí žít ve společnosti, v kolektivu, tedy nemůže žít sám. V tomto, svým způsobem uzavřeném okruhu lidí, časem získá svoje místo a tím, jak pracuje nebo se chová, získává na společenské prestiži, ale současně získává přízeň ostatních nebo je jimi odmítán. Časem získá i jistou specifickou náklonnost a tak dochází „ke spojení duší“. Přejdu od složitých otázek společnosti k velice specifické buňce společnosti, což je pár. O problému „klasického páru“ žena a muž, ale i bisexuálně a homosexuálně založených párů, již bylo napsáno poměrně slušné pojednání jedním bezvýznamným filozofem 18. století v knize „O původu rodiny“, ale i dalším problému týkajícího se matriarchátu či patriarchátu.

 

            Základem každé společnosti je pár. Tento pár vyjadřuje určité společné zájmy a pohledy na stejné věci či problémy, má k nim stejný  přístup či podobný názor. Pokud takový pár najde i zalíbení ve fyzické kráse a přitažlivosti, přeroste tento vztah do lásky a pak tento pár spolu prožívá několik let velice zajímavý vztah. Časem se stejně tato zamilovanost sice stane setrvačná, a to s ohledem na délku prožitků. Je nutno pak hledat nové podněty a možnosti, jak tento vztah „udržet“ nebo prožívat dál. Pokud se najdou ta správná odrazová místa, prožije tento pár opravdu dlouhý společný život. Jistě je zde i další okolnost, a to problém výchovy v původní rodině, ale také i problém sexuálního uspokojení. Pokud vše funguje a dostalo se „dobré výchovy“, tedy přípravy na samostatný, ale i společný život, je vše v pořádku a pár spolu opravdu prožije dlouhý a spokojený život.

 

            Odvrácená strana je, že přes určité počáteční okouzlení se nakonec dojde k přesvědčení, že pár spolu nemůže fungovat. Oba jsou podrážděni byť jen přítomností toho druhého v jedné místnosti či prostoru. Zde nastupuje okamžik rozchodu. Bohužel musím konstatovat, že každý rozchod je svým způsobem bolestný, neboť vzpomínky na prožité, v mnoha lidech vyvolává emocionální chování. Mnoho, především mužů, prožívá rozchod velice podivně, zejména pokud důvod k rozchodu zavdá žena. Na straně jedné (pokud koukneme do statistických ročenek) je muž ten, který neustále vyhledává nové a nové zdroje rozkoše a pohlavního vzrušení, tedy vztah s dalšími ženami, ale pokud je tento vztah ukončen, právě muž rozchod prožívá velice špatně. Chová se neadekvátně, neboť jeho ego je silně poškozeno. Prožívá něco, co lze nazvat depresí osobnosti, tedy ztráty brzdných mechanismů a neadekvátního chování. Je to způsobeno především tím, že muži nepláčí, což umí ženy. Četl jsem, že slzami se vyplavuje jakási látka, která právě pomáhá vyloučit jakousi chemickou látku, která právě způsobuje depresivní stavy a problémy s ovládáním svého ega.

 

            Jistě těch otázek a problémů, jak se vypořádat s rozchodem, jsou tisíce, správněji statisíce, neboť nikdo není dokonalý a především nikdo nejsme stejní. Nemůžeme použít šablonu jako na výrobu šatů či strojů apod. Prostě každý z nás rozchod prožívá osobně (malá tragedie) a svým specifickým způsobem.

 

            Tady by měli v otázkách společného soužití poradit či pomoci lidé, co se zabývají D/S vztahy. Oni nejlépe totiž mohou říci a pomoci tam, kde my ostatní neumíme nebo nejsme schopni si pomoci.

 

            On totiž problém vztahu je velice složitý. Na toto téma by se daly psát romány a také se asi bude dlouho debatovat. Nedávno jsem se bavil s jedním submisivem, který by rád trvalejší vztah, ale je mu proti mysli za vztah platit. Řekl mi doslova: „Hrozně rád bych sloužil nějaké domině, pracoval pro ni (jinak v občanském životě je to poměrně úspěšný manager), ale rád bych, aby si mne vydržovala.“ Dovedete si představit, jak se mi po této větě obrátily oči v sloup a protáčely se mi panenky. Dorazilo mne pak to, že pronesl další hřebík do své rakve dodatkem: „a rád bych, aby mi dávala dárky“. (Rána, jak jsem spadl pod stůl, musela být slyšet asi až na Čukotce).  Nakonec jsem z něho dostal a ověřil si v praxi (české země jsou zkoumáním teorií opravdu poučné), že byl vychováván od dětství matkou bez mužského elementu. Matka se musela o něj postarat a aby, jak se říká, z něj nevyrostl „klacek“, vychovávala  jej velice tvrdou rukou, ale současně jako každá matka jej rozmazlovala. Viděl i to, jak si jí předcházejí muži a jak ona je svým způsobem stírá a nechává se obskakovat. Ano, je nutno si přiznat, že dnešní generace mužů okolo 30 a mladší (jistě ne všichni) jsou postižena fenoménem výchovy v neúplné rodině a to především jen ženským elementem, kde určité mužské prvky a též mužské chování chybělo. (Jistě, znám řadu mužů, kde ač chyběl při výchově mužský element, tak muž je mužem, ba co říci dost slušným dominantem a k ženě se dokáže chovat.). Řada mužů zženštěla a chce, aby se o ně staraly ženy. Ba co víc, aby je i „sbalily“ a „ochočily“ si je. Dobrovolně se stávají submisivy. Současně tomuto stavu nahrává i velice známý zákon USA o sexuálharašmentu. I zde, hlavně ve firmách s americkou účastí, se tento zákon tvrdě prosazuje. Je to sice průlom v integritě práva, ale bohužel společenská poptávka po zahraničním kapitálu je vyšší než ochrana vlastního zákonodárství. To dodává v právní praxi jednu zajímavost, že na teritoriu vlastního státu mnoho právníků musí soudit a řešit pracovně právní spory podle zákonů jiného státu. Ale to jsem odbočil.

 

            Druhým problémem je ukončení vztahu. Jistě již jsem něco o tom napsal výše, ale bohužel stejně jako v občanském životě, tak i zde v oblasti BDSM jsou rozchody velice komplikované. Na jedné straně rozchod otroka s dominou bývá poměrně bez komplikací, zejména ze strany dominy, otrok tento rozchod trochu protrpí. Pokud je domina moudrá, tak na rozchod otroky připraví a otrok pak nese tento rozchod jako svůj trest. Ale pravdou je, že rozchod mezi dominou a otrokem bývá bez konfliktů a větších komplikací.

 

            Co je horší, je rozchod mezi otrokyní a dominantem. Musím říci, že pak se dějí věci. Pokud ukončí vztah dominant, je to pár dní svým způsobem problém subinky, ale ta si poměrně rychle najde nový vztah a pak na původního dominanta pomalu ani nevzpomene. Je faktem a několikrát jsem zažil, že subinka dělala scény a jednou to končilo sebevraždou i když nedokonanou, spíš teatrální. I zde však nakonec u obou zvítězilo to, čemu se říká všechno dobré, konec dobrý. Velice komplikované bývá, když ukončí vztah subinka. Tohle zpravidla končí velice špatně. Jen málo dominatů tuhle „prohru“ své výchovy a vztahu unese. Mnoho „dominantů“ pak dělá subinkám peklo na zemi. Od pomlouvačné kampaně až po terorizování jí osobně, vydírání, a pokud ji někde zahlédne, po verbální projevy. Zapomínají, že řada jejich projevů je trestná, a že jen jakési pochopení subinek je nedostane přes soud, který by ve většině případů prohráli. Jedná se o to, že si neuvědomujeme, že jsme sice zranitelnější v tom, že řekneme o tom druhém, že je úchyl a zajímá se o tuto oblast, ale neuvědomuje si (řada z nás), že takové verbální projevy jsou trestné a pokud by došlo na nejhorší, ochrana osobnosti podle občanského zákoníku se takovému dominantu nemusí vyplatit, neboť pokud by někdo přišel o práci, tak mu soud může uložit náhradu škody, kterou svým jednáním způsobil a též taková vlastní ochrana osobnosti může vyjít i na pěkné statisíce.  Páni dominanti, tady si Vás dovolím okřiknout a říci: „Chyba je ve Vás a narovnejte své ego, takto se dominant nechová“. Ano, vím mnohé a jedno je tady určující. Řada dominantů totiž  tím, že je opustila subinka, ztrácí svoje postavení ve společnosti BDSM. Copak na tom záleží, zda mám subinku, či nikoli? Z vlastní zkušenosti vím, že osobně jsem na svoji českou subinku čekal více jak tři roky a přitom tu dobu jsem rozdával těm, co chtěli, svoje zkušenosti. Ano, vím, že ztrátou subinky odchází část mé práce, mého ega, ale jedno vím, že svět se nezboří. Naopak, pokud rozchod proběhne rychle, důstojně a se vší elegancí, tak se stává, že se subinka vrátí nebo občas objeví a dokáže se tu a tam i podvolit na nějakou tu hrátku s původním dominantem. Ano, vím, proč především dominanti zakazují další vztah subinky s jiným dominantem, na českých stráních a v mučírnách totiž chybí subinky. Vlastní problém, proč chybí, je v tom, že čeští dominanti jdou na subinky velice tvrdě a neposkytnou jim v prvních chvílích jakousi volnost a samostatnost. Proto subinky dost často trpí samotou a neprojevují se. Ano, je to problém ega a i „výchovy“ dominantů. On totiž jen málokdo je dominantem v tom správném slova významu. Dominance je dar od Boha a objevit jej ovládat, je pro dominanta svým způsobem veliký úkol. Nejde jen o to, mučit a trýznit subpartnera, ono totiž jde i o to, vychovat jej a sebe, svým způsobem obrousit sebe ve prospěch vztahu a partnerství. Pokud toto dominant umí, a také umí ovládat zejména sebe, pak i rozchod bývá jednoduchý. Bohužel, jak jsem již napsal, řada „dominantů“ rozchod neunese. Dělají překážky a problémy a podle toho, jak je pak poslouchám, jsou spíš submisivové a malé děti, kterým byla vzata hračka. Tohle není o dominanci či submisivitě, ale o zkušenostech, o vyspělosti a umu zvládat složité životní situace. O co lépe jsou na tom submisivové, kterým se vlastně rozchod dává trestem. 

 

            Ne, nedělám si nárok na zodpovězení všech otázek o vztahu. Ale chtěl bych upozornit dominanty, že pokud se rozejdou s partnerem a chtějí dělat problémy, tak se mohou se zlou potázat. Ano, na druhé straně české soudy při své šnečí rychlosti a též nezávislosti, mohou takový spor protahovat velice dlouho A i advokáti tomu nasadí korunu, když si přisadí, ale chtěl jsem upozornit, že se sami dostávají do izolace a „zdravé“ jádro společnosti BDSM je vymezí na okraj. Kéž by se česká společnost v BDSM na takovéto „dominanty“ i „submisivy“ dívala opravdu s patra a vytěsnila je z komunity. Nejsou těmi, kdo mají právo v ní žít.

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 175 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 175

Nejnovější uživatelé

  • 11591159altara
  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin