Menu
Spokojeni?
Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu. Jeho autorem je Mountbatten
Abstrakt: I.
„Šedá je teorie, zelený strom života“..... Ale ani pouhou praxí nežije člověk celý život.
Občas cítíme nutkání si něco přečíst - teorií se poučit, beletrií pobavit a inspirovat. Asi proto na serveru BDSM.cz zaplňují povídky a vyprávěnky převážnou část. Možná je přehnané tuto literaturu nazývat sadomasochistickým žánrem, ale když už jsem ji takto nazvala, tak chápu jako nutné zmínit „klasiky“ tohoto žánru. Tito lidé svou tvorbou dali našim úchylným libůstkám jméno; vytvořili takřka bible všech deviantů. A tak jako do materiální výbavy ouchylů náleží biče, důtky, pouta, provazy..., tak do té pomyslné, duševní, by měla patřit znalost těchto „biblí“.
Proto jsem se na klasiky žánru zaměřila a vy si teď tady můžete přečíst mé referáty o těchto autorech. Pro mne těmito věrozvěsty jsou čtyři literáti a to markýz de Sade; Leopold von Sacher - Masoch; Georges Bataille a Pauline Reageová (ať už je to kdo je to) se svým Příběhem O. Předesílám, že můj výběr klasiků JE subjektivní a můžete s ním polemizovat. Také ráda vyslechnu (resp. si přečtu) veškeré věcné komentáře a připomínky; např. k otázce bibliografie a filmografie.
Začnu tím pravděpodobně méně známým - a to Georgem Bataillem :
GEORGES BATAILLE (Příběh Oka.....)
Francouzský filosof a spisovatel žil v letech 1897 - 1962; ne! nebudu zde probírat životopisná data, nicméně povědomí o tom, kdy žil - tedy v první polovině 20. století - nám dává tušit, CO ho ovlivňovalo. V tuto dobu dominovaly umělecko-myšlenkové proudy jako např. surrealismus, či psychoanalýza. Surrealismus jako směr se snažil být životním programem kladoucí důraz na hlubiny lidské psychiky, podvědomé tužby, pudy atp.... a hlavně na osvobození ducha z nátlaku logiky a rozumu a na jeho emocionální a iracionální stránku. Ten motiv nevědomé motivace lidského konání surrealismus čerpal z psychoanalýzy, což byla (a je) psychoterapeutická metoda léčení psychických poruch. Vznikla na počátku 20. století a její hlavní představitel - Sigmund Freud - rozpracoval psychologické aspekty vývoje lidské sexuality, emoční prožitky a pudy a jaký vliv má na člověka jejich potlačování.
Tento úvod jsem musela stručně uvést, aby byly pochopeny aspekty Bataillovy tvorby. Jeho primární a zásadní snahou bylo pochopení totality, celistvosti lidského Bytí. Podle něj k tomu dochází za pomoci všech možných hraničních zkušeností. Ty jsou dle Bataille propojeny s násilím, smrtí, pudy - proto se věnoval všem směšným, „ohyzdným“ předmětům a aktivitám (jako např. obscénní sexualitě). Už kvůli tomu, že překročení všech (např. sexuálních) tabu vede k tomu, že člověk se takto zapojuje do životních souvislostí. Toto překračování on zpodobňuje ve svých obscénních literárních dílech, která ukazují rozpad myšlení a řeči spojený se sexuálním vzrušebním a tím člověk dosahuje bodu, kdy „mizí“ rozum a racionalita a dostavuje se určitý druh opojení. Ten je právě tou spojnicí s totalitou Bytí, které by se dalo nazvat „poznáním Boha“ A právě tady poukazuje Bataille, že to, co je lidmi bráno jako Bůh, je „myslícími zvířaty“ (tedy lidmi, co se oddávají svým pudům) chápáno jako obscenita. Ta by se dala jednoduše popsat jako dění za oponou: je to to, co nelze veřejně ukazovat, ale z našeho konání „to“ prosakuje ať chceme, či ne. Tento stav opojení (být součástí „toho za oponou“) je svým způsobem utopický stav, neboť člověk ho v rámci společenských konvencí a hranic dosahuje jen na kratinké okamžiky. Proto jeho plné dění se může uskutečnit pouze mimo tyto konvenční meze. Ještě stojí za zmínku, že tyto „utopické“ zkušenosti jsou zároveň dosahovány skoro všemi (a hlavně iniciačními) rituály. V těch se chápe, že při nich původní člověk „zemře“ a vznikne nový. Tak tedy i „myslící zvíře“ zažívající tento utopický stav se proměňuje a mění se i jeho chápání světa; takový člověk přestupuje společenské hranice.
Bataillova literární tvorba, jejímž ústředním bodem je radikalizovaná obscénní sexualita, čítá povídky/novely „Příběh Oka“ (z roku 1928), „Matka“(r. 1966), „Madam Edwarda“(1941), „Zemřelý“(1967) - ty byly na počátku devadesátých let přeloženy i do češtiny. Pikantní je, že kvůli jedné jeho novele (respektive kvůli jejímu obscénnímu charakteru) se v raných devadesátých letech vedly interpelace v parlamentě. Ostatně Bataille byl touto svou „pornografickou“ tvorbou také často považován a nazýván následníkem markýze de Sade.
Čtenářům doporučuji Příběh Oka , který bych nazvala „pissingovou poémou“. V příběhu mladého (cca šestnáctiletého) hrdiny plném zážitků s dvěma, pro něj zásadními, dívkami je zřetelné právě to Bataillovo ústřední téma - tedy ona transgrese, opojení, ponor do vlastního pudového světa a naprosté zmizení všech hranic. Ať už je tím míněn rozpuk duševní choroby (a následná sebevražda) první „andělské“ dívky, či vulgární, násilnické a nekonvenční chování jeho milenky, které se dovršuje znásilněním a vraždou kněze. Úleva pociťovaná při močení je hlavní bod veškerého konání mladých hrdinů a je i jakýmsi popudem pro rozvoj všech následujících aktivit a prožitků.
Každý by mohl potvrdit, jaká je to úleva vymočit se a ač je to soukromá záležitost (tedy „to za oponou“), tak přesto máme v sobě touhu tuto opojnou úlevu sdílet s ostatními. To sdílení je však právě onen utopický stav, kterému se Bataille věnuje. A proto je tento vylučovací akt jedním ze způsobů, kdy opojivou úlevou dosahujeme onoho překročení hranic racionality a noříme se do interního světa emocí a pudů. Nicméně tato hraniční zkušenost, obzvláště nejsme-li na ni připraveni, může nás izolovat od světa „normálního“ a přesunout nás do úplně jiného. Jak se tomu stalo v případě všech tří hrdinů Příběhu Oka.
Literatura: Peter Wiechens : „Bataille“; nakl. Sofis, Praha 1998
Georges Bataille : „Příběh Oka“; nakl. Reflex, Praha 1992
pokračování ...