Menu
Spokojeni?
Abstrakt: Jak se bránit závislosti? Jak může oběť řešit svou situaci?
Co se dá proti tomu dělat?
Pro vannilla–osoby existuje celá řada oficiálních míst, kde vám pomohou vyklouznout z destruktivního vztahu, většina je ovšem určena ženám. Sadomasochisté mohou váhat, jestli vzít tyto organizace v potaz, protože se obávají, že budou jako „perverzní“ odmítnuti, nebo že by proti nim mohly být zavedeny právní kroky.
Oběti – sadomasochisté – zneužívání nebo znásilnění mají před soudem stejná práva jako ostatní oběti.
Každé znásilnění a každé zneužívání by mělo proto beze studu vést k oznámení trestného činu. Strach z veřejného výsměchu nesmí vést k setrvání v destruktivním vztahu.
Tradiční místa pomoci pro oběti jsou problematické. Především sadomasochistické ženy se mohou octnout mezi frontami „války pohlaví“ a od svých nesadomasochistických kolegyň slyšet výroky typu: „Přece jsi to tak chtěla!“ nebo “To máš teď z toho!“. Jak v Keres Report bylo dokumentováno, zažila jedna ze čtyřech lesbických sadomasochistek násilí skrz lesbické nesadomasochistické okolí.
Jedno z možných míst, kam se obrátit pro pomoc je vždy domácí lékař, který může odkázat na organizace nabízející pomoc a zároveň je vázán povinností neprozradit důvěrné informace.
Vedle oficiálních míst se může pomoci kontakt s organizacemi SM – subkultury, které snad mají beztak lepší pohled na problematiku.Všeobecně je infrastruktura v tomto oboru ještě velmi chabá.
Prevence
Nejlepší způsob, jak uniknout destruktivnímu vztahu, je vyhnout se mu hned ze začátku. Především by se člověk měl mít na pozoru před lidmi, se kterými se o hranicích a sexuálním chování všeobecně mluvit nedá. Skutečně nebezpečný je druh sadomasochistů, který používá pojmy jako „pravý sadomasochismus“, „pravý submisiv“, který má jasnou představu, jaké praktiky nutně patří k „správnému“ vztahu, jisté způsoby hry označuje jako „závazné“ nebo „dětská hra“, nebo vůbec ví, co musí být partner připraven dělat, aby on nebo ona směli být označováni jako „správní dominanti“ nebo “správní submisivové“.
„Pravý sadomasochismus“ je vše, co dělá oběma partnerům radost.
V psychiatrii existuje pojem „Sadistic Personality Disorder“. Pokud má být diagnóza SPD formálně obhájena, musí být z následujících kritérií splněna nejméně čtyři:
- Používá násilí nebo brutalitu, aby si zajistil nadvládu ve vztahu
- Těší ho ponižovat a pokořovat lidi na veřejnosti
- Těší ho způsobovat lidem nebo zvířatům fyzickou nebo psychickou bolest
- Ovládá lidi pod svoji kontrolou excesivní silou nebo tvrdostí
- Lže s cílem činit bolest a utrpení
- Používá zastrašování až teror, aby lidé poslouchali jeho příkazy
- Je fascinován vším co má něco společného s násilím, mučením, smrtí a ničením
- Má málo respektu k právům ostatních a sklony omezovat svobodu všech, se kterými je pohromadě nebo se kterými má vážný vztah
Studie ukázaly, že u těchto osob je vyšší frekvence výskytu zneužití alkoholu a drog stejně jako depresí (reich).
Tato kriteria jsou přirozeně uvnitř sadomasochistických her bezvýznamná, nesmí se ale vyskytovat ve běžném vztahu. Lidé se SPD jsou nebezpeční a často jsou souzeni v souvislosti s týráním dětí a jinými formami domácího násilí.
Nekomerční scéna má, i přes svůj enormní nárůst během posledních let a s tím spojenou ztrátou soukromí, všeobecné povědomí o chování svých členů během her. To plní jistou ochrannou funkci. Člověk musí být sice opatrný, aby nebral za bernou minci osobní války, ale dobrá pověst možného partnera v subkultuře může být odkaz na to, zda je konstruktivní vztah s ním možný.
Co může oběť udělat
Násilí ve vztazích sadomasochistů je problém, se kterým jsou oběti často osamoceny. S výjimkou těch, kteří jsou integrováni do subkultury, jsou zneužívaní sadomasochisté vystaveni skoro stále zesílené izolaci. Oběť si musí ujasnit:
- Nikdo nemá právo vás týrat, lhostejno, zda jste sadomasochist(k)a nebo vanilla, dominant nebo submisiv, muž či žena. Nenesete na násilí na vás žádnou vinu.
- Nejste sami. Například mediálně známá sadomasochistka Sina-Aline Geißler se ocitla v takovém vztahu (Geissler). Jiní už v téhle situaci byli a nalezli východisko.
- Týrání a znásilnění jsou a zůstanou zločinem a sadomasochisté mají stejná práva jako všichni ostatní lidé. Strach z veřejného výsměchu nesmí bránit tomu, aby se oběť dovolávala práva a aby byl destruktivní vztah ukončen.
Pokud jste v takovéto situaci, udělejte urychleně opatření pro případ, že byste museli v rychlosti opustit společný byt. Rodinní příslušníci a přátelé by o této situaci měli vědět. Také zde nesmí falešný stud vést k izolaci.
Strach, že by se nenašel jiný partner se zálibou v SM, je nejhorší důvod pro udržování destruktivního vztahu. Není vůbec tak málo sadomasochistů a sama představa, že by se nic lepšího nenašlo, není zcela určitě základem pro milostný vztah.
Mohou být dobré důvody, pro které není opuštění vztahu možné nebo žádoucí – strach z původce činu nebo láska k němu, ekonomická závislost, děti. I když se rozhodnete zůstat, existuje řešení. Existují rodinné poradny a pomocné organizace, které byly vytvořeny pro tyto případy (i když ne bezpodmínečně pro situace sadomasochistického vztahu). Pokud toho nejste schopni sami, mohou pro vás přátelé, lékaři nebo kněží i bez znalosti této inklinace sehnat kontakty na takové skupiny.
V mnoha případech ale oběť sama nedokáže rozeznat, že se ocitla v destruktivním vztahu. Tehdy má pomoc okolí rozhodující význam.
Co může udělat původce činu
V některých případech partner zpozoruje, že ten druhý padá do závislosti nebo se ponořuje do své role, aniž by to ten druhý chtěl, nebo se vůbec snažil takovou situaci navodit. Původce proti vlastní vůli buď dokáže sám, nebo s pomocí známých či přátel, tomu druhému situaci vysvětlit, a nebo to není možné. V takovém případě je jediným řešením vztah ukončit. Tento krok může být pro oběť enormně těžký. Dříve než se pro to původce rozhodne, měl by si pokud možno sehnat pomoc a radu.
Co může udělat okolí
Okolí hraje sice důležitou, ale poněkud rozpornou roli, jelikož pro vanilla–osoby je rozdíl mezi konsensuálními sadomasochistickými hrami a násilím někdy obtížné rozeznat. Naopak, komunita hraje důležitou roli.
- Nejdůležitějším opatření je naslouchat. Každý, kdo o svých zážitcích chce mluvit, by měl mít uvnitř komunity takovou možnost. Specielní místa pomoci, jako poradní telefonní čísla, musejí být široce známy.
- Ne oběť, ale původce nese vinu. Spoluvina oběti může být lákavá nebo i může být obětí takto vnímána, ale nakonec je to vždy původce, kdo bije, vykonává psychoteror nebo znásilňuje. Není žádná omluva pro tělesné nebo psychické násilí ve vztahu. Sice je dobré se ptát, proč oběť připustila, aby se dostala do této situace, ale ta nejprve potřebuje všechnu podporu, jakou může dostat.
- Musí být akceptováno, že nedobrovolné násilí se může přihodit i mezi sadomasochisty, jakkoliv si přejeme, aby to byl čirý předsudek. Boj proti představě o násilí a znásilnění jako normální sadomasochistické společenské vystupování nesmí vést k tomu, že budeme ignorovat násilí, ke kterému dochází. Sadomasochisté nejsou bohužel svatí.
- Nakonec je to oběť, kdo se musí rozhodnout, i kdyby to pro lidi stojící mimo bylo nepochopitelné. Opuštění partnera může být velmi těžké nebo se může zdát pro oběť nemožné
Co se má udělat v konkrétním případě, se nemůže přirozeně říct všeobecně. Každou situaci je nutno řešit jednotlivě a universální návod neexistuje, ale existují místa, kde lze najít pomoc a kde jsou lidé, kteří mají s řešením podobných situací zkušenosti.
Dokud nebudou mít veřejná místa o sadomasochismu dostatečné informace, aby mohly nabízet smysluplnou a užitečnou pomoc, jsou ostatní sadomasochisté za těchto okolností jediným místem pomoci pro oběť. Proto by měl v takové situaci každý člen subkultury pomoci, jak je to jen možné. Největší chybou by bylo tabuizovat výskyt takových situací.
Literatura
[braeu] Bräuvámgam, W. et Clement U. "Sexualmedizin im Grundriss", 3. neubearbeitete und erweiterte Auflage, Thieme Verlag Stuttgart 1989, ISBN 3-13-542203-8.
[geissler] Geißler, Sina-Aline "Lust an der Unterwerfung", Moewig Verlag 1990, ISBN 3-8118-1141-X
[keres] Keres, Jad "Violence against SM Women within the Lesbian Community" Female Trouble Philadelphia, 1994. Jad Keres, PO Box 30145 Philadelphia PA 19103, USA.
[macvám] Macvámre, Sean "Malicious Intent", Writer's Digest Books, Cincinnavámo, Ohio 1995. ISBN 0-89879-648-2. Von einem Autor von mehren Sachbüchern über Domesvámc Violence geschrieben hat und an Programmen zur Vorbeugung von Kindermißbrauch beteiligt war hier ein Buch, daß eine lesbare Einführung in die forensische Psychiatrie darstellt.
[prest] Preston, John "Mr. Benson", Alternate Publishing 1980. Zur Zeit vergriffen.
[reage] Réage, Pauline "Geschichte der O". In: Deforges, R., Réage, P. "Die O hat mir erzählt", zweite Auflage. Ullstein Verlag Frankfurt 1991, ISBN 3-548-22556-X. In der Bundesrepublik Deutschland steht die Veröffentlichung als eigenständiges Buch auf dem Index. (1996 neu aufgelegt)
[reich] Reich, J. "Prevalence and Charakterisvámcs of Sadisvámc Personality Disorder in an outpaváment veterans populavámon". Psychiatry-Res. September 1993, 48(3), Seiten 267-276
[si.1.95] Dagmar (Darmstadt) "Hörigkeit. Ulvámmavámver Thrill oder Bedrohung der eigenen Persönlichkeit?". SM Szene Intern, Nr. 1 Januar 1995, AK Vernetzung.
Místa pomoci
http://www.mvcr.cz/nasili/default.htm
Seznam linek důvěry ČR
http://www.inext.cz/linka/seznamld.htm
http://www.cbmi.cvut.cz/zivotni_styl/programy_prevence/linkyduv.htm
http://odborne.kontakty.004.cz/por-linky_duvery/
http://www.icm.cz/cz/temavámcke_oblasvám/socialne_patogenni_jevy/linky_duvery.htm