DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Mountbatten
Abstrakt: Kdo dal masochistům jméno?

IV.

LEOPOLD VON SACHER - MASOCH (Venuše v kožichu)

Pojednání o BDSM literatuře zakončím kapitolou věnovanou druhému muži, podle kterého byla jedna naše milovaná úchylka taktéž pojmenována - a to Leopoldu von Sacher-Masochovi. Ne, Sacherův dort nenese jeho jméno; deviace se jmenuje podle jeho druhého jména. Zatímco se markýz de Sade, či Příběh O. věnoval převážně mužské dominanci a sadismu, tak Masochova „Venuše v kožichu“ je popis ženské dominance a to z pohledu mužského subíčka.

Leopold von Sacher-Masoch žil v letech 1836 - 1895 a umělecko-myšlenkový směr bující v jeho době byl romantismus. A Masoch BYL romantik! - chtěl svou tvorbou popsat přírodní dějiny člověka, vypsat vášně a pudy, kterými je člověk zmítán. Romantická estetika přece prosazuje do popředí nespoutanost, vášnivé city, mnohotvárnost, bohatost a až bizarnost. Odsuzuje chladnou rozumovou racionálnost a nadšeně vítá vše bouřlivé a temperamentní. Nekriticky se též staví k uplynulým časům (hlavně k období antiky) a je fascinována přírodou a přírodními ději.

To vše můžeme v Masochově tvorbě nalézt: on sám sice nebyl asi špatným spisovatelem, nicméně jeho díla, kde hlavní roli jeho v zájmu hrál komponovaný cyklus o lásce, do kterého patří i Venuše v kožichu, jsou pozapomenuta a známá je jen právě ta Venuše. A to nikoliv díky její literární hodnotě, nýbrž kvůli sexuální deviaci, kterou popisuje.

Není důvod nevěřit, že by Masoch touto úchylkou netrpěl - příběh je velmi realistický a dá se z něj usuzovat, že si ho i částečně prožil a zčásti do něj projektoval své touhy. Nebylo pravděpodobně jednoduché žít s touto sexuální preferencí, tudíž Masoch celý život hledal ženu - Bohyni, která by ho uspokojila. Nejen sexuálně, ale aby to byla žena, před kterou lze padnout na kolena, oddat se jí a stát se jejím otrokem.

Masochovo hledání ženy- Bohyně se začalo již v raném dětství: to byl svědkem zloby své krásné příbuzné a krom toho, že ona ho přísně trestala, což se mu líbilo, viděl taktéž, jak o trest žebrá i její choť. Od té doby se nejspíš snažil své úchylné fantazie zrealizovat a mnohdy se mu to i povedlo. Krom motivu kruté trestající a zároveň krásné ženy se ve Venuši objevuje i tématika ženské nevěry: té byl též obětí. Po takovém zážitku střídal řadu sadistickch milenek a s jednou z nich i uzavřel otrockou smlouvu. Téma upsání se své Vládkyni objevující se i ve Venuši dává D/s vztahům jiný rozměr: Masoch si toho byl asi vědom; viděl, že tímto se vydává vskutku naprosto všanc a tohoto ideálu se snažil i dojít. Bolest z mučení Královnou, které bezvýhradně náleží a zároveň utrpení z její nevěry: to vše vypsal ve Venuši  a v životě toužil si tuto trýzeň prožít prožít.

Vášnivé romantické dílo, jakým Venuše je, mu - jak bylo v romantismu zvykem - vyneslo řadu fanatických obdivovatelek toužících stát se jeho Paní. Není tedy divu, že s jednou z nich navázal vztah, do kterého vložil veškeré své naděje. Avšak tato žena nedokázala jeho perverzní touhy brzdit, ba je posilovala, ale zpětně je již nedovedla unést. Nebyla prostě silnou dominantní ženou, která bude tvrdou přísnou rukou svého otroka vést. Nakonec i ona mu utekla s jiným mužem a tak není divu, že Masoch viděl jako východisko ze svých deviantních fantazií v totálním vyléčení.

A právě o tom je příběh Venuše v kožichu - v něm Masochovo alter-ego, mladý šlechtic Severin, potká v karpatských lázních unuděnou mladou jižanskou šlechtičnu Wandu von Dunajew. Fascinuje ho představa, kterak Venuše - římská bohyně - trpí v chladném severském světě, který tolik ničí její ohnivou náturu. Takové ženě, jejímu temperamentnímu rozohnění se on chce oddat a ve Wandě takovouto Bohyni objeví. Ona, otrávená nenápaditými muži bez fantazie a jiskry, je pobavena Severinovým vášnivým poblouzněním a tak svolí ke hře na Vládkyni a otroka. Samotná se sice děsí toho, jak moc má muže v rukou, ale na druhou stranu ji to baví. Je zprvu vyplašená z toho, že se v ní skrývající sadistické tendence, ale její šlechtické manýry se na druhou stranu tím dokonale uspokojují: sepíše se Severinem otrockou smlouvu a vzhledem k tomu, že on je téměř bez finančních prostředků, stává se tak na ní totálně závislý. Dá mu i jiné, otrocké jméno a odcestuje s ním do Itálie, kde on musí vystupovat pouze v roli jejího otroka. Wanda se již nestydí, ho tělesně týrat a záhy ho mučí i duševně: koketuje s jinými muži a s jedním z nich ho i krutě poníží. Nechá Severina svým milencem zbičovat a zmizí. Severin sestrojil z Wandy vražedný nástroj a sám se stal jeho obětí; aspoň takzo se popisuje.

Pravděpodobně mučivé pocity ze své deviace ho vedly k názoru, že vyléčením je vytlučení klínu klínem: když Severina na konci jejich italského pobytu Wandin milenec zbičuje až k mdlobám, tak se on vrátí do rodného Haliče a je si vědom toho, že ženě buď musí sloužit, nebo být jejím Pánem. Stává se tedy přísným pedantickým šlechticem trestajícím za každé provinění své služebné a pošetilým mladíkům, kteří by náhodou v ženě viděli Bohyni, tento bláznivý nápad rozmlouvá.

Tento anti-FemDom konec není ani tak úlitba společenské konvenci, jako Masochova zoufalá touha nějak vyléčit svou trýznivou úchylku. Ale jak jeho život sám naznačuje - tento switchovací způsob nejen, že je nemožný, ale také nic nevyřeší. Každopádně Venuše v kožichu je popisem klasického FemDom vztahu: Severin je šlechtic, který se dobrovolně stává otrokem nádherné ženy a tuto svou pozici stvrzuje podpisem otrocké smlouvy a přijetím otrockého jména. Všechno to jsou atributy, které tak nějak chápeme jako „povinné“ při plném D/s vztahu.

Novela o bezcitné krásce choulící se do kožichu a pohrávající si s bičem, rozněcuje fantazie umělců a tak bývá její motiv často umělecky ztvárňován - mimo jiné připomeňme píseň Lou Reeda „Venuše v kožichu“. Samozřejmě ani filmové přepisy nechybí: já osobně jsem před osmi lety na 30. filmovém festivalu v Karlových Varech viděla filmové zpracování od holandského režiséra Maartje Seyfertha, který byl literární předloze věrný až běda. Vzhledem k tomu, že tento černobílý, jako novela stejnojmenný film z roku 1994 se považuje za umělecký, doporučuji našincům sledovat nabídku filmových klubů - třeba se poštěstí! Navíc je tento film sehnatelný i na VHS.

Literatura : Leopold von Sacher-Masoch : „Venuše v kožichu“; nakl.Intimo, Praha 1991

- biografický doslov : Gabrila Veselá

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 144 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 144

Nejnovější uživatelé

  • 11591159altara
  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin