DEV...ELeferno

Abstrakt: Když jsem více než před měsícem četl ohlasy na svůj původní článek, nestačil jsem se divit. Už tehdy jsem věděl, že tak divné a nepochopitelné reakce nezůstanou bez odezvy ani z mé strany...

Původní článek se věnoval vlastně třem tématickým okruhům: výhradám k používání slova “úchyl” a slov odvozených; připomenutí sexuality BDSM (D/S) vztahů, včetně specifikace D/S rolí v teorii a praxi; konečnou zastávkou byla obhajoba polygamního typu BDSM (D/S) vztahů.

K mému, přiznám se, velmi nemilému překvapení, si nejvíce ohlasů odneslo první téma. Patrně i mou vinou, přílišnou stručností, došlo k nepochopení celé této části. A tak se moji vážení dueletanti houfně šikovali pod korouhve s hrdým nápisem: Jsem úchyl…a kdo je víc!!!!. Nic proti této, podle mého názoru mentální berličce, ale tato část měla upozornit ne na oslovování uvnitř BDSM (D/S) komunity, ale hlavně směrem VEN, ke společenskému establishmentu, neboli, jak se trefně vyjadřuje jeden můj kolega, “k tupé veřejnosti” :-) . Tedy tentokrát zcela a jasně. BDSM (D/S) komunita je podle mého názoru, zkušeností a názorů presentovaných v masových médiích, vnímána jako homosexuálně-lesbická menšina za dob totalitních. Tedy jako mravně i společensky narušený či nemocný soubor jedinců, lišících se od většiny, jejichž odlišnost je třeba potírat i těmi nejhumánnějšími prostředky jako je psychiatrické léčení (snuff jaký bych nepřál komukoliv). Příklad homosexuálů jsem zvolil i z toho důvodu, že ve společenském uvědomění a uplatnění tato komunita došla patrně nejdále. Existují oficiální, registrované organizace, vlastní periodika, kluby, atd., dokonce se otázkami této komunity (ponechme teď prosím stranou jakým způsobem) zabývají zákonodárné orgány tohoto státu. Jinými slovy, společnost vzala homosexuální/lesbickou komunitu na vědomí. Neodvážím se tvrdit, že ji akceptovala, ale posun je zřetelný a zjevný. Takže toto jsem měl na mysli. Ale jen se potvrdila slova jednoho z národních buditelů, mám dojem že Palackého či Borovského: “Kéž by se nám to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčilo.” Takže pro mě a za mě si říkejme a hrďme se titulem úchyl, ale udělejme každý jeden zvlášť, nebo ještě lépe dohromady, NĚCO, jak se presentovat vůči svému okolí tak, aby jednou, někdy, BDSM (D/S) komunita byla minimálně ve stejné situaci jako je dnes ta homosexuálně/lesbická. Pikantní na tom je, že minimálně jedna část BDSM (D/S), shodou okolností velmi specifická spankerská, se mi jeví směrem zevnitř ven velmi provázaná i konzistentní. Tedy ještě jednou, pro jistotu, klidně si říkejme úchylové (nebo ještě lépe soudruzi úchylové :-) ), ale dejme najevo establishmentu, tomu stádu tupých :-) , že jsme vcelku normální lidé, kteří nejsou “jetí” více či méně než dejme tomu zahrádkáři či pracovníci kovoprůmyslu. Zanechme pohodlného šikování pod praporci s pochybnými (ale pohodlnými) nálepkami. Nebude to jednoduché, bude to bolet, ale pokud nechceme být odpadem někde na okraji společnosti, což podle mého názoru až na výjimky nejsme, není jiné cesty. Příkladem může být nejen homosexuálně/lesbická komunita, ale i Romové atd.

Součástí tohoto hnutí by mělo být i poctivé přiznání o minimálně sexuálním podtextu, když už ne přímo pojetí BDSM (D/S) jako sexuálního projevu. Dueletant Rider svůj názor o sexualitě opřel o příměr o neprázdném průniku množin, čímž mne (jsem si jist, že nejen mne) docela rozesmál. Několik příkladů. Leonardo da Vinci, renesanční osobnost, při svých kreslířských studiích lidských tváří v mezních okamžicích lidského konání s překvapením ve svých doprovodných zápiscích konstatoval, že grimasy utrpení a vrcholné extáze (sexuální či náboženské) jsou si nápadně podobné. Dalším těžko vyvratitelným důkazem výsostné sexuálnosti BDSM (D/S) praxe je přitažlivost genitálních či erotogenních zón lidského těla, nemluvě o tom, jak často se vlivem běžných praktik dosahuje úplného sexuálního ukojení, zpravidla toho dole. Příklad spankerů jako typických asexuálů? Ehhhmmm, vzpomněl jsem si na téměř identickou odpověď mých před lety jediných osobně známých protagonistů tohoto směru na otázku jejich sexuálního uspokojení: “…no, to by jsi měl vidět moje slipy po povedené seanci…”. Jeden malý rozdíl tu byl, ten druhý spanker nosil trencle….:-) . A to nemluvím o výsledném stavu, do kterého se vzájemnou interakcí vykopnou účastníci opravdu povedeného sessionu, který velmi trefně jiný, tentokrát současný spanker, Felix Štastný, slovně vyjádřil jako: ”…psychický stav euforie, velmi příbuzný stavu nirvány.”. A to nemluvím o názorech programových sexistů ráže Sigi Freuda či dalších (viz rozsáhlou epopej. Nehci nikomu brát jeho názory, případně nutit mu svůj, ale ať si každý položí otázku: “Proč to vlastně dělám?”, zamyslí se odpovědně a …).

Stejné zamyšlení je na místě i v případě rolí při samotné BDSM (D/S) akci. Jako dominant si mohu předem připravit, klidně i ve spolupráci s kreaturkou :-) (poznámka spešl pro El-Sida: ten smajlík tam není bezdůvodně, subinek si hluboce vážím!), ale co když subinka/čubík není zrovna třeba v psychické/fyzické kondici, aby ten krásný scénář utáhl??? Nebo naopak, je ve formě, kdy je předepsaná scénka hluboko pod momentálními fyzickými a psychickými potřebami??? Mám se držet scénáře nebo se jako D. přizpůsobit podmínkám, které nastanou v daném okamžiku??? Tedy nevím jak vy, kolegové Dominy/Dominanti, kterým je popsaný cár papíru či shluk myšlenek v mozku milejší, než naplnění BDSM (D/S) vztahu v praxi, ale já se bez mučení :-) přiznám, že se při “radovánkách” nechám subinkou klidně vést ve výše popsaném směru. Což na druhou stranu neznamená, že by D. měl/a podléhat “svéhlavosti” subinek/čubíků. Ale bez této zpětné vazby je to potom jen nezodpovědná hra s ohněm, přesněji řečeno sobeckostí jedné stran, a to nejen v BDSM ( D/S ) vztahu. Jinými slovy, oba/všichni si mohou přijít na své, ale bez narušení nad dohodnutý rámec psychické či fyzické integrity.

K mému překvapení poměrně vyšumělo postavení na stejnou úroveň kvality monogamního a polygamního vzorce BDSM (D/S) vztahů, jakkoliv je to velmi častý problém v praktickém životě.

A závěr? Vcelku jednoduchý: Pokud tento článek vzbudí u čtenáře nějaké reakce, je mi přitom zcela jedno jestli pozitivní či negativní, tak splnil zcela svůj účel. Stejně jako ten prvý.

A polemika nechť bují a vzkvétá :-) , neboť jedině tak se dá posunout někam dál. Jen doufám, že se polemika nezvrhne ve vyrovnávání různých osobních ústrků a dluhů.

Všech komentářů k prvnímu i tomuto článku si vážím, stejně tak jejich autorů. Ale svůj OSOBNÍ názor mi nikdo nevezme, stejně jako já jim nebudu brát ten jejich.