Menu
Spokojeni?
Abstrakt: Teorie a praxe safe, sane a consensual BDSM vztahu, část 8.
Většina BDSM zaměřených lidí své zaměření z mnoha důvodů úzkostlivě tají. Především zde působí pocit studu, zejména v případě submisivních jedinců. Přiznat se k submisivním pocitům v období dospívání znamená velké riziko, že se staneme terčem posměchu a opovržení svých vrstevníků. Riskujeme (a naše obrazotvornost nám kreslí opravdu strašlivé obrazy), že naši kamarádi vypuknou v smích kdykoliv nás uvidí, budou si šuškat za našimi zády, častovat nás posměšnými poznámkami a otázkami nebo ironickým pohledem, že se staneme obětí šikanování (a naši tyrani si ještě budou myslet, že nám prokazují bezplatnou službu)... prostě že se staneme tou nejomegovatější omegou. Tyto obavy přetrvávají i v dospělém věku. Obáváme se společenského odsouzení a posměchu, obáváme se izolace a problémů na pracovišti, zaraženého postupu či rovnou výpovědi. Obáváme se toho, že naše pověst se s námi potáhne kamkoliv půjdem... Obáváme se vydírání... je mnoho věcí, jichž se obáváme...
Podobnými obavami se trápí mnoho lidí, BDSM zaměřených i homosexuálů. Jejich coming out - tj. otevřené přiznání k tomuto zaměření - je jejich protiakcí na vydírání hrozbou zveřejnění jejich zaměření a hrozbou skandálu.
Takže tedy vyvstává otázka - coming out ano, či ne? Patřím k lidem, kteří svůj coming out učinili (já v roce 1996). Když jsem tak činil, měl jsem smíšené pocity a byl jsem dost napjatý. Jak zareagují lidé v mém okolí? Očekával jem reakce dvojího typu - na jedné straně odsouzení a posměch, na straně druhé ale kladné přijetí. Reakce mého okolí mě dost překvapila - nebyla totiž prakticky vůbec žádná. "To je tvoje věc" - taková byla nejčastější reakce. A život šel dál svojí cestou...
Domnívám se, že reakce lidí z okolí na coming out je dána především osobností dotyčného jedince. Já například se za své BDSM zaměření vůbec nestydím. Naopak, jsem rád, že jsem takový. Díky tomuto zaměření jsem prožil mnoho nádherných erotických a duchovních zážitků. Díky těmto zážitkům a svému zaměření jsem se začal hlouběji zajímat o filozofické otázky života, stal jsem se citlivějším k utrpení jiných a začal jsem se angažovat v této oblasti. Pronikl jsem hluboko do duší lidí a pochopil jsem podstatu mocenského boje mezi lidmi na individuální i kolektivní úrovni. To, že rozumím věcem, jimž nerozumí průměrný smrtelník, mě velice těší. A v neposlední řadě mě těší, že patřím k exkluzivní komunitě vesměs inteligentních lidí, která používá své symboly a svůj metajazyk, že se navzájem podle těchto symbolů (např. trojné monády) poznáváme a vytváříme určité neviditelné předivo vztahů a vazeb.
Pro coming out hovoří ještě další okolnost. Chceme-li se setkávat s podobně zaměřenými lidmi, na Internetu nebo i v reálu, musíme alespoň do jisté míry ze své ulity vyjít. Pro BDSM zaměřeného jedince je samota velmi nepříjemná věc (ale to platí pro všechny lidi).
Je tedy jasné, že případný posměch a odsouzení nebo hrozba vydíráním se mě za těchto okolností nikterak nedotkne, že mě naopak naplní veselostí... Ale co lidé, o nichž jsem psal v úvodu této kapitoly? Lidé zranitelní, citliví, kteří nemají ještě vybudované vlastní sebevědomí, o společenské pozici ani nemluvě? Ti se mohou stát opravdu terčem posměch a štvanic ze strany jejich okolí. Takové by jejich coming out, pokud by se k němu již odhodlali, mohl poslat až na dno...
V tom, co jsem nyní uvedl, se skrývá i odpověď na otázku, zda coming out učinit, či zda nikoliv. Nejprve je třeba realisticky zhodnotit naši společenskou pozici, naše sebevědomí, náš pocit životní jistoty. Jsme-li zranitelní, citliví, s nízkým sebevědomím a sebehodnocením a na společenském žebříčku zaujímáme spíše nižší příčky, musíme být s coming out opatrní. Máme-li naopak v těchto věcech jasno, hýříme sebevědomím a máme již vybudovanou slušnou společenskou pozici, je možné coming out směle učinit...