DEV...ELeferno

Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Asdareel

Abstrakt: Zajímavě podaná teorie a praxe safe, sane a consensual BDSM vztahu, část 1.

dominatio - panování, ovládání, vláda, nadvláda; neomezená, absolutní vláda, samovláda, despotismus

submissio - snížení, poslušnost, poddajnost

(latinsko-český slovník)

Dominantně-submisivní vztah je vztah založený na nerovnoprávném podílu na moci. Jeden z partnerů - dominantní - přebírá ve vztahu moc a nadvládu, druhý z partnerů - submisivní - se dominantnímu partnerovi podřizuje.

S nadvládou a podřízením se setkáváme na každém kroku. Děti jsou podřízené rodičům. Učitelé jsou nadřízení dětem, ředitel školy je nadřízený učitelům. Zaměstnanci jsou podřízeni svým vedoucím, ti odpovídají zase vyšším vedoucím. Ředitel akciové společnosti odpovídá představenstvu a představenstvo akcionářům. Ozbrojené složky jsou klasickým příkladem hierarchie moci.

Mimo tyto příklady institucionalizované hierarchie se dále vytváří dále hierarchie neoficiální. V každé sociální skupině - školní třídě, zájmovém kroužku, sportovním oddíle apod. - se velmi rychle vytvoří sociální hierarchie všech jedinců. Pozice v sociální hierarchii se označují písmeny řecké abecedy. První jedinec této hierarchie je tedy alfa, druhý beta... a tak to jde dále, až poslední jedinec na chvostu sociometrického žebříčku je označován jako omega. Zatímco jedinec alfa se těší respektu všech jedinců a má privilegia, která ostatní jedinci nemají, jedinec omega je často ignorován, vystavován posměchu a opovržení a - podle typu a charakteru skupiny - i fyzickému napadání. I ve velmi uvědomělých a humánních společenstvích není příjemné být omegou - třeba jen proto, že na názory takto postiženého jedince není brán zřetel.

Tato sociální hierarchie je společná celé živočišné říši, není typická jen pro lidi.

S hierarchickým uspořádáním společnosti souvisí i mocenský boj mezi lidmi (a potažmo mezi členy sociálních skupin v živočišné říši obecně). Mocnější a vlivnější jedinec má lepší podmínky pro to, aby zajistil sobě a členům své rodiny kvalitnější bezpečnější život. To zahrnuje například lepší lékařskou péči, lepší vzdělání, pohodlnější a zdravější bydlení, kvalitnější a zdravější stravování apod.

Na první pohled se tedy zdá, že vše je jasné. Mezi lidmi neustále probíhá tvrdý mocenský boj o pozice v sociální hierarchii a ti, kteří v tomto boji neuspějí, či uspějí jen částečně, zaujímají proti své vůli - nekonsensuálně, v.d. - nižší příčky na společenském žebříčku se všemi důsledky, které z tohoto postavení vyplývají.

Nicméně existují jednotlivci, kteří se tohoto boje nezúčastňují. Může se jednat o lidi s nízkým sebevědomím, kteří se cítí být poraženi předem. Toto nízké sebevědomí může být dáno rodinnou výchovou, nebo řetězícími se životními neúspěchy. Nebo se může jednat o lidi, kteří mají jiný žebříček hodnot, jinou životní filozofii (např. náboženskou víru). Nebo jim chybí potřebná rozhodnost, ctižádostivost, pracovitost a tah na branku. Nebo diplomatičnost a cit pro situaci. Nebo neradi přejímají odpovědnost. Takoví lidé se často spokojí s průměrným či dokonce podprůměrným postavením v životě a pocit seberealizace čerpají z jiných zdrojů.

A existují lidé, kteří se snaží o zaujetí podřízeného postavení zcela vědomě. Tato snaha se manifestuje zejména v erotických fantaziích a v partnerských vztazích. Takovým jedincům je příjemné, jedná-li s nimi jejich partnerka nadřazeně, jsou považováni za sloužící, či dokonce otroky, musejí-li své Paní projevovat pokoru a úctu líbáním nohou a rukou, musejí-li před ní klečet nebo jsou-li jí spoutáváni či trestáni. Tyto aktivity jim působí erotické i duševní vzrušení a působí jako vzrušující a příjemná vzpomínka ještě dlouho po jejich skončení. Tímto typem vztahu se zabývá mnoho literárních děl, mezi nimiž je klasickým románem "Venuše v kožichu" od Leopolda von Sacher-Masocha. Ze jména tohoto spisovatele je odvozen i název masochismus, tj. touha být ovládán a trestán, touha po duševním podřízení či tělesném utrpení.

Existuje mnoho otázek týkajících se důvodů a příčin takových tužeb. Jedno z možných vysvětlení se snažil podat Sigmund Freud. Podle S. Freuda má člověk tři základní instinkty - sex, agresi a smrt. Podle této teorie masochismus vzniká jako následek traumatických zážitků v dětství, jež byly vytěsněny do podvědomí. Mohlo se například jednat o nadměrné tělesné trestání, či sexuální zneužívání, nebo obojí spojené. Jedinec je vnějšími okolnostmi donucen k podřízení se a tento stav duše se stává trvalým a přetrvává i v době, kdy vnější příčiny pro takové jednání již pominuly. Prožité utrpení se může dokonce přesmyknout v eroticky vzrušující - erotizovat se - a jedinec pak nutkavě, sebedestruktivně a neuroticky se snaží tyto zážitky stále opakovat.

Jiná teorie snažící se vysvětlit submisivní a masochistické touhy vychází z psychologie archetypů švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga. Freudův žák a později oponent Carl Gustav Jung zavedl do psychologie pojem archetypů. C.G.Jung tvrdí, že nevědomí se skládá ze dvou částí, nevědomí osobního (které zhruba odpovídá Freudovu podvědomí) a nevědomí kolektivního, které se skládá z archetypů a je objektivní a společné všem lidem bez rozdílu. Archetypy jsou jakési základní formy vnímání a prožívání, podle nichž naše nevědomí i vědomí formuje a zpracovává své zážitky a podle nichž řídí přístup člověka k životu. Jako příklady archetypů si můžeme uvést mladou dívku, mladého bojovníka-hrdinu, moudrého učitele nebo vládce či moudrou stařenu.

Podle klasické mytologie je základním archetypem ženy egyptská bohyně Isis. Podle legendy se její duše rozdvojila a inkarnuje se vždy ve stejný čas do dvou žen protikladných typů. Podle této legendy jsou Eva i Lilith dvěma inkarnacemi dvou částí rozdvojené duše bohyně Isis. Další taková dvojice žen jsou Panna Marie a Marie Magdalská. Eva reprezentuje ženu v té formě, v jaké ji chce mít konvenční společnost. Je poddajná a poslušná, dobrá zákonitá manželka. Lilith naproti tomu je jiná. Je mocná, nespoutaná, temná, erotická, smyslná, tvůrčí, vlastnící, panovačná, despotická a někdy krutá. A právě po takové ženě muž touží ve svých erotických fantaziích, ve svých osamělých nocích nebo při bezbarvém konvenčním milování.

Podle této teorie je archetyp bohyně Isis ve své celistvosti - ve své světlé i temné složce - částí duše každého muže a každé ženy. A touha podřídit se dominantní ženě je vnější manifestací té "temné" složky tohoto archetypu v duších mužů.

Některé profesionální dominy, jež navštěvuje mnoho mocných a bohatých mužů, tvrdí, že tito muži ve významných vedoucích pozicích potřebují submisivní roli prožít, aby mohli na chvíli zapomenout na svoji moc a odpovědnost a vyzkoušet si opačnou roli. Domnívám se ale, že příčiny toho, že profesionální dominy navštěvují především dobře situovaní muži, lze spíše hledat v oblasti tržních vztahů.