Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Rider

Při pročítání článků na BDSM.CZ jsem zjistil, že je tady spousta dost osobních článků, povídání o lidech samých. A zároveň jsem zjistil, že jsem jediný člen redakce, který o sobě nic moc neřekl. To hodlám napravit právě teď.

Ne že bych se kdy chtěl skrývat, ale prostě na to dřív nebyl čas, nebo mne to nenapadlo. A teď přemýšlím o spoustě věcí, které mi dřív nepřišly na mysl a článek který by z toho vzešel by byl i tak dost osobní.

Kdo jsem?

V občance mám sice napsáno Michal Valášek, ale každý mě zná pod jménem Altair nebo Rider. Narodil jsem se před téměř jedenadvaceti lety v nepříliš malebném městečku Ostrov v okrese Karlovy Vary. V Karlových Varech jsem strávil prvních osmnáct let svého života a prošel základní a střední školou.

Dva měsíce po svých osmnáctých narozeninách jsem odešel do Brna studovat matematickou informatiku na Fakultu informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Tam jsem vydržel dva roky. V průběhu čtvrtého semestru jsem ztratil s blbostí a arogancí tu pravou trpělivost, ze školy jsem na vlastní žádost (a s patřičným třísknutím dveřmi) odešel a rozhodl se, že zbytek života strávím se středoškolským vzděláním.

Rok a půl jsem potom v Brně pracoval ve firmě Computer Press jako programátor a správce web serverů. V průběhu toho se mi mj. podařilo od napsat server Živě. Konec konců, redakční systém Nemesis 2000, který používá BDSM.CZ je velmi vzdáleným příbuzným systému Živě.

V srpnu roku 1999 jsem se přestěhoval do Prahy (z důvodů, které vysvětlím později) a živím se jako programátor internetových aplikací pod hlavičkou Altair Software Production, což je moje obchodní jméno. Pokud se o mně chcete dozvědět ještě víc, podívejte se buď na stránky ASP nebo na mojí osobní homepage.

Osobní záliby? Programování ve VBScriptu, HTML, psaní nactiutrhačných článků, deptání revizorů v pražské MHD, čtení detektivek Dicka Francise, fantasy a sci-fi, vyhýbání se telefonátům z domova, hraní nepočítačových roleplaying her, požírání Zinger menu v KFC, poslouchání téměř jakékoliv hudby od Abby po ZZ-Top, jakož i řada dalších věcí, které jsou a) nemorální, b) protizákonné, c) společensky nepřijatelné, d) šílené, případně více z toho současně.

Jak jsem zjistil, že jsem “jiný”?

Zatímco řada BDSM pozitivních lidí popisuje, že byli vyděšení z toho, že jsou “jiní”, cítili se vyvrženi ze společnosti normálních nebo se toho vyvržení báli, mne nic takového nepotkalo. “Jiný” jsem totiž byl už od malička, od doby co jsem začal rozum brát. Kolektiv mne nemohl dost dobře vyvrhnout, jelikož jsem se jeho členem necítil tak jako tak (což mám konec konců i v posudku ze základní školy).

Představte si dítě, které v šesti letech v první třídě odmítne spočítat tři sloupečky příkladů, protože už spočítalo ten čtvrtý, nejobtížnější a tak dokázalo, že ty předchozí umí. Představte si dítě, které odmítne vstoupit do Pionýra, protože prohlásí, že odmítá se svými spolužáky strávit více času, než je nezbytně nutné. Představte si dítě, které ve třetí třídě uspořádá anketu o kvalitě jídla ve školní jídelně a donutí tak vedoucí školní jídelny k podání výpovědi. Prvňáka na průmyslovce, který po obdržení pozvánky do tanečních vyvolá článkem v novinách aféru směřující k tomu, že na jeho střední škole státní zastupitelství začne prošetřovat neoprávněné poskytování osobních údajů… Opravdu si myslíte, že někoho překvapí, že není normální ani v tamtom?

Myslím si, že to, že jsem ještě navíc úchyl, je už jenom taková neškodná třešnička na podivném dortu mé osobnosti. Takže já osobně jsem se s tím vyrovnal velmi snadno. A většina mých přátel na tom byla podobně – když už se vyrovnali s tím, že jsem schopen zaspat na schůzku ve tři odpoledne, nějaké S/M je nerozhází.

Ale vážně: Že jsem nějaký jiný i v sexu, to jsem zjistil víceméně ve chvíli, kdy jsem se tímto fascinujícím tématem začal zaobírat. Když jsem se dozvěděl o sadomasochismu, dokázal jsem svoje záliby i pojmenovat (tehdy jsem ještě nemohl vědět nic o rozdílech D/S, S/M a podobně).

Ze začátku jsem nevěděl, na kterou ze stran patřím – zajímavé mi přišly obě. Postupem času jsem dospěl k závěru, že jsem zcela určitě dominant a možná trochu sadista, přičemž za specifických okolností bych mohl být mírný masochista (takový ten odporný typ, kterému se někdy říká smart-assed masochist), ale zcela určitě ne submisiv. Zatímco mé dominantní sklony se mi daří naplňovat celkem uspokojivě, zatím jsem nenašel takovou potvoru, která by byla se mne zmocnila natolik, aby uspokojila i mé masochistické sklony.

Minulost

Věděl jsem, že nejsem se svou orientací sám, ale tak nějak se mi nedařilo najít partnerku, která by se mnou mé záliby sdílela. Lépe řečeno: nedařilo se mi najít žádnou partnerku. Víte, já jsem nikdy neuměl svádět holky a do dneška to zdá se ani neumím. Tak jsem se o to ani nesnažil s tím, že to časem přijde samo, a po většinu času mi dámská (a víceméně ani jiná) společnost nijak nechyběla.

A přesně v době, kdy mi začalo docházet, že na světě jsou i zajímavé věci bez mikroprocesorů, seznámil jsem se přes Internet s dívkou, která se rozhodla říkat si v našem světě Lioness. Vzhledem k tomu, že jsem svou orientaci nikterak neskrýval, tišel jsem předpokládal, že dotyčná dívka o mně všechno ví. Časem se ukázalo že nevěděla (dřív na to prostě nepřišla řeč), ale cítili jsme k sobě dost na to, aby se se mnou proto nerozešla.

Vydrželi jsme spolu rok a půl. Mezitím jsem se přestěhoval z Brna do Prahy – převážně proto že jezdit každý týden trasu Praha-Brno a zpět je poněkud vyčerpávající fyzicky i finančně, protože ne vždy se jízdenku podaří podsunout zákazníkovi jako legitimní náklady :-).

Bohužel tato sekce musí být nazvána minulostí, přestože dotyčná dívka zanechala v mé duši mnohem hlubší ránu, než by odpovídalo jejím padesáti kilům živé křehké váhy.

Současnost

Momentálně mám co do činění s jistou jinou subinkou, která si říká Mysh (pár jejích povídek najdete i na tomto serveru). Před půl rokem jsem ji odmítl a zapudil (z věrnosti). Naštěstí byla moudřejší než já a dopadlo to, jak to zatím dopadá.

Trochu se mi ulevilo, protože dříve jsem musel minimálně před rodiči své ex-přítelkyně skrývat, co jsem zač. To teď už nemusím a přestože jsem se za to ani předtím nijak nestyděl, je to opojný pocit svobody.

BDSM.CZ

Před několika lety byla situace na poli českých internetových stránek pro úchyly dosti mizerná. Stránku měl sice skoro každý, ale bohužel nadšení nemůže plně nahradit profesionální zpracování. Jako člověku, který se živí web designem se mi dělalo fyzicky nevolno nad stránkami, které byly tvořeny z čirého nadšení a do kterých bylo vloženo mnoho energie – bohužel napřené nesprávným směrem.

Na serveru MaMedia (tak se blahé paměti jmenovalo dnešní Mageo) se zrodil nápad: Vytvoříme vlastní server. Takže jsem 17. listopadu 1998 slavně zaregistroval doménu bdsm.cz. A tím to taky na dlouhou dobu skončilo.

Tehdy jsem měl svoje stránky na serveru XOOM, kde mi je jednoho krásného dne smazali. To mne přimělo k tomu, že jsem během několika dní napsal systém BDSM.CZ. Byl slavnostně spuštěn na sabat – 30. dubna 1999. Postupem času se z nenápadného serveru vyvinula obluda, jakou znáte teď.

Cizinec v cizí zemi

Čím více si čtu názory jiných na BDSM, tím více si připadám úchylný i mezi úchyly (proto jsem si vypůjčil titulek jedné z Heinlainových knih). Na jedné straně vidím šlehnutí bičíkem pro obzvláštnění sexuálních hrátek a na druhé plné, 24/7 otroctví a úctu ke svému Pánovi. Já nehledám ani jedno.

Myslím si, že pokud je někdo skutečně dominantní nebo submisivní (ve smyslu používaném v BDSM), dost dobře nemůže tuto část své osobnosti odložit, když se mu nehodí. Dotyčný buď takový je nebo není.

Nikdy mne žádná subinka neoslovovala Pane. Proč by měla? Já si nehraju na imaginárního pána a imaginární otrokyni. Já jsem osoba z masa, krve a s mozkem a totéž očekávám od své partnerky. Jestliže mi neříká Pane v normálním životě, když ji pozvu na večeři, proč by mi tak měla říkat jindy?

Když dostane, tak netrestám nějakou imaginární otrokyni, ale skutečnou dívku s nějakým jménem a příjmením, která se skutečně provinila proti pravidlům, která jsem stanovil. Co na tom, že ta pravidla jsou stanovena tak, aby se prostě musela porušit? V tomhle je pro mne ta hra – a ne v tom, že mi bude subinka říkat Pane.

Dokonce, i když se k ní chovám jako k psí fence, stále a pořád vím a plně si uvědomuji, kdo je a co dělá, nepředstavuji si, že je skutečná fenka. Prostě je to holka, kterou jsem donutil, aby se chovala jako čubka, abych ji potrestal a ukázal jí, kde je její místo.

Často se třeba setkám (v povídkách či v rozhovorus někým) s tím, že subinka by svému pánovi měla sloužit, posluhovat mu. Já to cítím trochu jinak – co bych byl za dominanta, za pána, kdybych se nedokázal postarat ani sám o sebe? Já cítím jako důkaz své převahy nad někým, pokud jsem to já, kdo se dokáže postarat nejenom o sebe, ale i o něj.

Konec konců, když si pořídíte psa, tak hlavně proto, že se vám líbí se o něj starat, cvičit ho, rádi ho pohladíte po hřbetě a těšíte se z jeho náklonnosti a radosti. Nepřipomíná vám to něco?

Nevyžaduji rituální ponižování a formální úctu. Klidně se se subinkou porvu o to, jak to nakonec dopadne. Věřím si, že ji zkrotím, přemůžu, donutím ji podřídit se mé vůli a pokud ze bude stále vzpouzet, potrestám ji. Kdybych si nevěřil, nikdy bych se o to nepokusil.

A kdybych prohrál? No, to bych asi tenhle článek nepsal sedě v pohodlném křesle, ale na břiše v posteli, protože po výprasku se musí u počítače špatně sedět :-)

Tím samozřejmě nechci říct, že bych každého, kdo se na věc dívá jinak, apriori odsuzoval. Četl jsem nedávno jeden krásný výrok: Internet is everything you want it to be, tj. Internet je vším, čím chcete aby byl. A já si myslím, že totéž platí i pro BDSM: BDSM je to, co za něj prohlásíte. Pro někoho to může být tvrdý výprask na zadek se zapíchanými jehlami, pro někoho jenom jemný tlak na šíji doprovázený o to tvrdším pohledem. A oba dva si to užijí stejně.

Like a bat out of hell

Je čtvrt na čtyři ráno. Moje fenečka teď sladce spí sto padesát kilometrů ode mne. Je to jenom dvanáct hodin od chvíle, co jsem ji neviděl, ale stýská se mi. Chtěl bych se nad ní sklonit a políbit ji, spící, mexi vlasy. Jo, kdyby přání byla koňmi, měl by každý žebrák stádo, říká staré přísloví…

Za okny svítá, i když to přes těsně stažené žaluzie není moc vidět. Ale rodí se nový den, který noční bestie zahání zpátky do jejich pelechu, aby tam přečkaly den, bráníce se zlatým šípům slunečních paprsků, vyčkávaje, až na svět padne opět temnota...

Like a bat out of hell
I'll be gone when the morning comes.
But when the day is done and the sun goes down,
and the moonlights shining through,
Then like a sinner before the gates of heaven,
I'll come crawling on back to you.

Už jsem říkal, že se mi chce spát? Jsem tvor noci, ale nežeru malý děti. Někdy. Pokud nepřijdou moc blízko.

Pro komentování zde nemáte dostatečná práva

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 127 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 127

Kalendář

listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
23 lis 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
29 lis 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
30 lis 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
06 pro 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
07 pro 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
02852999
Statistik created: 2017-11-23T08:23:54+01:00