Menu
Spokojeni?
Ve druhé čtvrtině třináctého století, přesně v roce 1225 se na sicilském hradu Roccasecca narodil jeden z nejvýznamnějších myslitelů křesťanského světa, Thomas Aguinais, zvaný doctor angelicus, doctor universalis, doctor communis. Česky Tomáš Akvinský, roku 1323 svatořečený, žák Alberta Magna a jedna z největších teologických autorit katolické církve. Vynikající scholastik a všestranně zajímavá osobnost. A jeden z autorů, jimž je připisována deklarace dělání dobra (bonum agere) jakožto jedné ze základních ctností. Doctor universalis promine, že jsem pro potřeby tohoto přípondělníku užil triviální formy dělat namísto formálně správnějšího konat.
Táta byl vyučený kovář a podkovář. Fakt. Modré to pobaví dvojnásob, ale kvůli tomu to nezmiňuji. Je pravda, že ta podkovařina byla už jen pro formu, jako ročník 1922 těch koní až zase tolik nepodkoval, notnou část života strávil jako vedoucí údržby fajnového (dnes bychom řekli hi-tech) národního podniku, který je na Elefernu občas zmíněn. To, co vím a umím ve zpracování kovů, obráběcích strojích (a technice obecně), teplařině, hydraulice a pneumatice jsem z velké části odkoukal od něj. Na superfinišovací mašině na lapování pístnic jsem si svého času, ještě na gymplu, vydělal první slušné peníze. Na té pístnici leželo - od původní vysokopevností kulatiny v metráži po finální výrobek - osmaosmdesát operací a lapování v téhle lajně bylo předposlední před finálním měřením a předáním do montáže. Cena toho kusu soustruženého, broušeného, několikrát podélně i příčně na kalibrovaný rozměr vrtaného a cementovaného kusu oceli činila na předposlední operaci zhruba tolik, kolik jsem vydělal za celou brigádu. Docela se mi klepaly ruce, když jsem ho upínal do dvanáctičelisťového sklíčidla. Táta mě v tom nechal plácat celé dopoledne, dorazil až odpoledne, vyndal jednu pístnici z těch prvních, olíznul ji mikrometrem a prohlásil "děláš to dobře".
Elektrosraz se zase jednou vyvedl. Kromě úžasného striptýzu, živého stroboskopu, zakrvácené emo oběti a spousty jiskřiček se asi nejvíc povedla extenze dnes již kanonického obrazu "jedna subka si užívá a čtyři dominanti se kolem dřou" na pět osob a vylepšení atributiky o odepnuté řemeny, čtyři wartembergská kolečka a stále ještě nezjištěný počet pavích per. Jak zaznělo z pléna, pohled na pět úchylů, dělajících dobře blaženě na stole vrnící úchylce byl nezapomenutelný.
Čeština je úžasně pružný jazyk....