Můj člověk přinesl zelené pichlavé. Stejné, jako roste venku u domu. Byl jsem to očenichat, venku žádné nechybí. Wizí seskočil z polštářku a hned si na to vylezl. Udělal jsem to, jako on. Ženské se smály. Menší nám dala do mističky vodní maso. Na zelené pichlavé dávaly blýskavé kulaté a blýskavé dlouhé. Padalo jim to. S Wizím jsme to honili. Rozbolela mě tlapa. Lehnul jsem si k díře s ohněm.
Odpoledne jsem našel zelené pichlavé i u našich misek. Pod ním ležely měkké granule. A taky tenké maso. Z druhé strany ležely kuličky. Voněly kočičí trávou. Wizí kuličku honil. Mě ještě bolí tlapa. Odnesl jsem si kuličku do pelechu. Prý je to myš. Myši voní úplně jinak a cukají se. Lidi seděli kolem zeleného pichlavého a měli kolem sebe mnoho bílého tenkého. Šustilo to a Wizí se v tom válel. Večer jeli lidi pryč rychle běhajícím pelechem. Se mnou zůstala menší ženská. Dělala nám z masa kousky. Na ně dělala z bílého měkkého tečky a čáry. Smála se a říkala, že je to kočičí cukroví.
Můj člověk nám u misek udělal vodu, co teče. Nemusím mňoukat a skákat do výšky tam, co voda teče. U misek teče po lesklém kulatém. Je studená. Dá se lízat a dá se lemtat.
