Menu
Spokojeni?
Malé předvánoční zamyšlení
Četla jsem Přípondělník o blížících se Vánocích. Už znám tajemství tichého smíchu. Každý z nás vnímal kouzelný předvánoční čas svým zorným úhlem pohledu. Já jsem se na Vánoce moc těšila. Už v listopadu jsem dělala vánoční výzdobu zahrady, vánoční vazby, dekorace do oken tak, aby bylo vše dokonalé. Jako manažerka si o sobě myslím, že jsem nepostradatelná, nenahraditelná, že všechno stihnu … Přechozený zápal plic udělal své… Voda na plicích, voda v osrdečníku, neustálé vysoké teploty. Co hrozilo, raději nedomýšlím. Mé tělo prostě řeklo ono tajemné slovíčko STOP. Když jsem lékaři líčila své zdravotní problémy, dvakrát jsem zkolabovala a konečně mi uvěřil, že mi asi opravdu není moc dobře. Skončila jsem na jednotce intenzívní péče.
Od neděle 14. prosince jsem trávila nekonečné dny a noci v nemocnici. Nikdy bych nevěřila, jak relativní veličina je čas. Nevěřila bych, jak neskutečně se vleče každá sekunda, každá minuta je snad nekonečná a den má tisíc neskutečně dlouhých hodin. V noci se čas vleče ještě pomaleji.
Když vše shrnu, 10 dní a nocí na jednotce intenzívní péče. Za tu dobu jsem pochopila spoustu věcí, uspořádala svůj žebříček životních hodnot, ujasnila si své priority a to, co vlastně sama chci.
Já se na Vánoce těším. Těším se na kouzelnou atmosféru, klid a pohodu. Těším se na vůně, které tak ráda vnímám.
Jak jsem se stala součástí elektrických obvodů
Vlivem rozličných okolností jsem se zcela nečekaně ocitla na jednotce intenzívní péče. Protože mě elektřina a její účinky velice přitahuje a zajímá, důkladně jsem se seznamovala s přístrojovým vybavením JIPky.
Byla jsem součástí těchto elektrických obvodů:
Saturační kolíček, měřící obsah kyslíku v krvi. Mohla jsem si vybrat, který prst bude obětován monitorování. S přihlédnutím k psaní na klávesnici jsem se rozhodla obětovat prst, který pro psaní užívám nejméně – tedy palec levé ruky. Ano. Říkám mu: „Málo se podílíš na týmové spolupráci, jsi prostě nejslabším článkem a budeš obětován „palečnici.“
Manžeta na měření krevního tlaku mě poutá pravou paži. Automaticky po hodině měří tlak, ať chci nebo nechci, ať spím či bdím.
Třísvodový EKG – elektrody s vodivým gelem. Tak ty jsem si vskutku vychutnala. Červený kabílek a žlutý nahoře, zelený dole. Neustále vidím křivky různých barev na monitoru, svůj tep, systolický a diastolický tlak a ještě další křivky a hodnoty, o kterých se ani neodvažuji přemýšlet, co by mohly eventuelně znamenat. Jsou to křivky vskutku křivé …
Dvanáctisvodý EKG – měří v pravidelných intervalech srdeční rytmus. Zatím ještě je co měřit.
Flexila – vstup do žíly pro podávání infúzních přípravků a léků mě poutá levé zápěstí. Prosila jsem upevnit ji tak, abych prsty měla volné pro psaní. Zdravotní bratr vyhověl a přečnívající obvaz přes prsty mi rozstříhal. Vypadá to téměř tak, jako bych měla bílé krajkové rukavice.
Nestále monitorování 24 hodin, 7 dní v týdnu … Vždycky jsem toužila po vztahu 24/7.
Stále se mi ještě zdálo, že mám málo kabelů, že nejsem ještě dostatečně elektrifikována. Notebook – naštěstí v rampě byla ještě jedna volná zásuvka. Zasunula jsem ji do ni a mohla si užívat notebooku. Notebook – můj věrný přítel v posteli, ve dne v noci k dispozici, v dobách dobrých i zlých. Internet – ne, není problém ho také připojit. Jsem na netu. Stále mám ještě rezervu. Ano, další kabel – sluchátka. Přece nebudu vnímat jen sterilní nemocniční jipkové ticho. Ale je to opravdu ticho? Jsou tady důchodci s rozličnými zdravotními problémy. Musím se smát. Stále si stěžují, jak nespí. Mně to přijde, že jakmile si lehnou, promění se v drsné kanadské dřevorubce, připravující se na velmi tuhou arktickou zimu a zásoby dřeva jsou stále mizivé … Pak teprve pochopíte, kolik hodin, minut, nekonečných sekund má noc …
Ještě že mám internet. Hlasité spaní nelze však přehlušit ničím …
Konec roku je tajemné období. Vždycky jen žasnu, jak strašně rychle rok utekl a mám takový pocit, že mnohem rychleji než rok předchozí. Právě kouzelné a tajemné Vánoce jsou obdobím, kdy by člověk měl přestat spěchat, měl by se zastavit, rozjímat, přemýšlet o vlastních prioritách, o pozitivních vztazích, o hodnotách, o osobních i pracovních úspěších … O tom, co druhým dávat, aniž cokoli očekáváme.
Proto bych chtěla popřát všem uživatelům Eleferna, abychom se smáli vždycky, když můžeme. Abychom se dokázali zasmát i sami sobě. Abychom se dokázali omluvit, když bychom to udělat měli a abychom nechali být věci a děje, které již nemůžeme změnit. Přeji nám všem, abychom měli rádi upřímně, abychom milovali hluboce a abychom všichni rychle odpouštěli. Přeji nám všem, abychom nebyli smutní, protože život je příliš krátký a abychom si vychutnávali pocity štěstí plnými doušky. Totiž ty největší hodnoty, které můžeme dávat druhým, ty jsou zadarmo.