Menu
Spokojeni?
Krátce po přeletu dalšího Pershingu se město K. ponořilo do tmy. Na obloze, ozářené rudým světlem vzdálených požárů se ještě rozplývala jeho kondenzační stopa, když se přes město přehnala horká tlaková vlna a na mžikem opustěvších ulicích zařinčela okenní skla. Ze střech s rachotem sjelo několik plátů sněhu s mocnými rampouchy, které žhavý vzduch otavil do podoby ocumlaných lízátek.
Cílem byla zjevně atomová elektrárna v blízkém městě O., první v této zemi a pravděpodobně i na světě. Do křižovatky ještě dojížděl setrvačností trolejbus, připravený o napájení, setrvačnosti se ale nedostávalo a plechová krabice, k prasknutí nabitá zaměstnanci blízkého závodu na výrobu zodolněných ledniček se neohrabaně zastavila uprostřed křižovatky, blokujíc hned tři směry. Dohasínající jiskřičky rozpálených rtuťových hořáků na stožárech veřejného osvětlení přestaly vydávat poslední zbytky světla a nastalý zmatek osvětlovaly jenom reflektory stojících aut. V mžiku vznikla zácpa, šířící se ve vlnách od obou centrálních kruhových objezdů k periférii města K. Několik milicionářů s hlavami zvrácenými k obloze přiložilo ucho k chraptění a šramotu svých radiostanic Sněžeť, v nichž se jakýsi v hysterický jekot přecházející hlas pokoušel velet.
Mobilní spojení vypovědělo během několika málo minut. Jako první zmizela síť BeeLine a s krátkým odstupem po ní i další mobilní operátoři. Nejdéle se podržela polostátní MTS, která vymizela z kmitočtového spektra jako poslední. Spolu s ní zmlkla i místní radiostanice Echo K., vysílající do té chvíle optimistickou pochodovou hudbu, promísenou výzvami hlasatelů k zachování klidu a pořádku. Kravaťák vycouval ze zácpy jednosměrkou v protisměru a v souladu s tím, co jej naučili pro podobné případy se vrátil do hotelu pro nejpotřebnější ze svých věcí, papíry a pár cennějších předmětů, o které by nerad při očekávaném rabování přišel. Železniční přejezd blokoval stojící pantograf, z jehož okének vyhlíželi zmatení a vyděšení cestující. Začínalo svítat.
Den zlepšení situace nepřinesl. Několik technických čet, snažících se zprovoznit popadanými stromy zablokované ulice situaci spíše zhoršovalo. Velení města se nakonec rozhodlo rozmístit na nejvýznamnější křižovatky regulovčíky ve svítivě zelených vestách, velká většina řidičů ovšem v životě nic takového neviděla a jejich koupené řidičské průkazy neskýtaly velké naděje na to, že by se o něčem podobném v autoškole dozvěděli. Regulovčíci sami pak - nehledě na reflexní vesty - tonuli v mase vozidel, směřujících k výpadovkám, vedoucím pryč z města K. Na první opravdové běžence kravaťák narazil kousek od hotelu. Skupina místních cikánů odvážela rychlým klusem na saních, tažených huňatým koníkem několik zjevně zánovních televizorů.
Již odpoledne zaplnil město K. mrtvolný zápach. Z mnohých kanalizačních jímek, zejména z těch nížeji umístěných se na ulice, poprášené zlehka čerstvým sněhem začaly valit proudy splašků, promísené fekáliemi. Zde již velení města zareagovalo operativněji a na postižená místa byly vyslány brigády požárníků a pracovníků městské správy vodovodů a kanalizací. Kravaťák chápal jen obtížně, odkud se bere ve městě s nefungujícími vodovodními řady splašková voda, dokud mu jeden z hasičů v pauze na cigárko nesdělil, že půl města má tlakovou kanalizaci a že zpětné klapky byly rozkradeny někdy na přelomu let 1990 a 1991.
Blackout skončil po patnácti hodinách ve 22:17. Kravaťákovi to nedalo, aby si nevzpomněl na rok 1984, kdy se ve městě M. očekával přílet prvních strategických raket v důsledku falešného poplachu systémů PVO/PKO...