Menu
Spokojeni?
Splynutí spolucestujícíh
Následující příběh je založen na skutečné události, ale je náležitě přibarven fantazií.
Musím si pospíšit, nebo nestihnu vláček za Pánem - musím ho stihnout. Pán si mě vyzvedne na nádraží a já bych umřela kdybych tam nebyla včas. Nestíhám. Tramvaj nejede. Pomoc.
Vlak má zpoždění - naštěstí. Jinak by mi ujel. Poučená z minulých cest vlakem si sedám do prvního zhruba volného kupé, kde sedí u okna nějaká čubinka v sukni s rusko-ukrajinským přízvukem a naproti ní uprostřed sedí nějaký muž s knírkem. Všimnu si ho. Pozdravím a zeptám se, jestli si můžu přisednout. Odpoví a pokyne mi abych si přisedla. Sednu si na stranu kde sedí ta rusko-ukrajinská čubička v sukýnce, ale ke dveřím. Naproti mě si pochvíli sedne nějaká středně stará hezky usmívající se bloncka. Jsem nervozní, stahuje se mi bříško. Napiju se kofoly "nejsem z cukru". Nevydržím to. Tahle cesta je vždycky věčná, nemůžu se dočkat Pánečka až se mu přitulím k nohám a vděčně mu je políbím a slušně pozdravím. Nemůžu se dočkat až si mě vytáhne nahoru za vlásky a usměje se na mě a dá mi pusinku...nemůžu se dočkat... Nevydržím to.
Koukám se na něj, spí. Sedí naproti uprostřed. Nemůžu přestat myslet na to, že za "chvilku" budu s Pánem. Koukám na něj. Něco na něm je. Napiju se z lahve s nápisem "nejsem z cukru" (moc me mi to líbí).
Koukám na něj, podřimuje. Je vysoký, myslím na to všechno co se mnou může Pán dělat až budeme spolu. Koukám na něj. Něco na něm je. Je to Pán, nebo subíček..něco zněho cítím? Něco na něm je. Potřebuju posunout myšlenky na něco jiného než na Pána, nebo to špatně dopadně, jsem neposedná. Snažím se spát. Nejde mi to. Vyzuju si botičky a smotám se jako kočička v sedě. Mám nožičky pod bradou a ležím. Kouká se na mě. Cítím to. Čubička jde telefonovat. Má nohy do X a on se kouká se na ni. Má na levé ruce dva prstýnky a náramek. Velké ruce, je vysoký. Dám si hlavičku zpátky na kolínka a zavřu oči, zase vidím jen Pána, zrychleně dýchám. Blonďatá paní vystupuje na první zastávce. Můžu si dát nožičky na protejší sedadlo, hned vedle sedí on. Jsem vrušená stoho že za dvě hodiny a kousek budu s Pánem.
Spí, můžu si ho hladově prohlížet. Je mi vedro, sundávám si mikinku. Mám na sobě hebounký ponožečky, šedý jeansy ve kterých mám pěknou prdelku a bílej rolák ze kterýho mi, když se postavím vykukuje trošku bříško. Myslím, že mi to sluší, často si ho beru k sukýnce a vypadám jak malá školačka :) Těším se na Pána.
Je zajímavej, vyzařuje z něho zvláštní enegrie...moje myšlenky se kolem něj otáčí jako háďata a neposedně zkoumají každý jeho kousek. Je oholený, čerstvě. Ná na sobě tričko s dlouhým rukávem, vypadá, že je čerstvě ostříhaný. Nosí brýle. Na tričku je napsané Along. Má tmavě vlasy, oči, i knír. Je upravený. Má sebou snad i nový menší kufr, který stojí v uličce - hodí se kněmu. Sem tam, mezi podřimováním se podívá na hodinky. Ne na hodinky na ruce, ale na hodinky na řetízku, které má v kapce. Hezky klapnou, když je otvírá. Myslím na Pána, nevydržím to. Potřebuju se uklidnit. Svého spolucestujícího jsem si pojmenovala Robert, sedí to kněmu. K jeho tradiční upravenosti, hodinkám, čistým botám a jistě dokonale s balenému kufru. Už nemůžu myslet na Pána - zbláznila bych se. Potřebuju se sklidnit. Chtěla bych Robertovi dát hlavičku do klína a nechat si ji něžně hladit. Uklidnilo by mě to, srovnala bych si myšlenky. Snažím se usnout. Nejde to. Do myšlenek se mi vkrádá Robert, představuju si ho s rákoskou jak mi dává po chodilech, nebo jak mi je jemně lechtá. Vypadám že spím. Nenápadně si jednu nožičku posunu blíž k němu, jemňounce kňučivě vzdychnu a trošku se protáhnu a pootevřu pusinku. Cítím že se na mě kouká. Myslím na to jaký kousek jsou moje chodidýlka od něj. Myslím na Pána, jak by mě za tyhle myšlenky potrestal (a doufám že mě ještě dodatečně nepotrestá, nebo naopak potrestá) a jsem zase vrušená, převrací se mi žaludek a točí se mi hlavička, nesmím myslet na Pána!
Další zastávka. Čubinka jde na záchod. musím ji pustit i tak to má jako malou překážkovou dráhu pro opičky. Podívám se na něj, nespí, uhnu pohledem je velký. Má dlouhé nohy, štíhlý, líbí se mi jeho ruce. Chvilku přemýšlím co asi znamená ten prstýnek na levé ruce na prsteníčku. Je masivní, vypadá jako ocelový nebo s bílého zlata. Možná je ženatý. Jaká je jeho manželka? Vruší mě představa že mám jen deset centimetrů chodidlo od ženatého pána. Je to jen obyčejný pán nebo je to Pán? Zkoumám ho a zpytuju každý svůj nový poznatek o něm. Myslím, že má hezkou přirozenou vůni umocněnou nevtíravou vodou po holení - mám nadměrně vyvynutý čich, jako kočička - ta taky cítí svou kořist. Čubička se vrací a já se zase metr po metru blížím k Pánovi. Protáhnu se, dám si nožičky na protější sedadlo a zavřu oči. Pootevřu pusinku a pomalu a nenápadně měním polohy tak abych se nožičkama přiblížila ještě víc kněmu, aby cítil jak moc jsem blízko, aby cítil že se sotva dotýkáme. Slyším jak z těžka dvakrát po sobě polkl. Nenápadně vzdychnu ze "spaní" a olíznu si ret a polknu. Pak, se "probudím" kajícně se na něj podívám a velmi hladově vypiju zbytek kofoly. Rty obejmu hrdlo a celou ji vysaju. Oddechnu si. V kupé je hezky šero, tma, vlak polospí, polobdí...venku je noc. Chci už být s Pánem a ítit jeho pevný stisk, jeho nelítostný a láskyplný pohled, který mě nutí sklopit oči, mám ho moc ráda...NEMYSLET NA PÁNA.
Zase jdu spinkat, Robert dříme. Moje nožičky se nakonec nenápadně dostali k jeho stehnu a vychutnávali si teplo které znich sálalo...chtěla bych aby si mě svázal a připravil pro Pána. trošku se pootočím a při té přiložitostí vynaložím menší tlak na jeho stehno. cítím se jako kočička co se jemně otírá. Robert se mi líbí, už dlouho se mi nikdo kromě Pána nelíbil. Líbí se mi jeho hlas a způsob jednání. Přemýšlím o jeho práci. Co asi dělá? Hm..mojí nožičce se vedle něj líbí, hezky hřeje. Jsem hodně vzrušená, potřebovala bych uklidnit. Vadí mu moje nožička? Nerada bych ho obtěžovala, nerada obtěžuji cizí pány/Pány. Myslím že mu to nevadí, mohl by si kousek odsednout nebo mě odstčit..mohl by mě i probudit a požádat mě abych si dala nohy na zem. Myslím, že mu to přinejmenším nevadí. To se mi líbí...odvede mě to k myšlence jestli se mu to líbí. Jsme asi v půli cesty, je klid a zároveň dusno. Co si asi myslí ta čubinka s tím hezkým přízvukem? Vytvořím jemný tlak. Přijde mi že odpovídá napětím, opravdu se mu to líbí? Nevydržím to. Chtěla bych se k němu jen tak stulit. S tulit se kněmu, cizímu, neznámemu a nechat se pohladit a podrbat za ouškem...možná by mi mohl i vyprášit kožíšek a polechtat na pacičce :). a já bych mu zavrněla na klíně. Sahá si do kapsy bere do ruky svoje kulaté hodinky, slyším jak je otvírá, trochu se při té přiležitosti zavrtám ještě víc kněmu. Schovává hodinky zpátky a svou rukou něžně, velice něžně a jemně uchopí moje majinký chodidýlko velikosti 36, má velkou ruku, dlouhé prsty a široké dlaně. Šokuje mě to!Je to tak jemně že to skoro necítím, drží celou moji nožičku. Je to příjemný. Uklidňují mě jeho jemný hlazení. Odpovídám mu mimoděk zavrtáním se do jeho dlaně. Cítím jak se na mě kouká, mám pootevřenou pusinku a trochu rozcuchaný vlásky, který mám rozpuštěný. Začně mi jemně, šimravě, hladivě přejíždět po chodidýlku a přitom jako kdyby se ani nepohnul. Líbí se mi jak je něžný, představím si že stejně dokonale by mi mohl dávat kolíčky na kozičky a nosánek.Přídám ještě druhý chodidýlko a usměju se na něj ze spánku. Co si asi myslí o mě? Líbí se mi, nevím přesně proč..nemá to žádný specifický důvod...je moc hezký, že mi cizí člověk skrývá nožičky v teple svých dlaní. Obě se tam vlezou, hezky hřeje..je to snad ten nejohleduplnější cizí pán co mi hladí nožičky. Nabývám přesvědčení, že by byl dobrý Pán, ale byl by i dobrý subíček. Další zastávka, musím otevřít oči. Otevřu je, klidně a vyrovnaně se na mě kouká. Začnu se strašně stydět! Skryju si tvářičku do dlaní, tlumeně se rozesměju..nečekala jsem že se budu tak moc stydět a červenat. Trošku zaváhám a naznačím, že bych chtěla dát nožičky pryč, usměje se na mě, já na něj...ale nemám odvahu se mu podívat do očí. Nepustí mě, něžňounce mi naznačíí abych svoje chodidla nechala v jeho dlaních. Navíc jsem to stejně naznačovala jen ze slušnosti. Moc mě vrušuje jak mě hladí a zároveň mě to kolíbá stejně jako vláček. Vezmu si jeho ruku mezi chodýdlka a jemně hřeju. Přesune si mou nožičku na klín a lehce ji masíruje. Naprosto mě to dostává. Chci k němu...přitulit se, přivonět si, pohladit ho, jemně ho kousnout do ouška...
Čubička, chce jít zase telefonovat. musím ji pustit. Velice nerada pokládám svoje uhlazené nožičky na zem...čubička se vratí, sedne si a kouká se z okna. Mám na ni vztek. Podívám se na něj. Ani nevím jak se to stalo a naše ruce se dotkly. Moje malinká a hebká a jeho obrovská tlapka s dokonale upravenými nehty. Jeho ruce jsou suché a hřejí. Moje ručičky se do jeho dlaní vsunou jako by ani neexistivaly. Stydím se na něj znovu podívat..kouká se na mě. Jsem celá horká, rozpálená. Líbí se mi jak mě hladí, odhrnuje mi vlásky aby se mi mohl podívat do tváře. Jsem proti němu hodně mladá. Myslím že může mít tak 30-40..těžko se to odhaduje, mě je 18 jsem ještě čubčí polomládě. Něco mě na něm naprosto dostává, líbí se mi jak je neznámí, nový, něžný a pevný. Ani nevím jak se to stane a jsem obkročmo na jeho klíně je velký. Trošku roztřesený..asi ho to odrovnává stejně jako mě. Nemluvíme spolu. Hladí mě po páteři, přejíždí mi palcem po zadečku. Co si asi myslí ta cizí čubička? Mám chuť ho kousnout. Nádherně voní..i když cítím i takovou trochu štipklavou vůni jako kdyby si dal jednu - dvě cigarety. Je čisťoučký, oholený a nádherně voní. Je hebký a příjemně se o něj opírá. Ukliďňují mě jeho pomalé doteky, hlazení. A pořád se nemůžu zbavit dojmu že by byl skvělým Pánem. Pořád jsme si neřekli ani slovo. Dá mi pusinku do vlasů a já mu odpovím jemným kousnutím na krku, jemně se zachvěje...neodpustím si to a ještě se otřu zoubky o jeho ouško. Nádherně se rozechvěje. Zkazí nám to ohlášení, že se blíží konečná stanice. Nechce se mi od něj. Je mi u něj hezky. Nakonec se vyloudím z jeho náruče, stím že už musíme jít na což mi zavrní že ano. Jediná naše konverzace, když odečteme můj příchod. Sedím na svém sedadle, všimu si, že od cílové stanice jsme ještě pěkně daleko.Aspoň dobré půlhodiny..dám si nožičky zpátky kněmu. zase mi je tak krásně hladí jemným přejížděním. neodolám a přesunu se mezi jeho stehna a hladím pro změnu já jeho..na nejteplejším místě na jeho těle, líbí se mu to. Spleteme ruce do sebe a já jsem zase u něj. Jen tak na něm obkročmmo sedím a cítím jak jsme smutní, že za chvilku to končí. Opřu si hlavičku o jeho rameno. Hladí mě po vlasech. Líbí se mi jak dýchá. Kam asi jede? Jsem smutná. Už se jen jemně hladíme a loučíme se pusinkama do vlasů a na krk, ouško, líbí se mi ho okusovat, hezky voní...teď má nádherně hebkou tvář, ale ráno by měl na ní příjemně škrabkavé srniště. Žádný společný ráno nebude. Na nádraží na mě čeká Pán a já se moc těším, i když je mi trochu smutno. Vystoupíme. Jemně se o něj otřu prdelkou. Odcházíme k východu.
"Tak by jsme se mohli seznámit" řekne.
" To nejde, čeká na mě Pán" šeptnu a nemám odvahu se mu podívat do očí.
"hm..." je jemně rozklepaný stejně jako já " ta slečna z nás musela mít dost" je smutnej, achjo.
"Mě je to jedno" a stím odcházím...
Ještě ho vidím jak si kupuje horkou čokoládu v automatu, nebo kafe. Já bych si koupila horkou čokoládu...
Jdu přivítat Pána a přiznat se mu jak jsem zlobila...
Zajímalo by mě jak se Robert ve skutečnosti jmenoval, kdo byl a jestli byl dominantní. Něco na něm bylo :) docela bych si nechala líbit 1-2 lekce, i když to samozřejmně nejde, protože mám toho nejlepšího Pána, kterýho bych ve skutečnosti nevyměnila ani na vteřinku. Ale tohle bylo divný splynujítí vlakových cestujícíh. Každopádně se nenechávám jen tak hladit od cizích lidí ve vlaku.
Myslím, že to bude můj druhý nejlepší soubou erotických fantazíí před spaním, hned po těch s Pánečkem :)
Chtěla bych ho ještě někdy vidět a dát si sním horkou čokoládu a být dlouhý hodiny stulená a a okusovat mu ouška a krk a a a ...mlčet - jen vzdychat :) a představovat si jak by si mě vychovával.
-------------------
Prosím neberte to jako nějaký super výtvor, jen je to takovej docela hezkej zážitek, škoda že tam byla ta cizí čubička. Mohl mě něžně "znásilnit" a nebo já jeho :) nemám kam bych to dala, a třeba si to dotyčný přečte a ozve se mi, třeba mě zdání neklamalo a mohl by být opravdu dominantní .) a je fakt, že se pletu málokdy. A já bych chtěla vědět jak se jmenuje. I když je vlastně možná část kouzla vtom, že to ani jeden znás neví.