Menu
Spokojeni?
Je pátek večer a my se s Raftíčkem chystáme do klubu. Bereme to jako náhradu za zrušené Jiskření. Mě sice trochu bolí v krku, ale těším se, že zase po dlouhé době uvidím Torma.
Do klubu dorážíme ze srazníků jako první, druzí, ale tamten pár přece odešel krátce po nás přicházejí další. Z výběru filmu se nejdříve rozhodujeme pro The pet. Ten ale většinu lidí nezaujme, nemá příliš velký spád. Náhodou mě obě dvě ty slovíčka co z angličtiny znám zaujala. Protože Tormův disk nefunguje, pouští Nenu nějaký film z produkce Waterbondage. Ale čtyři lidi si jej příliš nevšímají - já s Raftíčekem jsme plně zaujati pozorováním toho, jak Torm krmí kotě. Potom kotě trochu trochu?! zazlobí a Torm je odvádí do zadní místnosti a odchází pro kufry do auta. Kotě vybíhá a prosí nás ať je někam schováme. Volba padne na klec v chodbě, kolem které se všichni rozestavíme. Torm se vrátí, zaleze dozadu a nevychází. Kotě se po docela dlouhé době rozhodne vylézt a zrovna když se je PDT snaží přesvědčit, ať to nedělá, objeví se za ním Torm.
Poté následuje souboj pohledů. Já s kotětem se snažíme přezírat Torma s Raftíčkem. Kotě patří mezi další lidi, co si stěžují na to, že koukáme s Tormem hrozně podobně. Vypadá to, že to skončí remízou, pak kotě řekne, že tomu nevelí, Torm se zvedne a chce je odvést do mučírny. Tam kotě nechce samo, chce mě prý s sebou, aby se nebálo. Tak se všichni čtyři přesouváme do zadní místnosti. Kotě si stěžuje na přebytek lidí, a tak se Raftí vrací zpátky k ostatním.
Torm nás připoutává řetězy za ruce proti sobě a lechtá nás. Po chvíli se nás pokusí připoutat i za bradavky, ale malý skřipeček mě moc bolí a velký sklouzává. Torm tedy od tohoto nápadu upouští a místo toho vytahuje kolečko. Tím nás trápí na prsou a na zádech. Když si s ním dostatečně vyhrál, vzal do rukou štětečky a začal nás trápit s nimi. Po chvíli Torm vyměnil štětečky za elektrody a začal zkoušet různé možnosti zapojení. Pak se mi začala trochu motat hlava a poprosila jsem Torma o uvolnění rukou a o pití. Kotě chtělo taky napít, tak nám šel Torm pro kofoly a vrátil se s tím, že tam už kromě Raftíčka nikdo není a dal nám napít nealko Radegastu. Na pohledu, který se objevil na obličeji Torma potom, co vešel do velké místnosti a našel tam jenom mě, jak mám na stole rozložené sudoku a protože už mě bolela prdel z tvrdé židle v mučírně, tak jak se procházím kolem stolu. Jo a než mě všichni opustili, tak nám Bigg, řekl krásnou větičku: "Každý správný jehovista, používá windows vista."
Já jsem si šla chvilku popovídat s Raftíčkem a dostala jsem za úkol kousnout Torma do ruky, což jsem taky udělala. Torm se zeptal, jestli ho nemůže Raftíček kousnout sám a hodil mi poutíčko, abych ho donesla Raftímu. Ten ho pak dal do klece a já musela za ním. Raftí pak klec zamknul, půjčil si od Torma Jima a chvíli mě bil. Pak jsem dostala elektrody na kundičku a směla jsem se udělat. Protože se kotěti začaly zavírat oči, rozhodli jsme se, že pojedeme domů. Raftí rozhodl, že si nechám elektrody na sobě a ještě si vezmu kuličky, což jsem taky udělala a vydali jsem se na cestu domů.
Tenhle odstavec raději nebudu komentovat a napíšu vlastní verzi. Torm se vrátil zpátky do zadní místnosti a z té se ozvalo, "oni na nás zapomněli a všichni odešli" "i Raftíček?!" "Ten ne" A pak mě ty dvě začaly volat, ale mě se tam příliš nechtělo, a tak pro mě nakonec poslaly Torma. Když jsem tam vešel, stály potvora s kotětem proti sobě a spoutané páskem a s elektrodami na bradavkách, a mám pocit, že nebyly zapojeny do série. Pak se ze spoutání nějak vymotaly a s potvorou jsme zmizeli ve velké místnosti, kde si z nepochopitelných důvodů sundala poutíčka i když jí nikdo neřekl, že to má udělat. Jako trest za to jejich sundání, dostala za úkol kousnout Torma (mě se jí nechtělo bít a doufal jsem, že si práci odedře Torm), jenže ten jí místo plácnutí hodil poutíčko. To donesla mě, a potom co ho ještě párkát aportovala, skončilo v kleci, kterou nějaký sprosťák zabouchl a zamkl, když pro něj vlezla dovnitř. Pak jsme si chvilku hráli s elektrodama na pyscích, Torm mi vrazil do ruky Jima a toho přece nenechám zahálet, z radosti z Jima u mě v ruce se potvora udělala, chtěla vypnout konráda, ale mě se nechtělo. No a účinek propisky, silného dechu a poštěváčku vám snad nemusím popisovat. Kotě začalo při divadle usínat, tak jsme se začali chystat domů. Potvoře zůstaly elektrody a dostala navíc kuličky, když si je dávala, tak Tormovi hezky zazářily oči. Za zmínku už snad stojí jenom telefonát příteli,i jestli stále platí jeho pozvání, a jestli nemůžeme zaskočit na návštěvu.
Doma jsme si ještě dlouho (chvilku, nebyly to ani čtyři hodiny) hráli, ale to už sem nepatří.
Poté následuje souboj pohledů. Já s kotětem se snažíme přezírat Torma s Raftíčkem. Kotě patří mezi další lidi, co si stěžují na to, že koukáme s Tormem hrozně podobně. Vypadá to, že to skončí remízou, pak kotě řekne, že tomu nevelí, Torm se zvedne a chce je odvést do mučírny. Tam kotě nechce samo, chce mě prý s sebou, aby se nebálo. Tak se všichni čtyři přesouváme do zadní místnosti. Kotě si stěžuje na přebytek lidí, a tak se Raftí vrací zpátky k ostatním.
Torm nás připoutává řetězy za ruce proti sobě a lechtá nás. Po chvíli se nás pokusí připoutat i za bradavky, ale malý skřipeček mě moc bolí a velký sklouzává. Torm tedy od tohoto nápadu upouští a místo toho vytahuje kolečko. Tím nás trápí na prsou a na zádech. Když si s ním dostatečně vyhrál, vzal do rukou štětečky a začal nás trápit s nimi. Po chvíli Torm vyměnil štětečky za elektrody a začal zkoušet různé možnosti zapojení. Pak se mi začala trochu motat hlava a poprosila jsem Torma o uvolnění rukou a o pití. Kotě chtělo taky napít, tak nám šel Torm pro kofoly a vrátil se s tím, že tam už kromě Raftíčka nikdo není a dal nám napít nealko Radegastu. Na pohledu, který se objevil na obličeji Torma potom, co vešel do velké místnosti a našel tam jenom mě, jak mám na stole rozložené sudoku a protože už mě bolela prdel z tvrdé židle v mučírně, tak jak se procházím kolem stolu. Jo a než mě všichni opustili, tak nám Bigg, řekl krásnou větičku: "Každý správný jehovista, používá windows vista."
Já jsem si šla chvilku popovídat s Raftíčkem a dostala jsem za úkol kousnout Torma do ruky, což jsem taky udělala. Torm se zeptal, jestli ho nemůže Raftíček kousnout sám a hodil mi poutíčko, abych ho donesla Raftímu. Ten ho pak dal do klece a já musela za ním. Raftí pak klec zamknul, půjčil si od Torma Jima a chvíli mě bil. Pak jsem dostala elektrody na kundičku a směla jsem se udělat. Protože se kotěti začaly zavírat oči, rozhodli jsme se, že pojedeme domů. Raftí rozhodl, že si nechám elektrody na sobě a ještě si vezmu kuličky, což jsem taky udělala a vydali jsem se na cestu domů.
Tenhle odstavec raději nebudu komentovat a napíšu vlastní verzi. Torm se vrátil zpátky do zadní místnosti a z té se ozvalo, "oni na nás zapomněli a všichni odešli" "i Raftíček?!" "Ten ne" A pak mě ty dvě začaly volat, ale mě se tam příliš nechtělo, a tak pro mě nakonec poslaly Torma. Když jsem tam vešel, stály potvora s kotětem proti sobě a spoutané páskem a s elektrodami na bradavkách, a mám pocit, že nebyly zapojeny do série. Pak se ze spoutání nějak vymotaly a s potvorou jsme zmizeli ve velké místnosti, kde si z nepochopitelných důvodů sundala poutíčka i když jí nikdo neřekl, že to má udělat. Jako trest za to jejich sundání, dostala za úkol kousnout Torma (mě se jí nechtělo bít a doufal jsem, že si práci odedře Torm), jenže ten jí místo plácnutí hodil poutíčko. To donesla mě, a potom co ho ještě párkát aportovala, skončilo v kleci, kterou nějaký sprosťák zabouchl a zamkl, když pro něj vlezla dovnitř. Pak jsme si chvilku hráli s elektrodama na pyscích, Torm mi vrazil do ruky Jima a toho přece nenechám zahálet, z radosti z Jima u mě v ruce se potvora udělala, chtěla vypnout konráda, ale mě se nechtělo. No a účinek propisky, silného dechu a poštěváčku vám snad nemusím popisovat. Kotě začalo při divadle usínat, tak jsme se začali chystat domů. Potvoře zůstaly elektrody a dostala navíc kuličky, když si je dávala, tak Tormovi hezky zazářily oči. Za zmínku už snad stojí jenom telefonát příteli,i jestli stále platí jeho pozvání, a jestli nemůžeme zaskočit na návštěvu.
Doma jsme si ještě dlouho (chvilku, nebyly to ani čtyři hodiny) hráli, ale to už sem nepatří.