Nové ELEFERNO

Web pro ty, kterým je život příliš těsný

Tento text zahajuje sérii článků o krátkých drahách na genitálu a měl by sloužit jako referenční materiál pro topologii a názvosloví - další články budou využívat zde uvedenou terminologii. Text vzniknul jako kompilát Renčiných poznámek a kusů rozpracovaných textů, doplněných z mé strany poznámkami o vodivostech a praktických poznatcích o elektrické části tématu. Text si neklade za cíl sloužit jako učebnice anatomie pánve ani neaspiruje na striktní termiologickou přesnost - lékaři mezi čtenáři jistě prominou. Zjevné boty rádi opravíme :-) Převážná většina ilustrací pochází z Grayovy Anatomie, konkrétně z její webové verze vydavatelství Bartleby, kterému děkujeme za souhlas s jejich použitím. Zbývající ilustrace pochází z anatomických atlasů.

Při komunikaci s eleferním úchylstvem i s úchyly jiných druhů i zájmů často narážíme na problémy terminologické nejednotnosti a potíže s popisem a lokalizací místa, které je diskutováno. I u osob jinak značně vzdělaných a sečtělých občas potkáváme mylné či deformované představy o anatomii a topologii ženských genitálií, potažmo i orgánů a anatomických útvarů, lokalizovaných v malé pánvi a spodní části břišní dutiny. Využívajíce této příležitosti, zmíníme se i o praktickém využití takto získáných poznatků v bdsm praxi, konkrétně v ES/ET technikách, a to vždy při popisu dané struktury. T

Výklad sám postupuje podle klasického pořadí popisu v Grayovi, tedy od kostry přes vazy a muskulaturu ke krevnímu oběhu, lymfatickému systému a inervaci. Urogenitálnímu aparátu jako celku bude věnována samostatná část, stejně, jako zevnímu genitálu. Názvy jednotlivých útvarů jsou vždy ve tvaru český název (anglický název dle Graye - latinský název), tedy kupříkladu žalud klitorisu (glans of the clitoris-glans clitoridis). Kde na ilustraci anglický popis chybí, není použit ani v závorce.

Kosti pánve

panev


Pro účely tohoto textu není nezbytně nutné popisovat skladbu pánevního pletence ani význam jednotlivých kostí, vytvářejících pánev. Pro úplnost - pánevní kost (- os coxae) srůstá v období dospívání z kostí kyčelních ( -os illium), sedacích (-os ischii) a stydkých (-os pubis). Pouze pro zajímavost budiž uvedeno, že ženská pánev se od mužské liší větší šířkou při současné subtilnější stavbě kostí a naprosto odlišnou proporcí hlavních os. Do soustavy pánve u člověka zahrnujeme i srostlé obratle ocasní (u člověka tedy nazývané křížové a kostrční), nazývané kostí křížovou (- os sacrum) - na obrázku trojúhelníkovitě se zužující výrůstek. Její původ v obratlích dokazují i dobře viditelné zadní "rohy" (příčné výběžky) a mezi nimi znatelný trnový výběžek. Zakončením kosti křížové je pak kostrč (- os coccygis), srostlá z obratlů kostrčních.

Kostní aparát se na vodivosti prakticky nepodílí - jistá významná vodivost je patrná u dlouhých kostí se zachovalou funkcí krvetvorby, kosti s morkem již vodivost mají minimální. V zájmové oblasti lze za vodivé považovat dlouhé kosti stehenní, v jistém smyslu páteř (zde je ovšem vodivost založena jiným principem) a dále až žebra a částečně hrudní kost. Využití kosterních struktur jako aktivních součástí dráhy proto nepřipadá do úvahy.

Vazivový aparát pánve

vazypanve vazypanvepredni

Ačkoliv se pánev může jevit jako velmi tuhý útvar, opak je pravdou. Značnou pružnost pánevního věnce, zejména pak u žen, zajišťují pružné a velmi elastické vazivové struktury. Jednotlivé vazy (ligamenty) většinou nemají český název a pro potřeby bdsm praxe je jejich znalost nevýznamná - případy, kdy je jejich pevnost z jakéhokoliv důvodu překročena vyžadují v libovolném případě lékařskou péči.


Ačkoliv je vodivost vazů velmi dobrá, jejich využití pro ES/ET techniky není významné - jde o poměrně hluboko uložené struktury, upnuté ke kostem.

 

levatorani perineum

Svaly (pravýobrázek je obrázkem muže)

Svaly pánve jsou někdy označovány termínem urogenitální dno(- diaphragma urogenitale) - nejde o striktně odborný termín, ale o termín, velmi názorný a vhodný pro popis -jeho čtyři nejvýznamnější svaly jsou uloženy prakticky v jedné rovině, další tři obepínají močovou trubici a pochvu. V odborné literatuře, zejména chirurgické či gynekologické se lze setkat i s termínem svaly hráze (- musculi perinei).

Jedním z nejvýznamnějších a nejmohutnějších svalů je levátor (Levator Ani - musculus levator ani). Jde o nejsilnější sval pánevního dna , zodpovědný u žen za stahy konečníku, poševního vchodu, spodní třetiny pochvy a močové trubice, navíc vytváří podpůrný aparát dělohy. Svalová vlákny levatoru zde vytvářejí jakusi osmičku, částečně patrnou na pravém obrázku. Protipólem levatoru je pak coccygeus (Coccygeus - musculus coccygeus). Zevně je pánev překryta svalem hýžďovým ( Gluteus maximus - musculus gluteus maximus). Řitní otvor je pak obepínán tenkým svalovým provazcem Corrugator Cutis Ani a v širším měřítku i vnějším (Sphincter ani externus - External sphincter ani) a vnitřním řitním svěračem (Sphincter ani internal - Internal sphincter ani), vytvářejícími společně řiťní kanál.
Poševní svěrač (Bulbocavernosus - Sphincter vaginae) obepíná v podstatě celou pochvu a for
muje zevní část poševního vchodu. Jeho vlákna po stranách obepínají poševní stěny a vpředu topořivá tělíska klitorisu (- corpora cavernosa clitoridis). Bulbocavernosus je částečně zodpovědný za erekci klitorisu a zajišťuje správný distribuční poměr krve při pohlavním vzrušení. Zde pak hraje roli i drobný sval zvedače klitorisu (Ischiocavernosus - erector clitoridis) zajišťujícího odhalení žaludu klitorisu a zpomalení odtoku krve z topořivých tělísek při stimulaci. Významným svalem této oblasti je pak perineální svazek (- Transversus perinaei), procházející napříč poševní stěnou. Další svaly výčtem: musculus pubovaginalis prostupuje poševní stěny, musculus puboanalis se kříží s podélnou svalovinou konečníku, kterou prostupuje, sphincter urethraecompressor urethrae a sphincter urethrovaginalis). Inervaci svalů pánevního dna zajišťují obepíná močovou trubici a odpovídá za volní kontrolu mikce (ve spolupráci s nn. perineales n. pudendi, rr. ventrales nn. sacralium, nn. splanchnici pelvici

Využití svalů jako vodivých drah je jednou ze základních technik v ES/ET. Prakticky využívaná je jak stimulace svalů pánevního dna (nejúspěšněji per rectum nebo povrchově), tak stimulace urogenitální svalové skupiny. Prakticky všechny svaly výborně reagují na přiložení účinného signálu kontrakcí či relaxací (v závislosti na formě signálu a koeficientu plnění). Vhodnou kombinací umístění elektrod tak lze snadno dosáhnout požadovaného účinku, přičemž výsledný vjem se výrazně liší při symetrickém a nesymetrickém ovlivnění. Jednotlivé svalové skupiny jsou při troše cviku dobře lokalizovatelné a pohodlně dostupné per rectum, per vaginae či povrchovou cestou. K tématu je připraven samostatný text.

cevyintKrevní řečiště

Celá oblast pánve je mimořádně bohatě prokrvena. Zejména u žen jsou hydrodynamické poměry průtoku krve pánví a jejími orgány velmi nepříznivé z hlediska poranění - krvácení z rodidel patří k nejnebezpečněčnějším krvácivým stavům, přímo ohrožujícím život ženy. Děloha je považována za nejbohatěji prokrvený lidský orgán. Pánví navíc procházejí artérie, odpovídající za prokrvení dolních končetin. Znalost terminologie není v daném případě nezbytná.


Využití vodivosti krevního řečiště je spíše interrogační technikou - v kombinaci se stejnosměrným proudem jde o mimořádně účinný postup. Před jeho nasazením v bdsm praxi ale důrazně varujeme ! Od popisu proto upouštíme.

Lymfatický systém

lymfaticlymfgeni

Systém hlavních lymfatických žláz je lokalizován zejména v zadní části pánve, kde zčásti přimyká k laterálním aortám. Lymfatické cévy bohatě protkávají zejména děložní stěnu. Pochva je zásobena lymfou ze tří směrů - horní třetina z externálních iliadických žláz (External iliac), střední třetina ze žláz hypogastrických a spodní třetina ze společných iliadických žláz (Common iliac).


Nehledě na vysokou vodivost lymfy není lymfatický systém pánve (na rozdíl od prsu) použitelný pro ES/ET techniky. Důvodem je špatná lokalizovatelnost jednotlivých struktur, jejich hluboké uložení a hustota rozložení lymfatických cév. V praxi se proto čtenář spíše setká s nežádoucím efektem podráždění lymfatického systému vinou nevhodného signálu s výzamnou stejnosměrnou sloužkou. Průvodními příznaky tohoto jevu bývá nevysvětlitelné "hlubohé pálení", připisované někdy chybně příliš vysoké proudové hustotě elektrody.

Inervace pánve (obrázky ukazují muže)

lumbar sacral

Inervace pánve je zajištěna ze dvou hlavních nervových svazků - lumbálního (Lumbar plexus - plexus lumbalis) a křížového (Sacral plexus - plexus sacralis). Pro inervaci genitálu je podstatná zejména genitofemorální větev lumbálního svazku (Genito-femoral), kůže Venušina pahorku a velkých labiíí je inervována ilioinguinalním nervem ( - nervus ilioinguinalis). Situace je komplikována tím, že značná část zevního genitálu, hráze a malých labií je inervována z křížového svazku, perineální větví n. cutaneus femoralis posterior. Inervaci bude věnována samostatná kapitola.


Nervy jakožto vodiče nervových vzruchů jsou pro tématiku bdsm klíčové. Je proto podstatné osvojení jejich uložení a seznámení se s drahami hlavních nervových svazků. Toho lze s výhodou využívat zejména v kombinaci se zádovou středointenzitní elektrodou - volba jejího umístění do úrovně příslušného obratle totiž umožňuje ve významné míře ovlivňovat druh a intenzitu působení - použitelné nervové svazky vystupují z páteře od prvního bederního obratle až po čtvrtý obratel křížový. Vzhledem ke složitosti nervových struktur v pánvi bude téma zpracováno samostatně, stejně, jako pro všechny následující struktury.

Pochva

obrazek1 Pochva (kolpos - vagina) je orgán, na jehož obou koncích to vcelku známe, polovina lidstva má navíc pochvu vlastní :-) De-facto jde o velmi pružnou trubici, vybavenou mimořádně elastickým vazivovým aparátem, vcelku bohatě prokrvenou. Inervace pochvy není - s výjimkou spodní třetiny - nijak hustá, ačkoliv spousta na webu publikovaných materiálů udává pravý opak. Pochva je skloněna poněkud dopředu a děloha je do ní zaústěna s dalším skonem vpřed, v důsledku toho je zadní hloubka pochvy výrazně vyšší. Místo zaústění dělohy je nazýváno děložním hrdlem, jeho okolí pak přední a zadní poševní klenba. Prokrvení zajišťují arteria iliaca interna, větvená do arteria vaginalis (někdy zcela chybějící), a. uterina, a. rectalis media, a arteria pudenda int., žilní pleteň je tvořena uretrovaginální pletení (plexus venosus uretrovaginalis) s významnými žílami v. pudenda int., v. uterina a v. iliaca int. Inervaci zajišťují nn. vaginales a nervus pudendus. Tělo pochvy je tvořeno třemi vrstvami - slizniční (tunica mucosa) je tvořena valy a řasami dlaždicového nerohovinovatějícího epitelu a řídkého kolagenního slizničního vaziva bez žlázek, svalovinovou (tunica muscularis) - ta má dvě vrstvy, vnitřní má vlákna orientována cirkulárně, vnější longitudálně - a obalovou (tunica adventitia), tvořenou hustým kolagenním vazivem, bohatě prokrveným a inervovaným.

Zevní genitál

vnejsi obrazek4

Zevní genitál je tvořen velkými a malými stydkými pysky (labia major - labia maius pudendi, labia minor - labia minus pudendi), poštěváčkem (clitoris - clitoris) a poševním vchodem (- vestibulum vaginae), k nimž se často přiřazuje i Venušin pahorek ( - mons veneris) a hráz. Velké stydké pysky mají vysoký podíl tukové tkáně a vlastní kavernózní tělíska. V jejich spodní třetině se nacházi Bartholiniho žlázy ( - glans Bartholinae, glandula vestibularis major), produkující zvlhčující sekret. Na vnější straně jsou umístěny v kůži drobné mazové, potní a apokrynní žlázky, strana vnitřní obsahuje pouze žlázy mazové. Malé stydké pysky jsou proměněné kožní řasy s vysokou tvarovou i rozměrovou variabilitou. Obepínají poševní vchod - útvar, lokalizovaný na spodním konci pochvy a tvořený párovým kavernozním tělesem (bulbus vestibuli), podílejícím se spolu se spodní částí pochvy a labiemi na formování orgastické manžety. Malé labie se na horním konci spojují do kožní řasy, kryjící poštěváček. Malé labie jsoui pokryty lehce rohovinovatějícím vrstevnatým dlaždicovým epitelem a obsahují mazové žlázky, produkující smegma praeputii - zvlhčující maz. Poštěváček je tvořen samostatnými topořivými tělísky (crus a corpus clitoridis) a morfologicky se dělí na dřík (- corpus clitoridis) a žalud (- glans clitoridis), překrytý uzdičkou a předkožkou poštěváčku (- frenulum clitoridis, -preaputium clitoridis). Poštěváček i malé labie jsou mimořádně bohatě inervovány a silně prokrveny.

Co se nevešlo do popisu a patří do pánve.

prurez Vnitřní rodidla - tedy děloha, vaječníky a vejcovody. Pro bdsm praxi bez indikace, nebo spíše se striktní kontraindikací. Bohatě inervované a prokrvené, snadno zranitelné, náchylné k prochladnutí.
Ledviny, močový měchýř, močovody, močová trubice - viz. výše řečené, ohledně zranitelnosti či náchylnosti k prochladnutí snad ještě horší.
Řitní otvor, konečník, sigma tlustého střeva - námět na samostatný text.

Tolik letmý a opravdu stručný průvodce pánví - následné kapitoly již budou výrazně podrobnější, méně zatížené terminologií.

 

Pro komentování zde nemáte dostatečná práva

Pošta

Nejsi přihlášen.

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 262 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 262

Kalendář

květen 2017
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4
24 kvě 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
25 kvě 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
31 kvě 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
01 čen 2017
05:00 -
Pravidelné povídací čtvrtky v Ateliéru
Ateliér
07 čen 2017
06:00 - 11:00
Saunovací středa v Ateliéru
Ateliér
01997838
Statistik created: 2017-05-23T10:50:28+02:00