Menu
Spokojeni?
Myšlenka pravidelných elektrosrazů visela ve vzduchu od samého počátku existence webové úchylné scény a vlastně už dlouho před ní (když uhlí bylo zelený a počítače nebyly personální) byla hojně a často (v tehdejším kontextu, tedy 2x do roka) realizována. Se Starou poštou pak došla i své praktické realizace v podobě školení klubu elektroúchylných párů a eleferních seminářů. S výpadkem Staré pošty došlo k několika pokusům o reinkarnaci (eleferní koutek na Podrazech, hojně navštěvovaný, leč akčně zcela nepoužitelný, Tunel, bar u Luigiho, koneckonců i elektrokoutek na Bílé Hoře a experimentování s Domečkem), pořád to ale nebylo ono. Změnu přinesl až nový BDSM klub a decentní Nenufeřino naléhání "kdy už teda konečně bude nějaký ten elektrosraz". Po několikanásobném praktickém ověření použitelnosti sklepa a dlouhém ladění termínů nakonec vyšel jako nejrozumnější formát "každý třetí pátek v měsíci", který se nepotkává s ničím, či lépe řečeno, s téměř ničím v úchylných kalendářích. Tenhle pilotní - pravda - těžce kolidoval s Nocí Tapürů, ale osvědčená zásada praví, že termíny se vyhlašují bez ohledu na individuální indispozice, a to i u VIP osob :-) Registrace byla spuštěna na Elefernu (i když jde o akci v klubu, probíhá pod eleferním organzačním krytím) a s prozatímní limitovanou propagací. Ta nakonec způsobila, že ještě den před akcí připomínal seznam zaragistrovaných spíš admin sraz, rozšířený o Dornycha a Pištosolmyří páreček.
V pátek jsem udělal tu základní chybu, že jsem si v Eurestu dal guláš. Tuk zahuštěný moukou připomínal místy britský pudding, místy něco, co už jednou někdo jedl. Pozřel jsem to s krajním přemáháním, ale časový pres neposkytoval jinou možnost, jak do večera něco pojíst a od rána bylo již dosti daleko. Vzhledem ke skladbě zúčastněných jsem po zralé úvaze zavrhnul myšlenku tahat patnáctikilový servisní osciloskop a když už jsem byl v té lenosti, nechal jsem doma i Interdyn, sonogel a ani jsem nezkontroloval výbavu v kufru. Duši milá úchylka dojížděla nějaký rozsáhlejší projekt, takže jsem na šestou zamířil přímo ke klubu, kam se mi povedlo dorazit současně s Vaškem, Nenufer a hrncem guláše, který mi byl promptně strčen do rukou. Hračky jsem z auta ani nevyndával s tím, že když budou potřeba, dá se pro ně kdykoliv zajít. Nálada slibovala sraz spíše plkací.
Clausthaler udělal žaludku docela dobře, i když Plzeň by byla lepší. Proběhli jsme klub, Vašek dokončoval lištování elektroniky vstupu (od minulého týdne je přístup hlídán zabezpečovacím zařízením, takže lze konečně zjistit, kdo zapoměl zamknout) a osazování dataprojektoru, já lemtal pivo a zamýšel se nad tím, jak do ordinace osadit elektrohračky tak, aby přežily i nepoučené úchyly a nikdo si s nimi neublížil nad rámec dohodnutého. Chvíli po šesté dorazili Pišta se Solmyrem a debata se přesunula k proběhnuvšímu Pištění. Začala se mi zvedat nálada. Tu finalizovali potvora s Raftíčkem, po jejichž příchodu začalo být v předsálí těsno. Přemístili jsme se do mučírny ke stolu a nic nenasvědčovalo tomu, že formát nebude jen plkací, na čemž nezměnil nic ani příchod Jirky se slečnou, jejíž identifikace mi v hlavě nezůstala. Probrány byly veškeré obvyklé ajťácké aktivity, běžné na úchylných srazech, jakož i další osvědčená témata, prokládaná poznámkami jako "dala jsem mu kontakt na Alcatraz a on se hrozně divil, že se tam nemluví o bdsm". Nemalým zdrojem pobavení se pak staly některé nové akvizice mezi uživateli eleferna, které se staly zdrojem všeobecného pobavení, nehledě na zásady "buďme hodní na nováčky".
Duši milá úchylka dorazila někdy v půl osmé a mé zaječí úmysly, periodicky podpořované fermentačními procesy v teřiše vzaly za své. Po chvíli předení, přerušené vyzvednutím Dornycha na zastávce (klub stále funguje v režimu neveřejné adresy) jsme zjistili, že ty kufry s hračkami asi budou potřeba, zejména nová Galvani-Parkinsonova jednotka od Xdoma, nabytá do eleferní laboratoře pro své revoluční řešení. Kufry jsme z auta dotáhli a než jsem je stihnul poodemykat, seděly na stole tři natěšené subiny a kolem tlupa přihlížejících úchylů, zjevně natěšených na nějaké to vřískání. Po letmé inventuře dostupných hraček mi na čele vyrazil studený pot, protože na sériové zapojení šesti bradavek nestačila kabeláž, na paralelní zapojení výkon generátoru a pro nespřažený režim počet končetin, potažmo i generátorů. Pikantnost okamžiku umocnil i fakt, že se na elektrosrazu v relativně slušně akčními úchyly zaplněné místnosti nenašlo jediné balení sonogelu. Zaimprovizoval jsem, na Pištu jsem osadil dvě zmijkové svorky, na potvoru nějaké samolepky, kabely od Pišty jsem strčil do ruky Solmyrovi, potvořích se ujal Raftíček a na mne zbyla duši milá úchylka, vesele se křenící uprostřed. Volného generátoru nemaje, rozhodl jsem se přejít k nové akvizici, byť ji úchylečka plánovala až jako "druhý chod". S ohledem na charakter hračky jsme se přesunuli na opačnou stranu stolu.
Dojmy z nové akvizice jsou vcelku rozpačité. Bez lubrikace se zasouvá "jako kus dřeva", vrnění má jediný režim, zcela přehlušující případně zapnutou elektrickou část, ta sama o sobě mimořádnou sofistikovaností také příliš nevyniká. Regulace v osmi stupních poněkud zmatečná, automatické přepínání režimů se nepovedlo ověřit. Po zralé úvaze jsme hračku skrečovali a vrátili se na čelní stranu stolu k frogramu číslo 11. Ten vypadal výrazně lépe až do okamžiku, kdy po slovech "to se mi líííbíííí" zdechly baterky. Pro přítomné - to nebylo sofistikované a nezasvěcencům nedostupné mučení subinky, to byl technický lapsus :-) Náhradní baterky se najít nepovedlo, takže užívání musel Fro zachránit až Solmyr s analogickým generátorem, za jehož zapůjčení velmi děkuji. S ohledem na účinnost frogramu 11 začalo být na stole poněkud těsno, takže jsme se po zralé úvaze přesunuli do ordinace, poskytují gyndaponkem výrazně lepší pohodlí pro zamýšlené aktivity - už s ohledem na to, aby jejich poněkud hlučnější projevy nerušily ostatní úchylstvo v tom, čím se právě zabývalo. Tedy v celé škále činností od požírání lahůdek po akčnění.
Lokálně instalovaný zloděj času způsobil, že z ničeho nic bylo o hodinu víc. Zatímco mučírna byla příjemně vyhřátá, v ordinaci byl naopak pro mne příjemný, pro úchylečku nakonec nepříjemný chládek. Smotali jsme hračky a vrátili se do mučírny. Sraz se tradičně rozčlenil na povídací, akční a obdivovací část, přičemž středem pozornosti se stal pozoruhodný akupunkturní přístrojek, získaný Dornychem kdesi na motorkářském srazu, vybavený dokonce i indikačním sluchátkem (přístrojek bude předmětem samostatné recenze). S ohledem na blížící se tapüření jsme se rozhodli sbalit hračky a vyrazit k domovům, zatímco úchylné jádro pokračovalo údajně ještě dlouho po našem odchodu. Podrobnosti z třídění hraček s dovolením vynechávám, prvním novým požadavkem bude obnova barevného kódování hraček.
Resumé ?
Ano, tohle půjde. I v takto redukovaném složení jsme vyloženě dobře strávili večer v příjemném mixu akčna a povídání. Pokud do budoucna doplníme nějakou tématickou náplň, možnost konzultací, měření nebo promítání tématických filmů, máme formát, který má velikou šanci stát se proslulým. Musím poděkovat všem zúčastněným, těm zapojeným zejména. A osobně se těším na další pokračování, které možná věnujeme tématickému výročí VŘSR.