Menu
Spokojeni?
Aby ne... Půjčte mi to. No jo, to je ještě ten starej, ty kontakty jsme ještě neměli tak domyšlený. Odkud to máte, to je manželčin ?
Ale ne, to našla kamarádka u svých rodičů, nebo možná až u babičky.
No jo, vy jste vlastně mladej kus, i když teda taky pěkně šedivíte, pane kolego. Říkal jste, že jste inža, že jo ? Zapomínám, to víte věk.
Chtěl bych být ve vašem věku v takovéhle kondici. Jo, jsem, elektrotechniky. O tom druhém diplomu radši pomlčím.
Dobře, dobře. Já se na ty vaše stránky koukal, je hezký, jak se tam dá zvětšovat a zmenšovat písmo, to máte moc pěkně vymyšlený, akorát pro moje oči. Ještě kdyby šly zvětšovat ty obrázky, některý jsou moc pěkný. Žijete v hezký společnosti, myslím tím dobře rostlý. A chytrý. Rád si v tom počtu, píšou vám tam chytrý lidi. Ta kamarádka je ta tmavovlasá ?
Trefa do černého. Chtěl jsem přijet s ní, ale nějak to nevyšlo.
Krásná holka. Veliký oči a krásný vlasy. Moje paní se jí trochu podobala, zamlada myslím. No tak se ptejte radši sám, já bych se asi rozpovídal o věcech, co vás nezajímají. Ale mějte trochu ohled na můj věk a úctu k mojí pleši.
No, to mi vrtalo hlavou od samého počátku, jak se vám v socialistické hračkárně podařilo dát do výroby vibrátor, to je pro mě představa z říše bajek.
Tak on to nebyl vibrátor, všude jsme to uváděli jako masážní strojek, to dá rozum. Odkud chcete začít, od nápadu, nebo od souvislostí ?
Nechám to na vás.
Tak jo. To jsme, v jednašedesátým ? asi jo s kolegou - sakryš, asi ho nebudu jmenovat, on je ještě naživu, prostě s kolegou potkali dvě holky, sestřenice a začali jsme s nima chodit. A brácha jedný z nich dělal v Polytechně, dneska je mi jasný, že byl kontráš, ale to jedno, a s tím jsme se kamarádili. Jo, muselo to být v jednašedesátým, Polytechnu zřizovali v roce devětapadesát, taky nás tam lanařili.No, a ten brácha tý holky jednou vykládal, že se venku dají koupit vibrátory a že je to úžasnej artikl i tady na černým dovozu. A nějak zrovna v tý době začala Igla dělat první kousky gonia - víte, co myslím ?
Kolektorové motorky ?
Jo, přesně ty. My jsme byli hračkáři a strašně jsme chtěli dělat taky něco jinýho, než autíčka na setrvačník nebo na klíček. Ve Svinách už tehdá dělali bowdenový autíčka, s licenčníma motorkama od Siemensů, ale oni měli speciální výrobu, to nevím, jestli víte, ale ve Svinách se dělaly mechaniky k zaměřovačům.
Něco jsem zaslechnul, ale jinak mám strašlivý zmatek v Itesu, Igle, Igře a Faru.
To nejste sám, to bylo asi cílem. No, a ty, co neprošly přejímkou a samozřejmě i pár normálních dostala výroba hraček, kluci tam dělali docela hezký autíčka s ovládáním na lanko a dva dráty, na ovladači to mělo volant a knoflíky dopředu a dozadu a snad az to dostali i nějakou cenu. My chtěli taky, ale my neměli zvláštní výrobu, tak to šlo ztuha. Tak jsme si alespoň hráli s mechanikou, autíčka měly převody, páčky na řízení, pružiny na sklápěčkách, pásák měl i převodovku. Ježíšmarjá, to je let... Jo, motorky. V Igle ten motorek od Siemensů zkopírovali, ale neměli prostředky na lisolití akrylátu, takže čelíčka lisovali z vinylchloridu s nějakým mixem plniv a změkčovadel, který jim jezdil sem tam a nedalo se s tím pořádně pracovat. Závity v tom nedržely, kovové kotvy se jednak na našich lisech blbě tvarovaly, jednak se vyžvejkávaly, nakonec jsme ty motorky chytali za plášť, čert vzal tvrdý chod. Natrápili jsme se s nima strašně, ale nakonec jsme udělali pár hezkých autíček, ve Svinách mohli závidět.
Taky jsem dvě měl. Šestsettrojku a sedana, sanitku.
No jo, sedan měl být ve slonové kosti a byl domodra, jak plastaři nebyli schopný dodržet odstín - vlastně ne, na slonovou kost byl nějaký dovozový pigment, který nám nakonec sebrali, že ho potřebuje Tesla Přelouč... Ale zpátky k vibroušovi. Jak jsme se bavili s tím Martinem, kolegu napadlo, že ty gonia se klepou tak strašně, že bysme to mohli zkusit udat jako vibrátor. Zasmáli jsme se tomu, ale ten nápad v hlavě zůstal a pak jsme jednou u piva, jen tak z hecu začali vymýšlet. Vlastně ne, nejdřív byla ta schůze, co jsme na ní dostali hroznej kartáč, že neinovujeme a nejdeme s duchem doby, protože v tý době frčely rakety s Gagarinem a my vyráběli buldozery na klíček. Tak jsme sedli k tomu pivu a začali jsme inovovat. Nejdřív to byla hračka pro naše holky, vyrábět jsme to nechtěli. Měli jsme jen třivoltvý motorky, navíc z nějaký výmětový série, tak jsem jeden nacpali do futrálu od kubánských doutníků, za motorek přišla třívoltová baterka a tlačítko na zapínání. Ten futrál jsme jenom umyli nitrem, čertví, čím to ty Kubánci potiskovali a Majda si to vyzkoušela. No, nic moc, rajcovní na tom prej byly akorát ty nový pocity a to, jak Láďa s Alenou čuměj, vibrace nestály za nic. Navíc ten motorek strašně hicoval. Pak Láďu napadlo udělat excentr. Jak jsme byli u mě doma, tak natavil páječkou kus cínu, navrtali jsme to na hřídelku a zase páječkou to přichytili. Dokud se to závažíčko neucukalo, bylo to jiný kafe. Majda vrněla, motorek vrněl, pak se osmělila Alena a té jako nazlost před vršek ten excentřík ulítnul a bylo po radosti. Ale nápad zůstal a hned druhej den jsme na dílně udělali dva kousky a tak na týden jsme na práci nějak moc nemysleli.
Nová hračka .... Znám.
No bodejť byste neznal. Vám se to dobře vykládá, víte, o čem je řeč. V osmasedmdesátým u mě byl pan redaktor Křesťan z Mladýho světa, vyptával se hodně, ale na blbosti, nakonec to stejně nevyšlo, prej že to redakce nepustila. No nic, to jsme odbočili. Vy víte, jak jsme to dostali do výroby ?
Kdepak.
To si Láďa na přeboru namohl rameno. Při šplhu. Alena mu to nejdřív masírovala francovkou a pak jí napadlo vzít na to doutníček - říkali jsme tomu krycím jménem cigáro nebo doutníček. A ono to bylo účinný, fakt to masírovalo. Láďa druhej den přílít do práce jako velká voda, že to budeme prosazovat jako masážní strojek. Ten futrál od doutníku se na to moc nehodil, tak jsme to probrali s holkama a Majdu napadnul tenhle tvar větší rtěnky, snad nám to i na rtěnce ukazovala. Tak což o to, to se dobře lisuje, není to nápadný a ta špička je zajímavá i tvarově, i ta raketa tam padla, že nám to umělecká komise snáz sežere. prototyp byl způlky vysoustruženej z novoduru, způlky vrtanej do kulatiny, motorek jsme do něj přidělali gumovým o-kroužkem do drážky a vypínač byl páčkový. Zkoušeli jsme různý excentry a asi největší problém byly futýrka, vlastně to až později, prototyp měl excentr z přibodovaný příčný tyčky a dvou matic. Podali jsme to jako zlepšovací návrh a fakt to prošlo, napoprvé, to jsme ani jeden nečekali. Ono vedení tehdy dostalo vynadáno, že neinovuje a nenaplňuje potřeby občanů v domácích elektrických strojcích, či co, tak jsme se trefili akorát do noty. No, problémy nastaly s výrobou - problém byl nyjít takový excentr, aby to bylo cítit a aby ho přežil motorek. Ty futýrka v PVC se vyžvejkávaly po hodině běhu a ten motorek dost hicoval, takže se to ještě zhoršovalo. Nakonec jsme přešli na malý buřtíky s tím, že motorek pojede pod nominálem, to se hodně zlepšilo. Potíž taky byla s kovovým excentrem na kovový hřídelce, v Igle nechtěli ani slyšet o drážkované nebo alespoň nehladké hřídeli, tak jsme nakonec vymysleli tenhle plastový kus s vložkou. To byl původně kousek pro vývoj, do té díry pro vložku jsme kapali odvážený cín, když jsme hledali správný nebalanc excentru.
Na to řešení jsem hodně koukal.... Připadalo mi takový - přes hlavu, jestli víte, jak to myslím.
Ono taky je, drbat se za levým uchem pravou rukou, že ? Ale co jsme měli dělat. Ty problémy teprv začaly. Nakreslili jsme formy, zadali přípravky a od lisařů přišlo, že takhle hluboko tu špičku nevytáhnou. Půjčte mi to... Tadyhle. Ten šev měl jít o dost níž, aby byl motorek v té válcové části. My to měli původně vymyšlené tak, že tadyhle by ještě byl mezikus s kontaktama a vypínač by byl diskový, na pootočení v ploše. Pak bysme mohli motorek zatěsnit, jednak by to tak neřvalo, jednal by nehrozilo, že ho vyteklé baterky odepíšou. No jo, vždyť to tu vidíte sám, takhle koroze určitě není od poševního sekretu.
Ta hračka ležela roky na půdě, docela jsem si s ní vyhrál, než začala vypadat takhle. Jen než jsem přišel na to, za co jste tam ten motorek vlastně chytili.
Dobrý, ne ? To je kvůli tý krátký formě. A víte, jak se dělaly ty zoubky ? To je horkým přípravkem, ze kterýho vyjedou dva zubce a pootočením vyškrábnou drážku a ty zoubky pro motorek. No, museli jsme předělat úplně vypínání - tenhle systém je hodně brutální, ale asi jediný, který tehdy šlo vymyslet a zavést do výroby bez kooperace. Taky se mi nelíbí, nemusíte to říkat nahlas, pane kolego. Mít tam vypínač nebylo možný, taky když si uvědomíte, kde to pracuje, že jo, a to vypínání na pootočení se ženským líbilo, asi je to pro ně přirozený pohyb. I bez těchhle rysek na to holky přišly hned, kde se to zapíná. Chlapům to dělalo problém, tak jsme přidali ty dvě indikační rysky.
A ve výrobě nikomu nedošlo, co to je ve skutečnosti ?
Ale to víte, že jo. Hlavně ženskejm. Jen těch kousků, co rozkradly holky v balírně. No, Láďa to posichroval, on měl kamaráda v Ústavu sportovního lékařství, to bylo při Dukle, tam se do jejich výzkumů taky leccos schovalo a ten kamarád dostal deset kousků, aby na to jako udělal odbornou oponentruru. No, nevím, jak a na čem ji dělal, něco si domyslím, byl to mladej kluk, jako tehdy my, ale napsal nám krásnou oponentní zprávu, jak geniálně máme zvolenou frekvenci a amplitudu vibrací, že masážní strojek je nedocenitelnou pomůckou pro svalovou relaxaci a rehabilitaci vrcholových i masových sportovců, že má intuitivní používání a že i pro domácí využití jde o výbornou věc, snižující závislost naší ekonomiky na dovozech analgetik a anestetik z devizových trhů. S tímhle už se dalo jít na partajní výbor, že potřebujeme podporu, to se tehdy dělalo. No, a já vzal dva kousky do tašky a dojel jsem do Prahy do redakce Téčka, že tohle jsme vyvinuli a připravili do výroby, a jestli se nechtějí přijet podívat. Přijeli, ale tohle se do článku nedostalo, ten redaktor byl docela šikovnej, kouká na to a pak povídá, jestli je to to, co si myslí. Poklábosili jsme dobře, ale reportáž sepsal o nových tendech ve výrobě hraček, v té době se začaly dělat ty samosevyhýbací hračky, tak to psal o nich.
Teď jsem mimo.
Určitě jste to měl taky, pohon nebyl přímo na kolečka, myslím ty modelový, ale mělo to zezdola pomocný hnací podvozek na kruhovém segmentu, jedno kolečo záběrové, druhé hladké, ten se mohl točit do stran a když hračka do něčeho narazila nebo se změnil valivý odpor, ten podvozek se pootočil o nějaký náhodný úhel, teda spíš pseudonáhodný a hračka jela jiným směrem. Zvenčí to vypadalo, že se hračka sama vyhýbá překážce. Všelijaký kosmický vozidla se takhle dělaly. Začal s tím myslím Märklin Trix, měli nějakou kopii té rakety Mercury - nebo už Gemini ? To je jedno, ale všichni to začali kopírovat a my taky. No, tak ten redaktor popsal tyhle hračičky a jen tak mezi řečí se zmínil o tom, že jsme pro Duklu vyvinuli ten masážní strojek a že se chystá i jeho prodej obyvatelstvu. Vyšlo to v Téčku a hned nato dorazili z podnikového časopisu, že to chtějí vidět. Tam dělala redaktorku nějaká Šulcová, a ta vůbec netušila, která bije, napsala všechny bulíky, co jsme jí navěšeli na nos.
Rozhovor pokračoval ještě dlouho, ale tématu už se týkal pouze okrajově. Pane inženýre H., dík a hodně zdraví. Ať vám ten eleán ještě dlouho vydrží. Ta tmavovlasá kamarádka říkala, že jste šťastný člověk a že můžete být hrdý na to, kolik orgasmů máte na svědomí :-)