DEV...ELeferno

Když byla moje prababička ve věku mých mladičkých kamarádek, dle všeho vůbec nic netušila o tom, že k orgasmu si lze, mimo vlastních prstů, několika předmětů vhodného tvaru a zcela jiného plánovaného použití, případně rychlého šlapání na šicím stroji Singer dopomoci i speciálně k tomu určenými pomůckami. Ty se - ostatně - získávaly poměrně obtížně u diskrétních výrobců a byly zhotovovány individuálně z drahých a luxusních materiálů jako slonovina, jadeit nebo drahá dřeva, leckdy potažená i jemnou kozinkou či jelenicí a technologie, užité k úpravě povrchu byly vpravdě technologiemi šperkařskými.

Když byla moje babička ve věku mých mladičkých kamarádek, dle všeho nic netušila o tom, že by elektřina mohla, krom věcí veskrze praktických - jako je drahé osvětlení a pohon průmyslových strojů, případně ohřev prvních elektrických strojků žehlících či pracích posloužit i jiným, příjemnějším způsobem. Elektrické spotřebiče té doby vynikaly opředenými guttaperčovými šňůrami, ebonitovými panely, masivními díly vyrobenými z leštěné mosazi a nemalou vahou. K erotickým účelům mohl posloužit maximálně elektrisační přístrojek d´Arsonvalův či zařízení pro léčbu fulguračními proudy Sanetta, vyráběné spojenými závody elektrotechnickými v Hlinsku, odborné reference na vyžádání p.t. odborné veřejnosti k dispozici.

Když byla moje maminka ve věku mých mladičkých kamarádek, byla nejrozšířenějším ručním elektrickým zařízením elektrická svítilna, zvaná běžně baterka na ploché suché články 4,5 voltu, zvané běžně baterky. Ploché baterky. Jen málokdo je ale na pultech viděl, socialistické plánovaní totiž jen málokdy dalo dohromady zinek na kalíšky, uhlík na elektrody, burel a škrob na elektrolyt a kartón s definovanou pórovitostí na separátor. A pokud se snad podařilo vše zajistit současně, nedodali rumunští spolusoudruzi z RVHP asfalt na zálivku. Ploché baterky byly deficitní. Stejně, jako baterky tužkové, monočlánky nebo dokonce devítivoltové články destičkové, jejichž hlavním odběratelem byla Československá lidová armáda. Amatérské rádio té doby je plné návodů na regenerátory suchých článků, prodlužujících jejich životnost pseudodobíjením. Vyrábět další přístroje na baterky nemělo smysl, protože baterky pro ně nešly sehnat.

Když byla moje manželka ve věku mých mladičkých kamarádek, naučilo se už socialistické plánování dodávat baterie relativně pravidelně a na pultech se objevily například elektrifikované dětské hračky. Ty vyráběl třeba národní podnik IGLA (dříve, za dob zlých kapitalistů GAMA), přejmenovaný později na ITES a pro ně  jiný národní podnik, IGRA vyráběl motorky. Maličké kolektorové motorky v řadě voltáže 1,5 - 3  -  4,5 V s čely z plastů a hladkou hřídelkou.  A protože výrobci hraček byli vždy hračičkové, párek inžů v n.p. ITES přišel na to, že na irgácký motorek se dá přidělat excentr a když se takový výrobek zapouzdří do futrálku tvaru rtěnky, půjde tím obohatit (v rámci dalšího uspokojování potřeb občanů) trh malých domácích spotřebičů o "masážní bateriový strojek", čímž se zabijí tři mouchy jednou ranou. Podnik se vyšvihne v socialistickém soutěžení a bude pochválen z vysokých tribun, inžové dostanou vyšší prémie a zmíní se o nich pochvalně podnikový časopis Socialistická hračka a mladičké kamarádky inžů konečně dostanou Opravdu Zajímavou Hračku.

Když byla moje mladičká kamarádka ještě malá holčička, našla tu Opravdu Zajímavou Hračku mezi starými krámy. Nechte si tu story někdy vyprávět.