Pokud nemá člověk rád pastely a kromě nich šarlatové odstíny červené, neměl by svlíkat cizí ženský :-)
To bylo meritum sdělení a nyní podrobněji.
Prádlo je věc, k níž má spousta mužů hodně ambivalentní vztah. Prádlo je myšleno ženské a spodní, k vlastním slipům / trenýrkám / boxerkám zaujímá chlap vztah převážně spotřební, vycházející z toho, že někde v bytě existuje místo, kde se v pravidelných intervalech objevují čisté exempláře náhradou za ty, které jsou odkládány do jiného místa ve stavu ... ehm .... použitém. Prádlo ložní pak chlap registruje až v případě, kdy dojde ke změně navyklého stavu - rozlité kafe / víno / jiné tekutiny, nepochopitelné trhliny či povlečení povlečení (prvé je zpodstatnělé sloveso, druhé podstatné jméno), dosud v ložnici nevídaného. Prádlo ženské se pánům povětšině líbí, nicméně dávají přednost ženě, oděné pouze do úboru z nejkrásnějších (tady vědomě vynechávám případy žen, které líp vypadají oblečené, v extrémním případě do několika vrstev mrožích kůží). Ženy pak, vedeny snahou líbit se v každé fázi utrácejí nemyslitelné částky za cosi v podobě pavučinkovitého nic, složeného z několika šňůrek a kousků látky, neozbrojeným okem téměř nepatrných. Základní ekonomické poučky přitom kvílí kdesi v temném koutě a pískavými hlásky se pokoušejí vydávat tisková prohlášení o úměře ceny a materiálových nákladů. To ale není tématem postpondělníku, tím je barva. Růžová barva a spolu s ní barvy, které barvami nejsou.
Pánové jsou s barvocitem poněkud na štíru, za což může menší podíl čípků vůči tyčinkám v oční retině. Ženy mají tento podíl vyšší, proto vidí barvy jako je meruňková, starorůžová, vanilková nebo šampaňská. Fakt. (Chlapi na oplátku líp vidí potmě a rozlišují rychlejší pohyby v periférii zorného pole, což je jim v současné přesvícené přírodě nanic). Horší je, že tyto barvy vidí (nebo to alespoň úspěšně předstírají) i módní návrháři, zásobující trh s prádlem pastelovými nesmysly ve výše uvedených a mnohých dalších, výše neuvedených odstínech. Ti módní návrháři, kteří jsou pak s barvocitem či jinými potřebnými atributy na štíru se pak vrhají na tvorbu prádla pro sexšopy a šopy jim podobné, které zásobují (z důvodů, mě nepochopitelným) prádlem v rozličných kombinacích barev černé, šarlatové a neviditelné, alternovaných občas sytou violetí, purpurem či karmínem. Drama pak nastane, když váš miláček utratí za něco podobného hříšný peníz a po večeři při svíčkách ve svůdném župánku očekává nadšení a hlasitý obdiv. Jaqk nezklamat ty natěšené oči ?
Doma se to řeší dobře, škála variant reakcí začíná někde kolem "jů, miláčku, to se ti fakt povedlo, vypadáš v tom opravdu jak luxusní děvka", proneseného s patřičně dávkovaným obdivným přízvukem až po "a všimla sis, že ti někde spadla podprsenka do červeného inkoustu ?". Horší je, pokud si rozbalíte vaši novou kamarádku a zjistíte, že její prádelník alternuje kolem barvy, nazývané občas selátkově růžová s občasnými výlety dopastelových žlutí, modří či zelení. Mladá a v mládí svých let krásná kamarádka říká, že barva patří na plavky. Jiná kamarádka stejný problém řešila military look&feelem prádla (historku s kalhotkami v podzimním lesním maskování vzor dubové listí, ztracenými v podzimním lese mezi dubovým listím občas dávám k lepšímu) a kamarádky z nejpragmatičtějších se nošením prádla nezdržují.