DEV...ELeferno

Reportáž dle všeho sepíše někdo, kdo k tomu má lepší podklady, takže útvar, který máte před sebou můžeme pracovně nazvat kombinací přípondělníku, reportu a reportáže, štrejchnutý soukromostmi. Usaď se pohodlně, milý čtenáři, a ponoř se do líčení událostí, skutků, osob a věcí, které se udály a skonaly ve dni navíc a dnech následujících. Reportáž má vlastní galerii.

Den navíc dostáváme jednou za čtyři roky. Donátorem je moudrý a vzdělaný pán Ugo Buoncompagni, známější spíše jako Řehoř XIII., následník svatého Pia V., neúnavného bojovníka proti herezi a muže až k nesnesitelnosti zbožného na Petrově stolci. Problém dne navíc se ale táhne už od dob starověkého Egypta a den navíc byl vždy považován za výjimečný. Výjimečný natolik, že dle letory a mentality společnosti mu byly přisuzovány vlastnosti dne neštěstí, dne bujarého a nevázaného veselí či dne chaosu. Když jsme s Kahoferem vymýšleli termín, v němž zrealizujeme třetí Jiskření, nemohla varianta dne navíc nepadnout, byť v notně významově posunutém nápadu "a uděláme z toho hezkou každoroční tradici". Termín byl stanoven a vyhlášen vyvěšením na vrata chrámu, ehm, vyhlášen na obou serverech a v náležitých kalendářích. Dohodnuto bylo, že formát bude akční a že tentokrát chceme opravdu kompatibilní složení, protože bude bujaré a nevázané řádění, spojené s haluškovými saturnáliemi, bakchanáliemi, orgiemi a daleko do kraje zářícíma očima elektrifikovaných subinek, včetně těch, předělaných pro tento účel z obvykle dominantních rolí.

Martina je zdrojem instantního chaosu. Meine kleine, hübsche chaotiker Mädl. Teda, médl, paní inženýrce už dýchají na záda Kristova léta, nicméně pořád je něžná, křehká, ažpoprdeldlouhovlasá a generující průšvihy napravo nalevo. Je zárukou toho, že auto, s nímž spěcháte na letiště zdechne vinou kabelů, přehryzaných kunou přesně uprostřed jediného úseku cesty, kdy do nejbližší vesnice je to na obě strany patnáct kilometrů, zárukou toho, že v míchaných vajíčkách pro dvacet lidí bude pukavec a že bude poslední, dohozený na pánev pro zarovnání počtu na kulatý, zárukou toho, že pokud se už poséřete, spadne na vás i ten hajzlík, k němuž jste právě doběhli. Ahoj, Martíšku :-) Zájemců bylo dost, museli jsme - po dohodě s Kahoferem - odmítat i lidi, které bychom oba na Tvrzi v jiném formátu akce vítali s otevřenou náručí a kyticemi vonných květů. Formát byl ale nastaven poměrně striktně a navíc se očekávala účast osob, tvořících svého času ono tvrdé jádro elektroskupiny kolem Staré pošty. Osloveny byly páry, proslulé svou elektroodolností (jednotky jako pikolott a nanolott jsou používány stále a jak mnozí nevědí, odvozeny jsou od nicku Lotta), tvůrčím přístupem k dění či neutuchající elektropozitivitou v nejrůznějších kombinacích. Žel, nemálo natěšených úchylů, tvořících toto pevné jádro bylo nuceno účast odříci, z důvodů často velmi obskurních, složení výsledné skupiny se proto měnilo z hodiny na hodinu a v návaznosti na to se měnila i představa o logistickém zabezpečení akce. Není zcela triviálním problémem přesun dvacíti osob a zhruba dvou metráků nepříliš skladného a začasté i poměrně křehkého materiálu o průměrnou dojezdovou vzdálenost na Tvrz a zpět. Ta průměrná dojezdová vzdálenost činí - pro představu - něco kolem sta sedmdesáti kilometrů.

Den navíc začal vcelku normálně. Do auta jsem poskládal interdyn, kmitohled (ten horší, sice analogový, zato však větší a těžší). dva violet wandy, něco kufrů s hračkami, cívku oranžové prodlužovačky (padesát metrů musí přece stačit), elektrody, kabely, generátory. Zavrhnut byl foťák a světla, v naději na osoby povolanější a schopnější vytvářet hezčí obrázky, než vyobrazení dívek, páchaná mnou. Upřesněn byl harmonogram nakládání velkého správce serveru Grimma, eleferního superadmina Raftíčka i štěněcím způsobem natěšené potvory, která měla slíbeno hraní do ztráty základních životních funkcí, tedy mruku, dechu a pulsu. Ještě před odjezdem jsem stihnul zachytit dožranou zprávu od přijímacího konce drátu projektu Rejnok, tedy Silver.Blue, že účast její a Frodovu můžeme v databázi zase skrečovat a vyrazil jsem ku Praze. Obvykle poslouchám v rádiu country, nebo lépe řečeno, v Country rádiu hudbu, tentokrát ale v rychlém atmosférickém rušení dálkový příjem moc nešel, takže na střídačku hrála cédéčka a lokální rádia, z nichž začínaly proskakovat výstrahy před blížícím se větrem. Na konci zimy nic nového, ostatně větrnou výstrahu penězodárce obdržel už před poledním a dvě montážní čety, posílené o narychlo povolané zlovolníky objížděly penězodárcovy převaděče a tahaly přídavná fixační lana. Kousek před Prahou se mi z rádia ozval Kryl - "na politickém barometru setrvalá níže, a dokud trvá, svět se nezmění". Vzpomněl jsem si na Martinu a zmáčknul na mobilu rychlovolbu chaosmadl. Po uši v práci, žádné úchylno. Martina je v tom tentokrát nevinně.

Naložení světem protřelého a elektrony ošlehaného úchyla i úchylmláďat proběhlo bez problémů a již po páté hodině jsme byli na cestě ku Tvrzi. Grimm ještě po cestě vyřídil pár helpdeskových záležitostí, večeři v Obědovicích jsme oželeli ve prospěch proslavenější tvrzní kuchyně a cesta neočekávaně dobře a rychle ubíhala pod úhledně se na obloze formující níží, provázené rychlým výškovým větrem. Zhruba v Hradci se setmělo a párkrát na okno šplíchly i kapky. Na Tvrz jsme dorazili už za hluboké tmy a po bouřlivém uvítání s domácími, dorazivšími starými a funglovými úchyly došl i na krmení a PIVO. Konečně PIVO. Osvěženi na těle i na duchu, přesunuli jsme se do mučírny. Ty dávno nepoužívané dveře kupodivu stále fungují, takže přetahání výbavy z fabie do akčního prostoru pěti lidem nezabralo ani deset minut. To už venku docela vydatně fičelo a poprchávalo. Dveře byly opět zamčeny a zajištěny mříží. Ze salónku Kahofer s Raftíčkem a Grimmem přesunuli do mučírny křeslo a po kratším experimentování vzniknul vcelku použitelný akční prostor, dokonce i se správně zaměřeným polobodovým reflektorem s přijatelnou barevnou teplotou světla. Kahoferovy výhružky, že pro studium děvčat budu moci použít jeho čelovku tak zatím naplnění nedošly. Rychle jsme rozložili elektrovýbavu, aby se stihla odrosit a vytemperovat, zhruba jsme vymysleli i formát dění a po dalším pivu se do křesla nasoukala potvora tak, jako by se ho celý víkend nechystala opustit. Spojeným úsilím Raftíčkovým a mým se jí v tom sice podařilo zabránit a po nějaké době uvolnit křeslo i pro Evu, prahnoucí po fialových jiskřičkách a sytém praskání, nicméně potvořiny pokusy do křesla opětovně proniknout trvaly celý večer. Vinou lokálně nainstalovaného zloděje času bylo najednou půl druhé a mně se začaly klížit oči. Leckteří další ovšem v baru a dalších prostorách pokračovali až do doby, plynule přecházející v ráno.

Tlaková níže, která mezitím naproti očekávání dostala místo Martina jméno Emma si v noci začala vybírat cíle na českém území. Pár penězodárcových translátorů sice několikrát zdechlo, na vině byly ale lokální výpadky napájení a zpožděné starty záskokových zdrojů. Klidný spánek úchylův tak, kromě občasných poryvů větru nerušilo nic. Vyspal jsem se do růžova a na devátou ranní jsem dorazil pln energie a hladu. Hlad rychle vykompenzovala vynikající zelňačka (ohřívaná je ještě lepší) a multikafe v půllitru. Postupně se probouzející a z děr vylézající úchylové v různém stupni pomuchlání postupně zaplnili lokál a někdy k desáté ranní začalo být těsno. To už jsme s Vaškem průběžně zvedali mobily s hlášeními o tom, kde všude co nefunguje. Já svůj problém nakonec vyřešil tím, že jsem si nastavil profil na red alert, který mi opravdu nepropustí nic, co není Opravdu Veliký Průser, Vašek řešil výpadky napájení až do oběda, kdy konečně první vlna bouřek a větru proběhla nad našimi hlavami a odešla škodit někam do moravských úvalů. Napájení - kupodivu - nevypadlo ani na chvíli. S Raftím a s potvorou jsme se přesunuli zpět do mučírny v marné naději přesvědčit potvoru, že už má hraní dost.

Růžové křeslo, ilegálně počatý plod armádní konverze nejmenovaného vojenského opravárenského podniku se pro úchylné potřeby hodí přenáramně. Je akorát polohovatelné a po zasunutí přistávacího podvozku je i přiměřeně stabilní. O existenci podvozku jsem ale tušení neměl, řečeno přesněji, neměl jsem tušení o existenci feature, zatažení podvozku umožňující a klnul jsem vývojářům, učinivším křeslo málo odolné vůči v extázi se zmítající subině, obdařené navíc strachem z výšek. Vyzkoušeli jsme hromadu alternativních řešení, včetně protivah a protitahů, až nakonec Kahofer rukou hbitou podvozek zatáhnul, změniv rozjančenou gynekologickou kozu ve vzor stability. Z pretenzí vůči konstruktérům tak zůstává pouze nesmyslný tvar kolenních třmenů, tedy přesněji vidlic kolenních třmenů, které ve stávající podobě z dorsálně litotomické polohy vytvářejí maximálně polohu misionářskou a absence poutacích řemenů pánve, hrudníku, krku, hlavy, rukou a zbytku nohou. Ty subiny se prostě zmítají, a zmítají se poměrně hodně. Něco vylepšila Nenufer s vynalézavostí sobě vlastní a úchylností v našich zemích nevídanou - hedvábnými šátky, ale finální řešení si vyžádá vrták 4.8 mm, vrtačku, sadu šestek závitníků a něco šroubovacích ok.

Po obědě dorazily postupně oba zbývající páry a mučírna se stala prostorem pro zkoušení nových, dosud nepoznaných vjemů. Všeobecné ocenění získala violetwandí jiskřivka v podobě lžičky (vcelku vysokointenzitní), zejména pro schopnost cíleného směrování jisker i příjemného rozložení intenzit při kontaktní aplikaci na bázi poštěváčku. Masově nasazený interdyn zaujal zejména v kombinaci příčně osazeného véčka v konfiguraci 2Hx160 a dvojice elektrod 4cm2 po obou stranách klitorisu při zapojení dráhy "podél ischiocavernosů křížem" - schválené obrázky napoví. Líbily se jak rychlé módy s frekvencí zázněje ve fyziologickém okénku 72 Hz, tak i pomalé v automatickém rozsahu 0 -10 Hz, charakterisované často jako masáž pochvy zevnitř. Popravdě řečeno, tváře úchylek, užívajících si v křesle by se bez výjimky daly použít jako živoucí reklama na elektrostimulaci :-)

Problémy vypukly večer, když tlupě úchylů, nadoraz nacpaných neopakovatelnými Nenufeřinými haluškami vypadnul proud a následně když zazvonil i můj na red alert nastavený mobil. Degradace databáze vinou nenaběhnuvšího záložního zdroje učinila mým plánům se zbytkem večera ráznou přítrž. Ve světle baterek jsme posbírali část výbavy, nasypali ji stylem volně loženo do mého vozu a po ujasnění toho, kdo vlastně odveze lidi zpátky jsem svižným tempem zmiznul z příjemně vyhřáté a mihotavým světlem svíček útulně nasvícené Tvrze do nečasu venku.

Resumé z toho, co jsem stihnul shlédnou a zrealizovat ?
Vynikající. Tohle brzy zopakujeme.