Menu
Spokojeni?
Kterak úchyl míní a realita mění - právě jsem smazal dva odstavce naplánovaného a vymyšleného úvodníku o autech, začínajícího slovy "před dávnými a dávnými lety v jedné daleké, od center civilizace vzdálené střediskové obci". Smazal jsem je proto, že přípondělní ranní pobyt v práci přináší rozličná překvapení a o to další bych se rád podělil s eleferní obcí.
Kolega je kutil a elektrotechnik k tomu. Myslel jsem, že mne u něj nepřekvapí téměř nic, ale k rannímu kafi mne překvapil telefonem. "Mám něco úžasného, můžu zaskočit ?". Vzhledem k tomu, že právě řešíme otázky fyzické bezpečnosti jednoho z červených prostorů, odložil jsem kafe a udělal na stole místo pro výkresy. Kolega ale přinesl se zářícíma očima cosi v igelitovém pytlíčku. To cosi se po vysypání ukázalo býti vibračním motorkem z mobilu. Tímhle. Virtuálně jsem zalapal po dechu, neb kolega nebyl v úchylných aktivitách nikdy podezírán a pokud mi nelžou reporty útvaru, k tomu určeného, Eleferno ani jiné morálku penězodárcovu podvracející weby nenavštěvuje. Nu což, vývojová skupina dostane mocnou a odborně zdatnou posilu ...
Když jsem se nadechoval, abych kolegu uvítal mezi úchyly, vyvvedl mne zcela z konceptu. S rozzářenýma očima pronesl: "Mám doma vykuchaný fotočlánek z kalkulačky. Místo toho excentru dám pastorek, kolečka udělám z ložisek z disketárny a udělám z toho autíčko na sluneční pohon."
Pro úplnost, jde o jiného kolegu než onoho z historky "ten chlap v tom filmu vypadá úplně jako tvůj šéf".