Menu
Spokojeni?
Předně mi odjakživa přišlo naprosto normální dělat si vše po svém způsobu a zjistil jsem, že je hřích nevyužívat kapacitu mozku, kterou dostal každý darem jako součást svého života. Jinými slovy - mám rád svůj vnitřní klid a mozek (ono rozhraní mezi fyzičnem těla a duchovnem mysli) používám jako residentní detektor pocitů, jimiž se řídím. Pocitová příchuť prožitků proto musí být striktně a precisně obsažena jak v detailu, tak v celkovém pojetí každého výsostného požitku, neboť není nic horšího, než polovičatost či nedotaženost čehokoli důležitého, zejména vazby mezi mužem a ženou přemostěnou absolutní důvěrou. Za podstatné proto považuji propojení ženského elementu ve formě čubčí touhy stát se objektem pozornosti/přání Pána, ať je jakékoli, s Pánovou zálibou prozkoumat každé zákoutí temné čubčí duše a ovládnout její způsob dosahování nejvyššího uspokojení, jehož je Pán nedílnou součástí. Výcvik čubky chápu jako velmi přirozenou decentní interakci mezi způsobem její de-personifikace a schopností Pána vycítit směr její touhy ještě předtím, než si jej čubka dokáže sama uvědomit. To vytváří základní předpoklady, aby Pán postupným tréninkem vytříbil touhy čubky způsobem, který je zcela v souladu s rozkoší, kterou sobě zamýšlí dopřát. Musím ovšem podotknout, že čím déle jsem se v D/S vztazích pohyboval, tím víc nacházím uspokojení v samotné vazbě D/S, jejíž je (dle mého názoru) dominance nebo submisivita rubem nebo lícem jedné a té samé mince. Skoro mě až někdy napadá, zda ve skutečnosti není submisivní jedinec ten, který podprahově ovládá toho dominantnějšího, přestože to může na první pohled vypadat naopak. No, jak jsem předeslal v úvodu, myslím, že je to složitější, než se na první pohled zdá.
Ale zpět k původním úvahám .. Jelikož mi přijde podstatné, aby vše probíhalo přes propojení mozků Pána a čubky, aby si i čubka odnesla jako upomínku na Pánovy rituální kratochvíle neviditelnou značku - cejch, který okamžitě rozpozná kdokoli na podobné vlně - musím konstatovat, že s přibývajícími roky pozoruji, jak nenápadně ustupuje rovina sexuálního prznění za rovinu D/S, takže je pro mě složité vybrat okamžik, od kdy u sebe pozoruji odklon od běžných zvyklostí majority, která si tolik potrpí na tzv. „normálnost", což chápu jako zcela úchylnou preferenci vyzdvihující průměrnost blbce jako nějaký klad. Zároveň bych nerad uvedl indicie některé z mých favoritek, které prošly mým výcvikem, neboť dnes členky mého bývalého harému zastávají leckdy společensky významná postavení :o). Vždy jsem tehdy pro jistotu dbal na pravidla konspirace a zdůrazňoval, že je to naše malé tajemství nezávislé na tom, zda se dotyčná v budoucnu vdá nebo zamiluje.
Nežli se odehrálo něco ve skutečnosti, uběhl jistý čas, kdy jsem se snažil rozpoznat, co že se mi to v myšlenkách dere na povrch - pokoušel jsem se rozpoznat pocit, který postupně nabíral na důležitosti. Až přišlo jedno letní odpoledne, kdy jsem zaznamenal nebývale obsedantní potřebu některou ze svých favoritek zprznit a pojal jsem úmysl vybrat sobě odpovídající vhodný objekt, který následné kompulzivní chování odmění dostatečným přísunem endorfínů .. Pak se odehrálo něco, co mi změnilo život, respektive přesněji něco, co vymezilo směr, kterým se vše začalo ubírat - nemám ve zvyku nic plánovat, spíše přemýšlím, nechávám raději věcem volný průběh a koriguji vývoj tam, kde mi to přijde důležité. Co se toho dne stalo, bylo pro mě trochu překvapením, trochu novým impulsem, nahlédnutím do pandořiny skříňky vlastní mysli ..
Otevřel jsem diář (tehdy ještě internet ani neexistoval) a moje oko spočinulo na telefonním čísle O (O pochopitelně nahrazuje skutečné jméno dotyčné), které jsem vzápětí vytočil a říkám ..
„Co kdybysme se viděli ?"
„Proč ne, mohla bych si udělat v příštích dnech čas a zajet do Prahy .."
„Myslel jsem vidět se teď."
„Teď to nejde, vařím zrovna manželovi večeři .."
Normálně bych to pustil z hlavy, ale slyším se, jak klidným tónem říkám „O.K., tedy improvizuj, něco si vymysli a přijeď."
„Fakt to teď nepůjde .."
„Myslím, že když hned vyjedeš, do půlhodiny jsi u mě, to je moje poslední slovo." a zavěsil jsem.
Chvíli jsem přemýšlel, jak to asi dopadne, ale něco mi říkalo, že jsem O zastihl v prekérní situaci, která v ní může aktivovat dosud neprobádané sklony :o). Otevřel jsem si tedy portské, ubalil cigaretu a v těžko popsatelném stavu napětí a očekávání jsem se zájmem sledoval hodinky. Nevím, jak to dokázala, ale zvonek u dveří zazvonil necelou minutu před limitem, což mě navýsost potěšilo. Sundala si boty, plášť pověsila na věšák a vešla do pokoje, kde jsem se uvelebil ve starožitném křesle a věnoval se dokouření cigarety. Černé společenské šaty příjemně kontrastovaly s bledou anemickou pletí O a jejími světle zrzavými delšími vlasy, které se vlnily přes ramena. Aniž by dříve něco podobného mezi námi proběhlo, lehkým posunkem ruky jsem beze slov naznačil „šaty dolů" a dolil si sklenku portského. Poslušně začala rozepínat knoflíky, až k zemi sjela róba z jemné téměř průhledné látky a dala vyniknout krásnému krajkovému podvazkovému pásu, který ladil s kalhotkami i podprsenkou, což mi vždy spolehlivě zvedalo hladinu adrenalinu. Mé výmluvné gesto jí naznačilo, že může pokračovat, dokud nepředstoupí v Evině rouše. Sám jsem byl mile překvapen, jak dobře a s detailní rafinovaností O plní mé přání a s minimem úkonů se ladně zbavuje posledních kousků spodního prádla nechávaje vyniknout svou ženskou krásu. „Hodná čubička", říkám „obojek je na věšáku". Byl jsem fascinován její přirozenou elegancí, kterak se začervenala, po pár krocích sejmula psí obojek a klopíc oči nejistotou, co bude dál, zůstala na okamžik bez hnutí. „Na čtyři a pojď k Pánovi", říkám. Vzala si obojek do tlamky a přicupitala ke mě. Pohladil jsem jí po vlasech a okolo krku jsem jí připnul obojek. Byl to dobrý, solidní obojek mého dobrmana - černý kožený okovaný nerezovými nýty, ruční práce.
I když bych se na O již nejraději vrhnul, cosi, co se mi dralo z mysli na povrch, odvíjelo zcela nový příběh, jehož jsme oba byli hlavními aktéry. Vstal jsem a odešel pro pletené asi 1,5 m dlouhé vodítko, což byla první věc, co mě napadla, že by se mohla hodit pro zpříjemnění nastalé kratochvíle. Vrátil jsem se se slovy „Tvé odmlouvání v telefonu bylo neodpustitelné, zasloužíš potrestat" a ukázal jsem rázně vodítkem na pohovku. O poslušně vylezla na sofa .. „vyšpulit zadnici! Večeře Tvého manžela není omluvou pro Tvou zpupnost. Tvojí jedinou starostí má být okamžitě být k dispozici!" Prohnula se jako luk po každém švihu a vždy něžně sykla, jak jí v těsné blízkosti štěrbinky temně růžověly stopy po vodítku. Těžko říci, zda se víc třásla očekáváním každého dalšího šlehnutí nebo slastnou bolestí, která se projevovala její neskutečnou sekrecí. O jsem měl v oblibě mimo jiné kvůli její schopnosti dosahovat tzv. „dámského střiku", což i dnes považuji za znaleckou záležitost. „Pořádně mě seřež!" zasténala .. než dokončila větu, dostala šlehu, až jí vytryskly slzy - „Zasloužíš extra deset ran! Mluvit budeš pouze, když to výslovně dovolím! Teď vždy velmi zřetelně počítej, kolikátou ránu dostáváš .." Samozřejmě, že jsem rozhodl, že se spletla, tak odpočítávání pokračovalo několikrát za sebou, dokud jsem neviděl, že poddajnost O dosáhla úrovně, kdy jí zmítal několikátý orgasmus a kdy dospěla do fáze kořisti, kterou lze prznit mnoha zavrženíhodnými způsoby :o). Protáhl jsem smyčkou vodítko okolo nohy pracovního stolu, jemně jsem O přitlačil k sofa, odhrnul jí vlasy stranou a vodítko připnul k obojku. Pak jsem se již pochopitelně nemohl ovládnout a zprznil jsem jí zezadu jako fenu. Dámský střik O byl důstojným stvrzením unikátnosti tehdejšího „premiérového" zážitku. „Dala bych si něco k pití, dostala jsem ukrutnou žízeň" pravila O, když jsem jí odepnul obojek a mohla se uvelebit v sofa. Vstal jsem a po chvíli jsem donesl velkou nerezovou psí misku, do které jsem z lahve nalil svěží vychlazenou vodu Vittel z lednice a položil jí na podlahu - nemohl jsem jinak .. „Prosím, jak je libo" usmál jsem se a O radostně padla na čtyři a docupitala k misce, z níž labužnicky chlemtala zatímco já se opět uvelebil v křesle a vychutnával si ručně balenou cigaretu z tabáku Drum ...
Pořád jsem ještě nemohl uvěřit, že stačilo tak málo, aby člověk tak splendidně ukojil svůj chtíč - že stačí jít pouze k jádru věci a oživit své nejbujnější představy, když nastane vhodná konstelace pro zdárný průběh rituálu, o němž jsem později vyrozuměl, že vytváří podstatu vazby D/S s jistou dávkou fetišismu:o). No, dojmy ve mě doznívaly ještě hodně dlouho, ale jedno jsem tehdy vycítil zcela jasně .. „kdo jednou okusí, již nechce jinak" - možná ani nebude moct jinak :o). Pozvolna jsem se začal zajímat o dostupnou literaturu a filmy, abych lépe porozuměl, oč běží. Každopádně jsem ale výrazně obměnil harém a začal si libovat ve vybraných „výstřednostech", které mě obohacují mnohem větší rozkoší, než samotný sex, jehož jsou pochopitelně nedílnou součástí a je mi srdečně jedno, jak to kdo kategorizuje.
Tolik tedy k nostalgii vzpomínek na nečekané objevení sebe sama před X lety. Říkal jsem si, že když už mě osud definitivně zavál až na eleferno, kde se dlouhodobě vyskytují znalci udržující mentální štít proti skutečným úchylům řízeným subliminárním channelingem médií tam venku, měl bych svou troškou minimalisticky přispět ke společnému úsilí, i když jsem obyčejný neorganizovaný samouk - čistě z principu, pro dobro věci :o).