Menu
Spokojeni?
„Takhle má vítat čubička svého Pána!“
řekl svým krásným hlasem a já jsem litovala, že nemám ocásek, abych s ním mohla zavrtět.
„Za odměnu dostaneš svůj první trest. Řekni za co!“
„Za to, že jsem si dopisovala s cizím dominantem a nepožádala Páníčka o dovolení.“
Musím se postavit a ohnout přes křeslo. A už začíná rákoska svoje dílo. Jedna, dvě, tři, čtyři. Pauza. Jezdí mi rákoskou po těle. Pět, šest, sedm, osm. Pauza. Jezdí mi prsty po kundičce. A nepřestává. Ví přesně, kde se dotknout, kam přitlačit, občas bolestivě zmáčkne bradavky. Copak to můžu vydržet?
„Prosím, Pane, smím se udělat?“
„Jen se udělej!“
říká svým sametovým hlasem a dál dráždí klitoris. A jako vždy, výbuch rozkoše, stahy, steny, euforie. A než si to stačím vychutnat, prší další rány. Několik rychle za sebou, pauza a další rychle za sebou. Dvacet čtyři! Pauza. Čekám napnutá na tu poslední. Vlastně nevím, jestli bude poslední. Dvacet pět! Odkládá rákosku. Nádherně mě bolí prdel! Klekám si, děkuji a beru si do úst Pánovo velké Péro. Ale půjčí mi ho jenom na chvíli, jdeme obědvat. A přitom, jenom tak na půl úst, utrousí:
„Že by dneska elektřina?“
A mne se zmocňuje krásný, vzrušující strach.
Po obědě vidím, že Pán vyndává ze skříňky pružný obvaz. Na co asi? Popohání mě:
„Šup, šup, nahoru, pouta na kotníky, obojek na krk a široký pás!“
Připnu si pouta a obojek. Omotává mi pružný obvaz pevně kolem pasu. Potře ploché elektrody sonogelem a přikládá mi je na velké pysky v úrovni klitorisu. A připevňuje obinadlem, které vždycky protáhne pod tím pruhem v pase. Drží dobře. A teď mi zapíná ten široký pás a připevňuje k němu ruce. Musím si lehnout na postel a Pán mi pevně přivazuje nohy k pelesti. A pak protahuje provaz očkem na obojku a přivazuje ho k čelu postele. Mám velký strach. A ještě větší, když mi do pusy nacpe molitanový tenisák. Pro jistotu ještě přelepí obinadlo a elektrody lepicí páskou. A pak se můj hodný Pán ukládá vedle mne na postel, pouští proud a říká:
„A můžeš se se mnou dívat na Oldu Shatterhanda!“
Začíná s menší intenzitou a postupně přidává. Nejdřív je to skoro příjemné mravenčení. Ale rychle se to mění. Jako by mi kundičku sevřel do svěráku. A čím víc přidává, tím víc se svěrák utahuje. Ale to by ještě nebylo to nejhorší. Nejhorší je, že svěrák se rozehřívá a pálí. Čím dál, tím víc. Takže výsledný pocit je „kunda v rozžhaveném svěráku“. Když po nějakém přidání vyjeknu, uklidňuje mě:
„Neboj, to je teprve začátek! Budeš si užívat dlouho!“
To mě těší, Pane! Ale Pán dovede potěšit subinku ještě víc! V ruce má bičík a občas plácne přes bradavku, občas na stehno zevnitř. A ještě víc, to když cvrnká do bradavek. A pak je mačká, a zase cvrnká. A pořád přidává elektřinu. Vždycky vyjeknu a napnu se, pak si pomalinku zvykám. Sténám pořád, protože pořád mám kundu v rozpáleném svěráku.
„To se mi líbí, když subinka sténá bolestí!“
pochvaluje si. Jen jednou jsem přestala sténat - zmáčknul mi nosní dírky a já jsem musela všechno úsilí zaměřit na to, abych přes tenisák dostala do plic trochu vzduchu. To bylo moc krásné, škoda, že Pán poměrně brzo nos pustil, ale asi nevěděl, že trošku vzduchu se mi přes tenisák dostalo. Byl už nacuclý slinami, tak mi ho vyndal a já jsem mohla mluvit. V jednu chvíli jsem poznamenala, že bolest se pořád mění, místo svěráku jsem cítila lis, který mi tlačil na kundičku.
„Tak tobě se to nelíbí, tak dáme zase jehličky!“
Snížil frekvenci a mně se do kundy v rozžhaveném svěráku začalo zapichovat tisíc jehliček. Bolelo to víc, než když mi Pán zapíchnul do koziček skutečné jehličky. Hrál si s frekvencí i intenzitou a třikrát se mu podařila taková kombinace, že mi klitoris začal pulzovat a cítila jsem, že přichází orgasmus. Ale jenom jeden mi Pán povolil, ty dva ne, i když jsem prosila a Pán věděl, že to nemůžu ovlivnit. Mám další dva tresty, celkem čtyři. Děkuju, můj Pane! Ale zpět. Když jsem se zrovna nesvíjela v orgasmu, tak bolest už byla tak veliká, že byla na hranici snesitelnosti. Trvalo to dlouho, byly chvíle, kdy jsem toho už měla plné zuby. Ale na druhé straně jsem si to užívala. Když jsem si uvědomila, že skučím a přitom si užívám, chtělo se mi usmívat, ale bála jsem se, aby si Pán nemyslel, že mě to bolí málo. A ke konci si vymyslel ještě jednu hru - snížil intenzitu, já jsem si úlevně vydechla a pak ji prudce zvýšil. Škublo to se mnou, že jsem se málem uškrtila, jak mi to nadzvedlo celé tělo, včetně hlavy, která ovšem byla přivázaná za obojek. A znova. A znova. Mockrát. Nechtěla jsem sebou škubat, ale nešlo to ovládnout. Bavilo to mého Páníčka, zopakoval to snad desetkrát! A pak skončil film a Pán konečně vypnul přístroj a uvolnil mi jednu ruku a přikázal, ať se rozvážu a všechno uklidím.
Děkuji můj Pane, bylo to moc krásné mučánkováníčko! Byla jsem šťastná, plná endorfinů a plná touhy, udělat taky Pánovi dobře. A tak jsem strčila hlavu pod jeho deku a ....... zazvonil zvonec a pohádky je konec!