Menu
Spokojeni?
Až jednou:
Přijela jsem k Pánovi v sobotu vpodvečer a on mě krásně potrápil, bolestivě si pohrál s bradavkami, i zapálenou cigaretu k nim přiblížil, až se mi druhý den puchýřky udělaly a orgasmy jsem měla minimálně dva. Pán si taky užil subinčiny péče, je spokojen. Díváme se na film v televizi a já si myslím, že už budeme spinkat. Ale omyl!
„Musím ještě něco vyzkoušet!“
Pán mi už před setkáním sliboval překvapení a já jsem z různých drobných náznaků vytušila, o co asi půjde. Sehnal si zdroj elektrického proudu! Můj klid bere za své, začínám se strašně bát. Pán bere provazy a pevně mi přivazuje roztažené ruce k čelu postele a roztažené nohy k nohám postele. Páskou mi přelepuje oči. Úplně se klepu strachem. Cítím, jak mi Pán něco přilepuje na stehno a na velký pysk. A pak začnou bodat jemné jehličky. Trošku se uklidňuji, není to nic hrozného. Jenže Pán bere elektrodu ze stehna a přilepuje mi ji na klitoris. A do úst mi zasouvá molitanový tenisák.
„Pane, prosím, nedávej mi to, já budu hodná!“
Pán jenom nesouhlasně pokroutí hlavou.
„Musím ti to dát, budeš hodně křičet!“
Rozklepu se ještě víc, kdybych neměla ten tenisák, tak by mi zuby drkotaly strachem. A pak to přijde, do klitorisu se mi něco zakusuje. Jednou, dvakrát, křičím do tenisáku. A pak ten nejhorší šok: nevím, jakou intenzitu Pán nastavil, ale je to bolest, jakou jsem ještě nikdy nezažila, zvedám pánev, prohnu se jako luk a řvu. Ani jsem netušila, jaký umím krásný most! Naštěstí, trvá to jenom chvilku, Pán vypíná přístroj a říká:
„To bylo jenom na ukázku, zítra si pohrajeme víc!“
Pomalu se uklidňuji, v kundičce mi tepe, jakoby mi tam ještě pořád běhala elektřina. Poslouchám Pána, jak mi líčí, kde všude mě bude přivazovat a mučánkovat svojí novou hračkou, ale pro dnešek je konec trápení, unaveni usínáme.
Ráno se probouzím v osm hodin a zatímco Pán sladce spinká, osprchuji se a připravím snídani. Jdu po schodech nahoru probudit Pána, ale ten je už vzhůru. Přesto strčím hlavu pod deku a žužlám mu Ptáčka.
Po snídani si dává Pán koupel a já s láskou plním jeho přání:
„Přines mi zapálenou cigaretu!“
„Dej si nohu na vanu a hoň si kundu, ať se mám na co dívat!“
Strašně mě to vzrušuje, masturbovat před Pánem, taky musím za chvíli prosit o dovolení! Pán dovoluje a já mám první dnešní krásný orgasmus. Děkuji, můj hodný Pane!
Klečím vedle vany a je mi tak krásně, že se musím usmívat. Pán se na mě laskavě dívá a jemně pokyvuje hlavou, jako kdyby říkal:
„Vidíš, vidíš, jak je na tebe Páníček hodný!“
Hodný a přísný! Mám dva tresty za neposlušnost a když Pán vyleze z vany, bude trestat. Musím přinést nové, brutální důtky z tvrdé hovězí kůže a kleknout si na zem. Pouta na zápěstích mi Pán spojí karabinkou s pouty na kotnících. Čelem se opírám o zem a Pán připojí k obojku vodítko a přiváže ho k noze křesla. A začíná výprask na zadek. Nahlas počítám bolestivé švihance. Asi od patnácté rány už to nemůžu vydržet a začínám vzlykat. Hodně to bolí! Hlavně, když důtky švihnou opakovaně do stejného místa. Když s pláčem vyslovím „dvacet pět“, Pán přestává. Ale jenom na chvilku, než vymění důtky za rákosku. Trestání pokračuje na chodidlech. Pláču dál a odpočítávám dalších dvacet bolestivých švihanců. Konečně mě Pán odvazuje a uvolňuje ruce. Vstávám a vzlykám, zadek a horní část stehen pálí, chodidla bolí. Ale můj laskavý Pán mě objímá a přitištěna k jeho hrudi se uklidňuji a slibuji, že už budu ta nejhodnější subinka na světě.
„To byl jeden trest, nebo dva?“ ptám se nejistě
„To byly dva tresty!“ odpovídá mi Pán a já už jsem úplně klidná a šťastná, že to mám za sebou. Ale v duchu si říkám, jak je krásné přijímat od Pána bolestivý trest, a nejsem si stoprocentně jista svojí poslušností. Ale žádný strach, můj skvělý Páníček vždy najde něco, co musí přísnou výchovou vylepšit!
Jdeme nahoru do postele a já sloužím Pánovi. A protože to dělám dobře, půjčí mi za odměnu zdroj elektrického proudu. Přilepí mi elektrody na velké pysky v úrovni klitorisu, poučí jak ovládat čudlíky a nechává mě experimentovat. Nejdřív jsem velmi opatrná, a přidávám jen po trošičkách. Ale když si trochu vyzkouším intenzitu proudu i frekvenci, přidávám víc a víc, chci vědět, co vydržím, kam až je to snesitelné. V intenzitě proudu jsem se dostala až na tři čtvrtiny rozsahu a dál už to nejde, už bych musela křičet. Jestli mi to Pán včera pustil do klitorisu na maximum, nedivím se, že jsem tak řvala. Ta poslední, neprozkoumaná čtvrtina způsobuje, že se i nadále elektrického proudu bojím. Těším se na Pánovy experimenty, důvěřuji mu a strašně se bojím a strašně se těším!
Co mě čeká příště?
Podruhé
Další návštěva u Pána. Zlobila jsem, žárlila jsem, mám tři tresty. A tak po společných rituálech, jako je pozdravení Pána, popíjení čaje, koupání Pána, jdeme po schodech nahoru, přičemž mě Páníček vede za pevně zmáčknutou bradavku. Nejdřív dostanu roubík s postrojem na hlavu. Nepříjemná, tvrdá, černá koule, pevně zapasovaná v ústech a řemínek utažený za hlavou! Musím si lehnout na břicho na parkety. Pán přikazuje dát ruce za záda a připoutává mi je k ohnutým nohám. Něco mi strká do zadku, nebolí to, ale je to nepříjemné. Když mi dá zvedák do nosních dírek a spojuje ho s tím v zadku, pochopím, že je to anální hák. Pán pevně utahuje provaz a já cítím první dost silnou bolest v nose, jak mi hák zvedá nozdry. Musím zaklánět hlavu a bojím se, že to dlouho nevydržím. Naštěstí hák v zadku nedrží a vyklouzne a Pán přiváže nosní zvedák k provazu na rukách. Je to velmi nepříjemné, ale už ne tak bolestivé.
„A teď dostaneš první trest, za žárlivost! Tušíš, kam to bude?“
Je to jasné, nic jiného není přístupného, jenom chodidla. Zahuhlám přes roubík:
„A-o-i-a!“ (Na chodidla)
„Správně, to abys věděla, že žárlit se nemá!“
A pak už jenom huhlavě počítám rány rákoskou, nejdřív patnáct na jedno chodidlo, pak patnáct na druhé. Hodně to bolí! Na konci už vzlykám, z očí mi tečou slzy a z pusy kapou sliny. Poděkuji za trest a cítím, že mi Pán zasouvá robertka na tyči do kundičky. Zasune ho pořádně hluboko a přiváže k obojku, aby nevyklouznul. A pak mi můj zlatý Páníček začne dráždit poštěváček a já se za chvíli svíjím na zemi v nádherném orgasmu. Děkuji Ti, můj nejskvělejší Pane!
Pán mě nohou převrátí na bok a já ho chci varovat, že tam je loužička z mých slin, aby na ní neuklouznul a huhlám do roubíku, tak mi ho Pán raději vyndá. I zvedák z nosu. To je úleva! Můžu polknout plnou pusu slin a můžu si položit hlavu na zem. A vychutnávat si doznívající orgasmus. Jenže můj rafinovaný Pán střídá rozkoš s bolestí. Skřipce na bradavky, provaz, který je bolestivě natahuje, někam přivázaný. A Páníček mě po těch natažených bradavkách švihá důtkami. Jemně, ale přesto to dost bolí. Chvíli mě tak nechá, stojí nade mnou a honí si Ptáka. Co asi cítí můj Pán, když poslouchá moje bolestné sténání? Asi to samé, co cítím já, když se dívám na filmečky na netu, kde jsou trápené subinky, takové zvláštní vzrušení, kdy mi celým tělem probíhá elektřina a pysky se mi nalévají krví. Konečně Pán odepíná skřipce. Překuluji se na záda, protože už vůbec necítím levou ruku, na které jsem celou dobu ležela.
„A teď je čas na druhý trest!“
Dostávám patnáct bolestivých ran brutálními důtkami na každou kozičku. Na konci zase vzlykám. Děkuji, Pane! Ale Pán mi přilepuje na pysky elektrody a pouští proud. Jemně, příjemně. Pro jistotu mi do pusy zasune tenisák, protože při orgasmu křičím někdy víc než při trestu. Několikrát musím poprosit o zesílení, až mi začne pulzovat kundička a přichází další orgasmus. Děkuji, můj hodný Pane! A když se vydýchám, slyším Pána:
„Teď dostaneš třetí trest!“
Pán se staví nade mne, nohy vedle mého krku, a začne švihat brutálními důtkami mezi roztažené nohy. Tak, jako si dokážou tvrdé pruhy kůže najít bradavky, když dostávám po kozách, tak si teď nachází poštěváček. Je krytý kůžičkou, ale ostrá bolest mi pokaždé šlehne až do mozku. Zase patnáct ran, ke konci už toho mám plné zuby a svíjím se ve snaze uniknout. Dávám po každé ráně kolena k sobě, ale vím, že je musím roztáhnout. Není úniku, jen vydržet. Konečně patnáct! Otáčím se na bok, chvěji se a vzlykám. Děkuji, Pane! Myslím, že už je konec, ale přichází to nejhorší: Pán otáčí čudlíkem na TENS a do buchtičky se mi zakusuje motorová pila, nebo pitbul, nebo žralok? Nebo plamenomet? Rve to svaly a pálí to! Prohnu se jako luk a řvu do tenisáku. Chvíle odpočinku a znova! A ještě jednou! Řvu jako tur a hlavou mi bleskne žertovná definice TENS od někoho z Eleferna: na jednom konci se do toho strkají baterky a na druhém konci to vřeští. Je to přesné! Konečně mi Pán odlepuje elektrody, vyndává tenisák, rozvazuje provazy. Otáčím se na břicho, ležím s rukama pod hlavou a vzpamatovávám se z toho všeho.
„Teď si můžeš odpočinout a potom uklidíš!“
říká mi můj laskavý Pán. Chvěji se, vnímám dozvuky bolesti, ale přitom cítím, jak mě zaplavují endorfiny. Je mi tak strašně krásně, nechtěla bych přijít ani o sekundu z předchozí akce, jsem šťastná, že mám takového skvělého Pána, který umí tak krásně dávkovat bolest a slast. Začínám se usmívat. Klekám si a Pán přistupuje ke mně a zasouvá mi svého tvrdého Ptáka do úst... A dál už to není o elektřině a proto to nepatří na ELEFERNO.
Potřetí
Zase je tu vytoužená sobota, kdy jedu k Pánovi. Sedím v autobuse a přemýšlím, co mě u Pána čeká. Nataša - paní, která u Pána každý týden uklízí, odjela domů do Ruska a tak si můžeme s Pánem zahrát hru „Na Natašu“. Spočívá v tom, že já odmítám Pánovi uklidit byt místo Nataši a on mě musí „přesvědčit“. Už jednou jsme podobnou hru hráli a bylo to moc pěkné! Představuji si, jak mě Pán bude řezat na různých místech těla a jak já budu dlouho odmítat, usmívám se a těším se. Konečně Praha - Holešovice, kupuji si lístky na metro a noviny a hurá do podzemí. Florenc, zastávka autobusu, už je tady a jen tři zastávky mě dělí od Pána. Vystupuji a spěchám posledních asi 200 m, odemykám vchod, výtah, zvoním a milovaný Pán mi otevírá dveře. Jenom v tričku, jako vždy, kouká mu z něj prdelka a Ptáček. Pán si právě napouští vanu na svoji každodenní koupel. Nechává mě chvilku zahřát, nesmím na něj sahat studenýma rukama, jenom pusinka na uvítanou. Vařím čaj a Pán se ukládá do vany. Dostávám příkaz svléknout se a sundat i řetízek. V duchu se zachvěju i zaraduju - bude dušeníčko? Prosím Pána, jestli si můžu přinést karimatku a kleknout si k vaně.
„Jseš měkká, žádná karimatka, na dlaždičkách budeš klečet!“
Co se dá dělat, zkusila jsem to a nevyšlo to. Každou chvíli musím vstát a podat Pánovi tu cigaretu, tu čajíček, tu si vyhonit kundičku s nohou na vaně, aby měl Páníček podívanou. Pak Pána umývám a mazlím se s každou částí jeho těla.
„Kuř mě, čubko!“
Beru si do úst Pánova ztopořeného Ptáka, kroužím ukazováčky kolem bradavek a Pán si to užívá. Přináším další cigaretu a poslouchám Pána:
„Až vylezu z vany, tak si s tebou promluvím o úklidu. Budu tě 10 minut přesvědčovat, pak se tě zeptám, když nedostanu kladnou odpověď, tak dalších 10 minut argumentace, třeba až do večera. Já mám času dost! A pustím z řetězu své sadistické sklony!“
Kundička se mi svírá vzrušením. Těším se, ale dostávám i trošku strach. Pán už je umytý, utřený, jdeme spolu nahoru. Nakládá mi na ruce igelitovou fólii, rozporku, pouta a dva řemeny, sám také bere nějaké hračky a vracíme se dolů. Ale ještě nahoře mi připíná na bradavky skřipce spojené provázkem a s vodítkem, aby mě mohl dobře vést. Tahá za vodítko a já ho poslušně následuji. Pokládám všechno na stůl a Pán přehazuje vodítko přes kovovou konstrukci schodiště a tahá mi bradavky do výše. Strašně to bolí. Stojím na špičkách jako baletka, ale Pán pořád tahá. Dostávám křeč do lýtek, Pán na chvilku povolí a říká mi:
„Vždyť nemusíš stát na špičkách!“
A znova zatáhne za vodítko. To se Ti řekne, Pane, nemusíš! Nesnesitelná bolest mě zase zvedá na špičky a já skučím a myslím, že se mi bradavky utrhnou. Pán povolí a ptá se:
„Tak co, jak to bude s tím úklidem?“
„Pane, uklidím Ti horní patro!“
„Tak to tě budu muset ještě chvíli přesvědčovat!“
Odepíná mi skřipce z bradavek a já si úlevně oddechnu. Jenže vzápětí dostávám příkaz postavit se, vypnout hruď a ruce za záda. Pán bere žílu a švihá mě po bradavkách. Stačí dvě rány, na jednu, na druhou, a já slibuju Pánovi, že umyju i schodiště. Je to neskutečná bolest, když Pán trefí žílou bradavku!
„To je pěkné, ale ještě musím použít další argumenty!“
Nejdřív mě několikrát pevně obaluje fólií, od ramen po Venušin pahorek, ruce přichycené podél těla. Musím se postavit ke sloupu schodiště a Pán mě k němu v úrovni pasu pevně připoutává řemenem. Druhým řemenem připoutává ještě pravé stehno. Na kotníky mi připíná pouta, musím se rozkročit a Pán připevní k poutům rozporku. Pak mě přivazuje provazem za krk. Když jsem si prohlížela obrázky z Insexu, skoro vždy tam byly holky připoutány za krk a já jsem jim záviděla. Už nemusím, už vím, jak je to vzrušující cítit provaz pevně omotaný kolem krku. Ze začátku se mě zmocnil skoro panický strach, jestli budu moci dýchat, Pán omotal provaz docela pevně, ale uklidňuji se, dýchat můžu. Pán říká, že na něco zapomněl a jde znova po schodech nahoru. Přináší krabičku s TENS a elektrovodivý gel. A mě poprvé napadne, jestli bych neměla Pánovi slíbit, že uklidím dobrovolně úplně všechno. Začínám se pěkně bát! Kde jsou moje představy o seřezaném zadku! Můj kreativní Pán umí vymyslet jiné přesvědčovací metody! Bere nůž a vyřezává v igelitu dírky na bradavky. Vytahuje je ven a můj strach stoupá. Zase zaháním pokušení vzdát se bez boje. Jestli mi Pán připne elektrody na bradavky, budu řvát jako blázen! Začínám se strachem klepat. Naštěstí, na bradavky mi Pán připíná jenom svorky. Bolí to, protože bradavky už jsou po předchozí Pánově péči dost citlivé, ale, chválabohu, nejsou to elektrody! Elektrody mi Pán přilepuje na velké pysky, v úrovni klitorisu. A do úst mi zasouvá tenisák. A ještě široká lepící páska přes oči, několikrát omotaná kolem hlavy. Pán mě upozorňuje:
„Teď budu slyšet jenom na stopku, nic jiného ti nepomůže!“
A už cítím, jak se mi do pysků zapichují drobné jehličky. Za chvilku Pán zesiluje proud, už to nejsou jehličky, ale pysky v kleštích. A k tomu bolest v bradavkách, protože Pán tahá za vodítko. Další zesílení proudu, do pysků se zakusuje buldok. Pokaždé vyjeknu, když Pán zesílí intenzitu proudu, ale pak se uklidňuji, protože zatím je to snesitelné. Pán přistupuje ke mně a do levé ruky mi zasunuje svého tvrdého Ptáka. Držím ho, rukou nemůžu vůbec pohnout, ale Pán se hýbe sám a šuká mi sevřenou dlaň. Po chvilce znova zesiluje proud, buldok se zakusuje víc. Vykřiknu do tenisáku, ale na stopku to ještě není. Sténám kvůli bolesti v bradavkách. A když mě Pán něčím švihne přes nataženou bradavku, zařvu jako tur, protože bolest je nesnesitelná. Další zesílení proudu, buldok se zakousne z celé síly. Cukají mi stehenní svaly, pochva se mi svírá a najednou cítím, jak se mi někde hluboko vevnitř rodí rozkoš a zaplavuje mě celou. A bolest v bradavkách ji jenom zesiluje.
„Tak ty jsi měla orgasmus, ty čubko nadržená!“
říká Pán a na chvíli vypíná TENS. Přistupuje ke mně, dotýká se mě jazykem, rty, zase vsune Ptáka do dlaně. Jsem na vrcholu blaha. Myslím, že bude konec, že mě Pán osvobodí, ale zapomínám, že orgasmus nebyl cílem této scénky. Pán mě rychle vyvádí z omylu, když ještě víc zesílí proud. Křičím, protože to už je opravdové mučení. Zahuhlám do tenisáku stopku a Pán okamžitě vypíná ten prokletý přístroj. Sundává mi svorky z bradavek, vyndává tenisák z pusy a odlepuje pásku z očí (přitom mi vyrve pár vlasů, co jsou přilepené na pásce).
„A teď mi pěkně řekneš, na co jsi se celou cestu těšila a poprosíš mě o dovolení, abys to mohla udělat!“
Není skvělý můj Pán?
„Pane, celou cestu jsem se těšila, jak budu u Tebe umývat podlahu a všechno uklízet a moc Tě prosím o dovolení, abych se do toho mohla pustit!“
„Tak dobře, můžeš mi uklidit! Taky převlečeš peřiny!“
blahosklonně mi dovoluje Pán a tváří se, jako by mi uděloval státní vyznamenání. Rozvazuje provaz kolem krku, odepíná řemeny a nožem rozřezává vrstvy igelitu. Pravou ruku vůbec necítím, jak byla utažená a Pán mi do ní nic nezasunoval. Až po chvilce cvičení si můžu sundat igelit a odepnout rozporku. Hodný Pán mě posílá do postele, abych si chvíli odpočinula, než se pustím do úklidu.