Menu
Spokojeni?
Zvonění budíku rozbíjí jakýsi příjemný sen s účastí hebkých tlapek a usmívajícího se čumáčku... Pondělí by se měla zakázat z moci úřední... Krmím toustovač plátkem veky, parmskou šunkou a kusem neidentifikovatelného sýra, druhou rukou krmím kocoura a snažím se ruce nepoplést. Copak o to, šunku by kocour ocenil, toust s granulemi by ale asi na náladě nepřidal. Listuju diářem, copak to máme na dnešek...
Tak, vypadá to na pernej den, paní doktorka hnedka poránu, gestapo. Tak to abych se snad ani nesprchoval ... Dvě hodiny, boha jeho, zase mě bude bolet celej člověk, ta ženská má neskutečný drajv. Půl hodinky pauze, fajn, akorát na spršku a kafe... Co tam mám dál, od půl jedenácté paní Patočková, inkvizice. Tak nic, žádná sprška, jseš profík, Torme, budeš smrdět. Inkvizitor, šířící kolem sebe Avalanche by asi nepůsobil dobře. Tu hoďku nějak přežijeme a sprška bude až pak, vymejt ze sebe ten smrad spálené rohoviny. Paní architektku necháme chvíli čekat u kříže a sami se vysprchujeme, uvaříme si kafíčko, pěkně si ho vychutnáme a na paní architektce budou mezitím pracovat nervy, chtíč a vibra. Jó, dřinu strojům, peníze Tormovi, budeme bohatý, najmeme si na to mladýho, nadějnýho, učenlivýho a sami pojedeme na Kanáry, jen co zaplatím tu blbou fakturu za ten gyndaponk. A splátku na auto. A fakturu za zateplení fasády... Himl, a pojistku. Tak nic, copak tu máme dál ... A dopr..., Kučerová, jak ta se sem dostala ? A na dvě hodiny ? Tak moc jsem se přece na Opevněnosti neožral, abych jí něco slíbil ... No jo, je to tu, to zas bude něco ... "To bolí málo", "to bolí moc", "tam néééé", "tohle néééé", jednou zapomenu na ssc a půjčím si od souseda velkýho nadrženýho psa Houžvičku. Taky ne, ještě by se jí to zalíbilo ... Ach jo, ještě ten telefon - "prosím, Elemechvakuotechna, jak vám mohu pomoci ?"
"... ne, bohužel, pány neděláme"
"... je mi to moc líto, ale paní doktorka Údolská je subinka, pány nedělá"
"... ani jako výjimku..."
Ty lidi neuměj číst, nebo co ? "Necháš ten toust !" Čert ho vem ... "Tak ho teda dožer, no..."
"Elemechvakuotechna, příjem zakázek, dobrý den"
"... taky vás rád slyším, paní Ulmannová, čím mohu být nápomocen ?"
"... dneska je to asi bez šance, ale moment, kouknu do diáře ... chviličku ... jedině po šesté večer"
"... dobře, jako obvykle, píšu si jeden nadsamec a odtažení za vlasy do jeskyně, brutál ... Je to tu, počítám s tím."
"... není zač, od toho jsme tady, večer nashledanou." Kráva feministická ... já ti ukážu rovnost šancí...
Ježíšmarjá, to už je osm ? "Vstupte !"
"Dobré ráno, paní doktorko, tak si u nás odložte, kovové šperky taky, tamhle na stoleček. Pouta si navlečete sama, že jo, už to u nás znáte, až si vylezete na kozu, zavolejte na mě..."
Když si vzpomenu, jak mě tyhle věci BAVILY ... Kde mám ty chirurgické rukavice ... Torme, blbneš, scénář je gestapo, tak bílý rukavičky, jsou tu vůbec ještě nějaký vyžehlený ? Tak, dohodnout prádelnu, to zase bude pálka ... Kde mám ten notes ... Sekretářku by to chtělo, nějakou kozatou blondýnu se zajímavejma úchylkama a dlouhejma nohama až po uši, třeba bychom mohli začít dělat chlapy ... "Ein Moment, du Hure, warte mal noch wenig still !" ... no jo no, já vím, že sis zaplatila, dyť už jdu ...
Tfujtajxl, to byl zase sen. Člověk by asi neměl připouštět, aby ho přestalo bavit to, co dělá rád. Moment, zvednu si foun ... "ano, úchyl na drátě ... čau lásko :-)"
Snad mě Torm nezabije, když u tohohle povolím komentáře (Lizz)
{mos_sb_discuss:13}