DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Reportáž

aneb z jednoho pátečního večera

Dlouho očekávaná společenská událost vzala místo v tradičních prostorách velmi příjemné letenské hospůdky. Prostor byl sice poněkud předimenzovaný a plátno opět posunuté o kousek dopředu (my v přední řadě jsme tudíž měli možnost shlédnout nejeden "gynekologický makrodetail"), ale i tak se to dalo snést. Až při odchodu slabším povahám přišlo, že v suterénu bylo poněkud vydýcháno.

Začátek promítání byla ochutnávka ze dvou připravovaných filmů - zvuk byl puštěn mírně řečeno nahlas a opravdu se mi ulevilo, již nahluchlé, že v podobné razanci pro fanoušky extrémního metalu nebude produkován i zvukový doprovod dalšího filmu, "Pokoj č. 34", kde operní diva zvukaře málem přeřvala, jak se ještě dozvíme. Připravované filmy se zvou Immodesty (Hanbatost, Necudnost) - další díl Ředitelny a Mirror of Soul (Zrcadlo duše) - podle traileru pěkně ponurý film z nějaké městské vilky obývané zvrhlou rodinkou.

 

Samotnému začátku promítání předcházelo obvyklé "Kde mám toho Valacha?!?", vřelé pozdravy a okukování nových tváří, důležitá socializačně-orientační výměna informací (jinak se tomu říká drbání, pozor, nezaměňovat s nářečným "drbáním", které označuje souložení - byl to slušný večírek).

Resumé

Premiéra filmů byla velmi příjemná, bar dobře zásobený a nad křehkostí řízečků a kvalitou občerstvení je možno zpětně zaslintat. Z organizace je možno vytknout pouze nedostatek míst na sezení při promítání a špatnou ventilaci, ovšem podnik má malou kapacitu, na větší akce není stavěný.

Recenze

aneb učené mnutí si brady nad uměleckým počinem

Pokoj číslo 34

Pan režisér o tomto díle prohlásil: "No, je tam všechno, co divák žádá: ponižování, nahota, výprasky... moc víc toho tam nejni, ale snad se vám to bude i tak líbit." Jinými slovy, jde o scénář béčkový.

Nikoliv nudný, ale vytříbeně béčkový, kde se na reáliích až bizarně zparodovaných odehrává příběh založený na osvědčených zápletkách: raní budíček a bodování (službu konající dívka neopomene přidat pár černých puntíků navíc), nalezený nepořádek pod postelí (kde se tam asi vzal?), recitování školního řádu (celkem sranda), a ději vévodí příjemný pokus o psychologizaci postav - nejsilnější z dívek, Vampírová, má u nich větší autoritu, než slečna vychovatelka a takový odpor se přeci musí zlomit... službu konající dívka si je pěkně vychutná, je škoda, je scény šikanování nebyly vyvedené lépe, to, co tam předvádí na nebožačce, která je "zradila" se smetákem je jednak nevěrohodné a taky se to tam nehodí, přitom by se to dalo dobře zahrát.

No, protože se žádná nepřizná k tomu, že by nepořádek zavinila, a na přehledné tabulce bodování vidíme, že "ony jsou ale nejhorší ve všem!" tak to je asi pan ředitel bude muset potrestat všechny. V tuto chvíli přichází na scénu postava pana ředitele (trest vykonávající pan školník není v záběru skoro vidět), která si zaslouží vlastní kazuistiku. Již od první chvíle je zřejmé, že na trestání provinilýh děvčat má jiné, než pedagogické zájmy a divákovi se proti tomuto zosobnění slizskosti začne pan ředitel od Svatého Tomáše rázem jevit jako učiněný elegán, humanista a gentleman. Úchylák si velice zaujatě prohlíží dívky od hlavy až k patě a sahá na ně, do toho jim udílí naučné kázání o germanismech a pronáší výroky, u kterých se řezal celý sál. Nápadně nám připomněl nedávný zmedializovaný případ Hambini di Praga a tu máš, čerte, kropáč - ve chvíli, kdy děvčatům poručí, aby nešťastnici počítali (stylem dvanáct, třináct, sedumnáct...) jim začne jako sboru dirigovat - v tu chvíli všichni leželi smíchy. Protože anglofonní divák byl o všechny tyto gagy ochuzen, není divu, že film recenzuje zklamaně.

Osobně bych se ale nechtěla s fanoušky filmů Lupus Pictures seznámit, zkušela jsem přečíst jednu recenzi, a pochopila jsem, že čtyři odstavce ze šesti se zaobírají technikou rákosky, charakterem jelit a vztahem mezi dominantem a studentkou - ... svým způsobem se točí filmy dva; jeden pro úchylnou českou filmovou čeládku, která scénář prošpikuje narážkami a hlody; druhý pro podivný pronárod chlápků daleko úchylnějších, kteří utrácejí půlku výplaty za filmy, kde nesnesitených dvacet minut řvoucí holky vyplácejí rákoskou a vzrušuje je to (diváky). Diváci se dělí zhruba na dvě poloviny: my, kteří inkriminované scény přetáčíme (protože je to nuda a někdy to vypadá opravdu šeredně) a druzí, kteří patrně přetáčí scény dějovější. To je ten rozdíl, mezi filmem a pornem. Film má děj, zápletku a nějaké postavy, v pornu se prostě šu*á. Ve spankpornu se řežou holky, ale ještě jsem od této produkce neviděla žádný film, kde by šlo o bezduchý děj typu "Jsem vám přišel spravit tu pračku...-svalouš v montérkách-, a tohle...je moje kamarádka -vilná polonahá-, přišla se ke mě vysprchovat".

Náš hostitel očividně trpěl utěšován svojí ženou a i jeden kamarád prohlásil, že se mu premiéra líbila "až na ten spanking", já jsem se zbaběle schovávala za Tormem. Vskutku mě potěšilo, že nejsem jediná vanilka v sále, že ne všichni úchylové jsou krvelační

Co do rozboru výprasků nemohu sloužit nějakou odborností, ale z toho, co jsem už nakoukala v pokleslém filmovém žánru se mi zdálo, že v rukou pana školníka děvčata nedopadla úplně nejlépe a šlo mu to šejdrem. Ale to je tím, že nejde o tak dobře zavedený školní ústav... dokonce i stoličku si museli nechat udělat podle gymnázia Sv. Tomáše.

Resumé

Ano, je to béčko (nebo céčko, jak si uplivl mladý pan fotograf?). Nicméně postava pana ředitele si zasloužila filmové ztvárnění, které jest nadto výtečným studijním materiálem pro mediky a všelijaké analytiky. Také slečna Vampírová si zde vystřihla (v rámci možností) charakterní roli a film obsahuje pár míst, kde se budete smát, i kdybyste nechtěli.

...a pro vás si také přijdu

Druhý film mě potěšil mnohem víc. Tajnosnubný název označuje klasický výrok postavy českých pohádek - Smrti. Byli jsem navnazeni na to, že někomu se scénář znelíbil a prohlásil, že potřebje trochu oživit, tak do něj připsali kouzelné postavy tradičních pohádek, aby si štáb taky zahrál. A Marcův vodník, Valachův čert a Jony jako smrtka s kosou, kterou úplně špatně brousí, vejdou do paměti.

Vesnické reálie zůstaly nedotaženy v detailech jako práce s kosou, pletí záhonku atd. - ale co byste od pražských intelektuálů čekali.

Film provází jako refrén buranova bučení krav a kokrhání, které mu dávají ironický rozměr. A kohopak tam ve vesnici máme? Inu dvě rodiny s dospívajícími dcerami, dva otce, muže pevných morálních zásad a představ o světě, tchýňovitou matku a tři dcerky v rozpuku puberty. Začíná úžasnou scénkou strčení nezdárnice pod pumpu a umytím bulharských malovátek, kterými si potají zkrášlila obličej. "Takhle ven nepůjdeš! Co si o nás lidi pomyslí!"... "No počkej, ty budeš zmalovaná! Počkej, až příde táta, ten si to s tebou vyřídí!". A o zápletku je postaráno. Ovšem holka si nedá pokoj a nechá se od kamarádek navést k daleko horší věci, kterou skušná vesnická holka nedělá - vyholí si ohanbí. A co čert nechtěl, tatík začne nadávat, kdo mu takhle ztupil žiletku. Po peprné hádce matka vyrazí ven a v kadiboudě shledá dcerku, která v této pozici může svoje provinění těžko zakrýt:-)

Maminka není až zase taková dračice, když otec dceru řeže lískovým prutem, starostlivě mačká utěrku a když je jí řečeno, aby teda šla když se jí tu nelíbí, tak si vzpomene, komu patří chalupa a všechno uhlazuje starostlivým "Ale tatínku..."

Za necudné vyholení dostane zvláštní kůru - musí si jít natrhat kopřivy, a ano, nosit je přesně tam. K tomuhle fenoménu se váže historka, kdy se filmaři ptali jedné herečky, jestli byla někdy fyzicky trestaná. Odpověděla jim, že ne, ale že jí dávali kopřivy. Odpověď měla správnou, ano, do kalhotek a v té chvíli bylo jasné, že tohle musí na plátno.

Film je situovaný do padesátých let a holky mají pro diváka optimalizované (jeslita jsou pod kraťoučkou sukní vidět) kostýmy s rozkošnými pionýrskými šátečky a blůzkami. Kostým matky a vidláka si zaslouží zvláštní ocenění, jsou perfektní.

Resumé

Rustikální kritický realismus patří mezi největší žánrové naděje Lupus Pictures. Od zbytku jejich produkce se námět lišil vysokou věrojatností, originálními exteriéry a interiéry (jako kadibudka a kuchyně) a vysokou mírou psychologizace postav. Pavel Šťastný exceluje v roli sedláka a Suiza nezůstává pozadu v roli jeho staré. Filmu nechybí hloubka, přes svoji zdánlivou povrchnost je obžalobou sociálních poměrů na venkově, kulturní izolace (dívky chtějí utéct do města a stát se manekýnkami), buranismu a rozvratu rodin. :-)

dark

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 476 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 476

Nejnovější uživatelé

  • 11591159altara
  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin