DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Hned v úvodu bych rád předeslal, že Stalin není filmem, který by odlehčil na duši, alespoň ne nám starším, kteří zobrazovanou dobu poněkud pamatujeme či máme zprostředkovánu ze zkušeností rodičů. Pavlu Šťastnému se podařilo (a to zjevně bez vyjádřeného úmyslu tak učinit) vytvořit scénář, ze kterého přeběhne několikrát po zádech mráz a ve finále se divákovi sevře i žaludek. V kontrastu s osvědčeným žánrem spankové komedie ze školního prostředí nabízí Stalin v analogických rekvizitách spankový thriller ve čtyřicetiminutové zkratce. Před vlastní recenzí ještě technická poznámka - odtud a nadále budu používat filmových jmen zúčastněných, pouze tam, kde jde o tradiční soukromé vtípky Lupus Pictures, dovolím si je přenést i do textu recenze. Mám za to, že mezi bdsm komunitou je stejně identita jednotlivých účinkujících dostatečně známa.

Sám děj od počátku nikterak nenaznačuje, že by měl vybočit z ustáleného a osvědčeného rámce - Pavel Šťastný ve své životní roli ředitele školy je postaven před řešení přestupku, zjevně spáchaného žákyněmi svěřeného ústavu. Ustálenému a osvědčenému rámci se ale vymyká sám ústav - namísto přísných leč vlídných prvorepublikových propriet naráží kamera na každém kroku na obludně zkarikované mauzoleum, vyplněné zrůdami v nejrůznějším ikonografickém zpodobnění, leč ve shodném kánonu zahledění k světlým zítřkům. Vizuálně je obraz přeplněn všemožnými odstíny rudé s převládajícími nachovými a šarlatovými tóny, doplněnými občas nevkusně bombastickým pozlacením. Řediteli se přestupek jeví jako banální, nikterak nevybočující z rámce studentských recesí, ne tak ale osobě předsedy stranické organizace, ztělesněné premiérově Maxmiliánem Schubertem. Pokud budu tuto roli v textu nazývat Rudá kurva, nejde v žádném případě o samotného Maxmiliána, ale o jím ztělesněnou postavu :-) Přestupek, spočívající v doplnění popských atributů v podobě mocné brady a závěsného kříže na krk ikoně Velikého vůdce národů Josifa Vissarionoviče Stalina, otištěné v Rudém právu je v očích předsedy ideologickou diverzí, žádající co nejpřísnější vyšetření a potrestání. Předvolána je třídní učitelka (Alexandra Wolf) a vbrzku jsou i zjištěny pachatelky činu, shodou okolností vzorné žákyně a (bezejmenné) členky pionýrské organizace v podání Eriky Zajíčkové, Jitky Malé a Jiřiny Horváthové. Ty, ustrojeny do bílých pionýrských košil s rudými šátky a do takřka unifikovaných sukének očekávají se sklopenou hlavou vynesení ortelu.
Výslechem provinilých v ředitelně vychází najevo další fakta - onen v očích Rudé kurvy zavrženíhodný skutek spáchaly provinilkyně rukou společnou a nerozdílnou, a to pod zhoubně rozkladným vlivem dcery popraveného trockisty Boženky Novákové, ztělesněné Kateřinou Tetovou. Cílem bylo ověřit, jak Veliký vůdce mohl vypadat v dobách svého studia v pravoslavném semináři, a to v rámci diskusního kroužku Věda a náboženství. Dcera popraveného trockisty je neprodleně předvedena do ředitelny k podání vysvětlení.
Nelze se nezmínit o vizuální a kompoziční stránce následných scén - typově naprosto odlišné, ale vizuálně takřka identické pionýrky stojí vyrovnány v řad před katedrou, černá ovce Boženka osamocena v popředí. Třídní učitelka s ustaraným výrazem postává za nimi a vytváří kontrast k oběma mužským postavám - ředitel s žoviálním výrazem sedí nehnutě za svým stolem, Rudá kurva nervózně přechází za jeho zády a v klíčových okamžicích se nad ředitelem výhružně naklání nebo se majetnicky opírá o jeho stůl. Ve vypjatých momentech pak zcela samozřejmě chytá opěradlo ředitelova křesla - v některých pohledech to budí dojem, že pevně drží za krkem samotného ředitele a nenechává diváka na pochybách, kdo je zde pánem. Řešen je osud provinilých - ty jsou po výslechu odeslány na chodbu, aby grémium rozhodlo o nich bez nich. Jako kompromisní řešení je zvolen výprask a scénárista si neodpouští citaci základního scénografického pravidla o pistoli na zdi - v úvodních záběrech na nástěnce zavěšená rákoska je donesena. Donesení je ovšem předřazena jedna z nejpůvabnějších scén filmu, v níž ředitel vstává zpoza stolu a překládaje haldy papíru ve skříni, připomínající katafalk, hledá rákosku. Jeho neúspěšné hledání je přerušeno tichou replikou třidní učitelky: "Já vím, kde je..." Role třídní Alexandře Wolf vyloženě sedí, s vlasy staženými hladce dozadu a zcela bez emocí působí ustaraně, znepokojeně i mateřsky zároveň, když říká "holky, co jste to zas vyvedly...". O životních zkušenostech pak mluví skeptický výraz, s nímž pozoruje svlékající se pionýrky.
Provinilkyně jsou předvedeny zpět k vyslechnutí rozsudku a vykonání trestu a vyzvány k vysvlečení. Následuje další precizní scéna, v níž pionýrky s povinným studem, leč de-facto bez odporu odloží sukně a téměř unifikované prádlo, zatímco Boženka v šatech postupně svléká oblečení, pamatující lepší časy, leč vkusné a čisté, punčošky, lakované botky, spodničku, podvazkový pas a nakonec zůstává v kombiné. Na rozzuřenou výzvu Rudé kurvy odpovídá, že víc toho na sobě nemá. Pro znalce české bdsm scény je tento moment zejména pikantní a všichni zúčastnění, včetně kameramana si jej evidentně vychutnávají. Nakonec odkládá i tento poslední kus oděvu a jako první a následně i poslední se podrobuje exekuci z rukou třídní profesorky. Doprovodné dialogy ředitele a předsedy záměrně vynechávám, abych diváka nepřipravil o potěšení z pohledu straníka na vši, bydlení příbuzných popravenýc trockistů, buržoazní dekadenci, spočívající ve vyholeném přirození či z půvabného dialogu o kontrole zarůstání téhož před hodinou tělocviku. Absurditu probíhajícího dění podtrhují nevtíravé záběry trojice pionýrek s rukama cudně překříženýma v klíně a s rudými šátky na krku.
Spankový aspekt filmu je podán ve standardní kvalitě Lupus Pictures, rákoskou protentokrát profesionálně nakládá Alexandra Wolf za zálibného přihlížení Pavla Šťastného a zuřivých replik Maxmiliána Schuberta. Zběhlost ve vedení nástroje ukazují zejména ideálně rovnobězné pruhy na pozadí všech trestaných a jejich velmi autentický prožitek. Dávkováno je padesát ran, o jejichž autenticitě nemá divák sebemenších pochyb, o kvalitě nástroje vypovídá již úvodní výprask Boženky, kde, zřejmě díky pootočení aktérky vzhledem ke kameře je pravá hýždě zasahována víc. Pro Eriku Zajíčkovou je Alexandřina zběhlost v ovládání nástroje na hranici snesitelného a leckdy i za ní, rány od třicáté výše již snáší jen s největším sebepřemáháním a pokud jsem správně počítal, posledních pět ran je odpuštěno :-) Až dojemně působí snaha přikrýt si hýždě rukama, odevza ran je velmi přesvědčivá, stejně jako u v pořadí následující Jitky Malé. Ta navíc velmi půvabně ztrácí rovnováhu :-) Zábavný moment nastupuje u devětadvacáté rány, kdy třídní rezignovaně rozhodí nad uhýbající žačkou rukama. Velmi zlidšťujícím momentem je okamžik, kdy plačící žačce po výprasku podává třídní kapesník. Jitka je z aktérek nejmenší a pro Alexandřinu výšku stojí příliš nízko - rány dopadají šikmo a na výsledném efektu je to znát. Alexandra používá úderovou techniku s dlouhým nápřahem paže a ránu zakončuje kalibrací síly zápěstím, což v kombinaci s použitým nástrojem dává vyniknout jednomu každému úderu vizuálně i akusticky. Poslední z trestaných pionýrek je Jiřina Horváthová, působící velmi přesvědčivým dojmem, že tento výprask je to nejhorší, co ji v životě dosud potkalo.
Druhým výpraskem Boženky končí spanková část filmu, nikoliv však děj - jestliže do tohoto okamžiku se zobrazované dění dalo chápat jako svého druhu úchylná parodie na filmy padesátých let, nyní nastupuje část, v níž bude části diváků tuhnout krev v žilách - pro pionýrky nastupuje trest nejstrašlivější, jsou vyloučeny z Pionýrské organizace a je jim potupně odebrán rudý šátek. Černou ovci z pionýra vyloučit nelze, je proto vyloučena ze školy. Děj se zdá směřovati k titulkům, provinilkyně odcházejí na chodbu, kamera zabírá atributy moci. Místo nástupu titulků ale nastupují dva dlouhé stíny v kloboucích, stoupající po schodech ...
Stalin má atypické titulky - atypické z hlediska délky i z hlediska provedení. Přes dobové fotografie, míchané s archivními obrázky socialistického realismu prolínají titulky, doprovázené výhružným "Hali, hola, od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem" v plné hlasitosti a celé délce pěti či snad i více slok. Podklad titulku občas vybledne z šarlatové do popelavě šedé - nerozpakuji se tvrdit, že tato závěrečná část filmu by mohla tvořit samostatné dílko a každý, kdo titulky přeskočí se připraví o zajímavý zážitek.
Snímek působí dobově velmi autenticky, přesto se nemohu ubránit potěšení nalézt na této autenticitě něco pih a anachronismů - tím asi nejviditelnějším jsou žaluzie v oknech, ředitelovo křeslo působí ne zcela autenticky a též použitá pouta patří do doby o mnoho modernější. Pozorný divák zřejmě nalezne i další, já bych ale toto hnidopišství považoval za ztrátu času - celý snímek totiž svou kvalitou dává na podobné malichernosti plně zapomenout . Za hlavní hodnotu díla považuji rozšíření rozpětí Lupus Pictures k vážněji působícím snímkům, film navíc skýtá slušný závdavek pokračování. Pro mladší diváky může být cenný i náhled do dob, které mnozí se současných teenagarů považují za období, kdy uhlí ještě rostlo a dinosauři žrali přesličky. Resumé - dalších čtyřicet minut vkusné zábavy z dílny osvědčeného týmu. Místo obveselení by měl ale divák očekávat spíše poučení a výstrahu.

Zaujala vás recenze ? Máte vlastní snímky, které chcete prezentovat ? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 266 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 266

Nejnovější uživatelé

  • 11591159altara
  • monk
  • Nicoletta02
  • G45HRLE5 www.yandex.ru fdgfjkghiluy
  • IvaVin