Menu
Spokojeni?
Hned v úvodu musím podotknout, že na prodeji recenzovaných děl nejsem finančně ani jinak zainteresován. Činím tak proto, že popis bude veden ve výrazně pozitivním duchu, vzdáleném obvyklému milkovímu sarkasmu. Dílka sama si ovšem ocenění zaslouží. Neobvyklý titulek je pak dán formou předvedení filmů – obě kazety byly ještě teplé od střihu, který skončil v šest večer, tedy tři hodiny před premiérou na redakčním srazu bdsm.cz. O plné recenzi proto nelze mluvit, neboť oba filmy jsem shlédnul pouze v rámci premiérové prezentace ještě v digitální formě.
Projekt Ředitelna má představovat ucelenou řadu spankingových filmů, spojených shodným prostředím c.k. Gymnázia sv. Tomáše, osobou jeho přísného, leč spravedlivého ředitele (životní role Pavla Šťastného), paní ředitelové a moudrého pana katechety. Není vyloučeno, že v dalších dílech se osobně objeví i mladý pan doktor Schertel. Změnu v sérii pak budou představovat vzpurné, odmlouvající či jným způsobem nezvedené žačky.
Pilotní díl je pojmenován Omluvenka. Již samotný úvod potěší oko diváka černobílým, hrubě zrnitým poskakujícím záběrem ředitelny a páně ředitele ve stylu c.k. filmové chroniky. Dokonalost efektu podtrhuje i „pršení" a „poškrábání kopie", podmalované stylovou dobově takřka autentickou hudbou. Efekt přechází do barevné scény v digitální kvalitě a děj se rozbíhá, do ředitelny vchází v obavách slečna Dostálová s omluvenkou v chvějící se ruce. Podpis váženého pana otce na omluvence ovšem vzbuzuje jisté pochybnosti, které sílí po porovnání předmětného podpisu se vzorem, s rakouskou pedantičností uloženým ve spisové skříni. Pod tíhou důkazů se provinivší slečna doznává a dle přísných, leč spravedlivých zásad zakladatelů ústavu je jí, přes veškerou závažnost učiněného, poskytnuta možnost k odčinění přestupků a následné nápravě ve formě dvou trestů po pětadvaceti ranách. Marny jsou pokusy o oddálení nevyhnutelného pod záminkou předchozího trestu přísného pana otce i dětinský pokus o přenesení trestu kvůli fyziologické potřebě vystrašené děvy. Zde pan ředitel poprvé projevuje svoji lidskost a humánní vztah ke studentkám svého ústavu a nabízí slečně k použití vlastní noční nádobu, decentně skrytou za paravánem. Elegantně sejmutá následná scéna je jednou z ozdob tohoto i jinak vynikajícího fimu. Předlouhé zurčení, vypíchnuté digitálním zvukem, a obrazově dokreslené záběry slečny, zoufale si zakrývající uši (sic!) a páně ředitele, kontrolujícího mezitím přímost vybraného nástroje, patří ke scénám, které se nadlouho vtisknou do paměti. Scéna je vypointována krátkým tichem, zakončených hlasitým finálním ucvrknutím. Podotýkám, že nejde o piss, vše je snímáno zprostředkovaným obrazem. Následuje odhalení pozadí, upoutání na trestnou kozu a odborně provedený trest, provázený moudrými a svým způsobem laskavými komentáři pana ředitele. Po ukončené exekuci (která je pro potřeby školní rady fotografickou cestou zdokumentována) následuje pokání nad učiněnými skutky v pokorném pokleku na valše a film končí odesláním provinivší se děvy do vyučování.
Druhý prezentovaný díl nebyl v době předvádění ještě pojmenován. Zahájen je poklidným pohodovým záběrem pana ředitele, vychutnávajícího své ranní cigáro. Tato pohoda je narušena příchodem slečny Novotné, přinášející stížnost od páně katechety na drzost tmavovlasé slečny. Ta vskutku projevuje chování, nehodné mladé dámy, když se i v přítomnosti páně ředitelově neuctivě vyjadřuje o církevních dogmatech a panu katechetovi, ba dokonce odmlouvá i panu řediteli samotnému. V důsledku toho jest potrestána čtveřicí trestů po sedmi ranách, které si svou zpupností a drzostí nakonec sama navýší až na celkový počet jednapadesáti ran, vyplacených tenkou rákoskou. Trest je také neprodleně vykonán a následně fotografickým přístrojem zdokumentován. Slečna Novotná trpí velmi úhledně, s intenzitou odpovídající závažnosti čtveřice provinění. Samotný průběh trestu, vlídně komentovaný panem ředitelem, pak je podán v natolik vysoké kvalitě, až někteří z méně odolných diváků raději zvolili jiný druh zábavy. Plocha kůže slečny Novotné, určená pro exekuci, se ukázala býti jen taktak postačující pro umístění jednapadesáti ran a hlasový fond trpící studentky se ukázal býti mohutným.
Po (velmi povrchním) popisu děje bych se rád zmínil o faktech, oběma filmům společných a obecně zajímavějších než průběh výprasků. Postava pana ředitele je bezesporu vynikajícím nápadem, kterým se Rig East zapíše do historie žánru. Vynikající Pavel Šťastný v dlouhém kabátu, studující pedanticky spisy provinivších se studentek či nevzrušeně a s odstupem komentující průběh trestu utkví nadlouho v paměti. Svoji postavu ztělesňuje bez chyb a dokazuje tak i perfektní znalost dobových reálií. Pan ředitel rozhodně není úchylným sadistou, trestajícím bezbranné studentky pro vlastní zvrhlou potěchu, je pečlivým správcem školy (v kontextu odpovědným školní radě), důsledně dbajícím prospěchu svěřenek a vykonávajím toto dílo legálními a řádně kodifikovanými nástroji a postupy. Jeho promluvy a repliky jsou vedeny důstojně a nabádají k polepšení.
Postavy obou studentek jsou zvoleny typově velmi dobře. Světlovlasá subtilní slečna Dostálová a tmavovlasá robustnější Novotná reagují přesně opačně, než by se zdálo být pravděpodobné. Zatímco Dostálová svůj trest snáší pasivně, pokouší se Novotná odporovat, kříží nohy, kope a zatíná pěsti. Dostálová víceméně pouze pláče, hlasový fond i rejstřík projevů Novotné je rozsáhlejší, od vzlyků po řev. Své studentky ale obě hrají dobře, se značnou dávkou důvěryhodnosti, která je ostatně dobře podpořena i kvalitně odvedenou prací kostymérky. Menší zkušenost v práci před kamerou (zejména v porovnání s profesionálně působícím Pavlem Šťastným) je ovšem patrná, zejména tak kde je ztvárňována naivita či pokora.
Děj obou filmů se odehrává ve stejném prostředí ředitelny gymnázia. Dekorace je z hlediska dobové věrnosti dotažena do detailů, vypilovaných se zjevnou láskou a péčí. Jako příklad budiž uvedena dobová valcha, umístěná pod křížem, která prakticky nikdy nevstoupí do záběru, přesto je důkladně vycíděna. Podobizny zakladatelů ústavu jsou umístěny do dobově přesného rámu a maskovány oválem, kterým si fotografové na přelomu století pomáhali při odstraňování vad tehdejších objektivů. Používané rákosky mají historicky věrný hákovitě zahnutý konec. Trestná koza má vcelku důvěryhodně působící patinu a v detailu řemení a přezek zcela chybí v dané době nepoužívaný chrom. Scéna je ale poměrně špatně zatlumená, zejména s ohledem na její vestavbu do ateliéru. Zvuk je proto hodně dutý a některé prvky scény žijí ve zvukovém obraze vlastním životem (podlaha ředitelny pod kozou).
Filmový jazyk sdělení má zřejmě nejblíž k reportáži. Scéna je snímána dvojicí kamer, velmi pravděpodobně pracující se společnou časovou synchronizací. Na rozdíl od běžných bdsm filmů je použito poměrně velké množství střihů, obohacujích jinak přirozeně statický obraz trestajícího a trestané. Práce s kamerou je kultivovaná, prozrazující profesionální vedení, zejména v detailech a polodetailech. V případě druhého filmu ale práci kameramanů poněkud ztěžuje nezafixovaná koza, posouvající se v průběhu exekuce mimo rámec záběru. Obě předdistribuční kopie také vykazovaly několik kamerových i střihačských lapsů, které se pochopitelně ve finální VHS verzi neobjeví, ale které prezentaci mile zlidštily.
Hudební doprovod obou filmů je bez nadsázky excelentní a od prvních sekund diváka vtáhne do děje. Kazety bohužel ještě nebyly otitulkovány, proto bych chtěl práci autora hudby i zvukaře ocenit alespoň anonymně. Dialogy nesoucí značnou část děje jsou výborně srozumitelné, byť zejména slečna Dostálová v některých pasážích spíše mumlá, než artikuluje. I velký dynamický rozsah zvukových projevů slečny Novotné je zpracován uspokojivě – intenzita jejího nářku vyhnala některé z diváků mimo prezentační místnost, přesto i při této hlasitosti byly dobře čitelné podtóny paniky a začínající hysterie. Školený hlas pana ředitele by pak nepředstavoval problém ani pro zcela nezkušeného zvukaře.
Na obou scénářích velmi potěší lehkost, s jakou je vyprávění sdělováno. Text je organickou součástí filmu, nikoliv nutným a klopotně slepeným přídavkem k bezduchému mlácení. Lehce plynoucí monology Pavla Šťastného, střídané tichými replikami studentek potěší zejména příznivce suchého britského humoru, děj je odlehčen vizuálními humornými hříčkami (slečna Novotná vchází s apartním kloboučkem a odchází ozdobena oslovskýma ušima), vybroušemi komentáři a sentencemi pana ředitele a v neposlední řadě i několika soukromými vtípky. Divák se během filmu několikrát upřímně a od srdce zasměje, v protikladu k tuctové spankingové produkci. Svoji roli zde jistě hraje i kulturněhistorický kontext, práci scénaristů ale nelze nepochválit.
Rig East učinil významný krok do světa profesionálního filmu. Investice do techniky i personálu jsou více než zřetelné a na kvalitě výsledků se výrazně projevují. Pokud projekt Ředitelna udrží krok a invenci, stanou se jeho díly za čas součástí zlatého fondu bdsm kinematografie. Takto jim uděluji alespoň již dlouho nepřidělené Milkov´s choice za film.
Zaujala vás recenze ? Máte vlastní snímky, které chcete prezentovat ? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..