Menu
Spokojeni?
Hluboká dráha, dostupná prakticky pouze vkládacími elektrodami
Anatomické opáčko
Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán ve speciální části textu. Musculus levator ani. je nejmohutnějším svalem malé pánve, je zodpovědný za kontrolu defekace, podílí se na kontrole mikce. Průběh svalových vláken je poměrně komplikovaný, v podstatě lze vydělit tři hlavní vektory působení - prstenec řitního svěrače, prstenec poševního vchodu a vektor stažení hráze. Aktivace svalu způsobí zpevnění pánevního dna.
Praktické využití dráhy je méně universální, než u dosud probíraných drah - levator ani je uložen poměrně hluboko a jeho přímá stimulace povrchovými elektrodami je prakticky vyloučená - cíleného působení lze dosáhnout pomocí dvojice rektální - vaginální elektroda nebo bipolární rektální elektrodou. Možné je i příčné dráždění svalu s interní elektrodou v pochvě nebo konečníku a velkoplošným sběračem, umístěným pod hýžděmi. Vzhledem k mohutnosti svalu je potřebná vyšší energie v impulsu, což je ale v přímém protikladu s použitím vkladatelných elektrod - je tedy nutno velmi pečlivě volit proudovou hustotu elektrod, zejména, je-li vyžadován pouze nebo převážně stimulační efekt.
| ES | ET | |
| Účinná frekvence | 68 Hz | 22Hz |
| Koeficient plnění | 16 % | 28 % |
| Špičkový proud | 33 mA | 45 mA |
Při použití hýžďového sběrače se vjem v dráze rozestírá a přesouvá do oblasti řitního svěrače - ovlivnění na genitálu se stává zanedbatelným. Dráha tak získává specifický efekt.
Výsledný vjem je, podle hloubky zavedení a tvaru elektrod popisován jako "hluboký tah", "škubání v pánvi" nebo "křeč v konečníku". Vzhledem ke specifickému sevření rektální elektrody její vytlačení nehrozí, je třeba ale pečlivě volit velikost elektrody s ohledem na možnost poranění.