Menu
Spokojeni?
Jméno Hines je pravděpodobně pseudonymem trojice autorů (některé jsou subsignovány Hines, jiné Shiranda, ještě jiné Kayla - obrázky, takto signované jsou totiž kresleny ve třech různých stylech. O autorech samých se dá zjistit jen velmi málo - snad jen to, že z autorského hlediska jsou mimořádně plodní a jen během roku 2002 se mi podařilo najít 23 jejich seriálů. Z knižních děl stojí za zmínku dva díly Vězení hrůzy, líčící utrpení dvacíti mladých naivních misionářek v jisté latinoamerické ženské věznici.
Elektrotéma je v Hinesově (nadále bude v jednotném čísle) tvorbě zastoupeno svérázným barbarským způsobem. Je zřejmé, že chybějící znalost praktických postupů či alespoň teoretické výbavy si nahrazuje nadšením a zpostředkovanými zkušenostmi. V obrázcích proto převládají nebo dominují prostorově předimenzované kabely, obří stykače a nožové odpojovače, krokodýlové svorky a z hlediska teorie obludně osazené elektrody mnohdy olbřímích rozměrů. O to věrohodněji působí prožitek obětí i zaujetí pro věc katanů (do nichž autor pravděpodobně vkládá mnoho ze svého hluboko skrytého já).
Stylově jsou ilustrace věnovány zejména mučení či ponižování v krystalicky čisté podobě, mnohdy za účasti dětí či zvířat, čímž se diskvalifikují pro zveřejňování v civilizovaných zemích. Hines kreslí klenutá sklepení a mučírny tlustou linkou, někdy se zdůrazněnými technickými detaily (s nemalou zálibou v potrubí a jeho armaturách). Stejně vypasenými linkami jsou kresleny i jednající osoby. Jejich zjednodušení mnohdy hraničí s karikaturou - Hines sice anatomii zná, ale opovrhuje jí, či lépe řečeno, nakládá s ní podle vlastních potřeb. Jeho muži (nesoucí mimochodem mnohdy kavkazské rysy) nejsou zjevně zatíženi intelektem, ať už jde o svalovce, lámajícího nohu oběti či obrýleného doktůrka v bílém plášti s clipboardem v ruce, zapisujícího doznání zmučené ženy před ním. Hinesovy ženy jsou astenické, s mnohdy dětskými tělesnými proporcemi a nepoměrně vyvinutými prsy. Hines je kreslí s provázkovitě slepenými vlasy, v bolestivém úšklebku či s dokořán nářkem otevřenými ústy a charakteristicky komiksově zjednodušenými slzami v očích.
Málokterý z Hinesových obrázků je realizovatelný v praxi - výrazová odpudivost se doplňuje s odpudivostí zobrazovaných praktik, před jejichž napodobováním je zde asi nutno varovat. Varování je na místě zejména v elektrotématu, ale ani další zobrazované techniky nejsou ani zdaleka bezpečné - zde si Hines může podat směle ruku s Farrelem, Dolcettem a dalšími mistry těžké školy.
Vysledovat systematicky Hinesovu bibliografii není asi dost dobře možné. Pro ilustraci uvádím mně dostupný seznam jeho díla za rok 2002 s vědomím, že velmi pravděpodobně není úplný. Za sebou následují titulní listy následujících sérií: Barbarian Pow, Slave Bordello, Back Country, Latino Gangsters, Getho Slaves, Gothic, Harem Slaves, Historical, Intruders, Forced Labor, Mistress, Pirate Isle, Wild Pirates, 3rd World Prisoners, Discipline School, Slave Market, Slaves Riot, Ponny Girls, Swamp Slavers, Transsylvania, Trappers Sex Slaves a Urban Slavegirl
A na závěr jeden z těch hezčích Hinesových obrázků - povšimněte si zejména zaujetí bachařky :-) Mimochodem, pravá noha je fixována velmi laxně.
