Menu
Spokojeni?
Dolcett (prostě Dolcett, beze jména) je jeden z nejpodivnějších a nejpodivuhodnějších autorů bdsm grafiky konce sedmdesátých let. Jeho příznivci i odpůrci věnovali spoustu energie zjištění jeho identity, přesto víceméně jediným vodítkem zůstává jeho autoportrét v pérovce - slušný mladý muž, není-li již pravda ? Tento slušný mladý muž má ale velmi zajímavé a netradiční koníčky - gynofágii, asfyxi a fascinaci smrtí, či lépe řečeno umíráním mladých žen, přičemž ona smrt nastává v převážné většině případaů za neskutečně bizarních okolností. Popravdě řečeno Dolcett do Eleferna příliš tématicky nezapadá a oblast jeho zájmů je týmu naprosto cizí, nicméně kontrola v logu prohledávače ukázala mnoho požadavků na vyhledávání slova Dolcett - vycházím tedy vstříc, jen budu v archiv dlouho hledat tématický obrázek.
K dílu - Dushi ve své monografii zmiňuje pouze trojdílné Fetish Art Galleries bez jakýchkoliv bližších údajů, většina zde uvedených informací proto pochází od oddané Dolcettovy uctívačky Karyn (kontakt na požádání dodám). Tento díl Kumštu tedy bude bez bibliografie.
Odhlédneme-li od morbidní tématiky, je Dolcett coby dominant neskutečně hravý a vynalézavý. Tématický elektroobrázek jsem mezi standalone grafikami nenalezl (scany z komiksů zde zásadně nehodlám uvádět), na příkladu uvedená situace mne ale kdysi zaujala natolik, že jsem ji promptně zrealizoval s úžasným efektem :-), pravda, piercing v té době nebyl příliš rozšířen, takže místo kroužku jsem použil samozatěžující svorku. Dolcett pracuje s mimořádně sofistikovanými nápady, naznačujícími technické či přímo strojařské vzdělání. Pokud se ve svém díle věnuje běžnému úchylovi dostupným tématům, vyloženě si libuje v technických detailech - všimněte si dopadu kapky a naznačeného pohybu nádoby se zátěží.
Dolcett kreslí blondýnky. V archivu jsem nalezl něco přes tři stovky jeho grafik - Dolcett kreslí bez vyjímky blondýnky. Ty jsou vnadné, anatomicky i esteticky dokonalé a neskutečně blbé :-), neb lezou s telecím úsměvem do situací, ze kterých se ježí vlasy a které pro ně bez vyjímky končí fatálně. Onu fatalitu rozvádět nebudu. Dolcett kreslí pérovky, elegantní linkou a poměrně úsporně, každá grafika se soustředí na dění, prostředí je jen zřídka naznačeno a jen velmi vzácně propracováno. Dokonale propracován je ale výraz jednajících osob - děs z poznání telátka, že je na tom neodvratně špatně, bolest, zděšení, na druhé straně zaujetí konajících dominantů a jejich perverzních partnerek.
Problém mám s tématickým výběrem - do oblasti specializace Eleferna nepatří ani gynofágie (byť leckteré subinky bych občas sežral - nebudu jmenovat, ona se pozná), ani techniky dušení (asfyxe) či věšení (strangulace), nemluvě už o čtvrcení, amputacích a dalších málo lákavých úchylkách. Zájemci najdou potřebný materiál na www.necrobabes.com nebo mohou zaúkolovat Google. Pro ty, komu je líto dotovat Telecom přenosem obdobných dat uvedu nosnou myšlenku velké části Dolcettovy tvorby v této oblasti - ženské maso je sice dostatečně chutné, ale nadopuje-li se před porážkou dostatečným mnozštvím endorfinů, je ještě mnohem chutnější. Metoda sycení endorfiny se pak dílo od díla liší.
Elektrotéma je v Dolcettově dílo přítomno zejména v rozličných podobách elektrokuce, přičemž základní elektrické křeslo je mutováno dalšími, mnohdy velmi exotickými elektrodami. Dle zakresleného významotvorného dýmu se pak v ději pracuje s proudy, které rozhodně nelze nazvat bezpečnými. Obecně platí, že ne vše z nakresleného dění lze realizovat na lidech bez jejich poškození a u Dolcettova díla to platí dvojnásob - byť jsou některé z technik inspirující a lákavé, je nezbytně nutno (ostatně jako v celé bdsm praxi) před jejich aplikací dlouho přemýšlet.
