Menu
Spokojeni?
Tak tohle jsem asi před třemi měsíci slíbila Pánečkovi, ale dostala jsem se k tomu až teď. Studentka fyzioterapie, no...anatomie prostě měla nějakou dobu přednost.
Takže jak to u mě začalo? Někdy v dětství, u Pokladu na stříbrném jezeře, mě tak jako příjemně svrběla kundička v té svazovací scénce. Přišlo mi to tehdy sice divný, ale tenhle díl jsem viděla nejvíckrát :). A záliba tak nějak rostla se mnou, dokonce i k „elektrice“ jsem přičuchla...no...baterka 9V, celkově nic moc, ale tak jako hezky to pálilo a bolelo...Asi ve dvanácti jsem experimentovala se samosvazováním, měla jsem tehdy asi docela kliku, vždycky jsem se z těch provazů nějak dokázala dostat. S rozvojem internetu u nás doma jsem pak zjistila, cože se mi to asi tak líbí...to mi bylo tak čtrnáct. Jenže jsem měla smůlu na kluky...buď byli moc hodní (to prosím jeden) nebo měli dojem, že si mě mohou předělat k obrazu svému (to druhý).
Můj nynější Páneček je ze stejného gymplu jako já, akorát o ročník níž. Teda byl, když jsem ještě byla na gymplu :) Poznali jsem se před šesti lety, znali jsme se trošku z internetu, taková povrchní známost, řekla bych. Jenže z povrchní známosti se během čtyř let vyklubalo docela solidní přátelství, které se ještě výrazněji upevnilo jakýmisi mými soukromými problémy, do kterých se řadil i druhý chlapec. Na dotaz ke svému nynějšímu Pánečkovi cože s tím mi odvětil, že sobota je hezký den na rozchod (byl pátek) a v pondělí jsem byla ve škole značně spokojenější. To bylo někdy v prosinci 2004. Od ledna jsem se ve škole z různých stran dovídala, kolikrát už jsme se spolu vyspali a že spolu bydlíme, leč chodit jsme spolu začali až 1. března 2005.
A jakže to bylo dál? Na druhém rande jsem trošičku zaprovokovala v postýlce a Páneček se zeptal, jestli nechci dostat. Chtěla jsem :) Následující dotaz na masochismus jsem také zodpověděla kladně. No...a jsem spolu už dva roky a něco. Jo, v pátek jsme měli školení na elektro s Tormem, za což mu děkuji :)