Menu
Spokojeni?
Jste zde: Úvodní stránka 
Publicistika Reporty účastníků akcí Moje první vaginálka - pohled Kassiopei
Publicistika Reporty účastníků akcí Moje první vaginálka - pohled Kassiopei
Pořád říkám, že mám skvělého Pána. Umí mě krásně potrápit a ještě
krásněji ukojit. Má spoustu úžasných hraček, ale jedna mu chyběla -
vaginální elektroda. A moje nenasytná zvědavost těžce nesla, že nevím,
jaké to je, když dostávám elektřinu do vaginy zevnitř. Dostala jsem
nápad: poprosit o tuto zkušenost toho nejpovolanějšího ze všech -
Milkova. Proč chodit ke kováříčkovi, když můžu jít ke kováři, že ano?
Protože jsem byla hodná čubička, pečovala o Páníčka, s radostí se nechala od něj mučánkovat, dovolil mi kontaktovat Milkova. Napsala jsem trochu rozverný mail a trpělivě čekala. Skoro dva měsíce se nic nedělo. Později jsem se dozvěděla, že můj mail se vinou filtru k Milkovovi nedostal. Ale trpělivost už mi došla, kromě toho, že jsem zvědavá, jsem ještě paličatá. Napsala jsem další mail a ten už se k adresátovi dostal. A přišla odpověď:
Pár dní jsem byl mimo republiku a teď mne napadklo kouknout se do
spamového adresáře - a hele, rozverní mailové jsou na světě. Musím vyhodit
z filtru spojení KASSIO* s podmínkou příloha větší než 100 kB, kterou jsem
kdysi zařadil kvůli jakémusi latexovému spamu :-)
Tak o tohle jde :-) Dobrá, dobrá, tohle problém nebude, jenom to budeš
muset zajistit organizačně, pospojovat diáře nebude tak úplně triviální.
Kam zatím dohlédnu, tak mám celkem okénka příští týden v druhé polovině
dne (řekněme v průměru od páté odpoledne do desáté večer), případně během
soboty. Neděle je ucpaná, pak ten další týden úterý-čtvrtek zase
odpoledne, dál zatím nevidím ... Zkus něco vymyslet :-)
ne že bych se netěšil ;-) Torm.
Hurá! Organizační zajišťování nebylo vůbec složité, Milkov napsal, kdy má v diáři volná okýnka a jedno z nich bylo v sobotu, kdy jsem měla jet k Pánovi. Takže den D a hodina H - sobota, 12:00. Byla jsem šťastná, že se moje přání splní, ale jak se blížila sobota, narůstal strach. To jsem byla hrdinka, když jsem Milkovovi odpovídala, že moje vodivé tkáně budou k dispozici jeho happy elektrodám, ale hrdinství se scvrkávalo a strach mohutněl. Přehrávala jsem si elektroscénky z Insexu, sledovala, jak holky křičí a bála se čím dál víc. V noci z pátku na sobotu jsem se třikrát probudila a v hlavě mi okamžitě naskočilo M I L K O V !!! Já vím, mám přece stopku, kdyby bylo nejhůř, jenže nechtěla jsem zbaběle utíkat z boje.
Je tedy sobota ráno, jedu autobusem k Pánovi, vevnitř všechno sevřené strachem. Jsem šťastná, že Pána zase vidím, i když mi vyplácí tresty za neposlušnost - 25 ran rákoskou na zadek a za chvíli druhý - 20 ran rákoskou na prsa. Jsem pěkně ozdobená subinka! Když pečuji o Páníčka, tak na chvíli zapomínám na svůj strach, jenže asi dvě minuty před polednem zvoní Pánův mobil. Milkov je před domem! Pán se s ním domlouvá, že chvíli spolu hodí řeč u kafe a mně přikazuje náležitě je přivítat. Mám na sobě jenom pouta, obojek a černý stahovací pás, prosím Pána, abych mohla Milkova přivítat v županu. Nedovoluje mi to. Těch 15 - 20 minut, co jsem čekala, jsem se klepala jako ratlík. Zvonek. Klekám si na práh s čelem na zemi, a první, co ze mne Milkov vidí, je vystrčená p....! Až Pán dovolí vstát, smím si s ním podat ruku a stydět se. Ve snaze oddálit to, co musí přijít, nabízím šunkový závin, který jsem doma upekla, kafe, čaj, Milkov odmítá, přeje si jenom kafe, ale bere si ho nahoru do patra, kde se bude všechno odehrávat. Není úniku!
Pán mě přivazuje ve stoje do kříže, ruce k hákům nad postelí, nohy k nohám postele. A ještě smyčka v pase, přivázaná ke kovové pelesti, abych se moc necukala. Zmocňuje se mě skoro panický strach, prosím Milkova, aby mě trošku uklidnil a stačí jenom aby řekl:
"Věříš mi?"
"Ano, věřím!"
a velká část strachu je pryč. A když mě začne jemně popleskávat bičíkem po prsou, je to příjemné a milé. Ale přitom koukám, jestli nemá nějaký vypínač, slyšela jsem, že jsou i elektrické bičíky. Nemá, je to Milkovův slavný Jim. Jemné pleskání zesiluje, zrychluje a když začne bičík kmitat po bradavkách, už je to ouvej. Ale znám i horší bolest. Potom stejná procedura v rozkroku. Ptám se Milkova, jestli prokrvené tkáně jsou vodivější, říká, že ani ne, že to je jenom seznamování. Hezké!
Milkov si něco vyndává z kufříku a můj Pán, abych se náhodou nenudila, mi vyrábí na vnitřních stranách paží sadu modřinek tím, že mě velmi bolestivě štípe. Možná mě chce připravit na horší bolest, která přijde, nebo mi chce udělat radost, protože ví, že si ráda vozím domů viditelné památky. Mám tak velkou radost, až mi z toho slzí oči.
Milkov mi přilepuje nahoru na ňadro a pod bradavku samolepící ploché elektrody. Vnímám měnící se pocity, od jemného brnění až po silné sevření prsu jako ve svěráku. A na levý prs přilepuje další dvě elektrody, obdélníčky, těsně vedle bradavky, zleva a zprava. Střídavě zapojuje káblíky do generátoru a já vnímám jak jinak působí proud na každém prsu. Pak propojí oba prsy a zase je to jiné. Pořád je to v pohodě. V Milkovových prstech se objeví krokodýlky, které mi velmi citlivě připíná na bradavky. Ale když zvyšuje intenzitu proudu, skučím pěkně nahlas, řeže to a pálí. Sundává mi krokodýlky a nahrazuje je speciálními svorkami na bradavky, pevně ji sevřou, ale nemají zuby. Bradavky jsou propojené a bolest roste s intenzitou proudu. Ale to ještě nevím, co to udělá, když Milkov sníží frekvenci. Bolestivé, pravidelně se opakující rány do bradavek. Vždycky vyhrknu: au-au-au-au-jau! Milkov a můj Pán si ze mne dělají legraci, že mám dost ubohou slovní zásobu.
"Když mě pořád někdo mlátí do bradavek!"
"Tak ONI ji mlátí po bradavkách!" lituje mě Pán.
"To musíme ještě vylepšit!" říká Milkov.
V ruce má najednou wartenbergské kolečko. Četla jsem o něm a byla jsem moc zvědavá, jak působí. Není to nic hrozného, ale Milkov by jistě mohl přitlačit víc. Trochu to píchá, je to nepříjemné, ale žádná velká bolest. Fandila jsem si! Najednou se strachem sleduji, že Milkov připojuje na rádélko svorku. A to je jiné kafe! Když přidá na intenzitě, je to jako by mi řezal kůži, nebo bodal rozžhavenou jehlou. Když jde zase pro něco do kufříku, Pán mi nádherně dráždí klitoris a já cítím, jak moc jsem vzrušená. Strach už necítím, spíš zvědavost, co bude dál. No a dál přišlo PEKLO. Nevím, co všechno Milkov zapojil, měl k dispozici asi tři generátory, ale oba prsy mám sevřené, táhne je to k sobě a bradavky strašně bolí. Ani nevím, k čemu bych tu bolest přirovnala, asi jako by mi je svíraly rozpálené kleště. Poprvé si říkám, že už je to skoro na stopku. Ale nechci ji říct! Prosím Milkova, aby mě nechal chvilku odpočinout, abych to mohla trochu vydejchat. Laskavý Pán Torm všechno vypíná a dělá pauzu. A můj hodný Páníček mi zase krásně dráždí klitoris.
Milkov mi potírá prs Sonogelem a připevňuje svorky na kůži kousek vedle dvorce, na protilehlých stranách. To je taky síla! Po chvíli to mění, zase svorka na bradavku a po prsu mi přejíždí elektrifikovaným rádélkem. Nahoru, dolů, sem a tam, pořád a pořád. Držím a skučím a užívám si to.
Pak už si pamatuji jenom to, že mi Pán odvázal pravou ruku a přikázal dráždit si klitoris. Byla jsem tak moc vzrušená, že po pár dotecích jsem byla těsně před orgasmem. Prosila jsem Pána, jestli můžu.
"Příkaz zněl "honit si kundu", nikdo nemluvil o orgasmu. A víš, co následuje po nepovoleném orgasmu - budeš bita! Musíš sama zvážit, jestli ti to za to stojí!"
"Stojí, Pane!"
odpovídám, protože veškeré vědomí mám soustředěné v klitorisu a je mi šumafuk co bude potom. Přichází mi nádherný, intenzivní orgasmus.
Milkov požádá Pána, aby mě přivázal vleže. Zase do kříže. A poprvé v životě mi vklouzne do pochvy elektroda. První pocit je jako vzpomínka na mládí, na pubertu, když jsem mívala menstruační bolesti. Ale hned se to mění, je to jakoby se mi do pochvy tlačil velký železný kolík a celou ji vyplňoval a tlačí na děložní čípek a ten tlak se mi přenáší dál do břicha, celé je sevřené v křeči. Někde na Elefernu Milkov píše, že subinky to popisují jako motýlky v břiše. Houby motýlci, jsem narážena na železný kůl! A zase snížení frekvence a pro změnu mě někdo mlátí do děložního hrdla. Zase skučím "Jaúúúú, aúúúúú, au, au, au, néééééé!" Pánové vítají každé nové slůvko jako obohacení mého slovníku. Dostávám nalepovací elektrody na velké pysky. Pořád ten kůl v pochvě, sevřené břicho a k tomu brnění v pyscích, které zase přechází do bolestivého sevření. Anebo do úderů, když je nízká frekvence. Ale ty údery do pysků jsou jiné než vevnitř. Spíš jako píchnutí rozpálenou jehlou. Milkov mění intenzitu i frekvenci, zvyšuje, snižuje a já si užívám. Chvíli funím, chvíli skučím, chvíli mě nechá vydechnout.
Elektrody z pysků přelepuje na klitoris a pod poševní vchod. A já mám chvíli pocit, že mi rozřezávají klitoris po délce, nebo ťukají do něj kladívkem. Moje hlasové projevy nabývají na intenzitě a Pán mi zasouvá do úst molitanový tenisák. A ještě si přidá svoji trošku do mlýna, můj Páníček - připíná mi na bradavky skřipce spojené provázkem, k němu je připnuté vodítko, to přetahuje přes tyčku pelesti a druhý konec mi vkládá do ruky. Pán přesně ví, co se stane: Milkov přidá proud, já sebou škubnu a utrhnu si bradavky. Samozřejmě, že jsem to udělala, až na to, že bradavky vydržely, ale bolest to byla pořádná! Pak už jsem si při každém škubnutí dávala pěkný pozor.
Milkov na mně zkoušel jednotlivé programy z TENS 231 (viz recenze na Elefernu). Neviděla jsem mezi nimi velký rozdíl, měla jsem pocit, že každý začíná tím, že mě mlátí do poštěváčku, do čípku, do pysků a pak se údery zrychlují až splývají a bolí mě všechno. Chvilkami jsem si i pěkně nahlas zařvala do tenisáku. Až na jeden, myslím desítka to byla, pořád nic moc, jenom jsem si tak normálně funěla, Milkov říkal, že už je na dvaadvaceti a já jsem nijak zvlášť nereagovala, tak asi trochu přidal a to jsem vylítla a zařvala jako tur! V jedné krátké pauzičce přišel ke mně Pán a s vrozenou laskavostí mi vodítkem stáhnul skřipce z bradavek. Měla jsem je, chudinky, bolavé a placaté...
A pak najednou slyším Milkova, jak žádá Pána, aby mi uvolnil pravou ruku a vkládá mi do ní TENS. Dovolují mi udělit si finální odměnu. Už jsem měla jenom vaginální elektrodu, všechno ostatní už bylo sundané a Milkov si to uklízel. Nenechala jsem se dlouho pobízet. Frekvence byla správná a zvyšováním intenzity jsem se přivedla k nádhernému elektroorgasmu, tentokrát povolenému. Pánům se to líbilo. Moc děkuji.
Nechali mě přivázanou, jenom Milkov se nade mnou sklonil a dal mi pusu na rozloučenou. A naznačil, že by jsme někdy mohli pokračovat. Zlatý Milkov!
Já už jsem zase hrdinka, když nemám na sobě elektrody, ale ještě by mohl vyzkoušet krátkou dráhu přes klitoris s explozivním efektem, mohl by mi najít G-bod nějakým špičatým nástrojem, nebo vyzkoušet vaginální a anální elektrodu současně, nebo ........, nebo ..............! Milkov je opravdu skvělý! Citlivý, laskavý, pohotový. Když jsem v jednom momentu obohatila své výrazové prostředky o větu:
"To bolííííííííí!"
odpověděl:
"A říkal tady snad někdo, že to nebude bolet?"
Myslím, že mě napoprvé šetřil, když jsem zařvala bolestí, okamžitě ubral, nenechal mě podusit. Jestli bude opakování, určitě to bude horší, ale strašně se těším, Pane Torme!
S velkou vděčností sepsala Kassiopea, 6.2.2006
Protože jsem byla hodná čubička, pečovala o Páníčka, s radostí se nechala od něj mučánkovat, dovolil mi kontaktovat Milkova. Napsala jsem trochu rozverný mail a trpělivě čekala. Skoro dva měsíce se nic nedělo. Později jsem se dozvěděla, že můj mail se vinou filtru k Milkovovi nedostal. Ale trpělivost už mi došla, kromě toho, že jsem zvědavá, jsem ještě paličatá. Napsala jsem další mail a ten už se k adresátovi dostal. A přišla odpověď:
Pár dní jsem byl mimo republiku a teď mne napadklo kouknout se do
spamového adresáře - a hele, rozverní mailové jsou na světě. Musím vyhodit
z filtru spojení KASSIO* s podmínkou příloha větší než 100 kB, kterou jsem
kdysi zařadil kvůli jakémusi latexovému spamu :-)
Tak o tohle jde :-) Dobrá, dobrá, tohle problém nebude, jenom to budeš
muset zajistit organizačně, pospojovat diáře nebude tak úplně triviální.
Kam zatím dohlédnu, tak mám celkem okénka příští týden v druhé polovině
dne (řekněme v průměru od páté odpoledne do desáté večer), případně během
soboty. Neděle je ucpaná, pak ten další týden úterý-čtvrtek zase
odpoledne, dál zatím nevidím ... Zkus něco vymyslet :-)
ne že bych se netěšil ;-) Torm.
Hurá! Organizační zajišťování nebylo vůbec složité, Milkov napsal, kdy má v diáři volná okýnka a jedno z nich bylo v sobotu, kdy jsem měla jet k Pánovi. Takže den D a hodina H - sobota, 12:00. Byla jsem šťastná, že se moje přání splní, ale jak se blížila sobota, narůstal strach. To jsem byla hrdinka, když jsem Milkovovi odpovídala, že moje vodivé tkáně budou k dispozici jeho happy elektrodám, ale hrdinství se scvrkávalo a strach mohutněl. Přehrávala jsem si elektroscénky z Insexu, sledovala, jak holky křičí a bála se čím dál víc. V noci z pátku na sobotu jsem se třikrát probudila a v hlavě mi okamžitě naskočilo M I L K O V !!! Já vím, mám přece stopku, kdyby bylo nejhůř, jenže nechtěla jsem zbaběle utíkat z boje.
Je tedy sobota ráno, jedu autobusem k Pánovi, vevnitř všechno sevřené strachem. Jsem šťastná, že Pána zase vidím, i když mi vyplácí tresty za neposlušnost - 25 ran rákoskou na zadek a za chvíli druhý - 20 ran rákoskou na prsa. Jsem pěkně ozdobená subinka! Když pečuji o Páníčka, tak na chvíli zapomínám na svůj strach, jenže asi dvě minuty před polednem zvoní Pánův mobil. Milkov je před domem! Pán se s ním domlouvá, že chvíli spolu hodí řeč u kafe a mně přikazuje náležitě je přivítat. Mám na sobě jenom pouta, obojek a černý stahovací pás, prosím Pána, abych mohla Milkova přivítat v županu. Nedovoluje mi to. Těch 15 - 20 minut, co jsem čekala, jsem se klepala jako ratlík. Zvonek. Klekám si na práh s čelem na zemi, a první, co ze mne Milkov vidí, je vystrčená p....! Až Pán dovolí vstát, smím si s ním podat ruku a stydět se. Ve snaze oddálit to, co musí přijít, nabízím šunkový závin, který jsem doma upekla, kafe, čaj, Milkov odmítá, přeje si jenom kafe, ale bere si ho nahoru do patra, kde se bude všechno odehrávat. Není úniku!
Pán mě přivazuje ve stoje do kříže, ruce k hákům nad postelí, nohy k nohám postele. A ještě smyčka v pase, přivázaná ke kovové pelesti, abych se moc necukala. Zmocňuje se mě skoro panický strach, prosím Milkova, aby mě trošku uklidnil a stačí jenom aby řekl:
"Věříš mi?"
"Ano, věřím!"
a velká část strachu je pryč. A když mě začne jemně popleskávat bičíkem po prsou, je to příjemné a milé. Ale přitom koukám, jestli nemá nějaký vypínač, slyšela jsem, že jsou i elektrické bičíky. Nemá, je to Milkovův slavný Jim. Jemné pleskání zesiluje, zrychluje a když začne bičík kmitat po bradavkách, už je to ouvej. Ale znám i horší bolest. Potom stejná procedura v rozkroku. Ptám se Milkova, jestli prokrvené tkáně jsou vodivější, říká, že ani ne, že to je jenom seznamování. Hezké!
Milkov si něco vyndává z kufříku a můj Pán, abych se náhodou nenudila, mi vyrábí na vnitřních stranách paží sadu modřinek tím, že mě velmi bolestivě štípe. Možná mě chce připravit na horší bolest, která přijde, nebo mi chce udělat radost, protože ví, že si ráda vozím domů viditelné památky. Mám tak velkou radost, až mi z toho slzí oči.
Milkov mi přilepuje nahoru na ňadro a pod bradavku samolepící ploché elektrody. Vnímám měnící se pocity, od jemného brnění až po silné sevření prsu jako ve svěráku. A na levý prs přilepuje další dvě elektrody, obdélníčky, těsně vedle bradavky, zleva a zprava. Střídavě zapojuje káblíky do generátoru a já vnímám jak jinak působí proud na každém prsu. Pak propojí oba prsy a zase je to jiné. Pořád je to v pohodě. V Milkovových prstech se objeví krokodýlky, které mi velmi citlivě připíná na bradavky. Ale když zvyšuje intenzitu proudu, skučím pěkně nahlas, řeže to a pálí. Sundává mi krokodýlky a nahrazuje je speciálními svorkami na bradavky, pevně ji sevřou, ale nemají zuby. Bradavky jsou propojené a bolest roste s intenzitou proudu. Ale to ještě nevím, co to udělá, když Milkov sníží frekvenci. Bolestivé, pravidelně se opakující rány do bradavek. Vždycky vyhrknu: au-au-au-au-jau! Milkov a můj Pán si ze mne dělají legraci, že mám dost ubohou slovní zásobu.
"Když mě pořád někdo mlátí do bradavek!"
"Tak ONI ji mlátí po bradavkách!" lituje mě Pán.
"To musíme ještě vylepšit!" říká Milkov.
V ruce má najednou wartenbergské kolečko. Četla jsem o něm a byla jsem moc zvědavá, jak působí. Není to nic hrozného, ale Milkov by jistě mohl přitlačit víc. Trochu to píchá, je to nepříjemné, ale žádná velká bolest. Fandila jsem si! Najednou se strachem sleduji, že Milkov připojuje na rádélko svorku. A to je jiné kafe! Když přidá na intenzitě, je to jako by mi řezal kůži, nebo bodal rozžhavenou jehlou. Když jde zase pro něco do kufříku, Pán mi nádherně dráždí klitoris a já cítím, jak moc jsem vzrušená. Strach už necítím, spíš zvědavost, co bude dál. No a dál přišlo PEKLO. Nevím, co všechno Milkov zapojil, měl k dispozici asi tři generátory, ale oba prsy mám sevřené, táhne je to k sobě a bradavky strašně bolí. Ani nevím, k čemu bych tu bolest přirovnala, asi jako by mi je svíraly rozpálené kleště. Poprvé si říkám, že už je to skoro na stopku. Ale nechci ji říct! Prosím Milkova, aby mě nechal chvilku odpočinout, abych to mohla trochu vydejchat. Laskavý Pán Torm všechno vypíná a dělá pauzu. A můj hodný Páníček mi zase krásně dráždí klitoris.
Milkov mi potírá prs Sonogelem a připevňuje svorky na kůži kousek vedle dvorce, na protilehlých stranách. To je taky síla! Po chvíli to mění, zase svorka na bradavku a po prsu mi přejíždí elektrifikovaným rádélkem. Nahoru, dolů, sem a tam, pořád a pořád. Držím a skučím a užívám si to.
Pak už si pamatuji jenom to, že mi Pán odvázal pravou ruku a přikázal dráždit si klitoris. Byla jsem tak moc vzrušená, že po pár dotecích jsem byla těsně před orgasmem. Prosila jsem Pána, jestli můžu.
"Příkaz zněl "honit si kundu", nikdo nemluvil o orgasmu. A víš, co následuje po nepovoleném orgasmu - budeš bita! Musíš sama zvážit, jestli ti to za to stojí!"
"Stojí, Pane!"
odpovídám, protože veškeré vědomí mám soustředěné v klitorisu a je mi šumafuk co bude potom. Přichází mi nádherný, intenzivní orgasmus.
Milkov požádá Pána, aby mě přivázal vleže. Zase do kříže. A poprvé v životě mi vklouzne do pochvy elektroda. První pocit je jako vzpomínka na mládí, na pubertu, když jsem mívala menstruační bolesti. Ale hned se to mění, je to jakoby se mi do pochvy tlačil velký železný kolík a celou ji vyplňoval a tlačí na děložní čípek a ten tlak se mi přenáší dál do břicha, celé je sevřené v křeči. Někde na Elefernu Milkov píše, že subinky to popisují jako motýlky v břiše. Houby motýlci, jsem narážena na železný kůl! A zase snížení frekvence a pro změnu mě někdo mlátí do děložního hrdla. Zase skučím "Jaúúúú, aúúúúú, au, au, au, néééééé!" Pánové vítají každé nové slůvko jako obohacení mého slovníku. Dostávám nalepovací elektrody na velké pysky. Pořád ten kůl v pochvě, sevřené břicho a k tomu brnění v pyscích, které zase přechází do bolestivého sevření. Anebo do úderů, když je nízká frekvence. Ale ty údery do pysků jsou jiné než vevnitř. Spíš jako píchnutí rozpálenou jehlou. Milkov mění intenzitu i frekvenci, zvyšuje, snižuje a já si užívám. Chvíli funím, chvíli skučím, chvíli mě nechá vydechnout.
Elektrody z pysků přelepuje na klitoris a pod poševní vchod. A já mám chvíli pocit, že mi rozřezávají klitoris po délce, nebo ťukají do něj kladívkem. Moje hlasové projevy nabývají na intenzitě a Pán mi zasouvá do úst molitanový tenisák. A ještě si přidá svoji trošku do mlýna, můj Páníček - připíná mi na bradavky skřipce spojené provázkem, k němu je připnuté vodítko, to přetahuje přes tyčku pelesti a druhý konec mi vkládá do ruky. Pán přesně ví, co se stane: Milkov přidá proud, já sebou škubnu a utrhnu si bradavky. Samozřejmě, že jsem to udělala, až na to, že bradavky vydržely, ale bolest to byla pořádná! Pak už jsem si při každém škubnutí dávala pěkný pozor.
Milkov na mně zkoušel jednotlivé programy z TENS 231 (viz recenze na Elefernu). Neviděla jsem mezi nimi velký rozdíl, měla jsem pocit, že každý začíná tím, že mě mlátí do poštěváčku, do čípku, do pysků a pak se údery zrychlují až splývají a bolí mě všechno. Chvilkami jsem si i pěkně nahlas zařvala do tenisáku. Až na jeden, myslím desítka to byla, pořád nic moc, jenom jsem si tak normálně funěla, Milkov říkal, že už je na dvaadvaceti a já jsem nijak zvlášť nereagovala, tak asi trochu přidal a to jsem vylítla a zařvala jako tur! V jedné krátké pauzičce přišel ke mně Pán a s vrozenou laskavostí mi vodítkem stáhnul skřipce z bradavek. Měla jsem je, chudinky, bolavé a placaté...
A pak najednou slyším Milkova, jak žádá Pána, aby mi uvolnil pravou ruku a vkládá mi do ní TENS. Dovolují mi udělit si finální odměnu. Už jsem měla jenom vaginální elektrodu, všechno ostatní už bylo sundané a Milkov si to uklízel. Nenechala jsem se dlouho pobízet. Frekvence byla správná a zvyšováním intenzity jsem se přivedla k nádhernému elektroorgasmu, tentokrát povolenému. Pánům se to líbilo. Moc děkuji.
Nechali mě přivázanou, jenom Milkov se nade mnou sklonil a dal mi pusu na rozloučenou. A naznačil, že by jsme někdy mohli pokračovat. Zlatý Milkov!
Já už jsem zase hrdinka, když nemám na sobě elektrody, ale ještě by mohl vyzkoušet krátkou dráhu přes klitoris s explozivním efektem, mohl by mi najít G-bod nějakým špičatým nástrojem, nebo vyzkoušet vaginální a anální elektrodu současně, nebo ........, nebo ..............! Milkov je opravdu skvělý! Citlivý, laskavý, pohotový. Když jsem v jednom momentu obohatila své výrazové prostředky o větu:
"To bolííííííííí!"
odpověděl:
"A říkal tady snad někdo, že to nebude bolet?"
Myslím, že mě napoprvé šetřil, když jsem zařvala bolestí, okamžitě ubral, nenechal mě podusit. Jestli bude opakování, určitě to bude horší, ale strašně se těším, Pane Torme!
S velkou vděčností sepsala Kassiopea, 6.2.2006