Menu
Spokojeni?
Jste zde: Úvodní stránka 
Publicistika Reporty účastníků akcí Soukromý Eliot - jak to číslovat, asi Eliot II.
Publicistika Reporty účastníků akcí Soukromý Eliot - jak to číslovat, asi Eliot II.Text má dva pachatele a každý z pachatelů vlastní
pohled na věc - pokud by někdo z dalších zúčastněných chtěl připojit vlastní
dílko, je vítán.
V relativní tichosti, nepříliš propagována proběhla v
předposledním adventním víkendu komorní akce pro zvané úchylstvo. Místem setkání
byl opět Eliot, o organizační zajištění se rovnou měrou podělila brněnská
skupina kolem Waca, sekretariát, složený valnou měrou z tanečnic šejka Bejka a dále
Njal a mnoho dalších, zde nejmenovaných. Infrastrukturu poskytlo prostředí ds-life, k organizačním účelům byl
zmermomocněn Registor. Nad takto složitým komplexem subjektů pak z myšlenky akčního
srazu pro zvané a spolehlivé navznikalo realizační jádro, z něhož zhruba po
měsící zkondenzoval křížově odsouhlasený seznam potenciálních účastníků.
Sama procedura by mohla ještě být dopilována, ale v praxi se ukázala býti stabilní,
spolehlivou a reprodukovatelnou - již v úvodu chci poznamenat, že i v jejím důsledku
se celá akce velmi vydařila, ku spokojenosti snad bez výjimky všech zúčastněných.
Drobné nedostatky budou zmiňovány průběžně. Na tomto místě je třeba zdůraznit,
že eleferní tým pojal celou akci hlavně
jako relaxační příležitost před nadcházejícími zkouškami, proto naše účast
proběhla velmi volnou formou :-) Zájemci o podrobnější informace o dění nechť
vyhledají Suizin text dále na této stránce.
Původní záměr vyrazit již v pátek narazil na studijní vytížení obou účastnivších se členek týmu, proto jsme s Vincentem pátek raději věnovali konzumaci chmelového kompotu s tím, že ráno brzy vyrazíme. Kompot zachutnal a najednou byla půlnoc a mrzlo, proto jsme termín "brzy ráno" operativně změnili na "během dopoledne". Vzhledem k tomu, že vinou nastoupivší zimy nebyl k dispozici úchylný vůz ani ještě úchylnější vůz, zvolili jsme k přepravě alespoň vozidlo s úchylnou SPZ :-) Do něj jsem postupně naskládal Trinity
, Heather a Vincenta , dva kufry s výbavou, tašky a tubus
a po desáté jsme již směřovali k metropoli hantecu, oltecu (rodiště velikého
Šejka) a piva, na které si neumím zvyknout. Během cesty se na dálnici vystřídalo
snad veškeré možné počasí, některé druhy dokonce současně, takže jsme těsně
po poledni doplachtili k Eliotu s nemalou úlevou, notně vyhládlí. Jen kvůli tomu
odolala Trinity pokušení zavolat od zastávky Aldymu 
, že bychom potřebovali navigaci.
První odbočení proběhlo rutinně, druhé předčasně, takže jsme i tentokrát
dorazili z opačné strany :-)
Po vynikajícím obědě (poněkud pošramoceném vinou neobyčejně milé obsluhující paní) a vyslechnutí dobrých zpráv, týkajících se zapomenutého kusu výbavy z posledního Eliotu a teploty v akčním prostoru B jsme se ubytovali, tentokráte konvenčnějším způsobem :-) Teplota v ubytovacím prostoru odpovídala roční době, což se hrubě nelíbilo ani jedné ze členek týmu. Odvzdušnění topidel potřebný efekt nepřineslo, zejména po zjištění, že vzduch je do topidla namísto vypuzování nasáván. Nápravu zjednal Waco (v dlouhodobějším horizontu) a přímotop takřka okamžitě. Díky umístění pokojů proti sobě jsme mohli přímotop operativně přesouvat, takže se podařilo v obou místnostech dosáhnout adekvátní tepelné pohody.
Oficiální dění bylo zahájeno společnou večeří - jako velmi pozitivní vidím její atmosféru, v porovnání s obědem se projevila známá pravda, že hromadná příprava jídel je na úkor chuti, byť porce byla olbřímí a maso křehké. Po večeři se část zúčastněných odebrala k úchylným hrátkám a eleferní tým do prostoru B. Po krátkém boji s operativně zajištěným horkovzdušným agregátem (díky, veliký šejku, zajisté nebylo snadné vyhovět tak obskurnímu přání) se podařilo přemluvit jej ke spolupráci. Sám agregát zaslouží podrobnější zmínku - jeho udávaných 10 kW tepelného výkonu vyhřeje prostor B z teploty okolí (cca 4 stupně nad nulou) na teplotu, použitelnou pro akční dění za nějakých deset, patnáct minut. To je dobrá zpráva pro zájemce o využití prostoru i v zimním období, lze očekávat, že se jednotka vyrovná i s mrazem venku. Další úloha k řešení je tepelné uzavření prostoru při zachovaném větrání. Pro jistotu jsme si zapálili i svíčky na podlaze pro kontrolu CO, ale zdá se, že ostražitost nebyla nutná - kolem provizorních dveří snadno pronikal dovnitř kyslík a ven svit očí :-) Samotný agregát vydává za provozu poměrně intenzivní nizkofrekvenční hluk, poněkud ztěžující komunikaci, zejména je-li třeba vést komunikaci polohlasem. Naopak za příjemně magické bylo označeno produkované namodralé světlo tlakového hořáku, podpořeného dmýcháním. Ke zprvu výraznému zápachu spalin lze přivyknout. Proudění vzduchu má laminární charakter zhruba do vzdálenosti metru od trysky, za touto hranicí přechází do turbulencí - pokus o ohřívání subjektu přímým proudem spalin nevedl k zaznamenáníhodnému úspěchu. Optimální využití je tak úhlopříčným umístěním trysky do rohu prostoru a v případě prochladnutí subjektu položením celé jednotky shora na plynovou bombu a přisunutím celku blíž. Asi bych nedoporučoval použít jednotku jako hračku, deset kilowatt v pěti litrech objemu vzbuzuje respekt.
Intenzivní déšt večer ustal, ale celé okolí bunkru bylo dostatečně nasáklé vodou, stylově kapající ze stropu a vytvářející místy malebné louže - pro intenzivnější využívání prostoru bude vhodné vymyslet garantovaně suchý kout pro převlékání - jistě se najde pět lidí na jarní brigádu. Další chybějící věcí jsou kotvy ve stropě - na strop padlo mnoho zálibných pohledů, zejména na místo pod technologickou šachtou, odkud nádherně kapaly jiskřící vodní kapičky :-) Zazněl i nápad, že by se hodila i hadice s tekoucí vodou, například na umytí pracovní plochy - na to jsme poněkud pozapomněli, za což se za celý tým omlouvám.
Do společenského dění jsme se zapojili relativně pozdě, prostor B má skutečně zvláštní genius loci. V klubovně již byly uklizeny zbytky po soudu a zřejmě i všechny oběti soudní (z)vůle, neboť valná většina z přitomných vypadala velmi spokojeně, dalo by se říci šťastně. Očekávané povstání harémových tanečnic šejka Bejka zdá se neproběhlo, proto předměty a prostředky, které jsme přivezli na šejkovu podporu nebylo nutno použít. Velký podíl závěrečné části akce proto proběhnul v přátelském a konverzačním duchu s drobnými špílci - hrátky Heather s cédéčky by zasloužily zadokumentování, stejně tak jako průpovídky, doprovázející balení Darka do fólie. Původně plánovaný elektroseminář se nakonec zvrhnul v dvou- a vícestranné konzultace, vylepšené ověřením přísavného akčního členu k Vibře 2. Zde není možné nevzdat hold Wacově mistrovství v nakládání s řídící jednotkou - opět se potvrzuje, že nikdo nezná své dilo lépe, než autor. Koncert pro Vibru, Zvířátko a přísavku vyvolal obdiv všech přihlížejících. K Vibře - buď má moje jednotka jinou verzi firmware, nebo si Waco ponechal některá comba pro sebe, ale řízeně klesající pulsy prostě neumím. Další předměty z kufru byly (opět) obdivovány pouze platonicky. Na závěr večera se po krátkém přemlouvání podařilo spářit projektor s notebookem a zájemci mohli shlédnout nejčerstvější z vlčích obrázků ve stylu spankové komedie. Suiza má pravdu, tento druh spanku oslovuje velmi specifickou skupinu lidí, kterou ne zcela chápu - sám dávám přednost sofistikovanějším druhům trápení :-) S nastupující třetí hodinou přemohl spánek i mne.
Snídaně napravila dojem z večeře, zejména pro masožravou část přítomného úchylstva - k množství, sortimentu ani chuti předložené potravy nelze vznést žádných námitek. Během snídaně probíhaly organizační záležitosti, prokládané navrácením postrádaného kusu výbavy a dojemným shledáním s ním, odjezdy účastníků a dojatým štkaním na šejkově rameni. Na chvilku jsme ještě navštívíli prostor B (již nevytápěný) a chvíli před polednem jsme naložili výbavu a opustili příjemné prostory s milou společností - cesta do Prahy proběhla ve znamení proměnlivého počasí a rostoucí ospalosti, umocněné nakonec bohatým pozdním obědem. Po něm již nebylo nikoho, kdo by nemžoural - operativně jsem rozvezl tým po domovech a sebe do postele.
Co se vrylo do paměti - především pohodová nálada, připomínající poslední elektrosemináře na SP, onen duch společného naladění a empatie. Zdá se, že se tentokrát skutečně sešla společnost, ladící k sobě v mnohém ohledu. Obří podíl na tom má Waco se Zvířátkem 
a organizátorky Suiza a Blue,
všichni působící jako tmel, vykrývající občasná hluchá místa. Zde se ale
necítím být povolám k hlubšímu rozboru, už proto, že valnou část večerního
programu jsem obětoval ve prospěch jiného dění. Dále se do paměti vrylo obrovské
nasazení realizačního týmu, před kterým se cítím býti dlužníkem :-) Jak se
ukázalo, vyhřívání prostor bylo nakonec zabezpečeno hlavně kvůli naší do
značné míry separující skupince - za toto speciálně se pokusíme revanšovat,
nejlépe ve formě přiložení síly k dalšímu zvelebování prostor.
Resumé ? Velmi zdařilá akce, příjemně snímající předvánoční stres, v milé společnosti sobě podobných. Těšíme se na další.
Tolik Torm. A nyní pohled Suizy:
A bylo tu opět setkání v Elliotu, jen poněkud v komornější formě těch nejpohodovějších úchylů. Bohužel jsme museli oželet přítomnost ještě několika dalších pohodových lidiček, kteří se však ze zdravotních důvodů nemohli dostavit. Hlavně pro ně se snažím dát dohromady několik řádků. Domi.D s Vikim, Čírtě s pánem i Kadarka s Tanais tam rozhodně chyběli. Nedopatřením se tam bohužel dostal nezvaný host, za což se i já jako sekretářka akce omlouvám. Naštěstí příliš nenarušil hravě a rozesmátě bavící se společnost.
Setkání probíhalo již od pátku a spojilo se s akcí Marionety v IBC Brno. (v tu dobu jsem tam však nebyla a tak ani nevím, jak pátek probíhal). Většina z nás dorazila až v sobotu po obědě. Jako při prvním srazu v Elliotu i tuto sobotu bylo sychravé a deštivé počasí. Z Prahy jsme tentokrát vyrazili jen Njal a já. Projeli jsme se šalinó číslo jedna až do polí, tam nás vyzvedl jako vždy usměvavý Waco a už cestou nám líčil, jak se zkomplikovalo ubytování, protože lidé z akce od Marionety vyspávali do odpoledních hodin jejich pomejdanového rána. Naštěstí se nikdo z nás nechystal do postele tak brzy.
Krom toho jsme ještě poctili jeden velkoobjemový obchodní dům svou návštěvou. Milkov jsa učarován již z minula pěkným sklepením, trval na zakoupení topení, aby mohl opět pocítit genius loci oné podzemní místnůstky, kterou jsme minule opatřovali skobami a bílým primalexem. Nakonec prý se i přes veškerý skeptismus ukázal tento nápad dobrým. Bylo pořízeno topné těleso na elektriku v kombinaci s plynem a prý (zkrátka, já u toho nebyla), prý se ledárna vytopila během 10 minut. Takže vytvořené externí prostory jsou k dispozici i v zimě.
Příliš jsem odbočila, promiňte. Dorazili jsme do Elliotu a mě zaplavil nevím proč, hned pocit pohodičky a úsměvné nálady. Ti, co byli vědí... Prima lidičky dovedou společně vytvořit leccos, dobrou náladu nevyjímaje. Celé odpoledne jsme se tak bavili, jak a s kým se komu chtělo, smáli jsme se a jestli víte, jaká panuje nálada v auditku srub, taková asi panovala i v Eliotu. Já hloupá jsem si zapoměla sešítek na zapisování. Ono totiž padlo hodně velmi dobrých hlášek…
Kdo tedy seděl u bytelných srubových stolů? Waco se Zvířátkem-Ti spíš pobíhali, aby bylo vše v pořádku, Milkov se svou partou (Heather, Trinity a Vincent), Liina se Štěňátkem, Medvídek, Blue, Darksword, Najl, Viky_Cross. K potěšení všech se nakonec dostavil i NTPT s Koprretinkou a Terrier s Elizabeth a Holly. Na chvíli se zastavila také Aradia se svým partnerem.
Po večeři jsme se z dolní hospody přesunuli do velké klubovny s krbem v prvním patře penzionu, který byl vyhrazen jen naši akci. To byl velmi dobrý nápad. Krom impozantního krbu je místnost opatřena kobercem a dostatkem prostoru pro předvádění a vůbec pro hraní. Nechtějte ani vědět, jak moc úchylně jsme si hráli. To nám totiž neuvěříte. Pánové i dámy barvili koule ! Ale ty vánoční, skleněné. Možná je i uvidíte. Njal je všechny (jednu po druhé) nafotil. Někteří malovali voskem na svíčky nebo na ně nalepovali ornamenty. Seděli jsme za dlouhým stolem jako ve škole o pracovním vyučování. Jen debata nebyla školního rázu. To proto, že ve školách studují i vanilky, ne proto, že bychom byli nějací nevzdělanci.
Abych nekřivdila čistým dominantům, musím zdůraznit, že oni se malování neúčastnili. Měli v hospodě něco jako schůzi prezidia. Waco byl při té příležitosti pasován na redaktora Ds-Life. Tímto gratulujeme.
Když dorazil do naší klubovny novopečený redaktor aneb velevážený šejk Bejk a jeho dominantní družina, mohlo se začít s opravdovým hraním. Někteří z nás se šli převléknout do kostýmů. Waco zvolil kroj z dálného východu včetně turbanu. Blue se převklékla za modrou mimozemšťanku a tak jsme konečně odhalili její pravou identitu:-) Koprretinka se pochlubila novými černými šaty, které si sama šila, Viky-Cross, jak asi tušíte, přišel jako nóbl provokativní dáma. Jeho chůze ani chování nemá chybu.
Na začátku hry na soud byly každému z přítomných byly rozdány lístečky (Blue připravila) s vybranými možnostmi mučení (v mezích hraní). Každý zaškrtal, co by chtěl a nebo nechtěl. Lístečky sloužili jako kartotéka pro rychlou orientaci a pro plynulý průběh hry. Potom už jen stačilo vylosovat si role. Sub nebo dom, každý si mohl vytáhnout jak krále, tak soudce nebo zločince. Je pravda, že někomu některá role pasovala lépe, jiná hůře, ale od toho je hra hrou. Aneb člověče nezlob se. Nikdo (se) nezlobil. Naopak. Ze sáčku s papírky losoval každý.
A tak se stalo, že byl šejk Bejk odsouzen ponořením prstu do horkého vosku, protože zaparkoval velblouda na místě pána soudce. Jiným soudcem dostal krutý trest vypití půl litru teplé vody. Přátelé – vypil ji na ex ! S tím asi herec-soudce nepočítal. Nutno podotknout že šejk je výborný herec a nikdy neztratil smysl pro humor ani komediální talent. Křičel, pane, líp, než netrénovaná subinka:-) Přestupků bylo mnoho, nebudu je ani všechny vypisovat. Nejvíce však pročistil město od nešvarů Terrier. Snad to bylo tím, jak sám napsal, že se pohyboval jako ve snu. Asi bývá ve snu hodně akční. Dirigoval proces zpoza soudního stolu. Já měla údajně nebohou stařenku (hrál Viki_Cross) dvakrát či snad třikrát znásilnit na trhu, ale kdepak já a přiznat se ! (Ještě by vyšlo najevo, že jsem na chlapy). A proto jsme musely pykat obě. Viky i já. Viky_Cross musela stát deset minut na piškotech (rozuměj vysoké boty se seseknutou špičkou). Mě naštěstí jen šimral štetečkama šejk na nožkách (ó jak slastný trest…)
Kdybych měla popsat co všechno jsme prováděli, byl by z toho scénář na celovečerní divadelní hru. Asi o dvanácté se dostavil odněkud z míst, která mají genius loci i Milkov s družinou. Všichni jsme si dali pauzičku. Byli jsme krásně vyblbnutí. Všem nám bylo moc fajn. Waco si pohodově uvázal zvířátko do diamantového úvazu z kuličkového vánočního řetězu. A Zvířátko obdarovalo svého šejka Bejka krásnou dýkou. Njalovi, když to viděl, se rozsvítily oči. Přesto věrně pohladil svůj meč. Tedy tzv.kolejnici. (Náhodou, mě kolejnici nepřipomíná).
Pak přišel čas ukázat něco z elektřiny. Je mi líto, že vám nemohu popsat výbavu Milkovova kufříku (vlastně, on mě ten kufřík hrozně zajímá), ale nějak jsem se styděla strčit do toho nos a jako technický antitalent bych ani nevěděla na co se ptát:-) V případě zájmu kontaktujte rovnou odborníky. Z toho, co jsem viděla mohu popsat jen vibru. Prostě vibrující kolíčky na prádlo. Mnohem důmyslnější mi připadala věc, na které dle Milkova ženské ujíždí. No, asi nelhal:-) Waco předvedl ukázku se zvířátkem....Seděla jsem těsně vedle a bála jsem i polknout....Udělat z injekční stříkačky, které odpálíte úzký dolní hrot, takovou miniaturní podtlakovou pumpičku a zároveň vibrátor v jednom, to už chce i špetku technické fantazie a míru kutilství.
Na závěr večera nám Milkov pustil film ve stylu Járy Cimrmana na téma spanking, ve kterém sám vystupoval v roli Křižíka. Dobré gagy, jen trochu tvrdý jednotvárný nářez pro mou dušičku. Raději jsem si šla na chodbu zakouřit s Blue.
Bylo již hodně pozdě a kolem stolu v klubovně zůstalo jen pár vytrvalých lidiček. Páry se odešly párovat na pokoje a my se postupně s klížícími se víčky také odebrali nad ránem do našich pokojů. Někdo si stěžoval, že mu byla zima. Taky mi nehřálo topení, ale z filmu a ze scénky, kterou jsem shlédla, snad i z červeného vína, mě zahřívaly ještě hořící tváře. A krom toho, měla jsem na nohou tlusté ponožky a dvě deky.-) A to je konec. Ráno po snídani jsme s Njalem a Medvídkem odjeli nach Prág, ačkoli někteří ještě zůstali až do nedělního odpoledne. Leč, to už jako informátor nemohu sloužit. Tak možná příště.
Původní záměr vyrazit již v pátek narazil na studijní vytížení obou účastnivších se členek týmu, proto jsme s Vincentem pátek raději věnovali konzumaci chmelového kompotu s tím, že ráno brzy vyrazíme. Kompot zachutnal a najednou byla půlnoc a mrzlo, proto jsme termín "brzy ráno" operativně změnili na "během dopoledne". Vzhledem k tomu, že vinou nastoupivší zimy nebyl k dispozici úchylný vůz ani ještě úchylnější vůz, zvolili jsme k přepravě alespoň vozidlo s úchylnou SPZ :-) Do něj jsem postupně naskládal Trinity
, Heather a Vincenta , dva kufry s výbavou, tašky a tubus
a po desáté jsme již směřovali k metropoli hantecu, oltecu (rodiště velikého
Šejka) a piva, na které si neumím zvyknout. Během cesty se na dálnici vystřídalo
snad veškeré možné počasí, některé druhy dokonce současně, takže jsme těsně
po poledni doplachtili k Eliotu s nemalou úlevou, notně vyhládlí. Jen kvůli tomu
odolala Trinity pokušení zavolat od zastávky Aldymu , že bychom potřebovali navigaci.
První odbočení proběhlo rutinně, druhé předčasně, takže jsme i tentokrát
dorazili z opačné strany :-)Po vynikajícím obědě (poněkud pošramoceném vinou neobyčejně milé obsluhující paní) a vyslechnutí dobrých zpráv, týkajících se zapomenutého kusu výbavy z posledního Eliotu a teploty v akčním prostoru B jsme se ubytovali, tentokráte konvenčnějším způsobem :-) Teplota v ubytovacím prostoru odpovídala roční době, což se hrubě nelíbilo ani jedné ze členek týmu. Odvzdušnění topidel potřebný efekt nepřineslo, zejména po zjištění, že vzduch je do topidla namísto vypuzování nasáván. Nápravu zjednal Waco (v dlouhodobějším horizontu) a přímotop takřka okamžitě. Díky umístění pokojů proti sobě jsme mohli přímotop operativně přesouvat, takže se podařilo v obou místnostech dosáhnout adekvátní tepelné pohody.
Oficiální dění bylo zahájeno společnou večeří - jako velmi pozitivní vidím její atmosféru, v porovnání s obědem se projevila známá pravda, že hromadná příprava jídel je na úkor chuti, byť porce byla olbřímí a maso křehké. Po večeři se část zúčastněných odebrala k úchylným hrátkám a eleferní tým do prostoru B. Po krátkém boji s operativně zajištěným horkovzdušným agregátem (díky, veliký šejku, zajisté nebylo snadné vyhovět tak obskurnímu přání) se podařilo přemluvit jej ke spolupráci. Sám agregát zaslouží podrobnější zmínku - jeho udávaných 10 kW tepelného výkonu vyhřeje prostor B z teploty okolí (cca 4 stupně nad nulou) na teplotu, použitelnou pro akční dění za nějakých deset, patnáct minut. To je dobrá zpráva pro zájemce o využití prostoru i v zimním období, lze očekávat, že se jednotka vyrovná i s mrazem venku. Další úloha k řešení je tepelné uzavření prostoru při zachovaném větrání. Pro jistotu jsme si zapálili i svíčky na podlaze pro kontrolu CO, ale zdá se, že ostražitost nebyla nutná - kolem provizorních dveří snadno pronikal dovnitř kyslík a ven svit očí :-) Samotný agregát vydává za provozu poměrně intenzivní nizkofrekvenční hluk, poněkud ztěžující komunikaci, zejména je-li třeba vést komunikaci polohlasem. Naopak za příjemně magické bylo označeno produkované namodralé světlo tlakového hořáku, podpořeného dmýcháním. Ke zprvu výraznému zápachu spalin lze přivyknout. Proudění vzduchu má laminární charakter zhruba do vzdálenosti metru od trysky, za touto hranicí přechází do turbulencí - pokus o ohřívání subjektu přímým proudem spalin nevedl k zaznamenáníhodnému úspěchu. Optimální využití je tak úhlopříčným umístěním trysky do rohu prostoru a v případě prochladnutí subjektu položením celé jednotky shora na plynovou bombu a přisunutím celku blíž. Asi bych nedoporučoval použít jednotku jako hračku, deset kilowatt v pěti litrech objemu vzbuzuje respekt.
Intenzivní déšt večer ustal, ale celé okolí bunkru bylo dostatečně nasáklé vodou, stylově kapající ze stropu a vytvářející místy malebné louže - pro intenzivnější využívání prostoru bude vhodné vymyslet garantovaně suchý kout pro převlékání - jistě se najde pět lidí na jarní brigádu. Další chybějící věcí jsou kotvy ve stropě - na strop padlo mnoho zálibných pohledů, zejména na místo pod technologickou šachtou, odkud nádherně kapaly jiskřící vodní kapičky :-) Zazněl i nápad, že by se hodila i hadice s tekoucí vodou, například na umytí pracovní plochy - na to jsme poněkud pozapomněli, za což se za celý tým omlouvám.
Do společenského dění jsme se zapojili relativně pozdě, prostor B má skutečně zvláštní genius loci. V klubovně již byly uklizeny zbytky po soudu a zřejmě i všechny oběti soudní (z)vůle, neboť valná většina z přitomných vypadala velmi spokojeně, dalo by se říci šťastně. Očekávané povstání harémových tanečnic šejka Bejka zdá se neproběhlo, proto předměty a prostředky, které jsme přivezli na šejkovu podporu nebylo nutno použít. Velký podíl závěrečné části akce proto proběhnul v přátelském a konverzačním duchu s drobnými špílci - hrátky Heather s cédéčky by zasloužily zadokumentování, stejně tak jako průpovídky, doprovázející balení Darka do fólie. Původně plánovaný elektroseminář se nakonec zvrhnul v dvou- a vícestranné konzultace, vylepšené ověřením přísavného akčního členu k Vibře 2. Zde není možné nevzdat hold Wacově mistrovství v nakládání s řídící jednotkou - opět se potvrzuje, že nikdo nezná své dilo lépe, než autor. Koncert pro Vibru, Zvířátko a přísavku vyvolal obdiv všech přihlížejících. K Vibře - buď má moje jednotka jinou verzi firmware, nebo si Waco ponechal některá comba pro sebe, ale řízeně klesající pulsy prostě neumím. Další předměty z kufru byly (opět) obdivovány pouze platonicky. Na závěr večera se po krátkém přemlouvání podařilo spářit projektor s notebookem a zájemci mohli shlédnout nejčerstvější z vlčích obrázků ve stylu spankové komedie. Suiza má pravdu, tento druh spanku oslovuje velmi specifickou skupinu lidí, kterou ne zcela chápu - sám dávám přednost sofistikovanějším druhům trápení :-) S nastupující třetí hodinou přemohl spánek i mne.
Snídaně napravila dojem z večeře, zejména pro masožravou část přítomného úchylstva - k množství, sortimentu ani chuti předložené potravy nelze vznést žádných námitek. Během snídaně probíhaly organizační záležitosti, prokládané navrácením postrádaného kusu výbavy a dojemným shledáním s ním, odjezdy účastníků a dojatým štkaním na šejkově rameni. Na chvilku jsme ještě navštívíli prostor B (již nevytápěný) a chvíli před polednem jsme naložili výbavu a opustili příjemné prostory s milou společností - cesta do Prahy proběhla ve znamení proměnlivého počasí a rostoucí ospalosti, umocněné nakonec bohatým pozdním obědem. Po něm již nebylo nikoho, kdo by nemžoural - operativně jsem rozvezl tým po domovech a sebe do postele.
Co se vrylo do paměti - především pohodová nálada, připomínající poslední elektrosemináře na SP, onen duch společného naladění a empatie. Zdá se, že se tentokrát skutečně sešla společnost, ladící k sobě v mnohém ohledu. Obří podíl na tom má Waco
se Zvířátkem a organizátorky Suiza a Blue,
všichni působící jako tmel, vykrývající občasná hluchá místa. Zde se ale
necítím být povolám k hlubšímu rozboru, už proto, že valnou část večerního
programu jsem obětoval ve prospěch jiného dění. Dále se do paměti vrylo obrovské
nasazení realizačního týmu, před kterým se cítím býti dlužníkem :-) Jak se
ukázalo, vyhřívání prostor bylo nakonec zabezpečeno hlavně kvůli naší do
značné míry separující skupince - za toto speciálně se pokusíme revanšovat,
nejlépe ve formě přiložení síly k dalšímu zvelebování prostor.Resumé ? Velmi zdařilá akce, příjemně snímající předvánoční stres, v milé společnosti sobě podobných. Těšíme se na další.
Tolik Torm. A nyní pohled Suizy:
A bylo tu opět setkání v Elliotu, jen poněkud v komornější formě těch nejpohodovějších úchylů. Bohužel jsme museli oželet přítomnost ještě několika dalších pohodových lidiček, kteří se však ze zdravotních důvodů nemohli dostavit. Hlavně pro ně se snažím dát dohromady několik řádků. Domi.D s Vikim, Čírtě s pánem i Kadarka s Tanais tam rozhodně chyběli. Nedopatřením se tam bohužel dostal nezvaný host, za což se i já jako sekretářka akce omlouvám. Naštěstí příliš nenarušil hravě a rozesmátě bavící se společnost.
Setkání probíhalo již od pátku a spojilo se s akcí Marionety v IBC Brno. (v tu dobu jsem tam však nebyla a tak ani nevím, jak pátek probíhal). Většina z nás dorazila až v sobotu po obědě. Jako při prvním srazu v Elliotu i tuto sobotu bylo sychravé a deštivé počasí. Z Prahy jsme tentokrát vyrazili jen Njal a já. Projeli jsme se šalinó číslo jedna až do polí, tam nás vyzvedl jako vždy usměvavý Waco a už cestou nám líčil, jak se zkomplikovalo ubytování, protože lidé z akce od Marionety vyspávali do odpoledních hodin jejich pomejdanového rána. Naštěstí se nikdo z nás nechystal do postele tak brzy.
Krom toho jsme ještě poctili jeden velkoobjemový obchodní dům svou návštěvou. Milkov jsa učarován již z minula pěkným sklepením, trval na zakoupení topení, aby mohl opět pocítit genius loci oné podzemní místnůstky, kterou jsme minule opatřovali skobami a bílým primalexem. Nakonec prý se i přes veškerý skeptismus ukázal tento nápad dobrým. Bylo pořízeno topné těleso na elektriku v kombinaci s plynem a prý (zkrátka, já u toho nebyla), prý se ledárna vytopila během 10 minut. Takže vytvořené externí prostory jsou k dispozici i v zimě.
Příliš jsem odbočila, promiňte. Dorazili jsme do Elliotu a mě zaplavil nevím proč, hned pocit pohodičky a úsměvné nálady. Ti, co byli vědí... Prima lidičky dovedou společně vytvořit leccos, dobrou náladu nevyjímaje. Celé odpoledne jsme se tak bavili, jak a s kým se komu chtělo, smáli jsme se a jestli víte, jaká panuje nálada v auditku srub, taková asi panovala i v Eliotu. Já hloupá jsem si zapoměla sešítek na zapisování. Ono totiž padlo hodně velmi dobrých hlášek…
Kdo tedy seděl u bytelných srubových stolů? Waco se Zvířátkem-Ti spíš pobíhali, aby bylo vše v pořádku, Milkov se svou partou (Heather, Trinity a Vincent), Liina se Štěňátkem, Medvídek, Blue, Darksword, Najl, Viky_Cross. K potěšení všech se nakonec dostavil i NTPT s Koprretinkou a Terrier s Elizabeth a Holly. Na chvíli se zastavila také Aradia se svým partnerem.
Po večeři jsme se z dolní hospody přesunuli do velké klubovny s krbem v prvním patře penzionu, který byl vyhrazen jen naši akci. To byl velmi dobrý nápad. Krom impozantního krbu je místnost opatřena kobercem a dostatkem prostoru pro předvádění a vůbec pro hraní. Nechtějte ani vědět, jak moc úchylně jsme si hráli. To nám totiž neuvěříte. Pánové i dámy barvili koule ! Ale ty vánoční, skleněné. Možná je i uvidíte. Njal je všechny (jednu po druhé) nafotil. Někteří malovali voskem na svíčky nebo na ně nalepovali ornamenty. Seděli jsme za dlouhým stolem jako ve škole o pracovním vyučování. Jen debata nebyla školního rázu. To proto, že ve školách studují i vanilky, ne proto, že bychom byli nějací nevzdělanci.
Abych nekřivdila čistým dominantům, musím zdůraznit, že oni se malování neúčastnili. Měli v hospodě něco jako schůzi prezidia. Waco byl při té příležitosti pasován na redaktora Ds-Life. Tímto gratulujeme.
Když dorazil do naší klubovny novopečený redaktor aneb velevážený šejk Bejk a jeho dominantní družina, mohlo se začít s opravdovým hraním. Někteří z nás se šli převléknout do kostýmů. Waco zvolil kroj z dálného východu včetně turbanu. Blue se převklékla za modrou mimozemšťanku a tak jsme konečně odhalili její pravou identitu:-) Koprretinka se pochlubila novými černými šaty, které si sama šila, Viky-Cross, jak asi tušíte, přišel jako nóbl provokativní dáma. Jeho chůze ani chování nemá chybu.
Na začátku hry na soud byly každému z přítomných byly rozdány lístečky (Blue připravila) s vybranými možnostmi mučení (v mezích hraní). Každý zaškrtal, co by chtěl a nebo nechtěl. Lístečky sloužili jako kartotéka pro rychlou orientaci a pro plynulý průběh hry. Potom už jen stačilo vylosovat si role. Sub nebo dom, každý si mohl vytáhnout jak krále, tak soudce nebo zločince. Je pravda, že někomu některá role pasovala lépe, jiná hůře, ale od toho je hra hrou. Aneb člověče nezlob se. Nikdo (se) nezlobil. Naopak. Ze sáčku s papírky losoval každý.
A tak se stalo, že byl šejk Bejk odsouzen ponořením prstu do horkého vosku, protože zaparkoval velblouda na místě pána soudce. Jiným soudcem dostal krutý trest vypití půl litru teplé vody. Přátelé – vypil ji na ex ! S tím asi herec-soudce nepočítal. Nutno podotknout že šejk je výborný herec a nikdy neztratil smysl pro humor ani komediální talent. Křičel, pane, líp, než netrénovaná subinka:-) Přestupků bylo mnoho, nebudu je ani všechny vypisovat. Nejvíce však pročistil město od nešvarů Terrier. Snad to bylo tím, jak sám napsal, že se pohyboval jako ve snu. Asi bývá ve snu hodně akční. Dirigoval proces zpoza soudního stolu. Já měla údajně nebohou stařenku (hrál Viki_Cross) dvakrát či snad třikrát znásilnit na trhu, ale kdepak já a přiznat se ! (Ještě by vyšlo najevo, že jsem na chlapy). A proto jsme musely pykat obě. Viky i já. Viky_Cross musela stát deset minut na piškotech (rozuměj vysoké boty se seseknutou špičkou). Mě naštěstí jen šimral štetečkama šejk na nožkách (ó jak slastný trest…)
Kdybych měla popsat co všechno jsme prováděli, byl by z toho scénář na celovečerní divadelní hru. Asi o dvanácté se dostavil odněkud z míst, která mají genius loci i Milkov s družinou. Všichni jsme si dali pauzičku. Byli jsme krásně vyblbnutí. Všem nám bylo moc fajn. Waco si pohodově uvázal zvířátko do diamantového úvazu z kuličkového vánočního řetězu. A Zvířátko obdarovalo svého šejka Bejka krásnou dýkou. Njalovi, když to viděl, se rozsvítily oči. Přesto věrně pohladil svůj meč. Tedy tzv.kolejnici. (Náhodou, mě kolejnici nepřipomíná).
Pak přišel čas ukázat něco z elektřiny. Je mi líto, že vám nemohu popsat výbavu Milkovova kufříku (vlastně, on mě ten kufřík hrozně zajímá), ale nějak jsem se styděla strčit do toho nos a jako technický antitalent bych ani nevěděla na co se ptát:-) V případě zájmu kontaktujte rovnou odborníky. Z toho, co jsem viděla mohu popsat jen vibru. Prostě vibrující kolíčky na prádlo. Mnohem důmyslnější mi připadala věc, na které dle Milkova ženské ujíždí. No, asi nelhal:-) Waco předvedl ukázku se zvířátkem....Seděla jsem těsně vedle a bála jsem i polknout....Udělat z injekční stříkačky, které odpálíte úzký dolní hrot, takovou miniaturní podtlakovou pumpičku a zároveň vibrátor v jednom, to už chce i špetku technické fantazie a míru kutilství.
Na závěr večera nám Milkov pustil film ve stylu Járy Cimrmana na téma spanking, ve kterém sám vystupoval v roli Křižíka. Dobré gagy, jen trochu tvrdý jednotvárný nářez pro mou dušičku. Raději jsem si šla na chodbu zakouřit s Blue.
Bylo již hodně pozdě a kolem stolu v klubovně zůstalo jen pár vytrvalých lidiček. Páry se odešly párovat na pokoje a my se postupně s klížícími se víčky také odebrali nad ránem do našich pokojů. Někdo si stěžoval, že mu byla zima. Taky mi nehřálo topení, ale z filmu a ze scénky, kterou jsem shlédla, snad i z červeného vína, mě zahřívaly ještě hořící tváře. A krom toho, měla jsem na nohou tlusté ponožky a dvě deky.-) A to je konec. Ráno po snídani jsme s Njalem a Medvídkem odjeli nach Prág, ačkoli někteří ještě zůstali až do nedělního odpoledne. Leč, to už jako informátor nemohu sloužit. Tak možná příště.