Menu
Spokojeni?
Následující text je mým prvním pokusem o reportáž. Nesuďte mne přísně..
- Pane, směla by s vámi vaše subinka udělat interview ?
T:- Cože? Gábino, co blbneš?
- Pane, dostáváme s Lízou spoustu mejlů a občas nevíme, co na ně odpovídat. Pomohlo by nám to. Prosím.
T:- Trojčíte, subiny. Dobře. Chceš si sundat zmijky?
- S vaším dovolením ano, Pane.
T:- Víš, že o zmijky si nemusíš dovolovat.
- Dobrá. Kolik je ti let, Torme? Ale bez céčkařských fórků.
T:- Bude mi dvaačtyřicet, a nebude to tak dlouho trvat. Co má znamenat ten notes?
- To mi Líza udělala seznam věcí, na který se mám zeptat. Proč máš tři nicky?
T:- Ach jo, pokolikáté už to vysvětluju. Milkov je identita pro web, prostě se dobře pamatuje a má v sobě několik soukromých vtípků. Tormans mi říkali dávno před tím, než začaly být počítače personální a z toho je zkratka Torm. Že je to jakýsi bůh z D&D, jsem zjistil nedávno čirou náhodou. Elefernus proto, že spousta formulářů na webu chce jméno i příjmení :) A na své vlastní jméno slyším mezi velmi blízkými úchyly.
- O úchylech - proč o sobě tvrdíš, že jsi úchyl? Úchylové se přeci uchylujou do ústraní a ty jsi na veřejnosti hodně vidět a jsi známej.
T:- Asi proto, že se za to nestydím. V práci se to o mně ví, doma taky, tak to beru jako součást image. Kromě toho je to docela hezký termín, to slovo se mi líbí samo o sobě. Úchylstvo, úchylnost, úchylec, úchylník ... cítíš tu významovou bohatost?
- A od kolika let už teda jsi úchyl?
T:- Spoustu, pětadvacet třicet let do bude. Kdypak to v Chile přišla k moci junta? Ve třiasedmdesátým? No, tak v té době mě ta údajná zvěrstva junty začala zajímat.
- To myslíš vážně nebo si ze mě utahuješ?
T:- To myslím naprosto vážně. V té době a dlouho po ní vycházelo něco, co se tuším jmenovalo Zápisník a tam byla dokonce i série reportáží. Nějak mě to oslovilo.
- A elektrika?
T:- To s tím souvisí. V jedné té reportáži byly docela zajímavě popsané fyziologické účinky. První realizaci se mi ale podařilo udělat až za zhruba pět let.
- Na kom?
T:- Na sobě. Všechno si nejdřív vyzkouším na sobě.
- Zase si ze mne utahuješ ...
T:- Neutahuju, proč bych si z tebe utahoval, to je docela užitečná zásada pro každého dominanta, vyzkoušet nejdřív na sobě to, co se chystám udělat subince, pokud to fyziologicky jde, samozřejmě. Taky se k tomu snažím vést lidi, které školím nebo učím. Asi to ještě pořád není úplně samozřejmé.
- O školení - jak tě vůbec napadlo školit bdsm lidi? Vůbec, víš, že v sobě máš něco z kantora? Nechtěl jsi třeba být kantor?
T:- Ježíšmarjá, to snad ne ... Ne, Gábi, kantor jsem být nechtěl, alespoň vědomě ne.
- Nebo doktor?
T:- Neskákej mi do řeči. O medicíně jsem chviličku uvažoval, ale když jsem pak viděl, jak se Renata morduje s anatomií, říkal jsem si, že jsem udělal dobře. Ale ke školení - to je dlouhá historie a souvisí s tím, jaké bludy se občas dají vidět na webu nebo zaslechnout na srazech. Říkal jsem si, že nebude na škodu začít je uvádět na pravou míru. A pak máš spoustu lidí, které zajímá téma elektrostimulace nebo elektrotortury, chtěli by si to vyzkoušet ale nemají ani výbavu, ani zkušenosti a nechtějí partnerovi ublížit. Když se tyhle věci daly dohromady, narodila se myšlenka klubu elektropozitivních párů a pak se to nějak nakynulo.
- Jasný. Z jiného soudku - kdo platí Eleferno?
T:- Já.
- Torme, pane můj, jsi příliš stručný.
T:- A co chceš ještě slyšet? Mám prostě finančně trochu náročnějšího koníčka.
- No dobře, ale proč to děláš?
T:- To není na web ...
- Nechceš o tom mluvit?
T:- Ne.
- Dobře. Další dotaz čtenářek, kdo je ti Renča?
T:- Ach jo. Jak podrobně to chceš vědět?
- Co nejpodrobněji.
T:- Spolužačka z gymplu.
- A dál?
T:- Dál nic.
- Teda, z tebe abych každý slovo páčila ... jak dál nic?
T:- Nic, každý jsme šli víceméně svou cestou, já na šest let zmizel z republiky, z Renči se stala doktorka, pak se seznámila s Dieterem a odstěhovala se nejdřív do Německa a teď do Ameriky.
- Uhejbáš. Dobře, jinak. Já vím, že s Lenkou, Renatou a s Dieterem dohromady máte zajímavý manželství, ale lidi to normálně nevědí a asi v tom mají zmatek.
T:- No, s Dieterem, to asi není úplně přesně. Dietera bdsm neoslovuje a nechává v tom Renče volnou ruku. Lenka mezi bdsm lidi nechodí, stačí jí to doma, takže jsme s Renčou měli takovou symbiózu. Děti máme odrostlejší, tajemství jsme z orientace nedělali, takže jak mým, tak Renčiným dětem je celkem jasný, že rodičové nejsou tak úplně tradičně orientovaní a že různý tety a strejda Torm nechodí na návštěvu hrát žolíky. Je fakt, že Helmutíci mne berou jako člena rodiny a Dieter jako bráchu, ale to už jsou internosti. Co je teď Dieter slaměný vdovec, tak se mu Lenka občas postará o domácnost.
- A stádo ?
T:- Hele, nechceš si vzít ty zmijky?
- Zatím ne.
T:- Lenka mezi lidi nechodí, tudíž lidi musí chodit k Lence. Taková mikrokomunita, Lenka pro to vymyslela název stádo a ujalo se to.
- Proč teď chodíš na srazy sám?
T:- Nějak nemám s kým. No řekni, pojedeš se mnou v pátek na Poštu?
- Vždyť víš, že to nejde ...
T:- Tak vidíš. To jsou ty paradoxy. Zas to ale není tak horký, můžu si připadat jako svobodnej vlčák.
- Kecáš.
T:- Zeptej se na něco jednoduššího.
- Neutíkej.
T:- V téhle chvíli mi chybí někdo jako Lucy nebo Renata, někdo, kdo může a chce mezi lidi, ví, o čem je téma a je trochu exhibicionistka. Budeš mi dělat učební pomůcku?
- Nikdy, studem bych se propadla.
T:- Nepropadla, líbilo by se ti to, když ne hned, tak později, ale na to musíš přijít sama, k tomuhle tě nutit nehodlám a nebudu.
- Tak kdo tu vlastně dělá rozhovor? Bereš mi iniciativu.
T:- Dobře. Ptej se.
- Jaký ženský se ti líbí?
T:- Všechny.
- Vybíravej nejsi. Chceš mi říct, že se ti líbí třeba Jana Volfová?
T:- Ne.
- Zásadovej taky nejsi.
T:- Dobře, tak skoro všechny. Ne, samozřejmě mám svoje limity, ale svým způsobem mám rád všechny ženský. Jenom si vybírám ty, ze kterých by potenciálně mohly být subinky, ty ostatní jsou prostě kamarádky nebo hodně dobrý kamarádky.
- Čím se liší kamarádka od hodně dobrý kamarádky?
T:- S hodně dobrou kamarádkou si člověk občas může vlízt do postele a nedělat z toho vztah.
- Můžeš někoho jmenovat?
T:- Ne. Ze zásady.
- Promiň.
T:- Nevadí.
- Jak pasuje dohromady to, že jsi veřejně hodně aktivní a přitom nijak moc řečí
nenaděláš ?
T:- Acta, non verba. Jsem výkonný a pracovitý jedinec, ideální dvojka do týmu.
- Ty nechceš být jednička?
T:- Já nejsem ten typ, co hřímá z tribun, technologie moci mne nebaví. Vždycky jsem byl spíš Magistr, než Lord.
- Nechápu.
T:- To je o typologii osob v dominantním postavení. Lordy zajímá ovládání, moc a dominance, Magistry metodika, příčiny a důsledky. Pak máš ještě Markýze, ty zajímá bolest jako cíl. Píšu o tom studii.
- To je na subinku moc učené. Vratíme se zpátky, jaké se ti líbí subinky?
T:- Přirozeně submisivní, ale s vlastní duší.
- Tak to je taky na subinku moc učené.
T:- Upřesním. Subinka musí mít vůli přenechat část odpovědnosti za dění na dominujícím, ale nesmí to být bezduchý nemyslící tvor, který není schopen vlastního rozhodnutí. Prostě někudy vede čára, z jedné strany je normální život, z druhé je bdsm a je na subince, aby si řekla, kdy je na které straně té čáry. Vy na to máte zmijky, někdo k tomu používá obojek, ale to jsou jen vizuální symboly pro ujasnění situace. Máš subinky, které se nenaučí zmijky používat, protože ta jejich čára má jen jednu stranu a máš ženský, ze kterých nikdy subinky nebudou. Já mám rád subinky, které se prostě rozhodnou, že si občas vezmou zmijky a úplně vypnou běžný starosti, prostě se spolehnou, že se o ně pán chvíli postará absolutně ve všem a bude nějakou dobu rozhodovat za ně. Pak si ty zmijky sundají a řeknou "bylo to pěkný" nebo taky "tohle mi příště nedělej, to se mi nelíbilo".
- Něco jiného, já vím, že o tom nerad mluvíš, ale zeptám se - Iževsk?
T:- Ne. S kýmkoliv si o tom rád promluvím osobně, ale na web už ne.
- Má osobní zvědavost - existuje opravdu Jogan?
T:- Ano. Chceš představit?
- Br! Ne, nechci.
T:- Baví tě zahrávat si s tou myšlenkou?
- Torme, nech toho, nebuď teď dominantní.
T:- Dobrá, nebudu.
- Proč jsi takovej studenej čumák, když píšeš? Když mluvíš, jsi někdo jinej ...
T:- Občas píšu o ošklivých věcech a snáz se drží odstup. Vezmi si, co je na webu bdsm textů a bezchybně z nich poznáš, co je psané z nadšení, co je masturbační fantazie a co je odborný text. Snažím se držet emoce dál od textu.
- Kolik lidí čte Eleferno?
T:- Momentálně tak tři stovky denně a od prosince to pomalu, ale stabilně roste. Hodně se zvýšil počet registrovaných, ti chodí dost pravidelně. Ostatně, máš výstupy z Analogu ...
- Neumím to číst, to je spíš pro Lízu. Co lidi nejvíc čtou?
T:- Kupodivu reportáže, reporty a subinec. Zájem je o kumšt, ale nemám čas udělat další díl. Teorie - tam je zájem stabilní, základy technik a materiály s fotkama, to je pochopitelný.
- Na fotky se lidi hodně ptají. Jak se dostane fotka na Eleferno?
T:- No, nejdřív ji musí někdo nafotit. Pak ji ukáže všem, kdo na ní jsou zobrazení a když se nelíbí, hned se zase smaže. Pak se zaheslovaná fotka nahraje na floptiku a čeká, jestli se k ní narodí nějaký materiál na Elefernu nebo na bdsm.cz, reportáž nebo fotodokumentace. Když se narodí, dostane fotka úpravu podle potřeby, vodoznak, rozpixelování, rozostření markantů, proběhne kompresí do jpegu a jde poštou znova zobrazeným ke schválení. Po odsouhlasení se stane součástí materiálu.
- Odpověděl jsi mi na všechno, co jsem nechtěla vědět. Zeptám se jinak. Jak dojde k tomu, že se subinka s přivázanýma nohama a zastrčenou vaginálkou dostane na fotografii na web?
T:- No, někdo jí musí přivázat ty nohy, zastrčit tu vaginálku a vyfotit. Další postup jsem líčil před chvílí.
- Počkej, nedělej že nerozumíš.
T:- Chceš se zeptat, co subinky vede k tomu, nechat se takto fotit? Z poloviny přirozený exhibicionismus, zbytek tvoří směs přání pána, touha mít to zadokumentováno, až tomu druhý den nebude věřit a prostá důvěra v to, že ty obrázky budou použity pro dobrou věc a že je nikdo neplácne na pornoweb. Většinou si lidi fotí pro vlastní potřebu a pro zveřejnění poskytnou jen ty fotky, které uznají za vhodné.
- Lidi ti důvěřujou, viď?
T:- Asi jo.
- Sama se tomu někdy divím. Jsi nebezpečnej člověk, pane můj Torme, umíš donutit lidi, aby udělali věci, o jakých se nikdy neodvažovali ani uvažovat. Jak se ti taková subinka dostane do sklepa?
T:- Po schodech.
- Přestaň si ze mě střílet, prosím.
T:- Opravdu, po schodech. Žebřík by byl stylovější, ale je to stavebně náročné a na Staré poště by to asi nešlo. Dobře, už nebudu. Jak se dostávají do sklepa? Ukecám je.
- Zase si ze mě utahuješ, nechceš mi přece tvrdit, že potkáš na ulici ženskou, ukecáš ji a odtáhneš do sklepa.
T:- To by sice nebylo špatný, ale není to tak jednoduchý, ostatně je to důvod, proč jsem momentálně bez subinky na černej den. Ne, Gabčo, to je tak, že si vytipuju zajímavou holku, ze který by subinka potenciálně mohla být, nebo si ona taky vytipuje mne, chvíli se oťukáváme, pozvu ji někam do neutrálního prostředí, aby se nebála, zjistím, jestli má tu správnou duši a pak ji prostě vezmu do sklepa, podívat se. Buď ji to zaujme, nebo mi přibude kamarádka, nebo to smažem.
- Jak často to mažeš?
T:- Zřídka. Snažím se nenechat to dojít tak daleko a za ty roky jsem si už vyladil oči. Sama víš, že největší problém pro debutantku je udělat si pořádek v orientaci. Pokud se tohle povede, je holka na dobré cestě být fajn subinka, která neskončí jako nešťastná putovní hračka pro zručný dominanty, ale dokáže ze své orientace udělat výhodu a užít si jí.
- Tobě na subinkách hodně záleží, že jo? Proč?
T:- To má důvody, o kterých nerad mluvím. Obvykle tomu říkám svědomí. Změň téma nebo si vezmi zmijky.
- Ano, pane můj Tormansi. Změním téma. Kdo je to Jim? Otázka z mailů.
T:- Jako bys ho neznala osobně ... Dobrá, odpověď pro tisk - mám blbý zvyk dávat věcem jména, zejména věcem drahým mému srdci. Jim je bičík z Xdomovy produkce pro přátele, vyladěný na míru.
- Jak se mohu podílet na obsahu Eleferna? Otázka z mailů.
T:- Něco napsat.
- A podrobněji?
T:- Poslat text, nápad, obrázky, námět ... Nejsme vybíraví, alespoň nijak přehnaně.
- A jak se stát členem týmu?
T:- Jednodušší to mají členky. Takhle, tým je relativní záležitost, to, že má někdo odstaveček v rámci sekce O autorech a mailovou adresu na eleferno.cz nevytváří žádný formální vztah. Ono i s klubem je to podobné - jde spíš o názorovou spřízněnost a sdílené záliby, než o formální strukturu.
- Subinka by chtěla podobný web, jako má Vřesinka.
T:- A proč jí ho nezaložíš?
- Odpověz všem, prosím.
T:- Jo, jasně. Eleferno není komerční projekt. Soukromé weby subinek, tématicky alespoň zhruba odpovídající obsahu a zaměření Eleferna není problém hostovat, samozřejmě v rozumném rozsahu, zájemkyně se mohou dohodnout s Gábinou nebo přes subinec.
- Fuj, to bylo hodně studený.
T:- Teplý to neumím ani po tom vašem aprílovým fórku.
- Dobře, tak jinak. Jakou má subinka šanci, že to shledáš být v rozumném rozsahu?
T:- To bych nerad konkretizoval. Čím lepší spolupráce, tím větší prostor.
- Špidluješ.
T:- Budeš bita. Co máš dál?
- Co se děje, když nereaguješ na maily a nebereš telefon?
T:- Tak to jsem většinou mimo území republiky. Ještě v Evropě jsou místa, kde internet prostě není a prostředky mého penězodárce používat nehodlám.
- Tohle je hezký - dá se ES/ET dělat přes šaty nebo přes prádlo?
T:- Dá, asi se stejným efektem, jako cunnilingus.
- Jak se sterilizují vaginálky?
T:- Dobrá otázka. Incidurem na nástroje nebo Sekuseptem. Zdůrazňuji Incidur na nástroje, existuje i pro omývání a ten leptá i v nízké koncentraci.
- Poslední otázka. Můžu použít tuhle fotku?
T:- Ale dáš ji do sekce pro registrované, jasný?
- Ano, pane můj Torme. Vaše subinka vám děkuje.
Je to můj první pokus o interview a asi podle toho vypadá. Koneckonců, jsem jenom disortografická strojařka, živící se statikou. Ještě že si Páneček nevšimnul toho diktafonu, zpaměti bych to asi dokupy nedala.